Irene Nizozemská
| Princezna Irene | |
|---|---|
 Princezna Irene v roce 2011 | |
| Jiná jména | Irene Emma Elisabeth van Oranje-Nassau, van Lippe-Biesterfeld |
| Narození | 5. srpna 1939 (85 let) Soestdijkský palác, Baarn, Nizozemsko |
| Alma mater | Univerzita v Utrechtu |
| Povolání | aristokratka a tlumočnice |
| Nábož. vyznání | Katolická církev |
| Choť | Karel Hugo, vévoda Bourbonsko-Parmský (1964 - r. 1981) |
| Děti | Karel; Margarita; Jaime a Carolina |
| Rodiče | Juliána Nizozemská, Bernhard Lipsko-Biesterfeldský |
| Rod | Oranžsko-Nasavští |
| Příbuzní | Beatrix Nizozemská, Margriet Nizozemská a Christina Nizozemská (sourozenci) Prince Hugo de Bourbon de Parme[1], Princess Luisa, Marchioness of Castell'Arquato[1], Princess Cecilia, Countess of Berceto[1] a Prince Carlos, Prince of Piacenza[1] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Irene Nizozemská (Irene Emma Elisabeth; * 5. srpna 1939, Baarn, Nizozemsko) je nizozemská princezna, druhé dítě královny Juliány a prince Bernharda.
V roce 1964 konvertovala ke katolicismu a na katolickém obřadu v Římě se provdala za prince Karla Huga Bourbonsko-Parmského, čímž ztratila své místo v linii následnictví na trůn. V roce 1981 se rozvedli.[2] Angažovala se v protijaderných kampaních.
Dětství a rodina
[editovat | editovat zdroj]Narodila se 5. srpna 1939 v Soestdijkském paláci. V době jejího narození byla válka jednoznačnou možností, ale protože její rodiče doufali v mírové řešení, rozhodli se pojmenovat svou novou dceru po Eiréné, řecké bohyni míru.[3] Má tři sestry, z nichž nejstarší je bývalá nizozemská královna, princezna Beatrix Nizozemská; dvě mladší jsou princezna Margriet a zesnulá princezna Christina.[4][5]
Kvůli invazi nacistického Německa do Nizozemska během druhé světové války uprchla nizozemská královská rodina nejprve do Spojeného království. Irene ještě nebyl ani rok, když byla rodina nucena opustit Nizozemsko; byla pokřtěna v královské kapli v Buckinghamském paláci v Londýně, přičemž manželka krále Jiřího VI., královna Alžběta, byla jedním z jejích kmotrů. Když rodina opouštěla Nizozemsko, na přístav, kde se naloďovali na britskou válečnou loď, zaútočil německý nálet; jedna z německých bomb explodovala 200 metrů od rodiny. Irene byla umístěna do plynotěsného nosiče, aby byla chráněna před nebezpečnými plyny.[6][7]
Když začal londýnský Blitz, princezna Juliána a její dcery znovu odletěly, tentokrát do exilu v kanadské Ottawě, kde se narodila její mladší sestra Margriet a kde Irene navštěvovala veřejnou školu v Rockcliffe Park.[8] Jako teenagera ji nizozemský tisk nazýval „okouzlující nizozemskou princeznou“. Během války byla nizozemská královská brigáda (formace svobodných nizozemských vojáků, kteří bojovali po boku spojenců) pojmenována po princezně Irene.[9]
Irene, vždy nezávislá osoba, byla nadšená, když od svého otce získala sportovní auto. Irene neměla štěstí; když otevřela kapotu automobilu, všimla si, že vozidlo jen vypadalo jako sportovní vůz, ale mělo motor běžného automobilu. Požádala svého otce o povolení upravit vozidlo na skutečné závodní auto, což princ Bernhard odmítl povolit.[10]
Byla družičkou na svatbě infanta Juana Carlose Španělského a princezny Sofie Řecké v roce 1962.
Studovala na Univerzitě v Utrechtu. Poté odjela do Madridu, aby se naučila španělštinu a byla dostatečně zdatná na to, aby se stala oficiální tlumočnicí.
Kontroverzní manželství
[editovat | editovat zdroj]
Během studia španělštiny v Madridu se Irene setkala s Karlem Hugem, vévodou z Parmy, nejstarším synem karlistického uchazeče o španělský trůn Xaviera. V létě roku 1963 princezna Irene tajně konvertovala z protestantismu na katolicismus.[11] Veřejnost i královská rodina se o konverzi poprvé dozvěděli, když se na titulní stránce amsterdamských novin objevila fotografie, na které princezna klečí při přijímání na mši v římskokatolickém kostele jeronymitů (Los Jerónimos) v Madridu.[12] Irenina konverze proběhl rok před oznámením o jejím zasnoubení, ale královská rodina tuto zprávu oficiálně oznámila až v lednu 1964.[13][14] Když unikly zprávy, že je zasnoubená s princem Karlem Hugem (8 1930), vyvolalo to protest a ústavní krizi.[15]
Svatby princezny Irene a prince Karla Huga dne 29. dubna 1964 v kapli Borghese v bazilice Panny Marie Sněžné v Římě v Itálii se nezúčastnil nikdo z nizozemské královské rodiny ani žádný nizozemský diplomatický zástupce.[16] Na slavnostním ceremoniálu také nebyli žádní zástupci španělské vlády; pár si vybral Řím jako místo svatby kvůli jeho neutralitě.[17]
Od rozvodu
[editovat | editovat zdroj]V roce 1980 se Irene a její děti vrátily do Nizozemska. Zapojila se do různých workshopů o osobním rozvoji a snažila se „najít sebe sama“.[18] V letech 1983 a 1985 se veřejně vyslovila proti dalšímu rozmístění raket NATO na velké protijaderné demonstraci v Haagu a dopisem deníku De Volkskrant.[19] Její spojení s přírodou, které podle ní cítila od dětství, se prohloubilo a v roce 1995 vydala knihu Dialog s přírodou.[20]
V roce 1999 koupila farmu poblíž Nieu-Bethesdy v Jihoafrické republice a přeměnila ji na svatyni. V roce 2001 pomohla založit NatuurCollege v Nizozemsku.[21] Je také zakladatelkou organizace NatureWise, která přivádí děti v základních školách v Nizozemsku přímo do kontaktu s přírodou. Princezna je čestným členem budapešťského klubu.[22]
Děti
[editovat | editovat zdroj]Karel Hugo a Irene mají čtyři děti:[23]
| Jméno | Narození | Svatba | Partner | Potomci |
|---|---|---|---|---|
| Princ Karel, vévoda Parmský | 27. ledna 1970 | Svobodný | Brigitte Klynstra | Karel Hugo Klynstra[24] |
| 12. června 2010 (civilní)
20. listopadu 2010 (církevní) |
Annemarie Gualthérie van Weezel | Princezna Luisa, markýza z Castell'Arquato
Princezna Cecilia, hraběnka z Barceta Karel, kníže z Piacenzy | ||
| Princezna Margarita, hraběnka z Colorna | 13. října 1972 | 19. června 2001 (civilní)
22. září 2001 (církevní) rozvedena 8. listopadu 2006 |
Edwin de Roy van Zuydewijn | |
| 3. května 2008 (civilní) | Tjalling ten Cate | Julia ten Cate
Paola ten Cate | ||
| Princ Jaime, hrabě z Bardi | 13. října 1972 | 3. října 2013 (civilní)
5. října 2013 (církevní) |
Viktória Cservenyák | Princezna Zita Bourbonsko-Parmská
Princezna Gloria Bourbonsko-Parmská |
| Princezna Carolina, markýza ze Sala | 23. června 1974 | 21. dubna 2012 (civilní)
16. června 2012 (církevní) |
Albert Brenninkmeijer | Alaïa-Maria Brenninkmeijer
Xavier Brenninkmeijer |
Tituly, oslovení a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Tituly
[editovat | editovat zdroj]- 5. srpna 1939 – 15. listopadu 1964: Její královská Výsost princezna Irene Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, princezna lippsko-biesterfeldská
- 15. listopadu 1964 – 7. května 1977: Její královská Výsost princezna z Piacenzy
- 7. května 1977 – 7. ledna 1981: Její královská Výsost vévodkyně parmská
- 7. ledna 1981 – současnost: Její královská Výsost princezna Irene Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, princezna lippsko-biesterfeldská[25][26]
Od rozvodu používá následující jména:
- Princezna Irene Lippsko-Biesterfeldská
- Paní (Mevrouw) van Lippe-Biesterfeld
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Národní vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Nizozemsko: Rytíř velkokříže Řádu nizozemského lva- Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile krále Viléma Alexandra
- Nizozemsko: Medaile královské svatební medaile z roku 2002
- Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile královny Beatrix
- Nizozemsko: Příjemkyně královské svatební medaile z roku 1966
- Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile královny Juliány
Zahraniční vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Rakousko: Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku
Belgie: Rytíř velkokříže Řádu Leopolda[27]
Íránská císařská rodina: Člen 2. třídy císařského řádu Plejád
Mexiko: Velkokříž Řádu aztéckého orla[28]
Peru: Velkokříž Řádu peruánského slunce[29]
Thajsko: Rytíř velkostuhy Řádu Chula Chom Klao[30]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Juliust zur Lippe-Biesterfeld | ||||||||||||
| Arnošt II. zur Lippe-Biesterfeld | ||||||||||||
| Adelheid Clotilde z Castell-Castellu | ||||||||||||
| Bernhard zur Lippe-Biesterfeld | ||||||||||||
| Leopold Otto z Wartenslebenu | ||||||||||||
| Karoline z Wartenslebenu | ||||||||||||
| Mathilde Halbach | ||||||||||||
| Bernhard Lippsko-Biesterfeldský | ||||||||||||
| Wolfgang Adolf z Crammu | ||||||||||||
| Aschwin ze Sierstorpff-Crammu | ||||||||||||
| Hedviga z Crammu | ||||||||||||
| Armgard ze Sierstorpff-Crammu | ||||||||||||
| Ernst Moritz ze Sierstorpff-Driburgu | ||||||||||||
| Hedwiga ze Sierstorpff-Driburgu | ||||||||||||
| Karoline z Vincke | ||||||||||||
| Irene Nizozemská | ||||||||||||
| Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Alexandra Pruská | ||||||||||||
| Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Adolf Schwarzbursko-Rudolstadtský | ||||||||||||
| Marie Schwarzbursko-Rudolstadtská | ||||||||||||
| Matylda Schonbursko-Waldenburská | ||||||||||||
| Juliána Nizozemská | ||||||||||||
| Vilém II. Nizozemský | ||||||||||||
| Vilém III. Nizozemský | ||||||||||||
| Anna Pavlovna Ruská | ||||||||||||
| Vilemína Nizozemská | ||||||||||||
| Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský | ||||||||||||
| Emma Waldecko-Pyrmontská | ||||||||||||
| Helena Nasavská | ||||||||||||
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Irene of the Netherlands na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ AFFAIRS, Ministry of General. Princess Irene - Royal family - Royal House of the Netherlands. www.royal-house.nl [online]. 2015-10-09 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Montreal Gazette - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
- ↑ GODDARD, Lance. Canada and the Liberation of the Netherlands, May 1945. [s.l.]: Dundurn 242 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55002-963-5. (anglicky) Google-Books-ID: IslELAX61NMC.
- ↑ SLEEMAN, Elizabeth. The International Who's Who of Women 2002. [s.l.]: Psychology Press 728 s. Dostupné online. ISBN 978-1-85743-122-3. (anglicky) Google-Books-ID: 6J8xDWDqOkEC.
- ↑ St. Petersburg Times - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
- ↑ The Windsor Daily Star - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
- ↑ The Leader-Post - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
- ↑ ZEE, Henri A. Van Der. The Hunger Winter: Occupied Holland, 1944-1945. [s.l.]: U of Nebraska Press 350 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8032-9618-3. (anglicky) Google-Books-ID: _eNGEV_QL64C.
- ↑ The Windsor Star - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
- ↑ The Pittsburgh Press - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ The Windsor Star - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ Pittsburgh Post-Gazette - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ The Evening Independent - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ The Montreal Gazette - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ Eugene Register-Guard - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ The Evening News - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ Boca Raton News - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ Sarasota Herald-Tribune - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ EMOTO, Masaru. The True Power of Water: Healing and Discovering Ourselves. [s.l.]: Simon and Schuster 130 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7432-8981-8. (anglicky)
- ↑ The NatureCollege Foundation contributes towards larger awareness of interconnection amongst all life on earth. web.archive.org [online]. 2012-04-23 [cit. 2021-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-23.
- ↑ Club of Budapest: Members. web.archive.org [online]. 2011-11-12 [cit. 2021-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-12.
- ↑ WILLIAMS, George L. Papal Genealogy: The Families and Descendants of the Popes. [s.l.]: McFarland 276 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-2071-1. (anglicky)
- ↑ DIRKS, Bart; MEIJER, Remco. Nederland heeft er een prins bij: Carlos Hugo Roderik Sybren prins de Bourbon de Parme. de Volkskrant [online]. 2018-02-28 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Princess Irene - Het Koninklijk Huis. web.archive.org [online]. 2015-02-26 [cit. 2021-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-26.
- ↑ KONINKRIJKSRELATIES, Ministerie van Binnenlandse Zaken en. Wet lidmaatschap koninklijk huis. wetten.overheid.nl [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ ANP Historisch Archief Community - Brussel, 14 december 1960. web.archive.org [online]. 2015-09-23 [cit. 2021-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23.
- ↑ Het gezelschap poseert voor een officieel portret. Van links naar rechts: de dochter van de president, mevrouw López Mateos, prins Bernhard, president López Mateos, koningin Juliana en prinses Irene - Het Geheugen. geheugen.delpher.nl [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ Staatsbezoek president Peru aan Nederland, bezoek schouwburg Den Haag. - Het Geheugen. geheugen.delpher.nl [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
- ↑ Het Thaise koningspaar biedt koningin Juliana en prins Bernhard een contradiner aan in Hotel des Indes. Van links naar rechts: koning Bhumipol, koningin Juliana, koningin Sirikit, prins Bernhard, prinses Beatrix en prinses Irene - Het Geheugen. geheugen.delpher.nl [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Irene Nizozemská na Wikimedia Commons
.svg)
