Juliána Nizozemská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Juliána
Nizozemská královna
Juliána v roce 1981
Juliána v roce 1981
Doba vlády 4. září 1948 - 30. dubna 1980
Manžel Bernhard van Lippe-Biesterfeld
Korunovace 6. září 1948 Nieuwe Kerk (Amsterdam)
Úplné jméno Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina
Narození 30. dubna 1909
Palác Noordeinde, Haag, Nizozemsko
Úmrtí 20. března 2004 (ve věku 94 let)
Soestdijk Palace, Baarn, NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Pohřbena Nieuwe Kerk (Delft), Delft, Nizozemsko
Předchůdce Vilemína
Následník Beatrix
Potomci Beatrix Wilhelmina Armgarda
Irena Emma Elisabeth
Margriet Francisca
Maria Christina
Dynastie Oranžsko-nasavská dynastie
Otec Jindřich von Mecklenburg und Schwerin
Matka Vilemína Nizozemská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina (30. dubna 1909 v Haagu20. března 2004 v Soestdijku, Baarn) byla nizozemská královna, princezna Oranžsko-Nasavská, vévodkyně van Mecklenburg a princezna van Lippe-Biesterfeld. Vládla v Nizozemsku od 4. září 1948 do 30. dubna 1980.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Juliana se svou matkou, královnou Vilemínou, v roce 1914

Juliana byla jediná dcera královny Vilemíny a jejího manžela knížete Heinricha zu Mecklenburg. Panovala v Holandsku od abdikace své matky 4. září 1948 do vlastního odstoupení z trůnu v den svých narozenin 30. dubna 1980 (tento den, zvaný Dnem KrálovnyKoninginnendag, se stal státním svátkem a dodnes je každoročně oslavován).

Matka budoucí nizozemské královny dělala vše pro to, aby její jediná dcera neměla podobný smutný osud jako ona a aby se mohla bavit a vyrůstat s dětmi svého věku. Následnice trůnu byla vychovávána v prostotě, v občanském prostředí, protože však nizozemská ústava předpokládala, že při dosažení osmnácti let věku bude připravena k převzetí trůnu, byla její výchova více akcelerována, nežli u jiných dětí. Dva dny po osmnáctých narozeninách uvedla matka mladou ženu do “Raad van State” (Státní rady). V tomtéž roce začala studovat na Univerzitě v Leidenu sociologii, ekonomii, základy práva, religionistiku, během studií se účastnila i přednášek o kultuře Surinamu a Antil, mezinárodních vztazích, mezinárodním právu, historii. Studovala privátně i základy islámu, náboženství praktikovaného v mnoha nizozemských koloniích. Získala titul doktora politických věd a velmi odpovědně se připravovala na svou budoucí roli královny.

Americký president Truman s manželkou vítají královnu Julianu a jejího manžela, prince Bernharda, na washingtonském letišti (2. dubna 1952).

Manželství[editovat | editovat zdroj]

V souladu se zaběhnutými zvyky královna Vilemína začala hledat pro Julianu vhodného ženicha. V roce 1936 při příležitosti zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu poznala Juliana knížete Bernarda van Lippe-Biesterfeld; její volba byla matkou akceptována a královský rod Orange-Nassau i celý nizozemský národ svatbu princezny a knížete Bernarda von Lippe-Biesterfeld (7. ledna 1937 – ve výroční den svatby Julianiných prarodičů, krále Viléma III. Holandského a královny Emmy de Waldeck and Pyrmont, padesát osm let předtím) se vzrušením přivítal. Všude se objevily oranžové stuhy, ulice a náměstí Haagu byly ozdobeny osvětlenými sloupy. Kníže Bernard byl atraktivní mladý muž a třebaže nebyl playboy, byl osobou dynamického netradičního životního stylu; princezna Juliana se do něho zamilovala hluboce a její láska trvala celý život, přetrvavši odloučení během druhé světové války stejně jako občasné neshody či mimomanželské vztahy a veřejně známé nelegitimní potomky knížete.

Z manželství vzešly čtyři dcery:

Panování[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 královna Vilemína ve prospěch dcery abdikovala. Nová královna se odstěhovala z ponurého královského paláce v Haagu, aby vedla na venkově spokojený život s knížetem Bernardem a svými čtyřmi dcerami. Ještě před nástupem na trůn musela během několika týdnů na podzim roku 1947 a poté ještě 1948 zastupovat svou matku jako regentka z důvodu její nemoci, během níž nebyla schopná vykonávat panovnické povinnosti.

Nizozemci měli Julianu nesmírně rádi, jejím trůnem však v roce 1956 otřásl případ negramotné léčitelky Greet Hofmans, ve kterou Juliana vkládala naději na vyléčení své nejmladší dcery z hrozící slepoty. Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv (někdy bývá dokonce přirovnávána k Rasputinovi a jeho vlivu na carevnu Alexandru) a začala se dokonce pokoušet ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. Juliana uvažovala o abdikaci, nakonec však zůstala na trůně, Hofmansová ovšem musela odejít.

Juliana jako manželka a matka – se svým manželem Bernardem von Lippe-Biesterfeld a novorozenou dcerou Beatrix (únor 1938)

Abdikace[editovat | editovat zdroj]

Po třiceti dvou letech panování královna Juliana – podobně jako její matka – abdikovala ve prospěch dcery. Své rozhodnutí ohlásila 31. ledna roku 1980 prostřednictvím televize: "Nebylo by ode mne rozumné další vykonávání mé funkce, když dříve nebo později se síly člověka začínají vyčerpávat a nemohu dělat svou práci tak jako dříve." Vybrala si den svých sedmdesátých prvních narozenin, aby podepsala abdikaci a z královského balkónu vyhlásila své poslední prohlášení: "Odstoupila jsem z trůnu. Představuji vám Beatrix, vaši novou královnu. Jsem šťastna, že jí mohu předat vládu, neboť vím, že bude v dobrých rukou."

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Pohřeb královny Juliany v Delftu

V poslední dekádě minulého století Juliana trpěla progresivní senilitou, Alzheimerovou chorobou, což královská rodina dlouho odmítala přiznat, v roce 2001 nicméně princ Bernard v televizním vystoupení připustil, že Juliana již nepoznává nikoho z rodiny.

Zemřela v paláci Soetsdijk v Baarnu ve věku 94 let, 20. března 2004 – přesně 70 let po své babičce Emmě de Waldeck y Pyrmont. Zemřela ve spánku na komplikace spojené se zápalem plic.

Byla balzamována (na rozdíl od své matky, která si to nepřála) a 30. března 2004 byla pohřbena po boku své matky Vilemíny v královském panteónu v Nieuwe Kerk v Delftu.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Národní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

NizozemskoNizozemsko Nizozemsko:

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
ArgentinaArgentina Argentina ARG Order of the Liberator San Martin - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele generála San Martína
BelgieBelgie Belgie Grand Crest Ordre de Leopold.png velkokříž Řádu Leopolda
velkokříž Řádu koruny
BrazílieBrazílie Brazílie BRA Order of the Southern Cross - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže
ČeskoČesko Česko Řád Bílého lva I. třídy s řetězem
Čínská republikaČínská republika Čínská republika velkostuha Řádu příznivých oblaků
DánskoDánsko Dánsko Orderelefant ribbon.png rytíř Řádu slona 1946, 5. dubna
Dominikánská republikaDominikánská republika Dominikánská republika Order of Merit of Duarte, Sanchez and Mella.PNG velkokříž se zlatou hvězdou Řádu za zásluhy Duarta, Sanchéze a Melly
EkvádorEkvádor Ekvádor velkokříž s řetězem Národního řádu San Lorenzo
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[1] 1972
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GC ribbon.svg velkokříž Řádu čestné legie
HondurasHonduras Honduras Order of Francisco Morazan (Honduras) - ribbon bar.gif velkokříž Řádu Francisca Morazána
ChileChile Chile velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy
IndonésieIndonésie Indonésie Bintang Republik Indonesia Adipurna Ribbon Bar.gif člen I. třídy Řádu hvězdy Indonéské republiky
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce di Gran Cordone OMRI BAR.svg velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[2] 1973, 23. října
JaponskoJaponsko Japonsko JPN Hokan-sho 1Class BAR.svg Řád posvátné koruny I. třídy
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Order of the Yugoslavian Great Star Rib.png velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy
KamerunKamerun Kamerun Order of Valour.svg velkostuha Řádu za chrabrost
KolumbieKolumbie Kolumbie velkokříž s řetězem Řádu Boyacá
velkokříž Řádu San Carlos
LibérieLibérie Libérie Order of the Pioneers of Liberia - ribbon bar.png velkostuha Řádu liberijských průkopníků
Order of the Star of Africa (Liberia) - ribbon bar.png velkostuha Řádu africké hvězdy
LucemburskoLucembursko Lucembursko Ordre du Lion d'Or de la Maison de Nassau ribbon.svg rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva
velkokříž Řádu dubové koruny
MexikoMexiko Mexiko MEX Order of the Aztec Eagle 1Class BAR.png řádový řetěz Řádu aztéckého orla
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 9 Sond des Grosskreuzes.svg velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1969, 24. listopadu
NepálNepál Nepál Mahéndrův řetěz
Řád cti
velkokříž Řádu Ojaswi Rajanya
NikaraguaNikaragua Nikaragua NI Ribbon bar of the Grand Cross of the Order of Rubén Dario.png velkokříž s řetězem Řádu Rubéna Daría
NorskoNorsko Norsko Order Sint Olaf 1 kl.png velkokríž s řetězem Řádu svatého Olafa
PanamaPanama Panama PAN Order of Manuel Amador Guerrero - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu Manuela Amadora Guerrera
ParaguayParaguay Paraguay velkokříž s řetězem Národního řádu za zásluhy
PeruPeru Peru PER Order of the Sun of Peru - Grand Cross BAR.png velkokříž s diamanty Řádu peruánskéh slunce
Pobřeží slonovinyPobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny Cote d'Ivoire Ordre national GC ribbon.svg řetěz Národního řádu Pobřeží slonoviny
PolskoPolsko Polsko POL Order Orła Białego BAR.svg rytíř Řádu bílé orlice
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 1st Class BAR.png velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[3] 1961
SenegalSenegal Senegal velkokříž Národního řádu lva
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Order of the Garter UK ribbon.png dáma Podvazkového řádu
Royal Victorian Chain Ribbon.gif Královský Viktoriin řetěz
čestná dáma velkokříže Královského Viktoriina řádu[4] 1950, 21. listopadu
Korunovační medaile krále Jiřího VI.
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké US Legion of Merit Chief Commander ribbon.png Chief CommanderLegion of Merit
World War II Victory Medal ribbon.svg Medaile Vítězství ve druhé světové válce
SurinamSurinam Surinam velkostuha Čestného řádu žluté hvězdy
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[5] 1980, 15. března
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Řád Serafínů 1946, 8. dubna
TanzanieTanzanie Tanzanie velkokříž Řádu pochodně Uhuru hory Kilimandžáro‏‎
ThajskoThajsko Thajsko dáma Řádu Rajamitrabhorn 1963, 15. října
dáma Řádu Mahá Čakrí 1960, 24. října
TuniskoTunisko Tunisko velkokříž s řetězem Řádu nezávislosti
VenezuelaVenezuela Venezuela velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele
Etiopské císařství Šalomounovci ETH Order of Solomon BAR.png dáma Řádu Šalomounova
Německé císařství Hohenzollernové LouiseOrden.PNG dáma Královského pruského řádu Luisina
Flagge Großherzogtümer Mecklenburg.svg Meklenburští WendischeKrone.Order.gif velkokříž Domácího řádu vendické koruny
Řecké království Řecká královská rodina GRE Order Redeemer 1Class.png velkokříž Královského řádu Spasitele
velkokříž Řádu Jiřího I.
Írán Dynastie Pahlaví Order of Pahlavi (Iran).gif člen I. třídy Řádu Pahlaví

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilemína
Znak z doby nástupu Nizozemská královna
19481980
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Beatrix

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Juliana I de los Países Bajos na španělské Wikipedii a Juliana (królowa Holandii) na polské Wikipedii.

  1. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. 
  2. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. 
  3. Anfragebeantwortung 10542/AB XXIV.GP S. 111 Dostupné online
  4. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. 
  5. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 25. dubna 1980, čís. 100, s. 8993. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]