René Bourbonsko-Parmský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
René Bourbonsko-Parmský
Úplné jméno Renato Carlo Maria Giuseppe di Borbone
Narození 17. října 1894
Schwarzau am Steinfeld
Úmrtí 30. července 1962 67 let)
Kodaň
Královna Markéta Dánská
Potomci Jakub Bourbonsko-Parmský
Anna Bourbonsko-Parmská
Michal Bourbonsko-Parmský
Ondřej Bourbonsko-Parmský
Dynastie Bourbonsko-parmská dynastie
Otec Robert I. Parmský
Matka Marie Antonie Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René Bourbonsko-Parmský (17. října 1894, Schwarzau am Steinfeld30. července 1962, Kodaň) byl sedmým dítětem vévody Roberta I. Parmského a jeho druhé manželky Marie Antonie Portugalské.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Princ René Bourbonsko-Parmský se narodil jako devatenáctý z čtyřiadvaceti potomků posledního vládnoucího parmského vévody Roberta I. Princovou matkou byla druhá vévodova manželka, princezna Marie Antonie, dcera sesazeného krále Michala I. Portugalského. Z otcova prvního i druhého manželství měl René sedmnáct sourozenců, kteří se dožili dospělosti. Nejznámější z nich byli poslední rakouská císařovna Zita a princ Felix, manžel lucemburské velkovévodkyně Šarloty. René se narodil ve Schwarzau am Steinfeld v Rakousku, kde také vyrůstal. Vzdělával se na Tereziánské akademii ve Vídni, promoval na vojenské akademii a sloužil v císařském a královském armádním vojsku jako důstojník jezdectva.

Během první světové války se Reného bratři Sixtus a Xavier rozhodli bojovat na straně Dohody, zatímco René s bratry Eliášem a Felixem na opačné straně v rakouské armádě za ústřední mocnosti. Jejich sestra Zita, manželka arcivévody Karla Rakouského, se stala 21. listopadu 1916 rakouskou císařovnou. Po pádu habsburské monarchie v roce 1918 se René odstěhoval do Francie.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

9. června 1921 se šestadvacetiletý René v Kodani oženil s o rok mladší princeznou Markétou Dánskou, dcerou Valdemara Dánského a vnučkou dánského krále Kristiána IX. Přestože byl otec luterán, byla Markéta vychovávána v katolické víře své matky Marie Orleánské. Její rodiče se ještě před svou svatbou domluvili, že jejich synové budou vychováváni v luteránské víře a dcery v katolické.

Princ René měl s manželkou čtyři dětiː

  • Jakub Bourbonsko-Parmský (9. června 1922 – 5. listopadu 1964)
  • Anna Bourbonsko-Parmská (18. září 1923 – 1. srpna 2016)
  • Michal Bourbonsko-Parmský (4. března 1926 – 7. července 2018)
  • Ondřej Bourbonsko-Parmský (6. března 1928 – 1. října 2011)

Princ René měl francouzské občanství. Několik týdnů před narozením jejich prvního dítěte odcestoval René s manželkou do Paříže, aby se dítě narodilo na francouzské půdě. Svědky narození byli tři Reného bratři. Přestože byl Reného otec velmi bohatý, on sám velký majetek neměl. Přesto si s manželkou a dětmi užíval pohodlného života. Žili ve velké vile v Saint-Maurice, Val-de-Marne. Rodinné bohatství se jim snížilo během ekonomické krize ve 20. a 30. letech 20. století.

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí druhé světové války se René pokusil vstoupit do francouzské armády, to se mu však nepodařilo, a tak odcestoval do Finska, kde dobrovolně vstoupil do finské armády. Od vrchního velitele, polního maršála Mannerheima, dostal za úkol získat pro Finsko podporu Francie a Itálie, což byl pro něho vhodnější úkol, než bojovat.

Jeho tři nejstarší děti se připojily ke spojeneckému úsilí. Synové Jakub a Michal bojovali v Evropě a Dálném východě. Dcera Anna se v Maroku vyučila mechaničkou. Reného manželka Markéta uprchla v roce 1939 před nacismem do Španělska. Odtamtud odešla do Portugalska a pak do Spojených států. V září 1944 byl princ René svědkem osvobození Lucemburska, jehož vládkyní Šarloty byl manžel jeho bratr Felix.

Po válce se René s manželkou usadil v Dánsku. V roce 1947 se s dcerou Annou zúčastnili svatby budoucí královny Alžběty II. a prince Filipa. Na svatbě se jejich dcera Anna seznámila se svým budoucím manželem, králem Michalem I. Rumunským.

V roce 1953 byl princ René podle policejního prohlášení zastaven rozzlobenými motoristy kvůli řízení pod vlivem alkoholu. Z toho důvodu mu dánský král Frederik IX. zakázal na rok řídit v Dánsku automobil. Frederik zřejmě řekl Renému, aby si našel někoho, kdo by ho odvezl, kdyby chtěl během toho roku někam jet.

V roce 1964 zemřel Reného nejstarší syn Jakub. Byl nadšencem motoristického sportu a zemřel při dopravní nehodě na dálnici v Dánsku. Jeho smrti se však sám René již nedožil, zemřel o dva roky dříve, 30. listopadu 1962 v Kodani ve věku 67 let. Jeho manželka jej přežila o třicet let.

Tituly, oslovení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 17. října 1894 – 30. července 1962ː Jeho královská Výsost princ René Bourbonsko-Parmský

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ludvík Parmský
 
 
Karel II. Parmský
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Španělská
 
 
Karel III. Parmský
 
 
 
 
 
 
Viktor Emanuel I.
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Rakouská-Este
 
 
Robert I. Parmský
 
 
 
 
 
 
Karel X.
 
 
Karel Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Karolína Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská
 
René Bourbonsko-Parmský
 
 
 
 
 
Petr III. Portugalský
 
 
Jan VI. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Marie I. Portugalská
 
 
Michal I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Šarlota Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
Marie Antonie Portugalská
 
 
 
 
 
 
Karel Tomáš z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
 
 
Konstantin z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
 
 
 
 
 
 
Žofie Windisch-Grätzová
 
 
Adelaida Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Hohenlohe-Langenburský
 
 
Anežka Hohenlohe-Langenburská
 
 
 
 
 
 
Amálie Henrietta ze Solms-Baruth
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince René of Bourbon-Parma na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]