Seznam světských říšských knížat a knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tento článek představuje seznam světských knížecích rodů a knížectví Svaté říše římské.

Nejstarší a brzy zaniklá říšská knížectví[editovat | editovat zdroj]

Mnohá říšská knížectví, pocházející z období vzniku říše (přinejmenším z 10. století) či zřízená v průběhu středověku, nepatřila v ústavním smyslu ke "starým knížectvím", protože jim nebyl po roce 1489 vyhrazen hlas v knížecí radě říšského sněmu. Důvody byly různé: faktický zánik takového knížectví, povýšení na kurfiřtství Zlatou bulou v roce 1356 nebo sloučení více knížectví v rukou jednoho říšského knížete, kterému pak byl po roce 1489 vytvořen hlas za jiné jeho knížectví. V seznamu nejsou zahrnuta knížectví, která se před rokem 1489 rozpadla na více jiných, dále ta, která pak samostatně získala hlas v knížecí radě (o těchto knížectvích viz následující seznam). Výjimkou je pouze Falc, povýšená r. 1356 na kurfiřtství, jejíž dílčí knížectví, přijatá v 16. století na říšský sněm se vesměs nacházela mimo území původní Rýnské Falce a jméno "falc" na ně bylo jen přeneseno.

Znak knížectví Název knížectví Rok povýšení na knížectví Jméno dynastie/í První kníže/ata Datum zániku knížectví Datum vymření panujícího rodu/rodů Poznámka
Arms of Swabia.svg Švábské vévodství Od vzniku říše
  1. tři dosazovaní vévodové (909-926)
  2. KonradSiegel.jpg Konrádovci (926-949; 982–1012)
  3. Otoni (973-982)
  4. Altösterreich Adalbert Babenberger Stammbaum.svg Babenbergové (1012–1038)
  5. Ezzovci (1038–1057)
  6. Arms of Swabia.svg Štaufové (s přerušeními 1079–1268)
  7. Habsburg-Stammwappen.png Habsburkové (1268–1308)
  1. Burchard I., markrabě v Raetii
  2. Hermann I. Švábský
  3. Liudolf Švábský
  4. Arnošt I. Švábský
  5. Ota II. Lotrinský
  6. Fridrich I. Švábský
  7. Rudolf II. Švábský
1308
  1. -
  2. 1012
  3. 1029
  4. 1268
  5. 1085 ?
  6. 1268
  7. 1740
Nedersaksen wapen.svg Saské vévodství Od vzniku říše
  1. Wappen Herzog Egbert I.JPG Ekbertovci (kol. 800 - před 912)
  2. Liudolfovci (912-960)
  3. Billungové (960–1106)
  4. Supplinburští (1106–1137)
  5. Wappen der Welfen aus Steingaden.jpg Este-Welfové (1137–1138; 1142–1180)
  6. Askanien.PNG Askánci (1138–1142)
  1. Ekbert
  2. Jindřich I. Ptáčník
  3. Hermann Billung
  4. Lothar ze Supplinburgu
  5. Jindřich Hrdý
  6. Albrecht "Medvěd"
de facto 1180
  1. cca 950 ?
  2. 1029
  3. 1106
  4. 1137
  5. Ž
  6. 1422
CoA Franconia.svg Francké vévodství Od vzniku říše
  1. KonradSiegel.jpg Konrádovci (před 906-939)
  2. Sálská dynastie (kol. 942/45)
  3. Arms of Swabia.svg Štaufové (1105 (1. zmínka) -1152)
  1. Konrád Starší
  2. Konrád Rudý
  3. Fridrich I. Švábský
de facto 1152
  1. 1012
  2. 1125
  3. 1268
Titul obnoven r. 1168 pro würzburské biskupy, krátké pokusy obnovit vévodství v l. 1633-34 a 1676-83
Flag of the March of Verona and Aquileia.png Veronské markrabství 951
  1. Otoni (952-976)
  2. Liutpoldovci (976-989)
  3. Sálská dynastie (995–1011; 1035–1047)
  4. Eppenstein-Wappen ZW.png Eppensteinští (1011–1035; 1077–1122)
  5. Welfové (1047–1057)
  6. Ezzovci (1057–1061)
  7. Sponheim-Wappen.png Spanheimští (1122–1151)
  8. Wappen Zaehringer.png Zähringenové (1151–1190)
  1. Jindřich I. Bavorský
  2. Jindřich III. Bavorský
  3. Konrád I. Korutanský
  4. Adalbero Korutanský
  5. Welf III.
  6. Konrád III. Korutanský
  7. Jindřich IV. Korutanský
  8. Heřman III. Bádenský
1167
  1. 1029
  2. 1059
  3. 1125
  4. 1192
  5. 1057
  6. 1085 ?
  7. 1279
  8. 1191
Markrabství bylo prakticky neustále v personální unii s jiným říšským knížectvím (Bavorskem, Korutanskem)
Coat of arms of Tuscany.svg Tuscijské markrabství cca 955
  1. Insigne des bosonides.jpg Bosovci (931–1001)
  2. Wigerichovci (1056–1069)
  3. Sponheim-Wappen.png Spanheimští (1135–1136)
  4. Wappen der Welfen aus Steingaden.jpg Este-Welfové (1152–1162)
  5. Arms of Swabia.svg Štaufové (1195–1197)
  1. Hugo Veliký
  2. Gotfried III. Dolnolotrinský
  3. Engelbert III.
  4. Jindřich Hrdý
  5. Filip Švábský
1213
  1. 1001
  2. 1784
  3. 1279
  4. Ž
  5. 1268
Markrabství v držení mnoha volených markrabat.
Lothringen-Nieder.PNG Dolnolotrinské vévodství 959
  1. Coat of arms of the House of Lorraine.png Matfriedovci (959-964)
  2. Coa Illustration Cross Carolingian.svg Karlovci (977–1012)
  3. Wigerichovci (1012–1076)
  4. Sálští (1076–1088)
  5. Blason Courtenay.svg Boulogneská dynastie (1089–1100)
  6. Arms of the Count of Luxembourg.svg Limburg-Arlon (1101–1106)
  7. Blason fr Hainaut ancien.svg Reginarovci (1106–1182)
  1. Godfried I. Dolnolotrinský
  2. Karel Dolnolotrinský
  3. Godfried II. Dolnolotrinský
  4. Konrád III.
  5. Geoffroy V. z Boulogne
  6. Jindřich I. Limburský
  7. Geoffroy VI. z Lovaně
1190
  1. Ž
  2. 1006
  3. 1784
  4. 1125
  5. 1125
  6. 1616
  7. 1171
Titul "vévody lotrinského", (Duc de Lothiér), přešel po zániku vévodství na vévody brabantské a byl užíván do roku 1548.
Wappen Landkreis Meissen.svg Míšeňské markrabství 965
  1. různí markrabí (965-985)
  2. Ekkehardovci (985–1009)
  3. Wappenorlamuende1.JPG hrabata z Orlamünde (1046–1067)
  4. Brunovci (1067–1076)
  5. Přemyslovci erb.svg Přemyslovci (1076–1089)
  6. Landsberg.png Wettinové (1089–1123; 1129–1423/1918)
  7. hrabata z Groitzsche (1123–1124)
  8. Winzenburgové (hrabata z Formbachu) (1124–1129)
  1. Wigbert
  2. Ekkehard I.
  3. Ota I. Výmarský
  4. Ekbert I.
  5. Vratislav I. Český
  6. Jindřich I.
  7. Wiprecht II. z Groitzsche
  8. Heřman II.
1423 (spojeno se Saským kurfiřtstvím)
  1. -
  2. 1046
  3. 1112
  4. 1090
  5. 1306
  6. 2012
  7. 1124
  8. 1152
Armoiries Basse-Lusace.svg Lužická marka/markrabství 965
  1. různí markrabí
  2. Billungové (1015–1032)
  3. Landsberg.png Wettinové (1032–1034; 1046–1075; 1185–1303)
  4. Přemyslovci erb.svg Přemyslovci (1076–1081)
  5. Eulenburg-Wappen SWB.png Ilburkové (1081–1123)
  6. hrabata z Groitzsche (1123–1124; 1131–1135)
  7. Askanien.PNG Askánci (1124–1131)
  1. Hodo I. z Nordthüringau
  2. Thietmar (Dětmar) I.
  3. Dietrich (Dětřich) I.
  4. Vratislav I. Český
  5. Jindřich II.
  6. Wiprecht
  7. Albrecht I. "Medvěd"
1367
  1. -
  2. 1106
  3. 2012
  4. 1306
  5. Ž
  6. 1135
  7. 1328
  • Šlo o území pozdější Dolní Lužice nikoli Lužice horní
  • Od roku 1303 přestala být Lužická marka samostatným říšským knížectvím a byla nadále spojena v personální unii s askánským Braniborskem (1303–1367; 1449–1462), lucemburskými Čechami (1367–1449; 1462–1635) a wettinským Saskem (1635–1815).
  • Až do 12. století si území nárokovali také polští panovníci, kteří neuznávali příslušnost marky k říši.
  • Již koncem 11. století se prosadil dědičný princip vlády namísto voleného, tehdy se také objevují první personální unie marky s okolními knížectvími
Armoiries Carinthie.png Korutanské vévodství (Karantánie) 976
  1. Liutpoldovci (976-978; 983-989)
  2. Sálská dynastie (978-983; 995–1011; 1035–1047)
  3. Otoni (989-995)
  4. Eppensteinští (1012–1035; 1073–1122)
  5. Wappen der Welfen aus Steingaden.jpg Welfové (1047–1056)
  6. Ezzovci (1056–1061)
  7. Wappen Zaehringer.png Zähringenové (1061–1072)
  1. Jindřich III. Bavorský
  2. Ota I.
  3. Jindřich II. Bavorský
  4. Adalbero
  5. Welf III.
  6. Konrád III.
  7. Bertold I.
1335
  1. 1059
  2. 1125
  3. 1029
  4. 1192
  5. 1057
  6. 1085 ?
  7. 1218
Wappen Zaehringer.png Vévodství Zähringen 1097 Wappen Zaehringer.png Zähringenové Bertold I. Korutanský 1218 1218 (hlavní linie rodu)
Thüringen-Landgraf.PNG Durynské lankrabství 1131
  1. COA family de Landgrafen von Hessen.svg Ludowingové (1131–1247)
  2. Landsberg.png Wettinové (1247–1918)
  1. Ludvík I.
  2. Jindřich "Osvícený"
1440
  1. 1247
  2. Ž
Po roce 1440 přestalo lankrabství existovat jako samostatný útvar. Po Lipském dělení r. 1485 užívali titul lankraběte durynského všichni členové wettinského rodu z Albertinské i Ernestinské větve, přičemž majetek všech větví rodu se alespoň zčásti nacházel na území bývalého lankrabství.
COA family de Méranie.svg Vévodství Meránie 1153
  1. Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové (hrabata ze Scheyernu a z Dachau) (1153–1182)
  2. Wappen Andechs 2.svg Hrabata z Andechsu (1182–1248)
  1. Konrád I. Meránijský
  2. Oldřich I. Istrijský
  3. Bertold IV. z Andechsu
1248 Vévodství pojmenováno podle hlavního města: Merana
Wappen Rheinpfalz.svg Lotrinské (Rýnské) falckrabství 1156
  1. Arms of Swabia.svg Štaufové (1156–1195)
  2. Wappen der Welfen aus Steingaden.jpg Welfové (1195–1214)
  3. Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové (1214–1801)
  1. Konrád Štaufský
  2. Jindřich V.
  3. Ludvík "Kelhaimský"
1356 (povýšení na kurfiřtství)
Brandenburg Arms.svg Braniborské markrabství 1157 (3. října)
  1. Askanien.PNG Askánci (1157–1320)
  2. Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové (1323–1373)
  3. Arms of the Count of Luxembourg.svg Lucemburkové (1373–1415)
  4. Wappen Hohenzollern.svg Hohenzollernové (30. dubna 1415–1918)[1]
  1. Albrecht "Medvěd"
  2. Ludvík V. "Branibořan"
  3. Václav Český
  4. Fridrich I. Hohenzollernský
1356 (povýšení na kurfiřtství) S predikáty Durchlaucht od 18. července 1627 a Euer Liebden od 29. srpna 1636[1]
Royal Arms of Belgium.svg Brabantské vévodství 1182
  1. Armoiries de Vianden 3.svg Lovaňská dynastie (1182–1404)
  2. Blason fr Bourgogne.svg Valois-Bourgogne (1404–1477)
  3. Habsburg-Stammwappen.png Habsburkové (1477–1549)
  1. Godfroy III. Lovaňský
  2. Antonín Brabantský
  3. Maxmilián I.
1549 Po roce 1404 bylo vévodství součástí Burgundského vévodství pod vládou rodů Valois a Habsburků, 4. listopadu 1549 pak tzv. Pragmatickou sankcí utvořilo pevný celek se zbytkem Nizozemí.
Teck Arms.svg Vévodství Teck 1187 Wappen Zaehringer.png Zähringenové Adalbert I. 1439 1439
Namur Arms.svg Markrabství Namur 1188 (23. prosince)
  1. Blason Nord-Pas-De-Calais.svg Flanderská dynastie (1188–1216)
  2. Blason famille La Touche-Limouzinière.svg Courtenay (1216–1259)
  3. Arms of the Count of Luxembourg.svg Lucemburkové (1259–1265)
  4. Armoiries de La Falloise.svg Dampierrové (1265–1429)
  1. Balduin V. Henegavský
  2. Filip II. Namurský
  3. Jindřich V. Lucemburský
  4. Guido I.
1549 Po roce 1429 bylo markrabství součástí Burgundského vévodství pod vládou rodů Valois a Habsburků, 4. listopadu 1549 pak tzv. Pragmatickou sankcí utvořilo pevný celek se zbytkem Nizozemí.
Landsberg.png Markrabství Landsberg 1265
  1. Landsberg.png Wettinové (1265–1291; 1347–1806/1918)
  2. Askanien.PNG Askánci (1291–1347)
  3. Armoiries Bavière.svgWittelsbachové (1328–1347)
  1. Albrecht II. "Nezdárný"
  2. Ota IV. Braniborský
  3. Ludvík V. Bavorský
1347
  1. 2012
  2. 1328
  3. 1777
Markrabství (jako knížectví) netvořilo nikdy ve své historii samostatný útvar, pod vládou Wettinů sdílelo osud s Míšeňskem, za panování Askánců a Wittelsbachů s Braniborskem. Mezi Lipským dělením a Wittenberskou kapitulací (1485–1547) bylo součástí Saského kurfiřství s centrem v Durynsku.
Scudo citta di lucca rid.jpg Vévodství Lucca 1327 (11. listopadu)[2] Coa fam ITA castracani degli antelminelli.jpg Antelminelliové Castruccio Castracani 1328 1328
Brunswick-Lüneburg Arms.svg Brunšvicko-göttingenské knížectví 1345 Wappen der Welfen aus Steingaden.jpg Este-Welfové Arnošt I. Brunšvický 1462 Ž
Bar Arms.svg Barské vévodství 1354 (13. března) (vévodství)[3]
  1. Armoiries Montbéliard-Montfaucon.svg Montfaucon-Montbéliard (1354–1431)
  2. Lorraine Arms 1430.svg Anjouovci (1431–1508)
  3. Lorraine Arms 1538.svg Lotrinsko-vaudémontská dynastie (1508–1542/1735)
  1. Robert I. z Baru
  2. René I. z Anjou
  3. René II. Lotrinský
1766[4]
  • Hrabě Robert I. z Baru nejprve získal r. 1353 od Karla IV. povýšení panství Pont-à-Mousson na markrabství a říšské knížectví, ovšem protože Barské hrabství bylo daleko větší a povýšení země římským králem neznalým místních poměrů budilo údiv, povýšil Karel IV. následující rok Barské hrabství na vévodství s právy říšského knížectví
  • Od roku 1508 bylo vévodství natrvalo spojeno s Vévodstvím lotrinským a spolu s ním také r. 1542 prohlášeno samostatným státem, nezávislým na říši i Francii
Arms of the Grand Duchy of Luxembourg.svg Lucemburské vévodství 1354 (13. března)
  1. Arms of the Count of Luxembourg.svg Lucemburkové (1354–1443)
  2. Blason fr Bourgogne.svg Burgundští (1443–1477)
  3. Habsburg-Stammwappen.png Habsburkové (1481–1794)
  1. Václav Lucemburský
  2. Filip Dobrý
  3. Maxmilián I.
1549
  • Ovládnutí Lucemburska rodem Valois-Bourgogne (Burgundskými) nebylo nikdy potvrzeno římským panovníkem a došlo k němu v rozporu s říšským právem (tak jako v případě dalších zemí v Nizozemí)
  • 4. listopadu 1549 Lucembursko tzv. Pragmatickou sankcí utvořilo pevný celek se zbytkem Nizozemí.
Counts of Celje coat of arms (1-4).svg Knížectví Cilli, Orttenburg a Sternberg 1436 (30. listopadu)[5] Blason Ville fr Euvillers.svg Celjští (rod pánů ze Sannecku) (1436–1452) Heřman II. Celjský 1456 1456 Již 1. května 1430 získal rod titul okněžněných hrabat, císař Zikmund povýšil hrabata z Cilli (Celje) na knížata již koncem září 1435, ovšem s ohledem na Habsburky a císařova zetě Albrechta bylo povýšení zpočátku tajné. Po zveřejnění odmítli všichni Habsburkové knížecí titul svých dřívějších vazalů uznat a nakonec jej potvrdil až císař Fridrich III. 16. srpna 1443. Aby Fridrich neztratil tvář, učinil tak formálně jako "nové povýšení".[5]

Stará knížata[editovat | editovat zdroj]

Ke "starým knížatům" patřila v zásadě ta, která dosáhla "místa a hlasu" v knížecí radě na říšském sněmu a tím i říšského stavovství v letech 1489–1582.

Znak knížectví Název knížectví, jméno dynastie a první kníže Rok povýšení na knížectví Číslo r. 1521 Číslo r. 1792 Krajské stavovství Datum vymření (posledního) rodu/zániku hlasu či knížectví Poznámka
Bavaria Arms.svg

- Garibald (1. známý -vévoda)

- Karel Veliký

- Arnulf I.

- Jindřich I. Bavorský

- Jindřich V.

- Jindřich VI.

- Konrád z Zütphenu

- Ota z Northeimu

- Welf I.

- Leopold Bavorský

- Konrád III.

- Ota I.

  • od vzniku říše (vévodství)
  • 1623 (25. února)(kurfiřtství)[6]
  • 1628 (22. února) (dědičné kurfiřtství)[7]
  • 1806 (1. ledna) (království)
52 36 Bavorský kraj -/-
  • Seznam vládců podrobně v článku Seznam bavorských panovníků
  • Do roku 1180 mělo Bavorsko charakter kmenového vévodství (Stammesherzogtum) a bylo formálně údělné. Po nástupu Wittelsbachů se stalo územním knížectvím dědičně ovládaným jednou dynastií.
  • Mezi lety 1255–1340 bylo Bavorsko rozděleno na Hornobavorské a Dolnobavorské vévodství, znovu byla země rozdělena roku 1349 na tři vévodství: Horní Bavorsko (v personální unii s Tyrolskem a Braniborskem), část země s centrem v Landshutu a část Bavorska kolem Straubingu (v personální unii s Hollandem, Zeelandem a Henegavskem). Větev Wittelsbachů v Horním Bavorsku vymřela již roku 1363 a její země se dostala pod vládu větve z Landshutu. Smrtí vévody Jana III. "Bezzemka" v r. 1393 vymřela také straubinská větev a Wittelsbachové ztratili svá hrabství v Nizozemí. Větev z Landshutu téhož roku znovu rozdělila sjednocené Bavorsko na tři úděly s centry v Mnichově, Ingolstadtu a Landshutu. Ingolstadtská pošlost rodu vymřela r. 1447 a její vévodství zdědila větev z Landshutu. Po jejím vymření v r. 1503 a krátké landshutské nástupnické válce, sjednotila mnichovská linie rodu natrvalo celou zemi pod svou vládou.
Blason Lorraine.svg

- Gebhart (1. vévoda)

- René II.

od vzniku říše 64 - Hornorýnský kraj (ani jednou se neúčastnil krajského sněmu) Ž/1542
  • Roku 1542 bylo (vlastní) Lotrinsko vyloučené z říše a zároveň prohlášeno za nezávislé na Francii. Lotrinští vévodové ovšem zůstali říšskými knížaty skrz držbu markrabství a říšského léna Pont-à-Mousson, říšskými lény zůstala i některá dříve k Lotrinsku připojená říšská hrabství a panství[8]
  • S právem na královské pocty pro každého panujícího vévodu i jeho vyslance od 10. října 1700[9]
  • S predikátem königliche Hoheit vždy pro panujícího vévodu od 19. září 1703[9] Predikát byl ze strany císaře a říše udělen po Rijswijckém míru (1697) jako součást kompenzace za škody a opakovanou okupaci Lotrinska Francouzi ve válkách 17. století.
Stemma Pont-à-Mousson.png

- Robert I. z Baru

- René I. "Dobrý"

- René II. Lotrinský

  • 1353 (říšský kníže s titulem markrabě)
  • 1542 (říšský sněm - P.-à- M. nahradil Lotrinské vévodství)[8]
64 - Hornorýnský kraj (ani jednou se neúčastnil krajského sněmu) Ž/1766
  • Markrabství vzniklo povýšením jednoho z panství v hrabství Bar, z říše bylo de facto vyčleněno r. 1659, kdy se Pont-à-Mousson stal francouzským lénem následkem podpisu Pyrenejského míru.[4] Přesto jeho panovník zasedal na sněmu až do r. 1735
  • S právem na královské pocty pro každého panujícího vévodu i jeho vyslance od 10. října 1700[9]
  • S predikátem königliche Hoheit vždy pro panujícího vévodu od 19. září 1703[9] Predikát byl ze strany císaře a říše udělen po Rijswijckém míru (1697) jako součást kompenzace za škody a opakovanou okupaci Lotrinska Francouzi ve válkách 17. století.
Blason Duché de Saxe-Weimar.svg

- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu) - Jan Vilém Sasko-Výmarský (1. sasko-výmarský vévoda)

55 43 Hornosaský kraj Ž/- S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího vévodu od 5. února 1713[10]
Coats of arms of None.svg

- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu)

- Jan Kazimír (1. sasko-eisenašský vévoda)

  • 1123 (říšský kníže jako markrabě míšeňský)
  • 1596-1638 (1. oddělení)
  • 1640-1644 (2. oddělení)
  • 1672-1741 (3. oddělení)
55 43 Hornosaský kraj 1741/-
Coats of arms of None.svg

- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu)

- Jan Kazimír Sasko-Coburský (1. sasko-coburský vévoda)

55 44 Hornosaský kraj 1633/- Roku 1633 rozděleno mezi Sasko-Saalfeld a Sasko-Meiningen, o hlas se oba vévodové dělili
Augusta of Saxe-Gotha.svg

- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu)

- Ernst I. Sasko-Gothajský (1. sasko-gothajský vévoda)

  • 1123 (říšský kníže jako markrabě míšeňský)
  • 1640 (oddělení)
Hornosaský kraj S predikátem Durchlaucht pro mužské členy rodu od 12. září 1692[10]
Blason Duché de Saxe-Altenbourg.svg

- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu)

- Jan Filip Sasko-Altenburský (1. sasko-altenburský vévoda)

  • 1123 (říšský kníže jako markrabě míšeňský)
  • 1603 (oddělení)
55 45 Hornosaský kraj 1672/-
Arms of the Archduchy of Austria.svg

- Jindřich II. Jasomirgott

- Přemysl Otakar II.

- Rudolf I. Habsburský

- Josef II.

  • 1156 (17. září) (vévodství)[11]
  • 1530 (8. září) (arcivévodství)[12]
53 1 Rakouský kraj
Steiermark Wappen.svg

- Otakar IV. Štýrský (1. vévoda)

- Leopold V. Babenberský

- Jindřich XIII. Bavorský

- Béla IV.

- Přemysl Otakar II.

- Rudolf I. Habsburský (1. Habsburk) - Karel II. Štýrský (1. vévoda ze samostatné linie přijatý na říšský sněm)

1180 (18. září) (vévodství)[13]

- ?/- Rakouský kraj 1740/1619 Na sněmu do nástupu štýrské větve Habsburků na rakouský arcivévodský stolec a na císařský trůn v roce 1619. Hlas po té zanikl, ale roku 1803 znovuvytvořen pro císaře s č. 3
Blason Comtes de Tyrol.svg

- Ferdinand II. Tyrolský (1567, 1. panovník ze samostatné linie) - Leopold V. (1619, 2. samostatná linie)

  • 1493 (okněžněné hrabství)[13]
  • 1567 (1. oddělení tyrolské linie)
  • 1619 (2. oddělení tyrolské linie)
- ?/- Rakouský kraj 1665/1665 Roku 1803 znovuvytvořen hlas pro císaře s č. 79
Coats of arms of None.svg

- Jan Kazimír Falcko-Simmernský

  • 1156 (Falc)
  • 1559 (oddělení)
- 52/38 Hornorýnský kraj 1592/1801
  • Roku 1592 přešlo opět k Falcku-Simmernsku, hlas zůstal
COA family de Pfalz-Simmern.svg

- kurfiřt Fridrich III. Falcký

  • 1156 (Falc)
  • 1559 (oddělení)
- 52/39 Hornorýnský kraj 1685/1801
  • vévodové zároveň falckými kurfiřty
  • r. 1685 přešlo k Falcku-Neubursku
Pfalz-Neuburg.png

- Ottheinrich a Filip Falcko-Neuburští

  • 1156 (Falc)
  • 1505 (oddělení)
52 40 Hornorýnský kraj 1742/- S predikátem Durchlaucht od 5. června 1627[20]
Coat of Arms of Palatine-Zweibruecken.png

- Ludvík I. "Černý"

  • 1156 (Falc)
  • 1459 (oddělení)
52 41 Hornorýnský kraj Ž/1801
Pfalz-Veldenz COA.png

- Ruprecht Falcko-Veldenzký

  • 1156 (Falc)
  • 1543 (oddělení)
- 52/42 Hornorýnský kraj 1694/1801 Roku 1733 rozděleno i s hlasem mezi Kurfalc, Falc-Neuburg a Coat of Arms of Palatinate-Birkenfeld.svg Falc-Zweibrücken-Birkenfeld
Wappen Grafschaft Sachsen-Lauenburg.svg

- Albrecht Medvěd (jako vévoda saský)

- Bernard III. (jako vévoda saský)

- Jan II. (1. vévoda sasko-lauenburský)

  • 1138 (1. přenesení saského vévodského titulu na Askánce)
  • 1180 (2. a konečné přenesení saského vévodského titulu na Askánce)
  • 1296 (oddělení Saska-Lauenburska)
62 67 Dolnosaský kraj 1689/-
  • V letech 1305–1401 bylo vévodství rozděleno na panství rodových linií Ratzeburg a Bergedorf, bergedorfská větev roku 1401 vymřela a země byla opětovně sjednocena.[21]
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího vévodu od 9. června 1670,[22] potvrzené 18. června 1689[23]
Anhalt-1423.PNG

- Jindřich I. Anhaltský

  • 1218 (knížectví)
  • 1806 (8. dubna) (vévodství pro Anhaltsko-Bernbursko)[24]
70 73 Hornosaský kraj Ž/-
  • Rozdělilo se na větve Anhaltsko-dessavskou (1396–1570; 1603–1918), Anhaltsko-köthenskou (1252–1847), Anhaltsko-bernburskou (1252–1468; 1603–1863), Anhaltsko-zerbstskou (1396–1570; 1603–1793), Anhaltsko-ascherslebenskou (1252–1315), Anhaltsko-dessavsko-wörlitzkou (1632–1643) a Anhaltsko-zerbstsko-dornburskou (1685–1742)[25]
  • Jednotlivé linie rodu se o hlas na sněmu dělily
  • Dále vedlejší větve Anhaltsko-bernbursko-harzgerodeská (1635–1709), Anhaltsko-bernbursko-plötzkovská (1611–1665) a Anhaltsko-köthensko-warmsdorfská (1718–1728) které neměly plnou říšskou bezprostřednost a právo hlasu, větev Anhaltsko-bernbursko-hoymsko-schaumburská (1692–1812) měla díky Hrabství Schaumburg na řece Lahn podíl na kuriálním hlasu v Kolegiu Dolnorýnsko-vestfálských hrabat[25]
  • S predikátem Durchlauchtig pro panovníky zerbstské linie od 14. prosince 1677 a predikátem Durchlaucht pro panovníky v linii köthenské od 18. června 1708, pro panovníky z linie bernburské od 20. července 1709 a pro vládce v linii dessavské od 12. července 1713[26]
COA family de Fürsten von Lüneburg.svg

- Ota I. "Dítě" (1. brunšvicko-lüneburský vévoda)

- Jan I. Lüneburský (1. cellský kníže)

  • 1235 (21. srpna) (Brunšvicko-Lüneburské vévodství)
  • 1269 (oddělení Lüneburgu a Celle) - viz pozn.
59 50 Dolnosaský kraj 1705/-
  • Jednotlivá brunšvická knížectví jsou dílčími lény Brunšvicko-lüneburského vévodství
  • Panovník měl pouze titul knížete, zároveň ale byl titulárním vévodou brunšvicko-lüneburským
  • Brunšvicko-lüneburské vévodství vzniklo jako zmenšené Saské vévodství, takto částečně navrácené potomkům "zrádce" Jindřicha Lva
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího knížete/vévodu od 19. října 1667[27]
Braunschweig-1482.PNG

- Ota I. "Dítě" 1. brunšvicko-lüneburský vévoda)

- Erich I. Calenberský (1. calenberský kníže ze starší linie)

- Arnošt August Calenberský (1. calenberský kníže z mladší linie)

  • 1235 (21. srpna) (Brunšvicko-Lüneburské vévodství)
  • 1495-1584 (1. oddělení Calenbergu)
  • 1679-1692 (2. oddělení Calenbergu)
  • 1692 (22. března) (knížectví se stává základem nového Hannoverského kurfiřtství)
59 51 Dolnosaský kraj Ž/-
  • Jednotlivá brunšvická knížectví jsou dílčími lény Brunšvicko-lüneburského vévodství
  • Panovník měl pouze titul knížete, zároveň ale byl titulárním vévodou brunšvicko-lüneburským
  • Brunšvicko-lüneburské vévodství vzniklo jako zmenšené Saské vévodství, takto částečně navrácené potomkům "zrádce" Jindřicha Lva
  • Historiografie mluví i o prvním Callenberském knížectví v 15. století, to ale bylo vždy spojeno s jiným dílčím knížectvím
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího knížete/vévodu od 19. října 1667[27]
Brunswick-Lüneburg Arms.svg

- Ota I. "Dítě" (1. brunšvicko-lüneburský vévoda)

- Jindřich I. "Zázračný" (1. grubenhagenský kníže)

  • 1235 (21. srpna) (Brunšvicko-Lüneburské vévodství)
  • 1291 (oddělení Grubenhagenu)
59 52 Dolnosaský kraj
  • Jednotlivá brunšvická knížectví jsou dílčími lény Brunšvicko-lüneburského vévodství
  • Panovník měl pouze titul knížete, zároveň ale byl titulárním vévodou brunšvicko-lüneburským
  • Brunšvicko-lüneburské vévodství vzniklo jako zmenšené Saské vévodství, takto částečně navrácené potomkům "zrádce" Jindřicha Lva
  • R. 1596 Grubenhagensko sjednoceno s Lüneburskem, hlas na sněmu zachován
Armoiries de La Falloise.svg

- Ota I. "Dítě" (1. brunšvicko-lüneburský vévoda)

- Albrecht I. "Veliký" (1. brunšvický kníže z nejstarší linie)

- Vilém I. (1. brunšvický kníže z prostřední linie)

- August II. (1. brunšvický kníže z nejmlabší linie)

59 53 Dolnosaský kraj 1884/-
  • Jednotlivá brunšvická knížectví jsou dílčími lény Brunšvicko-lüneburského vévodství
  • Panovník měl pouze titul knížete, zároveň ale byl titulárním vévodou brunšvicko-lüneburským
  • Brunšvicko-lüneburské vévodství vzniklo jako zmenšené Saské vévodství, takto částečně navrácené potomkům "zrádce" Jindřicha Lva
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího knížete/vévodu od 19. října 1667 a od 6. června 1716 také pro panovníky blankenburské sekundogenitury (viz níže)[27]
Wappen-HK (1736-1804).svg

- Jindřich I. Hesenský (1. lankrabě hesenský)

- Vilém IV. "Moudrý" (1. lankrabě hesensko-kasselský)

  • 1292 (11. května) (lankrabství)
  • 1567 (rozdělení Hesenska)
  • 1803 (kurfiřtství)
65 59 Hornorýnský kraj Ž/- S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího lankraběte od 25. srpna 1666[28]
Wappen-HD (1736–1804).svg

- Jindřich I. Hesenský - Jiří I. Hesensko-Darmstadtský

  • 1292 (11. května) (lankrabství)
  • 1567 (rozdělení Hesenska)
65 60 Hornorýnský kraj 1968/- S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího lankraběte od 25. srpna 1666 a ad personam pro kardinála Fridricha Hesenského, biskupa vratislavského od 30. května 1676[28]
CoA Henneberg County.svg

- Bertold VII. "Moudrý"

  • Landsberg.png Wettinové (od r. 1583)
  • 1310 (okněžněné hrabství)
  • 1566/70 (přijetí na říšský sněm)[29]
71 73 Francký kraj Od roku 1662 henneberský hlas i země rozděleny mezi Albertiny a Ernestiny
Gules a fess argent.svg

- Ludvík von der Mark

- Henri de La Tour d'Auvergne de Turenne

  • asi pol. 13. stol., konečné potvrzení 1456 (knížectví)
72 - - 1678/1794
  • Vévodové zasedali v 16. století ve zvláštní kurii "vlašských knížat",[31] od roku 1659 byli kvůli francouzské nadvládě vyřazeni ze zasedání říšského sněmu
  • Bouillon byl před r. 1496 a znovu v l. 1522-52 v držení lutyšských biskupů a fakticky tedy v té době patřil k duchovním knížectvím
  • Od r. 1659 (pyrenejský mír) byla příslušnost Bouillonu k říši jen čistě formální, ve skutečnosti šlo o francouzské léno.
  • Za dědice Bouillonu byl po roce 1815 považován rod Rohanů[32]
Arms of the House of Savoy.svg

- Amadeus V. Savojský (1. kníže) - Amadeus VIII. Savojský (1. vévoda)

  • 1313 (11. června) (okněžněné hrabství)
  • 1416 (19. února) (vévodství)[33]
  • 1713 (22. září) (král na Sicílii/Sardinii)
73 70 Hornorýnský kraj Ž/1801
  • V 16. století zasedalo ve zvláštní, pouze tříčlenné kurii "vlašských knížat", od roku 1667 se přestalo říšských sněmů účastnit[34]
  • S právem na královské pocty pro každého panujícího vévodu i jeho vyslance od 8. února 1690[35]
  • S predikátem Altezza reale vždy pro panujícího vévodu od 20. března 1698[35]
Oranje wapen.svg

- Guillaume III. Oranžský

- Jean de Chalon

- René Nasavský, pán z Châlons

1163 (knížectví) 74 - Hornorýnský kraj 1702/1713
  • V 16. století zasedalo ve zvláštní, pouze tříčlenné kurii "vlašských knížat".[31]
  • Roku 1713 se knížectví stalo součástí Francie a bylo vyňato ze svazku Svaté říše římské. Již po vymření posledního vládnoucího rodu v roce 1702 a během zmatků války o španělské dědictví se knížectví přestalo účastnit zasedání říšského sněmu, neboť nebyl určen oprávněný dědic a o knížectví se bojovalo.
Wappen Juelich Herzogtum.svg

- Vilém I. z Jülichu-Haimbachu (1. markrabě i vévoda)

  • Counts of Mark Arms.svg Hrabata z Marky

- Jan III. Klévský

  • 1336 (markrabství)
  • 1356 (vévodství)
56 - Dolnorýnsko-vestfálský kraj 1609/1609 Hlas na sněmu trvale suspendován, protože účastníci dědického sporu o Jülich a Kleve se nedokázali dohodnout, Jülich sám připadl falcko-neuburským Wittelsbachům
Blason ducs de Gueldre (selon Gelre).svg

- Rainald II. Geldernský z Wassenbergu

  • Gulik stamwapen.svg Z Jülichu (1379–1423)

- Vilém I. z Jülichu a Geldernu

- Arnold z Egmontu (1423)

- Adolf z Egmontu (1477)

- Karel z Egmontu (1492)

- Karel Burgundský "Smělý"

- Karel V.

1339 68 - Burgundský kraj před 1679[36]/1543 Roku 1543 začleněno do Habsburského Nizozemí a ukončuje účast na říšském sněmu, r. 1648 ¾ připadají Generálním stavům (tzv. Gelderland), tzv. Horní Geldry zůstávají španělské, ale r. 1713 rozděleny mezi Rakousko a Prusko.
Wappen Mecklenburg-Schwerin 2.svg

- Albrecht II. a Jan I. (společně)

- Jindřich V. "Smířlivý"

61 56 Dolnosaský kraj Ž/-
  • Často zmiňované povýšení Pribislava na knížete z r. 1170 ve skutečnosti nebylo udělením říšského knížecího titulu
  • Meklenbursko často děleno již ve středověku, nelze vyjádřit v tabulce
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího vévodu od 17. dubna 1680, obnoveno pro jinou větev rodu 24. července 1693[38]
Wappen Mecklenburg-Güstrow.svg

- Albrecht II. a Jan I. (společně)

- Albrecht VII. "Krásný"

  • 1348 (8. července) (vévodství)[37]
  • 1503 (oddělení)
61 57 Dolnosaský kraj 1695/-
  • Často zmiňované povýšení Pribislava na knížete z r. 1170 ve skutečnosti nebylo udělením říšského knížecího titulu
  • Meklenbursko často děleno již ve středověku, nelze vyjádřit v tabulce
  • Roku 1695 země opět připadla Meklenbursku-zvěřínsku
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího vévodu od 18. září 1682[38]
Ratzeburg-Fürst.PNG

- Adolf Fridrich I. (1. dědičný vévoda)

- Adolf Fridrcih II. (1. vévoda ze střelické větve)

  • 1348 (8. července) (říšský kníže jako vévoda meklenburský)
  • 1701 (8. března) (oddělení Střelicka a Ratzeburgu)
48 78 Dolnosaský kraj 1918/- Součást vévodství Meklenbursko-Zvěřínsko, od roku 1701 vévodství Meklenbursko-Střelicko. Původně sekularizované biskupství připojené roku 1648. Roku 1701 při dělení předáno střelické větvi rodu předáno kvůli hlasu na říšském sněmu, který k bývalému biskupskému knížectví vázal.
Blason Ducs de Stettin.svg

- Bogislaw V. a příbuzní (1. vévodové Pomořan)

- Filip I. (1. vévoda v Předních Pomořanech)

- Kristina Švédská

  • Wittelsbachové (Falcko-zweibrückensko-kleefeldská větev, panující ve Švédsku) (1654–1720)

- král Karel X. Gustav

- Frederik I. Švédský

- Adolf I. Frederik Švédský

  • 1348 (12. června) (vévodství)[39]
  • 1541 (poslední rozdělení Pomořanska)
60 55 Hornosaský kraj 1637/-
  • Pomořany často děleny už ve středověku, v tabulce nezachytitelné
  • Často zmiňovaná povýšení Bogislawa I. na knížete r. 1170 a na vévodu r. 1181 ve skutečnosti nebylo udělením říšského knížecího titulu.
  • Přední Pomořany byly přiřknuty vestfálským mírem Švédsku
Blason Ducs de Stargard.svg
  • Vévodství Zadní Pomořany (oficiálně Pomořany-Štětín)
  • Gryfí dynastie (1348–1637)

- Bogislaw V. a příbuzní (1. vévodové Pomořan)

- Barnim IX. (1. vévoda v Předních Pomořanech)

- kurfiřt Fridrich Vilém I.

  • 1348 (12. června) (vévodství)[39]
  • 1541 (posl. rozdělení Pomořanska)
60 56 Hornosaský kraj 1637/-
  • Často zmiňovaná povýšení Bogislawa I. na knížete r. 1170 a na vévodu r. 1181 ve skutečnosti nebyla udělením říšského knížecího titulu (viz níže).
  • Zadní Pomořany byly přiřknuty vestfálským mírem Braniborsku, a to v souladu s dědickou dohodou z r. 1338, dle které měli Hohenzollernové zdědit v případě vymření Gryfitů celé Pomořany. Za odstoupení Předních Pomořan Švédsku následkem poměrů vzniklých třicetiletou válkou, získalo Braniborsko kompenzace jinde (např. Halberstadtsko, Mindensko aj.)
Bar Arms.svg

- Robert I. z Baru

- René I. z Anjou

- René II. Lotrinský

  • po roce 1508 bylo vévodství natrvalo spojeno s Lotrinskem
  • 1353 (markrabství Pont-à-Mousson)
  • 1354 (13. března) (Vévodství Bar)
72 - ne 1737/Ž Hrabě Robert I. z Baru nejprve získal od Karla IV. povýšení panství Pont-à-Mousson na markrabství a říšské knížectví, ovšem protože Barské hrabství bylo daleko větší a povýšení země od místních poměrů neznalého římského krále budilo údiv, povýšil Karel IV. následující rok Barské hrabství na vévodství s právy říšského knížectví
Coat of Arms of Philip IV of Burgundy.svg 1363 54 57 Burgundský kraj 1794/Ž
  • Knížectví mělo svůj hlas mezi duchovními, nikoli světskými knížaty a zaujímalo druhé místo po Rakousích
  • Po vymření španělských Habsburků si císař Leopold I. z rakouské větve rodu přivlastnil "burgundský" hlas v roce 1702.[40]
Wappen Brandenburg-Ansbach.svg

- Fridrich V. (1. kníže-purkrabí norimberský) - Fridrich VI./I. (1. markrabí ansbašský)

  • Hohenzollernové (mladší francká linie, 1603–1787)

- Jáchym Arnošt Braniborsko-Ansbašský

  • Hohenzollernové (pruská královská linie)

- Fridrich Vilém II. Pruský

- Maxmilián I. Josef Bavorský

58 46 Francký kraj 1603 a 1791/-
  • Po vymření franckých Hohenzollernů založena nová sekundogenitura z řad braniborské větve rodu, roku 1787 připadlo markrabství Prusku, r. 1805 Bavorsku
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího markraběte od 15. července 1677[1]
Blason Eberhardine de Brandebourg-Bayreuth.svg

- Fridrich V. (1. kníže-purkrabí norimberský) - Jan III. (1. markrabí bayreutský).

  • Hohenzollernové (mladší francká linie, 1603–1787)

- Kristián Braniborsko-Kulmbašský

  • Hohenzollernové (pruská královská linie)

- Fridrich Vilém II. Pruský

58 47 Francký kraj 1769/-
  • Po vymření franckých Hohenzollernů založena nová sekundogenitura z řad braniborské větve rodu, roku 1787 připadlo markrabství Prusku, r. 1805 Francii
  • S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího markraběte od 30. října 1674[1]
Baden-Baden.JPG

- Rudolf VI. Bádenský

- Bernard III. Bádensko-Bádenský

  • 1365 (markrabství)
  • 1535 (rozdělení Bádenska)
67 63 Švábský kraj 1771/-
  • R. 1771 země i hlas připadli Bádensko-Durlašsku
  • S predikátem Durchlaucht od 11. dubna 1664[41]
Baden-Durlach.JPG

- Rudolf VI. Bádenský

- Arnošt Bádensko-Durlašský

  • 1365 (markrabství)
  • 1535 (rozdělení Bádenska)
  • 1803 (15. března) (diplom 24. srpna) (kurfiřtství)[42]
67 64 Švábský kraj Ž/- S predikátem Durchlaucht od 11. dubna 1664[41]
Hachberg.PNG

- Rudolf VI. Bádenský

- Jakub III. Bádensko-Hachberský

  • 1365 (markrabství)
  • 1584 (oddělení)
67 65 Švábský kraj 1590/- Původní markrabství Bádensko-hachberské zaniklo r. 1415. Markrabí Jakub III. pocházel z větve Báden-Durlach, po jeho smrti se markrabství vrátilo k Durlachu, hlas na sněmu ale již zůstal.
Wappen Baden, Markgrafschaft.svg

- Rudolf VI. Bádenský

- Kryštof II. Bádensko-Rodemachernský

  • 1365 (markrabství)
  • 1556 (oddělení)
67 - Švábský kraj 1666/1666
  • Markrabství se odštěpilo od Bádenska-Bádenska
Bergischer Löwe.svg

- Vilém II. z Bergu

  • Hrabata z Marky

- Jan III. "Smířlivý"

  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové (postupně 1614 Falcko-Neuburští, 1742 Falcko-Sulzbašští a 1799 Falcko-Zweibrückenští)

- Wolfgang Vilém Falcký

- Karel Teodor Falcký

- Maxmilián Josef Bavorský

1380 (24. května) 56 - Dolnorýnsko-vestfálský kraj 1609/1609 Hlas na sněmu trvale suspendován, protože účastníci dědického sporu o Jülich a Kleve se nedokázali dohodnout, Berg sám připadl falcko-neuburským Wittelsbachům, r. 1805 Joachimu Muratovi
Coat of Arms of the Duchy of Cleves.svg

- Adolf II. Klévský

1417 57 - Dolnorýnsko-vestfálský kraj 1609/1609 Hlas na sněmu trvale suspendován, protože účastníci dědického sporu o Jülich a Kleve se nedokázali dohodnout, Kleve samo připadlo Braniborsku
Leuchtenberg-prince.PNG

- Leopold z Leuchtenbergu

- Maxmilián Filip Leuchtenberský

- Maxmilián II. Emanuel Bavorský, tzv. "Modrý kurfiřt"

1450 69 72 Bavorský kraj 1646/- Po vymření lankrabat přešlo na bavorské vévody, hlas na sněmu zachován
Wappen Wuerttemberg.png

- Eberhard I.

  • 1495 (31. července) (vévodství)[43]
  • 1803 (15. března)
66 61 Švábský kraj S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího vévodu od 6. března 1664,[44] obnoveno pro novou panující linii Württemberg-Winnental dne 20. prosince 1770[43]
Armoiries de Dagstuhl.svg

- Jindřich IV. z Plavna

1548 (24. května) - Hornosaský kraj 1572/1572
Holstein Arms.svg
  • Holštýnsko-glückstadtské vévodství

- Kristián III. Dánský a Norský

51 68 Dolnosaský kraj 1863/- Královská část "nedělitelného" Šlesvicka-Holštýnska s centrem v Glückstadtu. Pouze holštýnská část podléhala říši.
Blason Adolphe de Holstein-Gottorp.svg
  • Holštýnsko-gottorpské vévodství

- Adolf Holštýnsko-Gottorpský

  • 1474 (14. dubna) (vévodství)[46]
  • 1544 (oddělení Gottorpu)
  • 1547 (plná říšská bezprostřednost)
  • 1548 (uvedení do rady říšských knížat)
63 70 Dolnosaský kraj 1863/-
  • Vévodská gottorpská část "nedělitelného" Šlesvicka-Holštýnska s centrem na schleswickém zámku Gottorp. Pouze holštýnská část podléhala říši.
  • Smlouvou z Carského Sela r. 1773 se carevna Kateřina II. jménem svého syna Pavla vzdala nároku na holštýnskou, potažmo i již ztracenou šlesvickou část vévodství, které připadlo dánskému králi při zachování hlasu na říšském sněmu.
  • Od 10. ledna 1647 s predikátem Durchlaucht pro celý rod, od 31. srpna 1724 s predikátem königliche Hoheit v primogenituře,[47] uděleným jako říšské potvrzení švédského titulu z téhož roku, který vévoda Karel Fridrich získal výměnou za zřeknutí se nároku na švédský trůn.[48]
Holstein Arms.svg
  • Holštýnsko-haderslebenské vévodství
  • Arms of the County of Oldenburg.svg Oldenburkové

- Hans Holštýnsko-Haderslebenský

  • 1474 (14. dubna) (vévodství)[46]
  • 1544 (oddělení Haderslebenu)
  • 1547 (plná říšská bezprostřednost)
  • 1548 (uvedení do rady říšských knížat)
- Dolnosaský kraj Vévodská haderslebenská část "nedělitelného" Šlesvicka-Holštýnska s centrem ve šlesvickém Haderslevu (něm. Hadersleben, dnes Dánsko). Pouze holštýnská část podléhala říši.
Blason Ferrette.svg

- Fridrich I. Württemberský (1. hrabě na říšském sněmu) - Ludwig Friedrich Württembersko-Montbéliardský (1. panovník druhé, obnovené montbéliardské linie)

  • 1559 (přijetí na říšský sněm do kurie knížat s titulem hrabství, přijetí pouze dočasné)
  • 1597 (26. května) (povýšení hrabství na okněžněné hrabství, císařské dobrozdání a definitivní vytvoření místa a hlasu na říšském sněmu v kurii knížat)[43]
89 80 ne 1723/1801
  • První hrabě Fridrich I. zdědil r. 1593 württemberský trůn, nové osamostatnění Montbéliardu r. 1617, pro chybějící legitimní potomky připadl Montbéliard r. 1723 opět Württembersku při zachování hlasu na sněmu.
  • S predikátem Durchlaucht pro panujícího vévodu/knížete od 30. října 1703[44]
Arenberg.PNG

- Charles de Ligne-Arenberg

  • 1576 (5. března) (okněžněné hrabství a knížecí titul pro celý rod)
  • 1576 (11. října) (císařské dobrozdání a vytvoření místa na říšském sněmu)[49]
  • 1582 (faktické uvedení na říšský sněm do kurie knížat)[50]
  • 1644 (9. června) (vévodský titul pro celý rod a povýšení Arenbergu na vévodství)
90 81 Kurrýnský kraj (1577–1801)[51]
  • Z důvodu nezletilosti prvního knížete a dlouhé přestávce mezi zasedáním říšského sněmu uplynulo mezi přizváním a uvedením na sněm šest let.
  • Rok 1582, kdy byli Arenbergové fakticky uvedeni mezi říšská knížata byl od let 1653-56 považován za hraniční rok mezi "starými" a "novými" říšskými knížaty.
Blason Nomeny 54.svg

- František Štěpán Lotrinský

- Josef II.

  • 1567 (9. června) (povýšení na markrabství bez práv říšského knížectví)[9]
  • 1736 (přijetí na říšský sněm jako hlas personalisty)
88 (roku 1736) 79 - 1803
  • Zvláštní případ: Markrabství Nomény nebylo nikdy říšským knížectvím a bylo v l. 1567–1766 součástí Lotrinského vévodství a následně Francie. Po vyčlenění Lotrinska z říše v roce 1736 představovalo "markrabství" ve formě prázdného hlasu pokračování hlasu Lotrinska na říšském sněmu.
  • V roce 1803 byl hlas nahrazen hlasem za "Basilejské knížectví" (opět jako personalista)

Nová knížata[editovat | editovat zdroj]

V případě nových knížat nebyly vždy jejich říšské statky povýšeny na knížectví nebo okněžněné hrabství. V případě nových knížat z řad starých říšských hrabat (Hohenzollernů, Nasavských, Cirksenů, Fürstenbergů aj.) byly tyto državy běžně označovány za knížectví i v dobové literatuře. Protože se však z říšského právního hlediska o knížectví nejednalo, dodržuje následující seznam termíny dobové státoprávní reality.

Nová knížata[editovat | editovat zdroj]

Znak knížectví či říšského léna (u personalistů rodový erb) Datum uvedení do rady říšských knížat a číslo hlasu Název knížectví či léna (v závorce případný zánik před r. 1806) Jméno knížecího rodu a jméno prvního knížete v knížecí radě Datum povýšení do knížecího stavu (v závorce jméno prvního knížete a typ udělení titulu) Krajské stavovství Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
Hohenzollern Haus Wappen.svg
  • 1653 (30. června)
  • 91
Okněžněné hrabství Hohenzollern (povýšení, resp. okněžnění 23. března 1623)[52]
  • 28. března 1623
  • hrabě Johann Georg von Hohenzollern-Sigmaringen
  • (primogenitura, 9. července 1692 rozšířeno na veškeré potomky, zaniklo vymřením 1750, znovu uděleno 30. prosince 1800 pro veškeré potomky dědičného hraběte Friedricha)
Švábský kraj Okněžněné hrabství Hohenzollern (1500–1806, od r.. 1623 okněžněno a v kurii knížat, předtím hrabství v kurii hrabat a pánů) 1869[53] S predikáty Hochgeboren, Unser Oheim a von Gottes Gnaden (1623),[52] od 9. července 1692 s predikátem Durchlaucht[54]
Gradisca cjmer.jpg 1653 (5. dubna)[55] Okněžněné hrabství Gradiška (†1717)(povýšení, resp. okněžnění hrabství a císařské dobrozdání pro říšský a krajský sněm dne 16. února 1647)[56] Rakouský kraj Okněžněné hrabství Gradiška (1647–1717, jednotná kurie krajských stavů) 1717[58]
Coa fam ITA havet.jpg
  • 1653 (30. června) (vytvoření místa a přijetí)
  • 1654 (12. října) (oficiální uvedení)[61]
  • 93
Okněžněné hrabství Sternstein (povýšení panství Neustadt na okněžněné hrabství 23. srpna 1641)[61]
  • 17. října 1623 (císařské rozhodnutí), resp. 17. srpna 1624 (veřejné prohlášení a vydání diplomu)
  • Zdeněk Vojtěch z Lobkovic[61]
  • Pro veškeré potomky
Bavorský kraj Okněžněné hrabství Sternstein (1742–1806, kurie světských stavů) Ž
  • Říšský knížecí stav potvrzen 15. října 1672
  • S predikátem Lieber Oheim,[62] od 5. září 1663 také s predikáty Hochgeboren a Euer Liebden,[63] od 7. února 1726 i s predikátem fürstliche Gnaden[64]
Salm.PNG
  • 1654 (10. března)[65]
  • 94
Okněžněné hrabství Horní Salm (okněžnění hrabství současně s udělením knížecího titulu roku 1623)
  • Salm.PNG Salmové
  • Salm-Neufville-Anholt.png Leopold Filip na Salmu, pán z Anholtu (1623, 1. udělení)
  • Wappen Fürst zu Salm und Salm-Salm.jpg Mikuláš Leopold Salm-Salm (1739, přenesení)
  • Salm-Kyrburg.png Jan Dominik Salm-Kyrburg (1742 rozdělení hlasu na dvě knížecí větve)
  • 8. ledna 1623 (větev Salm)[66]
  • "Pustinný a porýnský hrabě" Filip Otto na Salmu
  • Pro prvního knížete, jeho prvorozeného syna a synovy veškeré potomky
  • 14. ledna 1739 (větev Salm-Salm)
  • Pro veškeré potomky
  • "Pustinný a porýnský hrabě" Mikuláš Leopold ze Salm-Hoogstraeten (původně jako kníže Salm, od 16. října 1743 pod jménem Salm-Salm)
  • 21. února 1742 (větev Salm-Kyrburg)
  • Pro Jana Dominika, Filipa a veškeré Filipovy potomky (viz níže)
  • "Pustinný a porýnský hrabě" Jan Dominik Salm-Leuze (bezdětný) a bratr Filip
  • Hornorýnský kraj Okněžněné hrabství Horní Salm (1500–1801, od r. 1623 lavice knížat, předtím hrabat, postupně v držbě větví Salm a Salm-Salm); Hrabství Kyrburg (1500–1801, lavice hrabat a pánů, v držbě větve Salm-Kyrburg); Hrabství Dhaun (1748–1801, lavice hrabat a pánů, v kraji již od r. 1500, od r. 1748 v majetku knížecích linií ½ Salm-Salm a ½ Salm-Kyrburg)
  • Dolnorýnsko-vestfálský kraj Panství Anholt (1645–1806, kurie hrabat a pánů, v kraji již od r. 1500, od r. 1645 v držení Salmů, postupně linie Salm a Salm-Salm)
  • 1739 (Salm)[67]
  • Ž (S.-S.)
  • 1909 (S.-K.)[68]
  • Na základě dekretu z 22. března 1623 si první kníže mohl vybrat, na které jeho panství se bude vázat knížecí titul.[66] Vybral si Hornosalmské hrabství
  • Po vymření rodu Salm po meči roku 1738 knížecí titul i virilní hlas v knížecí radě nejprve přenesen na dědice z větve Salm-Hoogstraeten (nadále Salm-Salm) a krátce na to došlo k povýšení větve Salm-Leuze (nadále Salm-Kyrburg) do knížecího stavu a virilní hlas byl mezi obě knížata rozdělen
  • S predikátem fürstliche Gnaden,[69] od 25. listopadu 1697 s predikátem Durchlaucht (pro větev Salm)[66]
Tarasp wappen.svg
  • 1654 (10. března)[65]/1686 (4. října)
  • 95
Personalista, od r. 1686 Panství Tarasp (29. prosince 1685 císařem postoupeno Ditrichštejnům jako svobodný majetek)[70] Rakouský kraj Panství Tarasp (1685–1806, jednotná kurie krajských stavů) 1864[72]
  • Titul rozšířen 24. března 1631 na kardinálova synovce Maxmiliána ještě za kardinálova života, s čímž původní privilegium adopce ještě nepočítalo[70]
  • Se zákazem duchovního povolání pro prvorozence pod hrozbou ztráty knížecího titulu[71]
  • Titul vázán na držbu mikulovského majorátu[71]
  • S predikátem Lieber Oheim (1624)[71] predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim (1631)[70]
Piccolomini Pieri d'Aragona.png 1654 (10. března)[65] Personalista (†1656)
  • 3. října 1650
  • hrabě Don Ottavio Piccolomini d'Aragona, vévoda z Amalfi
  • Primogenitura[73]
ne 1757[74]
  • Od 29. června 1653 s právem přenést titul na synovce Aeneáše Sylvia, syna Ottaviova bratra Francesca (stalo se dne 17. července 1656)[73]
  • 16. května 1689 knížecí titul přenesen na Aeneášova bratra Vavřince s právem v případě vymření nové hlavní linie rodu po meči odkázat titul mužským potomkům Vavřincovy sestry Oktávie Benigny, provdané markýzi z Guadagni[75] a v další dědické posloupnosti měla Oktávie určit dědice v rámci rodu Piccolomini-Arragona[73]
  • S predikáty Unser lieber Oheim a Dero Liebden[76]

Blason famille de Nassau.svg

  • 1654 (26. února)[77]
  • 96
Společně Schloss Hadamar Wappen Bernhard.jpgNasavsko-hadamarské hrabství a Nassau Siegen et.svgNasavsko-siegenské hrabství
  • Blason famille de Nassau.svg Nasavští (Otova linie)
  • Mořic Jindřich Nasavsko-Hadamarský
  • Jan František Desiderát Nasavsko-Siegenský
  • Jan Mořic Nasavsko-Siegenský
  • 8. října 1650
  • hrabě Jan Ludvík Nasavsko-Hadamarský
  • 25. listopadu 1652
  • hrabě Jan František Desiderát Nasavsko-Siegenský (Primogenitura) a jeho strýc Jan Mořic, bývalý generální guvernér Nizozemské Brazílie[78] (6. května 1664 rozšířeno na členy rodu reformovaného vyznání: strýce prvního knížete Jana Mořice: Jiřího Fridricha a bratrance Viléma Mořice)
  • Všechny knížecí tituly vždy pro veškeré potomky, není-li výslovně uvedeno jinak
Hornorýnský kraj
  • 1711 (Nasavsko-Hadamar)[79]
  • 1743 (Nasavsko-Siegen)[80]
  • Nasavsko-Hadamar po vymření místní větve rodu rozděleno mezi ostatní větve Otovy linie, r. 1742 připadlo celé katolické větvi Nasavsko-Siegen, již r. 1743 připadly obě hrabství větvi Dietz.
O hlas se původně dělily dvě katolické větve Nasavského rodu (siegenská větev se ovšem zpočátku ještě sama dělila na katolickou a reformovanou, přičemž reformovaná vyhasla r. 1734 a siegenská polovina hlasu tak náležela ke Corpusu Catholicorum). Dědictvím postupně získala obě poloviny větev Dietz reformovaného vyznání, která od r. 1747 držela dědičný místodržitelský trůn Spojených provincií

Blason famille de Nassau.svg

  • 1654 (26. února)[77]
  • 96
Společně Blason Nassau-Dillenbourg.svgNasavsko-dillenburské hrabství a Nassau-Diez.PNGHrabství Nasavsko-Dietz Hornorýnský kraj
  • 1739 (Nasavsko-Dillenburg)[81]
  • Po vymření připadla druhá polovina hlasu na linii Dietz
  • O hlas se původně dělily dvě větve Nasavského rodu reformovaného vyznání. Jejich hlas tak náležel ke Corpusu Evangelicorum, r. 1739 hrabství i hlas soustředila v rukou jen linie Dietz, která od r. 1702 držela dědičný místodržitelský trůn Spojených provincií
  • S predikátem Durchlauchtig-Hochgeboren pro linii Dietz od 3. července 1750
Wappen Tengen-alt.png
  • 1654 (10. března)[65]/1664
  • 97
Personalista, od r. 1664 Okněžněné hrabství Thengen (povýšení panství na okněžněné hrabství 14. března 1664)[82]
  • 17. září 1653
  • hrabě Jan Weikhard z Auerspergu[83]
  • Primogenitura, od 21. prosince 1791 pro veškeré potomky[83]
Švábský kraj Okněžněné hrabství Thengen (1665–1806, kurie knížat) Ž
  • S právem adopce v případě vymření potomků po meči
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim pro hlavu rodu (1653)[83] a Hochgeboren pro celý rod (1791)[82]
Schloss Porcia - Arkadenhof - Wappen.jpg 1664 (17. dubna)[84] Personalista (†1665)
  • Porciové
  • Johann Ferdinand von Porcia und Brugnera
  • 17. února 1662
  • hrabě Johann Ferdinand von Porcia und Brugnera
  • Primogenitura[85]
ne 1698[86]
  • Po vymření knížecí titul obnoven pro příbuznou linii (viz níže)
  • Téhož dne intimace (potvrzení) knížecího titulu v habsburských dědičných zemích[85]
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim[85]
CoA East Frisia.svg
  • 1667 (15. září)
  • 98
Východofríské hrabství (†1744/-)
  • 22. dubna 1654 (1. udělení)
  • hrabě Enno Ludwig Cirksena
  • Primogenitura
  • 18. dubna 1662 (2. udělení)
  • hrabě Georg Christian Cirksena
  • Pro veškeré potomky[87]
Dolnorýnsko-vestfálský kraj Východofríské hrabství (1500–1806, kurie hrabat a pánů, od r. 1667 kurie knížat); Hrabství Rietberg (1586–1699/1758, kurie hrabat, držela katolická sekundogenitura, nikoli hlavní linie rodu, člen kraje již od r. 1500) 1744[88] Po smrti prvního knížete Enna Ludwiga, který zemřel bez mužských potomků r. 1660 titul přenesen na bratra Georga Christiana a rozšířen z primogenitury na veškeré potomky[88]
Blason fam de Maison von und zu Fürstenberg.svg
  • 1667 (6. září)[89]
  • 99
Okněžněné hrabství Fürstenberg (povýšení, resp. okněžnění hrabství 12. května 1664)[90]
  • Donaueschingen Fürstenberg Wappen.jpgFürstenbergové
  • Hermann Egon zu Fürstenberg (1664, udělení)
  • Froben Ferdinand zu Fürstenberg-Mößkirch (1. přenesení)
  • Joseph Wilhelm zu Fürstenberg (2. přenesení)
  • 12. května 1664 (1. udělení)
  • hrabě Hermann Egon zu Fürstenberg-Heiligenberg
  • Primogenitura[90]
  • 10. prosince 1716 (přenesení)
  • hrabě Froben Ferdinand zu Fürstenberg-Mößkirch
  • Primogenitura[91]
  • 10. prosince 1716 (přenesení a rozšíření)
  • hrabě Joseph Ernst zu Fürstenberg-Stühlingen
  • Primogenitura, od 19,. ledna 1762 pro veškeré potomky[91]
Švábský kraj: Hrabství Heiligenberg (1534–1806, kurie hrabat a pánů, od r. 1664 kurie knížat, v kraji již od r. 1500, linie Heiligenberg); Lankrabství Stühlingen (1639-krátce po 1664, kurie hrabat a pánů, v kraji již od r. 1500); Panství Mößkirch (1627-krátce po 1664, kurie hrabat a pánů linie Stühlingen, v kraji již od r. 1500); Panství Hausen (1500-krátce po 1664, kurie hrabat a pánů, linie Stühlingen)
  • Ž (F.-S.)
S doplňkovým titulem okněžněný hrabě na Fürstenbergu (jen hlava rodu) a s predikáty Hochgeboren a Unser lieber Oheim und Fürst (1664, 1716 i 1762)[90]
Wappen der Fürsten von Schwarzenberg 1792.jpg
  • 1674 (22. srpna)[94]
  • 100
Okněžněné hrabství Schwarzenberg (povýšení, resp. okněžnění hrabství 20. října 1671)[95]
  • Francký kraj Okněžněné hrabství Schwarzenberg (1500–1806, od r. 1566 hrabství, do r. 1671 kurie hrabat a pánů, pak kurie světských knížat)
  • Švábský kraj Okněžněné lankrabství Klettgau (1687–1806, od r. 1689 kurie knížat, předtím kurie hrabat a pánů, v kraji již od r. 1500)
  • Dolnorýnsko-vestfálský kraj Panství Gimborn a Neustadt (1682–1782)
Ž S predikátem Lieber Oheim pro hlavu rodu, od 8. prosince 1746 s predikátem Hochgeboren pro celý rod[95]
Armoiries de Waldeck.svg 1686 (6./16.? listopadu) Hrabství Waldeck-Eisenberg (†1692)
  • 17. dubna 1682
  • hrabě Jiří Fridrich z Waldecku-Eisenbergu[96]
1692[97]
  • Kníže přežil své syny, čímž zanikl i titul a hlas na sněmu. Hrabství připadlo příbuzné větvi Waldeck-Wildungen, od r. 1712 knížat von Waldeck und Pyrmont
Reichsherrschaft Mindelheim coat of arms.svg 1706 (22. listopadu) Knížectví Mindelheim (†1714) (povýšeno na knížectví 12. listopadu 1705, diplom 17. listopadu)[98]
  • 28. srpna 1704 (diplom 14. listopadu 1705)[98]
  • John Churchill, vévoda z Marlborough
Švábský kraj Knížectví Mindelheim (1706–1714, kurie knížat) 1722/Ž
  • S predikáty Hochgeboren, Euer Liebden a Lieber Oheim,[98] od r. 1706 s predikátem Durchlaucht[99]
Blason Liechtenstein.svg Personalista, od r. 1723 Lichtenštejnské knížectví (povýšení a okněžnění Hrabství Vaduz a panství Schellenberg pod novým názvem 23. ledna 1719)[102] Švábský kraj Panství Schellenberg (1708–1719, kurie hrabat a pánů, pak povýšeno na Lichtenštejnské knížectví a přijato do kurie knížat, 1719–1806) Ž
  • Komplikované uvedení rodu na sněm: Po vymření Karlovy linie rodu r. 1712 neodkázal poslední kníže Jan Adam z rozmaru svá říšská panství (hrabství Vaduz a panství Schellenberg) hlavě Gundakarovy větve, knížeti Antonínu Floriánovi, ale knížeti Josefu Václavovi z vedlejší linie. Císař však zařídil r. 1713 uvedení Antonína na sněm alespoň jako personalisty. Antonín získává Vaduz a Schellenberg od Josefa Václava výměnou za Rumburk (12. března 1718), na sněm je ovšem jako realista uveden až r. 1723 Antonínův syn Josef Jan.[104][105]
  • S predikátem Celsissimus od 3. června 1760[106]
Thurn-und-Taxis-Wappen.png
  • 1754 (30. května)[94]
  • 102
Personalista (viz pozn.) Ž
  • Ačkoli Thurn-Taxisové již vlastnili k roku 1754 několik drobných říšských lén a svůj bezprostřední majetek stále zvětšovali, vázal se jejich hlas na "okněžněné trůnní a korunní léno" ("okněžnění" provedeno 2. července 1744)[108] v podobě úřadu říšského poštmistra. Thurn-Taxisové tedy byli faktickými dědičnými personalisty, a to i poté, co byly jejich majetky ve Friedbergu a Scheeru 16. července 1787 povýšeny na okněžněné hrabství.
  • S predikáty Hochgeboren, Lieber Oheim a Euer Liebden[107]
CoA Schwarzburg County.svg
  • 1754 (30. května)
  • 103
Společně Wappen Deutsches Reich - Fürstentum Schwarzburg-Rudolstadt.jpgKnížectví Schwarzburg-Rudolstadt a Wappen Deutsches Reich - Fürstentum Schwarzburg-Sondershausen.png Knížectví Schwarzburg-Sondershausen (povýšení obou hrabství na knížectví 2. června 1710)[95]
  • CoA Schwarzburg County.svgSchwarzburgové
  • společně kníže Johann Friedrich von Schwarzburg-Rudolstadt a kníže Heinrich I. von Schwarzburg-Sondershausen, zvaný "Diamantový kníže"
  • 3. září 1697
  • hrabě Albrecht Anton von Schwarzburg-Rudolstadt
  • 2. června 1710
  • hrabě Ludwig Friedrich von Schwarzburg-Sondershausen[95]
Hornosaský kraj Knížectví Schwarzburg-Rudolstadt resp. Schwarzburg-Sondershausen (1500–1806, do r. 1710 jen hrabství, jednotná kurie krajských stavů) 1909/1971[109] S predikátem Hochgeboren pro linii Sondershausen (nobilitace 1710).[95]

Nová knížata se staroknížecím územím[editovat | editovat zdroj]

Znak knížectví či říšského léna Název knížectví či léna (v závorce datum získání/datum uvedení do knížecí rady) Jméno knížecího rodu a jméno prvního knížete v knížecí radě Datum povýšení do knížecího stavu (v závorce jméno prvního knížete a typ udělení titulu) Krajské stavovství Ztráta knížectví a případně hlasu v knížecí radě/Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
Mecklenburg Arms.svg

(vše 9. června 1629/neuveden)[110]

  • 7. září 1623 (kníže v primogenituře)[111]
  • 16. února 1628 (vévoda v primogenituře a kníže pro veškeré potomky)[112]
  • 16. června 1629 (vévoda pro celý rod Valdštejnů) - po Valdštejnově pádu neuznáno[111]
Dolnosaský kraj Meklenbursko-zvěřínské vévodství, Meklenbursko-güstrovské vévodství a Zvěřínské biskupské knížectví (vše 1630–1634, vše dále v jednotné kurii krajských stavů a v kraji v l. 1512–1806); Hrabství Amt Segenberg a Fleinschberg (1627–1629, jednotná kurie krajských stavů, de facto nepřijat mezi krajské stavy) 1634/1634
  • Ačkoli Albrecht z Valdštejna vládl třem územím s již získaným hlasem v knížecí radě, sám do ní pro odpor říšských stavů nikdy uveden nebyl
  • Titul vymřel již osobou prvního knížete/vévody
  • S právem volného odkazu zemí a titulů v případě vymření rodu[111]
  • S privilegii z 11. května 1627 a 4. ledna 1633, zaručujícími nedotknutelnost majetku a titulů v rámci rodu v případě, že se vévoda dopustí Crimen Laesae Majestatis či velezrady (toto privilegium bylo po Valdštejnově pádu popřeno)[113]
  • S predikátem Lieber Oheim (7. září 1623)[111] a predikáty Hochgeboren a Deiner Liebden (16. února 1628)[114]
Leuchtenberg-prince.PNG Okněžněné lankrabství Leuchtenberg (1707/1709) 1. září 1707 (primogenitura)[115] Bavorský kraj Okněžněné lankrabství Leuchtenberg (1709–1714, kurie světských stavů) 1714/1862 resp. 1887
  • Titul okněžněného lankraběte z Leuchtenbergu a císařské dobrozdání pro hlas na říšském sněmu uděleno 24. května 1709
  • S predikáty Hochgeboren a Unser Oheim und Fürst[115]

Knížata, jimž byl virilní hlas přislíben r. 1803[editovat | editovat zdroj]

Hlasy pro tato knížata byly vytvořeny při velké reorganizaci říšského sněmu v souvislosti se Závěrečným říšským recesem roku 1803. Do zániku říše v roce 1806 se však již ani jednomu z těchto knížecích rodů nepodařilo skutečně usednout na lavici říšských knížat a ujmout se virilního hlasu. V průběhu 19. století byla tato knížata v různých německých monarchiích chápána různě. V Rakousku-Uhersku byly podle dvorního ceremoniálu tyto knížecí rody řazeny jen k říšským knížatům s kuriálním hlasem, v Prusku je ceremoniál řadil ke knížatům s hlasem virilním (jejich pořadí pak pochopitelně neurčovalo datum usednutí na knížecí lavici - Fürstenbank, ale pořadí vytvoření onoho hlasu a číslo, přiřknuté mu říšským sněmem).

Znak knížectví či říšského léna (u personalistů erb knížecího rodu) Číslo hlasu a název knížectví či léna Jméno knížecího rodu a jméno knížete, jemuž byl slíben hlas v knížecí radě Datum povýšení do knížecího stavu, (v závorce typ udělení titulu) a jméno prvního knížete Říšské stavovství před r. 1803 Krajské stavovství Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
Coat of arms of the Duchy of Modena.png ne ne 1803[116]
Blason famille de Nassau.svg
  • 107
  • Nasavsko-usingenské okněžněné hrabství
  • 4. srpna 1688 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Walrad Nasavsko-Usingenský
Wetterauské hraběcí kolegium Hornorýnský kraj 1816[117] Od 3. prosince 1784 s predikátem Durchlauchtigst-Hochgeboren
Nassau-Fuersten-Wappen (Walramsche Linie).png
  • 108
  • Nasavsko-weilburské okněžněné hrabství
  • Nasavští (Walramova linie)
  • 5. září 1737 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Karel August Nasavsko-Weilburský
Wetterauské hraběcí kolegium Hornorýnský kraj 1912[118] S predikátem Hochgeboren, od 3. prosince 1784 s predikátem Durchlauchtigst-Hochgeboren

Schloss Sigmaringen Wappen.jpg

  • 28. března 1623 (Primogenitura, od 9. července 1692 pro veškeré potomky)
  • hrabě Johann Hohenzollernsko-Sigmaringenský
Kolegium Švábských hrabat (personalista za okněžněné hrabství Hohenzollern) Švábský kraj Hrabství Sigmaringen (1576–1623 kurie hrabat a pánů, 1623–1806 kurie knížat) Ž
Armoiries de Waldeck.svg
  • 114
  • Hrabství Waldeck
  • Waldeck1-1--1-.jpg Waldeckové
  • Friedrich Waldecký a Pyrmontský
  • 6. ledna 1712
  • hrabě Friedrich Anton Ulrich z Waldecku a Pyrmontu[120]

Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (Hrabství Pyrmont)

Ž
  • S možností vybrat si při nobilitaci r. 1712 zda chtějí knížecí titul primogeniturně či pro veškeré potomky (zvolena druhá možnost)
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim[96]
Wappen Lstein.jpg
  • 3. dubna 1711 (Primogenitura, od 8. ledna 1712 pro veškeré potomky)
  • hrabě Maxmilian von Löwenstein-Wertheim-Rochefort
Kolegium Franckých hrabat Francký kraj část Hrabství Wertheim (1500–1806, kurie hrabat a pánů); Kníže-personalista (1713–1806, kurie světských knížat) Ž
  • S výslovným zákazem duchovní dráhy pro prvorozence pod sankcí ztráty knížecího titulu
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim
Coa Germany Family Oettingen.svg
  • 116
  • Hrabství Oettingen-Spielberg
  • 8. července 1734 (Primogenitura, od 19. prosince 1765 přenesení na bratra Franze Alberta a pro veškeré potomky)
  • hrabě Alois von Oettingen-Spielberg
Kolegium Švábských hrabat Švábský kraj Hrabství Oettingen (1731–1767, kurie hrabat a pánů, 1767–1806 kurie knížat)[121] Ž S predikátem Hochgeboren
Coa Germany Family Oettingen.svg
  • 117
  • Hrabství Oettingen-Wallerstein
  • Oettingenové
  • Ludvík Kraft von Oettingen-Wallrstein
  • 5. března 1774 (pro veškeré potomky)
  • hrabě Kraft Ernst von Oettingen-Wallerstein
Kolegium Švábských hrabat Švábský kraj Hrabství Oettingen (1731–1767, kurie hrabat a pánů, 1767–1806 kurie knížat)[121] Ž S predikátem Hochgeboren
Solms-Braunfels.PNG
  • 118
  • Hrabství Solms-Braunfels
  • 22. května 1742 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Friedrich Wilhelm von Solms-Braunfels
Kolegium Wetterauských hrabat Hornorýnský kraj 1970[122] S predikátem Hochgeboren
Hohenlohe-Neuenstein.PNG
  • Hohenlohové
  • Ludwig Friedrich von Hohenlohe-Neuenstein-Oehringen
  • 7. ledna 1764 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Johann Friedrich von Hohenlohe-Oehringen
  • hrabě Ludwig von Hohenlohe-Langenburg
  • hrabě Carl August von Hohenlohe-Kirchberg
  • hrabata a spoluvládci Philipp Heinrich, Heinrich August a August Wilhelm von Hohenlohe-Ingelfingen
Kolegium Franckých hrabat Francký kraj
  • Jednotlivé větve se původně měly v držbě hlasu střídat, po smrti posledního knížete Hohenlohe-Oehringen, Ludwiga Friedricha ale nárok na hlas přešel rodinnou dohodou na větev Langenburg
  • S povýšením hrabství Hohenlohe-Neuenstein na knížectví 29. května 1772
  • S predikátem Hochgeboren od 29. května 1772
Hohenlohe Waldenburg Schillingsfürst - Tyroff HA.jpg
  • 120
  • Knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Schilingsfürst
  • Hohenlohové
  • Karel Josef z Hohenlohe-Waldenburgu-Schlingfürstu
  • 21. května 1744 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Philipp Ernst von Hohenlohe-Waldenburg-Schilingsfürst
Kolegium Franckých hrabat Francký kraj Ž
  • S povýšením hrabství Hohenlohe-Waldenburg na knížectví 14. srpna 1757
  • S predikátem Hochgeboren
Hohenlohe-Bartenstein.PNG
  • 121
  • Knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein
  • Hohenlohové
  • Ludwig Alois von Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein
  • 21. května 1744 (Pro veškeré potomky)
Kolegium Franckých hrabat Francký kraj Ž
  • S povýšením hrabství Hohenlohe-Waldenburg na knížectví 14. srpna 1757
  • S predikátem Hochgeboren
Isenburg-prince.PNG
  • 122
  • Isenbursko-birsteinské hrabství
  • 23. března 1744 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Wolfgang Ernst (I.) von Isenburg-Birstein
Kolegium Wetterauských hrabat Hornorýnský kraj Ž S predikátem Hochgeboren[126]
Rietberg wapen.svg Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat Dolnorýnsko-vestfálský kraj Hrabství Rietberg (1699/1758-1806 kurie hrabat a pánů, v kraji již od r. 1500) 1848[128]
  • Knížecí titul vázán na držbu Rietbergu a moravského majorátu[127]
  • S predikátem Hochgeboren[127]
Map Reuss OL.gif
  • 124
  • Hrabství Reuß-Greiz
  • 12. května 1778 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Heinrich XI. von Reuß zu Greiz[129]
Kolegium Wetterauských hrabat Hornosaský kraj 1927[130] S predikátem Hochgeboren[129]
Leiningen-1803.PNG
  • 125
  • Knížectví Leiningen
  • 3. července 1779 (Pro veškeré potomky)
  • hrabě Karl Friedrich von Leiningen-Dachsburg[131]
Ž S predikátem Hochgeboren[131]
Grafschaft Schwabegg coat of arms.png
  • 126
  • Hrabství Edelstetten
  • 20. března 1601
  • hrabě Lamoral de Ligne, kníže z Épinoy
Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat Dolnorýnsko-vestfálský kraj Hrabství Ligne (Fagnolles) (1786–1801, kurie hrabat a pánů) Ž Roku 1804 prodala knížata de Ligne Edelstetten Esterházyům
Grafschaft Schwabegg coat of arms.png
  • 126
  • Okněžněné hrabství Edelstetten (povýšení resp. okněžnění 17. prosince 1804)[132]
  • 23. května 1712 (Primogenitura, od 21. července 1783 pro veškeré potomky)[132]
ne ne Ž
  • Edelstetten r. 1804 zakoupen od knížete de Ligne. Esterházyům tedy nebyl r. 1803 přislíben virilní hlas, ale čekatelské právo si zajistili koupí příslušného říšského panství
  • S potvrzením titulu okněžněného hraběte a císařským dobrozdáním pro virilní hlas od 17. prosince 1804
  • První kníže byl nejprve od 7. července 1687 knížetem ad personam
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim (23. května 1712), od 21. července 1783 také s predikátem Euer Liebden[132]
Flag of Rheina-Wolbeck.svg
  • 127
  • Knížectví Rheina-Wolbeck
Knížecí titul pouze de facto pro hlavu rodu, jako panující kníže z Rheiny-Wolbecku. Na říšského knížete nikdo z rodu povýšen nebyl. Teprve s potvrzením vévodského titulu hlavě rodu v Nizozemí 10. ledna 1816 byl titul knížete, resp. prince a princezny (Prince/Prins) přiznán i mladším členům rodu.[133] ne ne 1827[134] Rod byl odškodněn svrchovaným říšským knížectvím a virilním hlasem, ačkoli mírem v Lunéville neztratil žádné bezprostřední říšské léno (žádné také před r. 1803 nevlastnil).

Knížata s kuriálním hraběcím hlasem či s pouze krajským stavovstvím[editovat | editovat zdroj]

Knížecí erb Datum udělení knížecí hodnosti Jméno prvního knížete, název knížectví či jiného bezprostředního území, event. jméno knížecího rodu Říšské stavovství Krajské stavovství Typ udělení titulu Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
Mansfeld-Vorder.PNG 1594 (14. března)
  • Mansfeldsko-vorderortské hrabství
  • hrabě Petr Arnošt z Mansfeldu-Vorderortu-Friedeburgu
Kolegium Wetterauských hrabat (viz pozn.) Hornosaský kraj (viz pozn.) Pro veškeré potomky 1626[135]
  • Celé Mansfeldské hrabství bylo již od r. 1579 v sekvestru (nucené správě) zástavních pánů: Magdeburského arcibiskupství a Saského kurfiřtství. I přes pozdější vyplacení již Mansfeld zůstal pod nadvládou těchto dvou států až do vymření celého rodu Mansfeldů r. 1780, krajské a říšské stavovství prakticky nevykonáváno, kvůli neustálému zpochybňování zástavních pánů.
  • Prvnímu knížeti byl císařem Rudolfem II. přiznán i virilní hlas na říšském sněmu, k uvedení na knížecí lavici však nikdy nedošlo.
Holstein-Pinneberg.PNG 1619 (6. září) (diplom 16. září)[136]
  • Hrabství Schaumburg a Holštýnsko-Pinneberg
  • Kníže na Schaumburgu a Holštýnsku-Pinnebergu (viz pozn.)
  • hrabě Ernst zu Schauenburg und Holstein
Kolegium Vestfálsko-dolnorýnských hrabat (Schaumburg-Grafschaft.PNG Hrabství Schauenburg) Pro veškeré potomky 1622[136]
  • Kvůli protestům Dánska proti vztahování knížecího titulu na Holštýnsko-Pinnebersko (Dánsko a příbuzní krále z Oldenburského rodu drželi zbytek Holštýnska), což Dánsko vnímalo jako zásah do svých pravomocí, si kníže změnil titul na: hrabě ze Schaumburgu a Holštýnska-Pinnebergu, kníže Svaté říše římské
  • Titul vyhasl již s prvním knížetem[137]
National Coat of arms of Liechtenstein.svg 1621 (23. června)[138] ne Švábský kraj (panství Schellenberg, personalista od 25. listopadu 1707,[139] realista od r. 1708)[103] Pro veškeré potomky 1712[140]
  • Od roku 1699 držel rod bezprostřední panství Schellenberg, r. 1712 přikoupil hrabství Vaduz. Na základě této držby a následného dědictví získala příbuzná Gundakarova větev rodu r. 1713, resp. 1723 virilní hlas v knížecí radě říšského sněmu.
  • Od r. 1711 s predikátem Illustrissimus[141]
Coa House of Oettingen.svg 1674 (10. října)[142]
  • Hrabství Oettingen-Oettingen
  • hrabě Albrecht Ernst z Oettingen-Oettingen
Kolegium Švábských hrabat (Oettingenské hrabství) Švábský kraj (Oettingenské hrabství) Pro veškeré potomky 1731[143]
  • V případě vymření povoleno povoleno přenesení titulu na rodovou linii některého z bratrů: Joachima, Ernsta či Christiana Augusta
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim[142]
Heerlijkheid Idstein.svg 1688 (4. srpna)
  • Okněžněné hrabství Nasavsko-Idstein
  • hrabě Jan Arnošt Nasavsko-Idsteinský
Kolegium Wetterauských hrabat Hornorýnský kraj Pro veškeré potomky 1721[144] Titul vyhasl již z prvním knížetem, který přežil své syny.[144]
Mansfeld-Vorder.PNG
  • 1691 (povýšení)
  • 1709 (1. října) (veřejná proklamace a diplom)[145]
  • Hrabství Mansfeld-Vorderort
  • hrabě Jindřich František z Mansfeldu-Vorderortu-Heldrungenu, kníže z Fondi
Kolegium Wetterauských hrabat (viz pozn.) Hornosaský kraj (viz pozn.) Primogenitura 1780[135] S predikáty Hochgeboren a Unser lieber Oheim[145]
1698 (10. října)[146]
  • Panství Dettensee (19. listopadu 1698 povýšené na okněžněné hrabství)[146]
  • hrabě Hannibal Alphons Portia
ne Švábský kraj (kurie hrabat) Primogenitura 1827 S intimací (potvrzením) knížecího titulu v habsburských dědičných zemích 10. října 1698.[146]
Lippe-1798.PNG
  • 1720 (27. října) (diplom nevydán, nobilitace trvale pozastavena)
  • 1789 (5. listopadu) (obnova titulu s vydáním diplomu)[147]
  • COA family de Herren zur Lippe.svg Hrabství Lippe
  • hrabě Simon Heinrich z Lippe-Detmoldu (1720)
  • hrabě Friedrich Wilhelm Leopold z Lippe-Detmoldu (1789)[147]
Kolegium Dolnorýnských a vestfálských hrabat (Hrabství Lippe) Dolnorýnsko-vestfálský kraj (Hrabství Lippe)
  • Primogenitura (1720)
  • Pro veškeré potomky (1789)[147]
1905[148]
  • Nobilitace z roku 1720 nebyla uvedena v platnost, protože Simon Heinrich nebyl schopen uhradit povyšovací taxu ani po jejím snížení na polovinu: 6 000 zl. Povýšení na knížete spolu s vydáním diplomu se tak protáhlo na 69 let a získal jej až vnuk Simona Heinricha.
  • S predikátem Hochgeboren (1720 i 1789)[147]
Stolberg-Gedern Wappen.PNG 1742 (18. února)[149]
  • Armoiries de Salm 1.svg Hrabství Gedern
  • hrabě Friedrich Carl zu Stolberg-Gedern
Kolegium Wetterauských hrabat (Gedernské hrabství a podíl na Panství Ortenberg) Hornorýnský kraj (Gedernské hrabství a podíl na Panství Ortenberg) Pro prvního knížete, sestru Augustu Marii a veškeré potomky knížete[149] 1804[150] S predikátem Hochgeboren[149]
Hatzfeld zu Trachenberg-Wappen.png 1748 (25. května)[151] Kolegium Franckých hrabat (Hrabství Gleichen) Francký kraj (Hrabství Gleichen) Primogenitura 1794[152] S predikátem Hochgeboren[151]
Colloredo-Mannsfeld.jpg 1763 (29. prosince)[153]
  • Kolegium Franckých hrabat (Rieneck.PNG Hrabství Rieneck, 1803-06)
  • Kolegium Švábských hrabat (kuriální podíl na Panství Limpurg-Speckfeld)
  • Francký kraj (Hrabství Rieneck, 1803-06)
  • Švábský kraj (kuriální podíl na Panství Limpurg-Speckfeld, 1804-06)
Primogenitura Ž
  • Rod Colloredo-Mansfeld.jpg Colloredů se 26. února 1789 sňatkem spojil s vymírajícími Mansfeldy, spojeny taktéž jména a erby.
  • Pouze mužská primogenitura, dcera by v případě vymření Colloredů titul nedědila
  • Se zákazem duchovního povolání pro prvorozené syny pod trestem ztráty knížecí hodnosti
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim und Fürst[153]
Khevenhüller Metsch - Tyroff AT.jpg 1763 (30. prosince)[154] kníže Jan Josef Khevenhüller-Metsch Kolegium Švábských hrabat (personalista) ne Primogenitura Ž S predikáty Hochgeboren a des Heiligen römischen Reiches lieber Oheim[154]
Starhemberg - Tyroff HA.jpg 1765 (18. listopadu)[155] kníže Jiří Adam ze Starhembergu Kolegium Franckých hrabat (personalista) ne Primogenitura Ž S predikátem Hochgeboren[155]
Wied Wappen Fuerst.jpg 1784 (22. května)[156] hrabě Johann Friedrich Wied z Neuwiedu Pro veškeré potomky Ž S predikátem Hochgeboren[156]
Fürsten Bretzenheim.svg 1789 (19. prosince)[157]
  • kníže z a na Bretzenheimu
  • hrabě Karl August von Haydeck
Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských prelátů (panství Bretzenheim, nepřijat) Dolnorýnsko-vestfálský kraj (panství Bretzenheim) Pro veškeré potomky 1863[158]
  • S predikátem Hochgeboren[157]
Schönburg - Tyroff AT.jpg 1790 (9. října)[159] hrabě Otto Karl Friedrich Schönburg-Waldenburg Kolegium Wetterauských hrabat (tzv. Schönburská recesní panství) Hornosaský kraj (tzv. Schönburská recesní panství) Pro veškeré potomky Ž S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim[159]
Orsini von Rosenberg-Fuersten-Wappen.png 1790 (9. října)[160] hrabě Franz Xaver Orsini-Rosenberg Kolegium Franckých hrabat (personalista) ne Primogenitura Ž
  • Pro bezdětnost již starého knížete bylo zároveň s udělením titulu stanoveno následnictví v linii jeho bratrance Vincenta
  • Se zákazem duchovní kariéry pro prvorozené syny pod trestem ztráty knížecího titulu
  • S predikátem Hochgeboren[160]
  • Flag of Reuss-Lobenstein.svg
  • (R.-L-)
  • CoA Reuss Family.svg (erb rodu)
  • hrabě Heinrich XXXV. Reuss-Lobenstein (1790)
  • hrabě Heinrich LIV. Reuss-Lobenstein (1806)
Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Reuss-Lobenstein) Hornosaský kraj (Hrabství Reuss-Lobenstein)
  • Primogenitura (1790)[129]
  • Pro veškeré potomky (1806)
  • 1805 (kreace z r. 1790)[162]
  • 1824 (kreace z r. 1806)[162]
  • Heinrich LIV. nastoupil po bezdětném strýci Heinrichovi XXXV., který navíc předčasně abdikoval
  • Heinrich LIV. byl posledním knížetem v linii Reuss-Lobenstein, po jeho smrti knížectví (člen Německého spolku) připadlo příbuzným knížatům z Reuss-Ebersdorfu)
  • S predikátem Hochgeboren (1806)[161]
Coa of house of Wied.png 1791 (22. července)[156] hrabě Christian Ludwig Wied z Runkelu Pro veškeré potomky 1824[163] S predikátem Hochgeboren[156]
Solms Lich und Hohensolms - Tyroff HA.jpg 1792 (14. července)[164]
  • Solms-Lich-Hohensolms.PNG Hrabství Hohensolms a Lich
  • hrabě Carl zu Solms-Lich und Hohensolms
Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Hohensolms a Lich) Hornorýnský kraj (Hrabství Hohensolms a Lich) Pro veškeré potomky Ž S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim[164]
Sayn Wittgenstein Wappen WWB 261.jpg 1792 (4. září)[120] Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Wittgenstein-Berleburg) Hornorýnský kraj (Hrabství Wittgenstein-Berleburg) Pro veškeré potomky Ž S predikátem Hochgeboren[120]
Sayn-Wittgenstein-Hohenstein.JPG
  • 1801 (20. června)
  • 1805 (18. května)[120]
Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Wittgenstein-Wittgenstein) Hornorýnský kraj (Hrabství Wittgenstein-Wittgenstein) Pro veškeré potomky 1948[165] S predikátem Hochgeboren[120]
Tyroff Württ 1 019.jpg 1803 (21. března) hrabě Eberhard von Waldburg-Zeil-Wurzach Kolegium švábských hrabat (podíl na Knížectví Waldburg) Švábský kraj (podíl na Knížectví Waldburg) Primogenitura 1903[166]
  • S povýšením všech bezprostředních statků všech tří rodových větví Waldburgů na říšské knížectví se jménem Waldburg[96]
  • S predikátem Hochgeboren[167]
Tyroff Württ 1 021.jpg 1803 (21. března) hrabě Maxmilian Wunibald von Waldburg-Zeil-Trauchburg Kolegium švábských hrabat (podíl na Knížectví Waldburg) Švábský kraj (podíl na Knížectví Waldburg) Primogenitura Ž
  • S povýšením všech bezprostředních statků všech tří rodových větví Waldburgů na říšské knížectví se jménem Waldburg[96]
  • S predikátem Hochgeboren[168]
Tyroff Württ 1 019.jpg 1803 (21. března) hrabě Joseph Anton von Waldburg-Wolfegg-Waldsee Kolegium švábských hrabat (podíl na Knížectví Waldburg) Švábský kraj (podíl na Knížectví Waldburg) Primogenitura Ž
  • S povýšením všech bezprostředních statků všech tří rodových větví Waldburgů na říšské knížectví se jménem Waldburg[96]
  • S predikátem Hochgeboren[169]
Kynžvart Chateau in summer 2012 (10).JPG 1803 (30. června)[170] Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (Knížectví Ochsenhausen) Švábský kraj (Knížectví Ochsenhausen) Primogenitura 1992[171]
  • Sekularizované okněžněné opatství Ochsenhausen bylo rodu předáno Závěrečným říšským recesem 25. března 1803, zároveň s udělením knížecího titulu prohlášeno říšským knížectvím
  • K Ochsenhausenu se měl původně vázat virilní hlas v knížecí radě, císařské dobrozdání vydáno současně s udělením titulu, ovšem hlas nebyl ani vytvořen, takže k uvedení knížete na sněm nikdy nedošlo
  • S predikátem Hochgeboren[170]
Fugger Babenhausen - Tyroff HA.jpg 1803 (1. srpna)[172] hrabě Anselm Maria Fugger-Babenhausen Kolegium Švábských hrabat (Knížectví Babenhausen) Švábský kraj (Knížectví Babenhausen) Primogenitura Ž
  • S povýšením bezprostředních panství Babenhausen, Boos a Kettrehausen na říšské knížectví se jménem Babenhausen[172]
  • Původně se uvažovalo i o virilním hlasu v radě říšských knížat, tyto plány však pro brzký zánik říše již nebyly realizovány
  • Pouze mužská primogenitura, v případě vymření po meči titul nepřecházel na dceru
  • S predikátem Hochgeboren[172]
COA Family Sinzendorf.png 1803 (10. prosince)[173] hrabě Prosper Ludvík ze Sinzendorfu Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat ((Okněžněné) purkrabství Winterrieden, 1803-06) ne Primogenitura 1822[174]
  • Ves Winterrieden ve Švábsku získána po Závěrečném říšském recesu 25. března 1803 a tehdy také prohlášena říšským purkrabstvím, 17. prosince 1803 povýšena na purkrabství okněžněné[175]
  • Titul vyhasl již s prvním knížetem
Salm-Reifferscheid-1700.png 1804 (7. ledna)[176] Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (Knížectví Krautheim) ne Primogenitura 1958[177]
  • Panství Krautheim získané Závěrečným říšským recesem 25. března 1803 a přikoupené sousední panství Gerlachsheim povýšeny císařem na Knížectví Krautheim zároveň s udělením knížecího titulu
  • S potvrzením již dříve uděleného a užívaného predikátu Hochgeboren[176]
Windisch-Graetz-Fuersten-Wappen.png 1804 (24. května) hrabě Alfred Windisch-Graetz Kolegium Švábských hrabat (Knížectví Windisch-Graetz, 1804-06),

Kolegium Franckých hrabat (Personalista, 28. ledna 1684–1806)

Švábský kraj (Knížectví Windisch-Graetz) Primogenitura Ž
  • Zakoupené říšsko-stavovské hrabství Egglofs (člen Švábského kolegia) a sousední rytířské zboží Siggen povýšena zvláštní císařskou milostí 14. června 1804 na knížectví s rodovým jménem Windisch-Graetz
  • S predikátem Hochgeboren
Trauttmannsdorff - Tyroff AT.jpg 1805 (12. ledna)[178] hrabě Ferdinand zu Trauttmansdorff-Weinsberg Kolegium Franckých hrabat (okněžněné hrabství Umpfenbach, 1805-06) Primogenitura Ž
  • Ves Umpfenbach u Miltenbergu ve Frankách zakoupena 6. ledna 1805 jako rytířské zboží a 12. ledna zároveň s knížecím titulem povýšena na okněžněné hrabství
  • S predikátem Hochgeboren[178]
1806 (9. dubna)[179] hrabě Heinrich LXII. Reuss-Schleiz Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Reuss-Schleiz) Hornosaský kraj (Hrabství Reuss-Schleiz) Pro veškeré potomky Ž S predikátem Hochgeboren[179]
1806 (9. dubna)[161] hrabě Heinrich LI. Reuss-Ebersdorf Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Reuss-Ebersdorf) Hornosaský kraj (Hrabství Reuss-Ebersdorf) Pro veškeré potomky 1853[180] S predikátem Hochgeboren[161]

Italská panující říšská knížata[editovat | editovat zdroj]

Světská knížata panující v italské části říše nepatřila (s výjimkou Savojska) nikdy mezi říšské stavy nenáležela a neúčastnila se říšských sněmů ani nepatřila k žádnému z říšských krajů. Panujících knížat bez stavovských práv sice bylo v říše více (viz kapitola Titulární říšská knížata), ale pouze v Itálii tato knížata početně převažovala. Pro jejich status tak nebylo rozhodující pořadí na říšském sněmu, ale stáří knížecího titulu, velikost jejich léna a urozenost rodu. Italská knížectví, která zanikla před počátkem 16. století jsou uvedena v seznamu nejstarších říšských knížat (viz výše).

Italská vévodství a knížectví[editovat | editovat zdroj]

Tak jako v německé části Svaté říše také v Itálii panovala knížata nad vévodstvími i knížectvími, případně také nad markrabstvími. Markrabství, jejíž panovníci získali od císaře knížecí titul již ve středověku či v 16. století, byla považována, tak jako v Německu, za plně rovnocenná knížectvím a nemusela tedy již být zvlášť okněžněna. Bývala ale později povýšena na vévodství.

Znak knížectví či říšského léna a erb knížecího rodu Datum povýšení země na knížectví či vévodství Název knížectví či léna Jméno knížecího rodu či rodů a jméno prvního knížete Datum povýšení do knížecího stavu, jméno prvního knížete a typ udělení titulu Zánik knížectví Vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
Argent a chief gules.svg 1356 (viz poznámky) Montferratské markrabství (od r. 1574 vévodství)
  1. Byzantine Eagle.svg Palaiologové (1305-1566)
  2. Coat of arms of the House of Gonzaga (1328-1389).svg Gonzagové (1566-1708)
  1. 1356/Jan I. z Montferratu, pán Asti/Pro veškeré potomky
  2. Vilém I., vévoda z Mantovy/Titul neudělen, ale zděděn
1708
  1. 1533
  2. 1708
Není jisté, od kdy panovníci Montferratu patřili mezi říšská knížata. Jako potomci byzantských císařů měli knížecí status zaručený. Již roku 1191 byl markrabí Konrád z dynastie Aleramitů označen v císařské listině za knížete. Od roku 1356 patří markrabím knížecí hodnost již trvale.[181]
Blason famille it Sforza.svg 1396 (22. října)[182] Milánské vévodství
  • CoA Sforza.svg Sforzové (1450-1499; 1500; 1512-1515; 1521-1535)
  1. 22. října 1396/Gian Galeazzo Visconti, pán v Miláně, Veroně, Cremogně, Bologni, Parmě etc./Pro veškeré potomky
  2. Francesco I. Sforza/Titul zděděn, neudělen
  3. Ludvík XII., král Francie/Titul vydobyt, neudělen
  4. Karel V., římský král, král španělský etc./Titul neudělen, spadlé říšské léno
  5. Karel VI., římský císař, král španělský, apoštolský král uherský etc./Titul zděděn a vydobyt, neudělen
Související informace naleznete také v článku Seznam milánských vládců.
Mantua Flag 1575-1707 (new).svg 1433 (22. září)[183] Mantovské markrabství (od 8. dubna 1530 vévodství)[184]
  • 6. května 1432[183]
  • Giovanni Francesco Gonzaga di Mantova
1745[185] 1627/1708[186]
Coat of arms of the Duchy of Modena.png 1452 (18. května) Vévodství Modena a Reggio Coat of arms of the House of Este (1239).svg Estenští 1796 1803[116] S predikátem Altezza serenissima od 5. května 1695[187]
Coat of arms of the Grand Duchy of Tuscany (1562-1737).svg 1532 (březen) Florentské vévodství (od r. 1569/1576 Toskánské velkovévodství)
  1. Stemma dei Medici.png Medicejští (1434-1737)
  2. Coat of arms of the House of Lorraine.png Lotrinští (1737-1765)
  3. Habsburg Lothringen.png Habsburk-Lotrinští (1765-1797/1801)
  1. březen 1532/Alessandro de´ Medici (1. vévoda); 26. ledna 1576/František I. (2./1. velkovévoda)
  2. císař František I. Štěpán/Titul neudělen, diplomaticky získán
  3. císař Josef II./Titul zděděn, neudělen
1860
  1. 1737 (Med.)[188]
  2. 1780
  3. Ž
  • Papež Pius V. povýšil dne 27. srpna 1569 Florentské vévodství a několik přilehlých území na první velkovévodství v historii, z říšského právního hlediska titul velkovévody přiznán císařem Maxmiliánem II. 26. ledna 1576[189]
  • S predikátem Altezza serenissima v mužské primogenituře vládců od 27. září 1628[190] a s predikáty Altezza reale v mužské primogenituře vládců a Altezza serenissima pro ostatní členy rodu od r. 1699[191]
Stemma famiglia Landi ingresso Castello di Bardi cropped.jpg 1551 Knížectví Borgoria di Val di Taro (součást tzv. Stato Landi)
  • Coa fam ITA landi.jpg Landiové
  • Doria-Landi
  • 1551
  • Don Agostino Landi, markýz z Bardi, hrabě z Compiana a Val di Taro
  • 1679
  • Don Andrea (III.) Doria-Landi
1682
  • 1633 (Landiové po meči)
  • 1679 (Landiové po přeslici)
  • Ž (Doria-Landiové)
  • Sňatkem dcery Federica II., posledního knížete z rodu Landiů, Marie Polixeny přechází rodové domény na rod Doria, který přijal též jméno Landi
  • Roku 1682 se celé Stato Landi stává součástí Parmského a Piacenzského vévodství
Cybo-Malaspina-stemma.jpg 1568 (23. srpna)[192] Knížectví Massa a markrabství Carrara (od 5. května 1664 vévodství M. a knížectví C.)
  • 23. srpna 1568 (kníže)
  • Alberico I. Cybo-Malaspina, markýz z Massy a pán Carrary, Monety a Lavanzy (1. kníže)
  • Primogenitura
  • 5. května 1664 (vévoda)
  • Alberico II. Cybo-Malaspina, kníže z Massy, markýz z Carrary, pán Monety a Lavanzy (1. vévoda)
  • Pro veškeré potomky[192]
1796
  • 1731 (Cybo-malaspina po meči)
  • 1790 (Cybo-Malaspina po přeslici)[193]
  • 1803 (Estenští)
S predikátem Illustrissimus ad personam od 30. října 1621 a v primogenituře vládců od 7. února 1625[192]
Sabbioneta, stemma ducale.jpg 1574 (25. července) Knížectví Sabbioneta (od 18. května 1577 vévodství)[184]
  • Coat of arms of the House of Gonzaga (1328-1389).svg Gonzagové
  • Coa fam ITA carafa.jpg Carafové del Mara
  • Coats of arms of Guzmán.svg Guzmán (viz pozn)
  • 25. července 1574
  • Don Vespasiano Gonzaga-Colonna, markýz ze Sabbionetynavarrský a valencijský místokrál
  • 13. února 1616
  • Luigi Carafa de Mara, kníže ze Stigliano a vévoda z Mondragone (jen spoluvládce, skutečnou vládkyní manželka Isabella Carafa, rozená Gonzaga)
1644
  • 1591/1637 (Gonzagové)
  • 1638/1644 (Carafa)
  • S tituly markýz z Hostigliano a hrabě z Retigno (1577) a s predikátem Ilustrissimus (1574), potvrzenými 13. února 1616 také Carafům
  • Dcera Luigiho Carafy a Isabelly Gonzagy, Anna, provdaná za neapolského místokrále Ramira Núñeze de Guzmán, markýze del Toral a vévody de Medína de las Torres, byla sabbionetskou poslední vládkyní. Její muž nebyl uznán spoluvládcem a jejich synovi nebyl přiznán vévodský titul. Po Annině smrti r. 1644 připadlo vévodství Milánsku.
Coat of arms of Giulio Cesare Gonzaga di Bozzolo.svg 1591 Knížectví Bozzolo Coat of arms of the House of Gonzaga (1328-1389).svg Gonzagové Pirro II. Gonzaga, pán z Bozzolo 1703 1668
  • Sńatkem dcery druhého knížete připadlo Bozzolo r. 1703 guastallské linii Gonzagů a stalo se součástí Guastallského vévodství
  • Od roku 1593 taktéž říšský hrabě z Pomponesco
  • Od 7. května 1637 s formálním (prázdným) titulem "kníže ze Sabbionety" a predikátem Caritas Tua, od 28. července 1642 též s predikátem Illustrissimus a od 2. ledna 1644 s právem vítat císaře s nepokrytou hlavou[184]
Stemma.Appiani.Piombino.jpg 1594 (7. února)[194] Knížectví Piombino
  • 7. února 1594
  • Jaccoppo Appiani di Piombino
  • Pro veškeré potomky
1797
  • 1603 (Appiani d. P. po meči)[195]
  • 1628 (Appiani di P. po přeslici)
  • 1733 (Ludovisi)
  • Ž (Bonc.-L.)
  • Spolu s povýšením sousedního panství Populonia na markrabství (markýz)[194]
  • V případě Appianiů titul vyhasl v mužské linii již s prvním knížetem
Coat of arms of the House of Gonzaga (1433).svg 1612 (23. října)[184] Knížectví Castiglione Coat of arms of the House of Gonzaga (1328-1389).svg Gonzagové
  • 6. května 1432
  • Giovanni Francesco Gonzaga (1. kníže Gonzaga)[183]
  • kníže Ferrante Gonzaga, markýz z Castiglione (1. kníže z Castiglione)[184]
  • Pro veškeré potomky
Coats of arms of None.svg 1616 (13. února)[196] Knížectví Correggio Páni z Correggio hrabě Siro di Correggio 1634 Ž Knížectví je císařskou komorou pro dluhy zkonfiskováno a roku 1635 přičleněno k Modenskému vévodství
Coat of arms of the House of Gonzaga-Guastalla.svg 1621 (2. července) Vévodství Guastalla Coat of arms of the House of Gonzaga-Guastalla.svg Gonzagové-Guastalla

Coat of arms of the House of Gonzaga (1627).svg Gonzagové de Nevers

Ferdinando II. 1746 1746 Roku 1746, po vymření vládnoucího rodu, připadlo vévodství habsburské monarchii a tvořilo jeden celek s Milánským vévodstvím
Coats of arms of None.svg 1622 (17. září)[197] Knížectví Misocco Blason fam it Trivulzio.svg Trivulziové
  • 17. září 1622
  • Theodore Trivulzio, pán na Misocco a Misolcio
  • Primogenitura[197]
1767
  • Misocco se dnes (2018) nazývá Mesocco a leží ve švýcarském kantonu Graubünden
  • S predikátem Ilustrissimus ad personam již od 24. ledna 1621 (před udělením knížecího titulu) a se stejným predikátem dědičně a s povýšením vzdáleného milánského panství Retegno na baronii od 2. ledna 1654[197]
Araldo gattara.JPG 1685 (12. května) Knížectví Scavolino Coa fam ITA di carpegna.jpg rod Bascio, páni z Carpegni
  • 12. května 1685
  • Ulrico, hrabě z Carpegni
po r. 1819
  • Vzniklo povýšením říšského hrabství Carpegna
  • Knížecí erb nebyl nikdy udělen
Spinola 2.JPG 1696 (8. srpna)[198] Knížectví Vergagni Spinolové
  • 8. srpna 1696
  • Giovanni Baptista Spinola, markýz z Vergagni
  • Primogenitura (mužská i ženská)[198]
1707 1712[199][173] Giovanni Spinola, první a poslední kníže z Vergagni, byl odsouzen za velezradu na císaři, tzv. fellonii, a knížectví po jeho zkonfiskování připadlo jako říšské léno Janovské republice[200]
Coa fam ITA bourbon del monte.jpg 1702 (6. října)[201] Knížectví Monte Santa Maria Coa fam ITA bourbon del monte khi.jpg Bourboni del Monte Santa maria
  • 6. října 1702
  • Giovanni Mateo de Bourbon, markýz del Monte Santa Maria
  • Mužská primogenitura
1797 (krátce obnoveno 1814-15) Ž[202]
  • S povýšením markrabství Monte Santa Maria na knížectví[201]
  • Vládnoucí rod je snad příbuzný s francouzskými Bourbony, příbuzenství ale nelze doložit
Soragna-Stemma Meli-Lupi,jpg.JPG 1709 (4. srpna)[203] Knížectví Soragna Meli-Lupi
  • 4. srpna 1709
  • Giovanni Paolo Maria di Meli-Lupi, markýz di Soragna
  • Primogenitura[203]
1791 Ž
  • S povýšením Markrabství Soragna na knížectví
  • S právem v případě vymření přenést na postranní linii rodu (stalo se po smrti 1. knížete přenesením na bratra Niccola dne 9. května 1731[203]
  • 3. knížetem se stal Niccolův mladší syn Diofebo (starší syn Gianbattista podepsal renunciaci).[204] Císařské potvrzení přenesení titulu až pro Gianbattistova syna a 4. knížete Guida dne 6. dubna 1772.[203]
  • S predikáty Illustrissimus, Carissimus a Consanguine dilecti[203]
Coats of arms of None.svg 1747 Knížectví San Martino in Rio Estenští
  • 20. března 1623
  • Carlo Filiberto de Este, markýz d'San Martino in Rio
  • Primogenitura[205]
1752 1752[206]
  • Titul r. 1623 udělen s garancí přenesení na příbuzného Sigismonda d'Este, markýze di Lancea a jeho potomky v případě, že Carlo Filiberto zemře bez potomků[205]
  • R. 1747 povýšeno markrabství San Martino in Rio na knížectví
  • Po vymření rodu se knížectví stalo součástí Modenského vévodství
Doria2.JPG 1760 (13. května)[207] Knížectví Torriglia Coat of arms of the House of Doria Pamphilj.svg Doria-Pamphilli-Landi
  • 13. května 1760
  • Don Giovanni Andrea (IV.) Doria-Pamphilli-Landi, kníže z Melfi, markýz z Torriglie a San Stephana
  • Primogenitura (viz pozn.)[207]
1797 Ž
  • Se spojením markrabství (markýz) Torriglia a San Stephano Vallis Avanti v říšské knížectví Torriglia[207]
  • V případě vymření rodu po meči se San Stephano vrací do majetku říše a Torriglia je opět "degradována" na markrabství s možností dědění v ženské linii, knížecí titul zaniká[207]
  • S predikáty Illustrissimus a Consanguine dilecti[207]

Italská knížecí léna bez knížecího statusu[editovat | editovat zdroj]

V Itálii, tak jako v Německu, držela některá říšská knížata bezprostřední léno, které nemělo udělen status knížectví. Šlo zpravidla o markrabství vzniklá v raném novověku.

Znak říšského léna a erb knížecího rodu Název říšského bezprostředního léna Jméno knížecího rodu či rodů Datum povýšení do knížecího stavu, jméno prvního knížete a typ udělení titulu Konec říšské bezprostřednosti Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
Coat of arms of the House of Del Carretto.svg Markrabství Finale Del Carreto 1702 1602
  • V době povýšení na knížete bylo markrabství obsazeno Janovem a Francií, říšskou bezprostřednost tohoto říšského léna se podařilo obnovit až španělským vojskům roku 1571. Po častém obsazování země zemřel první kníže bezdětný ve španělském exilu.
  • Titul vyhasl již s prvním knížetem
  • V l. 1602–1702 byli markýzi z Finale španělští králové, poté přešla země, formálně jako říšské léno do rukou Janovské republiky. Ve svazku s ní země zůstala až do zániku říše
  • Od 4. 5. 1565 s právem sjednotit erb finalských Carretů se znakem Saského vévodství[208]
Coat of arms of the House of Gonzaga (1394).svg Markrabství Vescovado Gonzagové
  • 1. března 1593 (kníže a markýz z Vescovado)
  • kníže Carlo Gonzaga, pán z Vescovado
  • Pro veškeré potomky[184]
1797 Ž
  • Již první kníže patřil k potomkům knížete Giovanniho Francesca (knížecí titul získal r. 1432, viz výše) a byl tedy od narození knížetem. Přesto obdržel ještě výslovný titul knížete z Vescovada (dnešní Vescovato), aniž by samo Vescovado bylo povýšeno na knížectví
  • S predikáty Illustrissimus, Consanguine dilecti a Caritas Tua od 17. května 1743 (diplom 4. srpna 1746)[184]
Coats of arms of None.svg Markrabství Crevacuore Coa fam ITA acciaioli.jpg Ferrero di Fieschi
  • 13. srpna 1598
  • Francesco Filiberto, markýz z Masserana a Crevacuore, hrabě z Lavagni
  • Pro veškeré potomky
1767 1833
  • Titul udělen v podobě kníže z Masserana, markýz z Crevacuore
  • 20. března 1767 bylo markrabství prodáno Savojsku
Coat of arms of the House of Malaspina (Spino Fiorito).svg Markrabství Fosdinovo, Granolo a Licciano Grandi Casa di dante, fi, stemma malaspina.JPG Malaspina di Fosdinovo
  • 5. května 1693
  • Carlo Malaspina, markýz z Fosdinovo
  • Pro veškeré potomky[209]
1797 Ž[210]

V letech 1623–1747 také markrabství San Martino in Rio (viz výše)

Titulární říšská knížata[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam titulárních říšských knížat.

Nepravá říšská knížata[editovat | editovat zdroj]

Císař Karel VII. Bavorský, který trůnu dosáhl jen díky finanční a vojenské pomoci Francie, a který vedl proti Marii Terezii válku o dědictví rakouské, přislíbil krátce po své frankfurtské korunovaci (24. ledna 1742) pruskému králi Bedřichu II. Velikému, že veškeré šlechtické tituly, které pruský král již udělil či v době Karlovy císařské vlády ještě udělí svým vlastním poddaným, budou automaticky uznány jako tituly říšské. To se týkalo i titulů knížecích.[211] Od nástupu Františka I. na říšský trůn (13. září 1745) toto již nadále nebylo uznáváno a i říšská platnost titulů vydaných v Prusku před Františkovým nástupem je v následujících letech až do zániku říše sporná.

Knížecí erb Datum udělení Jméno knížecího rodu a prvního knížete, Říšské bezprostřední území Typ udělení titulu Říšské stavovství (dosavadní) Krajské stavovství (dosavadní) Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
Hatzfeld zu Trachenberg-Wappen.png 1741 (6. listopadu)[212] Hrabství Gleichen Primogenitura Kolegium Franckých hrabat (Gleichen) Hornosaský kraj (Gleichen) 1794

Snahy a pokusy o říšskou knížecí hodnost[editovat | editovat zdroj]

V historii Svaté říše římské lze najít řadu příkladů, kdy neuspěla snaha o vytvoření nového virilního knížecího hlasu na říšském sněmu nebo kdy naopak vyznamenaný odmítl přijmout knížecí titul. Proces získání říšského stavovství byl náročnou a zdlouhavou procedurou, vyžadující konsensus nebo alespoň většinové rozhodnutí celého říšského sněmu. Partikulární zájmy proto často neuspěly proti tlaku ostatních stavů nebo císaře. Říšské knížecí tituly bývaly odmítány nejčastěji z důvodu finanční náročnosti, jakou představovala povinnost svůj nový titul náležitě reprezentovat. Mnozí proto raději setrvali ve svém dosavadním stavu. Rovněž pokud hrozilo, že rod vymře po meči, výrazně klesala ochota jeho členů přijmout vyšší společenský stav.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam neuskutečněných říšských knížecích hlasů a knížecích nobilitací.

Říšská knížectví vytvořená roku 1803[editovat | editovat zdroj]

Náhradní knížectví[editovat | editovat zdroj]

Znak knížectví Číslo hlasu Název knížectví Vznik knížectví Dynastie a První kníže Zánik knížectví Poznámka
Flag of Arenberg (1803 - 1810).svg 82 Vévodství Arenberg-Meppen 1803 (25. března)

- vévoda Ludvík Engelbert z Arenbergu

1811 Náhrada za Arenberské vévodství v kraji Eifel ztracené mírem v Lunéville
Flag of Salm principalities (1798-1811).svg 86 a 110 Salmské knížectví a kondominium 1803 (25. března)

- kníže Konstantin Alexandr Salm-Salm, vévoda z Hoogstraeten

- kníže Fridrich Ota Salm-Kyrburg

1811
  • Knížectví nahradilo bývalé okněžněné hrabství Horní Salm odstoupené po míru v Lunéville Francii. Pojily se s ním dva virilní hlasy, z nichž druhý nově patřil Salm-Kyrburgům, takže každý z obou rodů měl nyní plný vlastní a nedělený virilní hlas.
  • Vytvořeno z části sekularizovaného Münsterského biskupského (Horního) knížectví
Coats of arms of None.svg 87 Panství Neu Ravensburg 1803 (25. března)

- kníže Jan Baptist Karel z Ditrichštejna

1806
  • Neu Ravensburg nahradil Panství Tarasp odstoupené v rámci náhrad r. 1802 Helvétské republice
  • Stejně jako nad Taraspem byla i nad Neu Ravensburgem ustavena lenní svrchovanost Rakouska

Nová knížectví[editovat | editovat zdroj]

Znak knížectví Číslo hlasu Název knížectví Vznik knížectví Dynastie a První kníže Krajské stavovství Zánik knížectví Poznámka
Steiermark Wappen.svg 3 Vévodství Štýrské 1180 (18. září)[13]

- císař František II.

ne 1918
Salzburg Wappen.svg 5 Salcburské vévodství a kurfiřtství 1803 (25. února)
  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsbursko-Lotrinští

- kurfiřt Ferdinand III. Toskánský

Rakouský kraj (od 25. března 1803, předtím Bavorský kraj) 1918
Wappen Bezirk Niederbayern.svg 6 Dolnobavorské vévodství

- kurfiřt Maxmilián IV. Josef

1918
Wappen Sulzbach Rosenberg.svg 8 Falcko-Sulzbašské knížectví 1660 (12. března)[20]
  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián IV. Josef

1918
  • Císařské dobrozdání (Willenbrief) i souhlas kurfiřtů pro hlas a místo v říšské knížecí radě vydány opakovaně 12. března 1660[20] a 28. září 1663,[23] pro odpor říšských stavů ale k přijetí tehdejší samostatné linie falcko-sulzbašských Wittelsbachů (oddělila se od linie Falc-Neuburg v osobě falckraběte Christiana Augusta r. 1656, r. 1742 zdědila Falc-Neuburg a kurfiřtský hlas, vyhasla r. 1799) nedošlo.
  • S predikátem Durchlaucht ad personam pro falckraběte Christiana Augusta od 12. března 1660 a v primogenituře vládců pro celou linii Falc-Sulzbach od 5. února 1707.[20]
Wappen Landkreis Meissen.svg 13 Míšeňské markrabství 965

- kurfiřt Bedřich August III.

1918
Bergischer Löwe.svg 14 Vévodství Berg 1380 (24. května)

- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský

  • Muratové

- Joachim Murat

1918
Wappen Bistum Würzburg.svg 15 Würzburské knížectví 1803 (25. února)
  • Armoiries Bavière.svgWittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský

1806 Vzniklo ze sekularizovaného Würzburského biskupského knížectví
Kaernten shield CoA.svg 16 Korutanské vévodství 976
  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburkové-Lotrinští

- císař František II.

1918
Wappen Bistum Eichstätt.gif 17 Knížectví Eichstätt 1803 (25. února)
  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburkové-Lotrinští

- kurfiřt Ferdinand III. Toskánský

  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- král Maxmilián I. Josef Bavorský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Eichstättského biskupského knížectví
Coat of Arms of the Bishopric of Speyer.svg 19 Knížectví Bruchsal 1803 (25. února)

- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský

1918 Vzniklo z části Špýrského biskupského knížectví ležící na pravém břehu Rýna
Ettenheim-Fürst.PNG 21 Knížectví Ettenheim 1803 (25. února)
  • Coa Germany Family Berthold I - Grand Ducal House of Baden (Zahringen).svg Bádenští

- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský

1918 Vzniklo z části Štrasburského biskupského knížectví ležící na pravém břehu Rýna
Wappen Bistum Konstanz.svg 23 Kostnické knížectví 1803 (25. února)
  • Coa Germany Family Berthold I - Grand Ducal House of Baden (Zahringen).svg Bádenští

- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Kostnického biskupského knížectví
Augsburg-Bistum.PNG 25 Augsburské knížectví 1803 (25. února)
  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián Josef bavorský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Augsburského knížecího biskupství
Coat of Arms of the Bishopric of Hildesheim.svg 27 Hildesheimské knížectví 1803 (25. února)

- král Bedřich Vilém III. Pruský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Hildesheimského knížecího biskupství
Wappen Fürstbistum Paderborn.svg 29 Paderbornské knížectví 1803 (25. února)

- král Bedřich Vilém III. Pruský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Paderbornského biskupského knížectví
Hochstift Freising coat of arms.png 31 Knížectví Freising 1803 (25. února)
  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián IV. Josef Bavorský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Freisinského biskupského knížectví
Thüringen-Landgraf.PNG 33 Durynské lankrabství 1131
  • Landsberg.png Wettinové

- kurfiřt Fridrich August III. Saský

ne 1918 Územně se krylo se saským administrativním Durynským krajem (Thüringischer Kreis)
Wappen von Passau.png 35 Pasovské knížectví 1803 (25. února)
  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Pasovského biskupského knížectví
Erb Přemyslovců.png 37 Tridentské knížectví 1803 (25. února)
  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburkové-Lotrinští

- císař františek II.

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Tridentského biskupského knížectví
Brixen-Bistum.PNG 39 Brixenské knížectví 1803 (25. února)
  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburkové-Lotrinští

- císař františek II.

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Brixenského biskupského knížectví
Wappen Bistum Basel.svg 41 Basilejský kníže (personalista) 1803 (25. února)
  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburkové-Lotrinští

- císař františek II.

ne 1806
Teck Arms.svg 43 Vévodství Teck 1187

- kurfiřt Fridrich II.

1918
Wappen Bistum Osnabrück.svg 45 Knížectví Osnabrück 1803 (25. února)
  • Hohenzollernové

- král Bedřich Vilém III. Pruský

1918 Vytvořeno ze sekularizovaného Osnabrückého biskupského knížectví
Münster-fürst.PNG 47 Münsterské knížectví 1803 (25. února)
  • Hohenzollernové

- král Bedřich Vilém III. Pruský

1918 Vytvořeno z části sekularizovaného Münsterského biskupského (Horního) knížectví
Wappen Fürstentum Lübeck.svg 49 Lübecké knížectví 1803 (25. února)

- vévoda Petr I. Oldenburský

Dolnosaský kraj (1512–1806) 1918 Vytvořeno ze sekularizovaného Lübeckého biskupského knížectví
Wappen Hanau 2.svg 51 Hanavské knížectví 1803 (25. února)

- kurfiřt Vilém I. Hesensko-Kasselský

1918 Vytvořeno povýšením Hanavsko-münzenberského hrabství
Wappen Nassau-Fulda.svg 53 a 69 Nasavsko-oranžsko-fuldské knížectví 1803 (25. února)

- kníže Vilém V. Nasavsko-Oranžský, princ oranžský

1807
Fuerststift Kempten coat of arms.png 55 Kemptenské knížectví 1803 (25. února)
  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský

1918 Knížectví vzniklo ze sekularizovaného opatství v Kemptenu a jeho duchovního knížectví
DEU Ellwangen COA.svg 57 Ellwangenské knížectví 1803 (25. února)
  • GrafschaftWürttemberg.jpg

Württembergové - kurfiřt Fridrich I. Württemberský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného léna Ellwangenského okněžněného proboštství
Wappen Fürstpropstei Berchtesgaden.svg 61 Berchtesgadenské knížectví 1803 (25. února)
  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský

1918 Vzniklo ze sekularizovaného Berchtesgadenského proboštského knížectví
Westfalen-1803.PNG 63 Vestfálské vévodství 1180
  • Hohenzollernové

- král Bedřich Vilém III. Pruský

ne 1918 Vévodství bylo v l. 1180–1803 v rukou kolínských kurfiřtů a arcibiskupů
Traventhal Wappenkartusche retouched.jpg 65 Holštýnsko-plönské vévodství 1633

- král Kristián VII. Dánský

1806
Coat of arms of the Duchy of Modena.png 67 Vévodství Breisgau 1803 (25. února)

- vévoda Ercole III. d'Este

  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburk-Lotrinští

- arcivévoda Ferdinand Karel

ne 1805 Vzniklo povýšením Lankrabství Breisgau v Předních Rakousích, císař František II. toto habsburské panství postoupil sesazeným modenským Estencům
Armoiries de Dagstuhl.svg 71 Okněžněné purkrabství Míšeň 1548 (24. května)
  • Landsberg.png Wettinové

- kurfiřt Bedřich August III. Saský

1918
Blason Comtes de Tyrol.svg 79 Okněžněné hrabství Tyrolské 1493[13]
  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburk-Lotrinští

- císař František II.

Rakouský kraj 1918
Wappen Tuebinger.svg 80 Falckrabství Tübingen 1803 (25. února)
  • GrafschaftWürttemberg.jpgWürtemberkové

- kurfiřt Fridrich I. Würtemberský

1918
Wappen Landkreis Querfurt.svg 81 Knížectví Querfurt 1663 (20. září)[23]
  • Landsberg.png Wettinové

- kurfiřt Bedřich August III. Saský

Hornosaský kraj (1663–1806) 1815
  • V letech 1652–1746 náležel Querfurt jako říšsky bezprostřední panství/knížectví rodu Kleines Wappen Sachsen-Weißenfels.png Sachsen-Weißenfels (viz též Barby a Mühlingen)
  • Kurfiřt Jan Jiří I. udělil mladšímu synovi Augustovi, tehdy poslednímu evangelickému administrátorovi magdeburského arcibiskupství a posléze prvnímu vévodovi sasko-weißenfelskému (od 22. dubna 1657) říšské panství Querfurt a později také drobné části jižního Magdeburska, kterých se ve prospěch Saska zřeklo z magdeburského dědictví Braniborsko (Jüterbog, Dahme, Burg).
  • Querfurt a magdeburské enklávy povýšil císař Leopold I. na říšské knížectví. Kromě krajského stavovství povolil spolu s kurfiřty i virilní hlas na říšském sněmu, což ale tehdy neschválily říšské stavy. Došlo k němu až r. 1803.
  • S titulem "okněžněný hrabě z Hennebergu, hrabě z Barby" pro celý rod Sasko-Weißenfelských od 16. října 1693[23]
  • S predikátem Durchlaucht v primogeniturní linii vládců od 17. října 1692[23]
Coa fam DEU fritzlar furstentum.jpg 84 Knížectví Fritzlar 1803 (25. února)

- kurfiřt Vilém IX.

1807/1866 Knížectví vzniklo z bývalých mohučských exkláv v hesensku-Kasselsku
Wappen Grafen von Achalm.svg 89 Hrabství Zwiefalten 1803 (25. února)
  • GrafschaftWürttemberg.jpgWürtemberkové

- kurfiřt Fridrich I. Würtemberský

1918
Starkenburg-1.PNG 92 Knížectví Starkenburg 1803 (25. února)

- lankrabě Ludvík X.

1918 Knížectví bylo zřízeno z části z dosavadních držav Hesenska-Darmstadtska a z část z území získaných sekularizací Mohuče
Brunswick-Lüneburg Arms.svg 96 Brunšvicko-göttingenské knížectví 1345

- kurfiřt Jiří III., král Velké Británie

ne 1803/1866
Reichsherrschaft Mindelheim coat of arms.svg 97 Knížectví Mindelheim 1705 (18. listopadu)
  • Armoiries Bavière.svg Wittelsbachové

- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský

Švábský kraj 1918
Coat of arms of the Duchy of Modena.png 101 Vévodství Ortenau 1803 (25. února)
  • Estenští

- vévoda Ercole III. d'Este

  • Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Habsburk-Lotrinští

- arcivévoda Ferdinand Karel

ne 1805 Vzniklo povýšením Panství Ortenau v Předních Rakousích, císař František II. toto habsburské panství postoupil sesazeným modenským Estencům
DEU Landkreis Eichsfeld COA.svg 103 Knížectví Eichsfeld cca 1294

- král Bedřich Vilém III.

ne 1807 Před rokem 1802 součást duchovního Mohučského kurfiřtství
Blankenburg-Regenstein.PNG 104 Blankenburské knížectví 1707 (1. listopadu)[27]

- kníže Karel Vilém Brunšvický, vévoda brunšvicko-lüneburský

Dolnosaský kraj (1512–1806) 1807/1918
Blason Seigneurs de Stargard.svg 105 Meklenbursko-Stargardské vévodství 1352 (25. listopadu) 1918 Vzniklo bratrským rozdělením Meklenburského vévodství, tvořilo jej historické Stargardské panství, zakoupené od Braniborska již r. 1292. Po vymření stargardské linie rodu znovu uděleno r. 1701 vedlejší větvi Mecklenburg-Strelitz.
DEU Erfurt COA.svg 106 Erfurtské knížectví 1803 (25. února)
  • Hohenzollernové (pruská královská linie)

- král Bedřich Vilém III. Pruský

ne 1807
Wappen Stuehlingen.svg 111 Lankrabství Baar a Stühlingen 1803 (25. února)

- kníže Karel Egon II.

Švábský kraj (1500–1806 - hrabata) 1806
Arms of the Earl of Chester.svg 112 Okněžněné lankrabství Klettgau 1689 (20. června)[213]

- kníže Jan Josef II. ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský

Švábský kraj (1500–1689 - hrabata a páni; 1689–1806 - knížata) 1806
CoA Buchau Abbey, BW.svg 113 Knížectví Buchau 1803 (25. února)

- kníže Karel Anselm

Švábský kraj (1500–1803 - duchovní knížata) 1806 Vzniklo ze sekularizovaného okněžněného opatství Buchau, jeho krajské stavovství bylo sekularizací anulováno.

Knížectví a knížecí léna bez virilního hlasu[editovat | editovat zdroj]

Říšská léna ovládaná knížecími rodinami jsou uvedena pouze v tom v případě, pokud v nich vládla samostatná rodová knížecí linie, která (v dané době) nevlastnila říšské knížectví. Knížecí dynastie totiž vládly v průběhu staletí v nepřeberném množství drobných i větších hrabství, panství, lén apod., která přidružily ke svým knížectvím.

Znak knížectví či léna Název knížectví či léna Datum povýšení na knížectví Jméno dynastie/í (v závorce datum vymření) První kníže/ata Říšské stavovství Krajské stavovství Datum zániku knížectví Poznámka
Blason de la ville de Lixheim (Moselle).svg Knížectví Pfalzburg a Lixheim 1629 (12. listopadu)
  1. Armoiries ducs de Guise.svg Guise (1631/43)
  2. Stemma ghilini.jpg Guasco (1649)
  3. Coat of arms of Grimaldi.svg Grimaldi
  1. Louis de Guise, hrabě du Boulay a de Bitche
  2. Don Carlos de Guasco
  3. markýz Francesco Grimaldi
ne ne 1702
Coats of arms of None.svg Sasko-jenské vévodství 1672 vévoda Bernhard ne 1690 Jedno z tzv. Ernestinských vévodství. Vydělilo se ze Sasko-výmarského vévodství a po vymření jenské linie rodu se se Sasko-Výmarskem opět sjednotilo.
Blason Duché de Saxe-Hildbourghausen.svg Sasko-hildburghausenské vévodství 1680/1702
  • Landsberg.png Wettinové (Sasko-hildburghausenská linie) (1991)
vévoda Arnošt vévodství ne, ovšem vévodové občas drželi hlas za Henneberg (viz výše) 1826/1918 Jedno z tzv. Ernestinských vévodství. Vydělilo se ze Sasko-Gothajského vévodství, ale teprve v r. 1702 získalo plnou nezávislost a říšskou bezprostřednost. Roku 1826 získali vévodové výměnou Sasko-Altenbursko, kde vládli až do r. 1918. Sasko-Hildburghausensko se stalo součástí Sasko-Meinigenska a v reálné unii s ním přežilo jako vévodství do r. 1918.
Moers-Grafschaft.png Knížectví Moers 1707 (16. dubna) král Fridrich I. Pruský ne Dolnorýnsko-vestfálský kraj 1801 Knížectví vzniklo povýšením z říšského hrabství, které Hohenzollernové zdědili po vymřelých Oranžských
Arms of Gerhard VI, Count of Oldenburg and Delmenhorst.svg Oldenburské vévodství 1774 (29. prosince)[214] Coat of Arms, House of Holstein-Gottorp.svg Oldenburkové (linie evangelických lübeckých biskupů Holstein-Gottrp) Friedrich August, dědičný kníže-biskup lübecký Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat Dolnorýnsko-vestfálský kraj 1918
  • Vévodství vzniklo povýšením říšských hrabství Oldenburg.PNG Oldenburg a Delmenhorst.PNG Delmenhorst
  • V léno bylo vévodství císařem Josefem II. uděleno formálně až roku 1777.
  • Barby.png
  • Mühlingen.PNG
Hrabství Barby a Mühlingen nepovýšeno
  1. Kleines Wappen Sachsen-Weißenfels.png Albertinští Wettinové (linie Sasko-Weißenfels) (1659–1680; 1739–1746)
  2. Albertinští Wettinové (linie Sasko-Weißenfels-Barby) (1680–1739)
  3. Sachsen-Kur-1539.png Albertinští Wettinové (kurfiřtská linie) (1746–1815)
  1. vévoda August Sasko-Weißenfelský
  2. vévoda Jindřich Sasko-Weißenfelsko-Barbyjský
  3. kurfiřt Fridrich August II., král polský
ne Hornosaský kraj (1512–1806) 1815
  • Obě hrabství, dědictví po vymřelých místních hrabatech, předal kurfiřt Jan Jiří II. bratrovi Augustovi, který 22. dubna 1657 založil vlastní rodovou linii, trvající až do vymření v roce 1746.
  • V majetku Sasko-Weißenfelských (pod svrchovaností saských kurfiřtů) leželo od r. 1657 titulární vévodství S.-W. sestávající z většiny saského Durynského kraje s rezidencí ve Weißenfelsu, (samostatný okres, resp. Amt), dále z okresů (Ämter) Freyburg, Sachsenburg, Sangerhausen, Eckartsberga Weißensee a Langensalza a některých dalších drobných držat (např. pozemků bývalého kláštera v Kölledě), od r. 1652 držel August též panství Querfurt (viz výše).
  • V letech 1680–1739 vládla v hrabství samostatná vévodská vedlejší linie, znovu získal hrabství až v Querfurtu vládnoucí vévoda Jan Adolf II. po vymření této sekundogenitury, byl ale posledním s.-w. vévodou a po jeho smrti získali hrabství s celým dalším majetkem opět kurfiřté.
  • S titulem "okněžněný hrabě z Hennebergu, hrabě z Barby" pro celý rod Sasko-Weißenfelských od 16. října 1693[23]
Holzapfel-Schaumburg.PNG Hrabství Holzappel a panství Schaumburg nepovýšeno Anhalt-1689.PNG Anhaltští Askánci (linie Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym) (1812) kníže Leberecht von Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (1718–1806) Dolnorýnsko-vestfálský kraj (1718–1806) 1806

Závislé vedlejší větve staroknížecích rodů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam nevládnoucích větví říšských knížecích rodů.

Neříšská knížectví ve Svaté říši římské[editovat | editovat zdroj]

V hranicích Svaté říše římské se nacházela také knížectví, která nevznikla jako knížectví říšská a neměla práva říšských knížectví, přesto ovšem byla součástí říše. Okolnosti jejich vzniku se různily.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam neříšských knížectví ve Svaté říši římské.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d FRANK I..., s. 120
  2. Höfe und Residenzen im spätmittelalterlichen Reich [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (německy) 
  3. KÖBLER, Gerhard. Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen. 8. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 1047 s. Dostupné online. S. 94. (německy) 
  4. a b KÖBLER, Gerhard. Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen,. 8. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 1047 s. Dostupné online. Heslo Bar (Grafen, Herzöge, Residenz), s. 95. 
  5. a b BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund: Kostnice, Hus a války proti Turkům. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7. S. 323n. 
  6. STEPHAN, Jonas. Fürsten werden. Die Familie zu Salm im 17. Jahrhundert. nevydáno. vyd. Münster: Akademie-EDU, 2014. 157 s. Dostupné online. S. 60. (německy) 
  7. KOLLMANN, Josef. Valdštejn a evropská politika 1625-1630: historie 1. generalátu. 1. vyd. Praha: Akademia, 1999. 452 s. ISBN 80-200-0692-3. S. 370. 
  8. a b KÖBLER, Gerhard. Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen. 8. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 1047 s. Dostupné online. S. 438. (německy) 
  9. a b c d e FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek III. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1971. 5 svazků. S. 160. (německy) 
  10. a b FRANK, Karl Friedrch von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek IV. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1973. 5 svazků. S. 213. (německy) 
  11. LHOTSKY, Alphons. Privilegium Maius. Die Geschichte einer Urkunde. 1. vyd. Wien: Verlag für Geschichte und Politik, 1957. 90 s. S. 12-13. (německy) 
  12. LHOTSKY, Privilegium maius..., s. 35-36
  13. a b c d e Datumy z dějin rakouských zemí na World statesmen [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. LHOTSKY, Privilegium maius..., s. 34-36
  15. FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek I. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1967. 5 svazků (277 s.). S. 283. (německy) 
  16. POSSE, Otto. Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige. 1. vyd. Svazek 5. Dresden: Verlag der Wilhelm und Bertha V. Baensch Stiftung, 1913. 260 s. S. 249. (německy) 
  17. GALLETTI, Johann Georg August. Allgemeine Weltkunde oder geographisch-statistisch-historische Uebersicht aller Länder (etc.). 8., vylepšené a rozšířené J. G. F. Cannabichem vyd. Pesth: Konrad Adolph Hartleben, 1835. 573 s. Dostupné online. S. 238. (německy) 
  18. WIESFLECKER, Peter. „Er verspricht dereinstens ein gutes Mitglied des Staates zu werden..."1 Das Scheitern einer österreichischen Offizierskarriere im Zeitalter der napoleonischen Kriege im Spiegel der Briefe des Grafen Anton Königsacker. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.] 152 s. Dostupné online. S. 138, pozn č. 38. (německy) 
  19. a b c d e Oficiálním názvem pro léna falckých Wittelsbachů je falckrabství. V průběhu doby ale byla některá z falckrabství označovaná jako vévodství a jiná jen jako knížectví. Tato ustálená podoba se dostala i do oficiálních říšských dokumentů, zejména sněmovních matrik.
  20. a b c d FRANK IV..., s. 64
  21. HONZÁK, František; PEČENKA, Marek; VLČKOVÁ, Jitka. Evropa v promněnách staletí. 1. vyd. Praha: Libri, 1995. 589 s. ISBN 80-85983-00-1. S. 439-440. 
  22. Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. (německy) 
  23. a b c d e f FRANK IV..., s. 212
  24. FRANK I..., 24
  25. a b Teritoriální vývoj Anhaltska [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (německy) 
  26. FRANK I..., s. 23-24
  27. a b c d FRANK I..., s. 123
  28. a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek II. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1970. 5 svazků (290 s.). S. 198. (německy) 
  29. Neuestes Teutsches Reichs-Tags-Theatrum; Das ist: Ausführlicher Bericht von allem demjenigen, so auf der noch fürwährenden Versammlung der Röm. Kayserlichen Majestät, auch Chur-Fürsten, Fürsten und Ständen des Heiligen Römischen Reichs in der Stadt Regensburg vorgegangen: Mit angefügten Kayserlichen Decreten, Reichs-Gutachten, Memorialien .... ¬Die Acta von dem Jahre 1662. Inngleichen von 1663. usque ad finem Julii. Svazek 1. Nürmberg: Erben von Johann Andrea Endter, 1733. 1046 s. Dostupné online. S. 645-646. (německy) Psáno švabachem. 
  30. a b HERMANN, Zacharias. Epistolische Schatzkammer bestehend von siebenhundert-und-sechs Send-Schreiben. 1. vyd. Ulm: Matheus Wagner, 1683. 876 s. Dostupné online. S. 332. (německy) Psáno švabachem. 
  31. a b Přehled říšských stavů s čísly k roku 1521 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. 
  32. The Duchy of Bouillon [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund: Kostnice, Hus a války proti Turkům. Překlad Danuše Martinová, Pavel Kocek. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7. S. 155. 
  34. MOSER, Johann Jacob. Von denen Teutschen Reichs-Ständen, der Reichs-Ritterschafft, auch denen übrigen unmittelbaren Reichs-Gliedern. 1. vyd. Svazek 3. Frankfurt am Main: [s.n.], 1767. 1521 s. S. 597. (německy) Psáno švabachem. 
  35. a b FRANK IV..., s. 228
  36. Genealogie Egmondů [online]. [cit. 2017-12-22]. Dostupné online. 
  37. a b HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu: obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii.. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2006. 323 s. (IMXI - Světové dějiny; sv. 1). ISBN 80-86829-18-9. S. 206. 
  38. a b FRANK IV..., s. 219
  39. a b WEHRMANN, Martin. Geschichte von Pommern. 1. vyd. Svazek 1. - Bis zur Reformation (1523). Gotha: Friedrich Andreas Perthes, 1904. 2 svazky (258 s.). Dostupné online. S. 140. (německy) Psáno švabachem. 
  40. FRIEDRICH, Susanne. Drehscheibe Regensburg: Das Informations- und Kommunikationssystem des Immerwährenden Reichstags um 1700. 1. vyd. Berlin: Akademie Verlag GmbH, 2007. 656 s. částečně dostupné online. ISBN 978-3-05-004204-6. S. 85-86. (německy) 
  41. a b FRANK I..., s. 43
  42. FRANK I..., s. 44
  43. a b c FRANK V..., s. 246
  44. a b FRANK V..., s. 247
  45. a b SCHMIDT, Berthold. Burggraf Heinrich IV. zu Meißen : Oberstkanzler der Krone Böhmen und seine Regierung im Vogtlande. 1. vyd. Gera: Griesbach, 1888. 416 s. Dostupné online. S. 189. (německy) Psáno švabachem. 
  46. a b c Listina v Regestech imperii [online]. [cit. 2018-05-21]. Dostupné online. (německy) 
  47. FRANK II..., s. 225
  48. STELLNER, František. Rusko a střední Evropa v 18. století.. 1. vyd. Svazek 1. Praha: Setoutbooks.cz, 2009. 2 svazky (330 s.). ISBN 978-80-86277-67-7. S. 202. 
  49. oficiální web Arenberské rodinné nadace [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (německy) 
  50. Dlouhá přestávka mezi vytvořením hlasu a skutečným uvedením byla způsobena tím, že mezi lety 1576 a 1582 sněm nezasedal.
  51. KLEINSCHMIDT, Arthur. Geschichte von Arenberg, Salm und Leyen : 1789 - 1815. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1912. 416 s. Dostupné online. S. 25. (německy) Psáno švabachem. 
  52. a b c FRANK II..., s. 222
  53. Genealogie Hohenzollernů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  54. Genealogie des Gesamthauses Hohenzollern : nach den Quellen. Příprava vydání Julius Grossmann, Ernst Berner, Georg Schuster. 1. vyd. Berlin: W. Moeser Buchhandlung, 1905. 590 s. Dostupné online. S. 79. (německy) 
  55. KUBÍKOVÁ, Anna. Eggenberkové: z bankéřské lavice na knížecí stolec. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2016. 339 s. (Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska; sv. 14). ISBN 978-80-7422-411-9. S. 98. 
  56. a b c FRANK I..., s. 264
  57. KUBÍKOVÁ, Eggenberkové..., s. 88
  58. Genealogie Eggenbergů [online]. [cit. 2017-03-23]. Dostupné online. 
  59. KUBÍKOVÁ, Eggenberkové..., s. 35
  60. STEPHAN..., s. 104
  61. a b c KASÍK, Stanislav; MŽYKOVÁ, Marie; MAŠEK, Petr. Lobkowiczové: dějiny a genealogie rodu. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2002. 239 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 130. 
  62. FRANK III..., s. 151
  63. Článek a tabulka o rodu a erbu Lobkowiczů: Armes des princes de Lobkowicz [online]. [cit. 2017-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  64. Příspěvek na royalistickém fóru: Lobkowitz (princely family, Bohemia - elevations of rank [Standeserhebungen], 1624-1918) [online]. [cit. 2017-02-17]. Zároveň potvrzení predikátu Hochgeboren. Dostupné online. (anglicky) 
  65. a b c d STEPHAN..., s. 127-128
  66. a b c FRANK IV..., s. 218
  67. Genealogie knížat ze Salmu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  68. Genealogie Salm-Kyrburgů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  69. STEPHAN..., s. 112
  70. a b c d e FRANK I..., s. 232
  71. a b c d e FRANK I..., s. 231
  72. Genealogie Ditrichštejnů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  73. a b c FRANK IV..., s. 70
  74. Seznam držitelů náchodského panství [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  75. Genealogie Piccolominiů na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  76. GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches. 1. vyd. Svazek 2 : M-Z. Nürmberg: Bauer und Raspe, 1887. 2 svazky (292 s.). Dostupné online. S. 216. (německy) 
  77. a b L NIG, Johann Christian. Das Teutsche Reichs-Archiv. Svazek 24. Leipzig: Friedrich Lanckischens Erben, 1722. 938 s. Dostupné online. S. 486. (německy) Psáno švabachem. 
  78. Jan Mořic byl reformované víry stejně, jako členové nasavsko-siegenské větve rodu povýšení na knížata r. 1664. Ke katolíkům patřili potomci Jana Desideráta.
  79. Genealogie Nasavských z Hadamaru [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  80. Genealogie Nasavských ze Siegenu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  81. Genealogie Nasavských z Dillenburgu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  82. a b FRANK I..., s. 37
  83. a b c FRANK I..., s. 36-37
  84. Genealogisches Reichs- und Staats-Handbuch. Frankfurt am Main: Varrentrapp und Wenner, 1798. 712 s. Dostupné online. S. 269. (německy) Psáno švabachem. 
  85. a b c FRANK IV..., s. 98
  86. Genealogisches Staatshandbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrap, 1827. 680 s. Dostupné online. S. 517. (německy) Psáno švabachem. 
  87. FRANK IV..., s. 19
  88. a b Genealogie Cirksenů, hrabat východofríských [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné online. 
  89. Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser. 7. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1833. 566 s. Dostupné online. S. 529. (německy) Psáno švabachem. 
  90. a b c FRANK II..., s. 55
  91. a b FRANK II..., s. 55-56
  92. Genealogie Fürstenbergů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  93. Genealogie Fürstenbergů z Mößkirchu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  94. a b Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser..., s. 530
  95. a b c d e f FRANK IV..., s. 286
  96. a b c d e FRANK V..., s. 179
  97. Genealogie rodu Waldecků [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  98. a b c FRANK III..., s. 196
  99. BARBER, Peter. Marlborough as imperial prince 1704-1717 in British Library Journal 96. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.] 43 (46-79) s. Dostupné online. S. 47. 
  100. Knížecí přísaha v Ceremoniálních aktech Domácího, dvorského a státního archivu Rakouského státního archivu. [online]. [cit. 2018-09-14]. K souhlasu všech složek říšského sněmu došlo 14. února toho roku, 15. února pak bylo místo na knížecí lavici formálně vytvořeno.. Dostupné online. (německy) 
  101. Rozhodnutí kurfiřtského kolegia o změně sněmovního hlasu z personalisty na trvalý hlas. Privilegium na webu Lichtenštejnského státního archivu ve Vaduzu. [online]. [cit. 2018-09-14]. Rozhodnutí kurfiřtského kolegia bylo posledním krokem nutným pro schválení, císař dal své dobrozdání již 7. dubna toho roku, říšské stavy trvalé přijetí Lichtenštejnů odhlasovaly 9. srpna.. Dostupné online. (německy) 
  102. a b FRANK III..., s. 140
  103. a b HORČIČKA, Václav; SUCHÁNEK, Drahomír; ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 233 s. ISBN 978-80-7422-111-8. S. 49. 
  104. SCHÖPFER, Gerald. Klar und fest: Geschichte des Hauses Liechtenstein. 2. vyd. Graz: Arbeitsgemeinschaft für Wirtschafts- und Sozialgeschichte, 1996. 224 s. (Schriftenreihe der Arbeitsgemeinschaft für Wirtschafts- und Sozialgeschichte; sv. Sonderband 2/1996). ISBN 3-901674-01-2. S. 56-98. (německy) 
  105. Josef Václav se ale sám po 30 letech dočkal pozice hlavy rodu a virilního hlasu v knížecí kurii, když syn Josefa Jana Adama, kníže Jan Nepomuk Karel zemřel roku 1748 bez potomků. Viz SCHÖPFER.., s. 68
  106. SCHÖPFER..., s. 74
  107. a b FRANK V..., s. 109
  108. Gothaischer Hofkalender. 1. vyd. Ročník 144. Gotha: Justus Perthes, 1917. 1202 s. Dostupné online. S. 232. (německy) Psáno švabachem. 
  109. Roku 1909 vymřela sondershausenská linie a vláda nad celým Schwarzburským knížectvím přešla na rudolstadtského knížete. Roku 1918 byli Schwarzburgové jako poslední německá vládnoucí dynastie sesazeni. Rod vymřel v mužské linii roku 1971.
  110. KOLLMANN, Josef. Valdštejn a evropská politika 1625-1630: historie 1. generalátu. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 452 s. ISBN 80-200-0692-3. S. 222. 
  111. a b c d Přehled Valdštejnových privilegií na Heraldik Wiki [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (německy) 
  112. Spolu s povýšením Zaháňského knížectví na vévodství, s udělením Zaháňska jako "věčného léna" a s udělením říšského titulu: vévoda z Frýdlantu a Zaháně. Viz KOLLMANN, Valdštejn a evropská.., s. 221 (uvádí datum 15. února) a Heraldik Wiki.
  113. KOLLMANN, Valdštejn a evropská..., s. 308-309; KOLLMANN, Valdštejnův konec..., s. 59; Heraldik Wiki
  114. KOLLMANN, Josef. Valdštejnův konec: historie 2. generalátu 1631-1634. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 275 s. ISBN 80-200-0336-3. S. 135; 153. 
  115. a b FRANK III..., s. 104
  116. a b Genealogie Estenských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  117. Genealogie rodu Nasavských z Usingenu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  118. Genealogie rodu Nasavských z Weilburgu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  119. Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (německy) 
  120. a b c d e f FRANK IV..., s. 229
  121. a b Knížecí titul a krajský hlas v kurii knížat za hrabství Oettingen (mělo jeden hlas v kraji pro všechny rodové větve) získala poprvé linie Oettingen-Oettingen v roce 1674, která ovšem roku 1731 vymřela. V l. 1731–1767 pokleslo hrabství opět do hraběcí kurie (poprvé v l. 1500–1674) a ohlas se dělily větve Spielberg, Wallerstein a Baldern. V roce 1767 došlo k dohodě, že knížecí hlas v kraji bude držet vždy nejstarší člen z rodu některé z větví, ačkoli větev Wallerstein v té době ještě nebyla povýšena do knížecího stavu a větev Baldern se tohoto povýšení nedočkala nikdy.
  122. Genealogie rodu Solmsů z Braunfelsu [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  123. Genealogie Hohenlohů z Oehringenu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  124. Genealogie Hohenlohů z Kirchbergu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  125. Rod v současnosti žije pod jménem Hohenlohe-Oehringen, které získal dědictvím po vymřelé větvi rodu v roce 1805.
  126. FRANK V..., s. 252
  127. a b c FRANK III..., s. 12
  128. Genealogie rodu Kouniců [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  129. a b c d FRANK IV..., s. 164
  130. Poslední vládnoucí kníže: Heinrich XXII., zemřel r. 1902. Jeho jediný syn Heinrich XXIV., který zemřel r. 1927, byl mentálně retardovaný a skutečné vlády neschopný. Knížectví tedy přešlo na mladší větev Reußů (Reuß-Schleiz). která v něm vládla jako regenti až do r. 1918. Formálním knížetem ale zůstal Heinrich XXIV.
  131. a b FRANK III..., s. 124
  132. a b c FRANK I..., s. 285
  133. Staatsarchiv des Teutschen Bundes. 1. vyd. Svazek 1. Erlangen: J. J. Velm und Ernst Enke, 1816. 602 s. Dostupné online. S. 600-601. (německy, odkazovaná pasáž francouzsky) 
  134. Genalogické a právní poměry v rodu Looz-Corswarem jsou mimořádně komplikované. Jejich vévodský titul byl udělen roku 1734 v Rakouském Nizozemí a není říšského původu (viz Seznam knížat z vůle nizozemských panovníků). Pátý vévoda Guillaume Joseph (1732–1803), který žil v pohnuté době prvníchnapoleonských válek, získal pro rod jako náhradu za ztráty majetku v Belgii bezprostřední říšské knížectví Rheina-Wolbeck na základě rozhodnutí říšského sněmu v rámci tzv. Zakončení mimořádné říšské deputace. Svého nejstaršího syna, Charlese Louise Augusta (1769–1822) vévoda pro neshody plně vydědil a belgické majetky i říšské knížectví spolu s vévodským a knížecím titulem zdědil mladší vévodův syn, Joseph Arnaud (1770–1827), který se dočkal mediatizace Rheiny-Wolbecku i ztráty některých feudálních práv v Belgii, tehdy ovládané přímo Francouzským císařstvím. Po skončení válek byl rod Looz-Corswarem zařazen mezi vznešené mediatizované rody a knížecí, nikoli však vévodský titul byl v Nizozemí rozšířen na veškeré potomky panujícího vévody. Vévoda ale žádné potomky neměl a za dědice určil svou sestru, princeznu Clementinu Josephine (1764–1820) provdanou hraběnku z Lannoy. Ta ale zdědila pouze německé statky rodu v Rheině-Wolbecku a práva související s mediatizovaným panstvím, Vyděděný Charles Louis, který se navzdory vydědění stejně jako jeho mladší bratr podepisoval jako šestý vévoda Looz-Corswarem dosáhl obnovení procesu o majetek. V Německu byla jeho žádost zamítnuta, neboť přijal francouzské občanství, což jej dle německého práva zbavovalo šlechtictví a tedy i dědických nároků ještě nesporněji, než otcovské vydědění. Teprve syn "vyděděnce", Charles Francois Guillaume (1804–1896) dosáhl dlouho po otcově i strýcově smrti v nezávislé Belgii uznání dědického nároku a titulu (sedmého) vévody z Looz-Corswarem. Z hlediska dědického i šlechtického práva existuje ovšem od té doby vévodská větev rodu Looz-Corswarem právě jen na základě tohoto královského a soudního potvrzení. Původní vévodský titul lze v zásadě od roku 1827 považovat za zaniklý, zcela nesporně však zanikají práva mediatizovaného rodu a z něj plynoucí nároky. Syn princezny Clementine Josephine hrabě Napoleon de Lannoy-Clervaux byl v roce 1840 povýšen do pruského knížecího stavu jako kníže von Rheina-Wolbeck ačkoli zvláštní práva stavovského panství byla pruskému státu prodána roku 1839, v hannoverské části knížectví pak k jejich prodeji státu došlo již v roce 1824.
  135. a b Genealogie rodu Mansfeldů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  136. a b BECKMANN, Theodor. Sachsenhagen, Entwicklung und Portrait [online]. [cit. 2017-02-10]. S. 11. Vydal sachsenhagenský vlastivědný spolek (Haimatverein Sachsenhagen). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-25. (německy) 
  137. Web o renesanční architektuře ve Stadthagenu, bývalém hlavním městě Schaumburského hrabství [online]. [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. (německy) 
  138. O datu knížecí nobilitace panují pochyby, protože originální listina se nezachovala a její text známe jen ze zmínek v diplomech Karlových bratrů Gundakara a Maxmiliána z roku 1623. Den a měsíc jsou považovány za jisté, pochybnosti panují pokud jde o rok. Genealog Karl Friedrich von Frank (FRANK III..., s. 140) uvádí na základě opisu z roku 1844 rok 1620, což však odmítá historik Heinz Dopsch s odůvodněním, že roku 1620 na rozdíl od roku následujícího nebyl k povýšení žádný důvod (DOPSCH, Heinz, Knížecí stav a knížectví, základní otázky k dějinám rodu Lichtenštejnů a vývoji jejich země, s. 31-39, zde s. 32, KADLEC, Petr, ZÁVODNÁ, Michaela (ed.), Úsilí knížecího rodu Lichtenštejnů o získání a udržení vlastního státu: sborník textů resumé z referátů přednesených na mezinárodní konferenci konané ve dnech 15. a 16. listopadu na zámku Valtice, Vyd. 1. Ostrava: Centrum pro hospodářské a sociální dějiny Fiozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě, 2013. 70 s. Documenta Liechtensteiniana. Series Miscellanea; tomus 1., ISBN 978-80-7464-225-8).
  139. SCHÖPFER..., s. 56
  140. Genealogie Lichtenštejnů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  141. SCHÖPFER..., s. 55
  142. a b FRANK IV..., s. 8
  143. Genealogie Oettingenů z Oettingenu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  144. a b Genealogie rodu Nasavských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  145. a b FRANK III..., s. 189
  146. a b c FRANK IV..., s. 99
  147. a b c d FRANK III..., s. 148
  148. Genealogie rodu Lippe [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  149. a b c FRANK V..., s. 62
  150. Genealogie rodu Stolbergů z Wernigerode a Gedern [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  151. a b FRANK II..., s. 171
  152. Genealogisches Staatshandbuch..., s. 410
  153. a b FRANK I.., s. 187
  154. a b FRANK III..., s. 24
  155. a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 5. Addenda at Corrigenda. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1974. 5 svazků (288 s.). S. 44. (německy) 
  156. a b c d FRANK V..., s. 215
  157. a b FRANK I..., s. 127
  158. Genealogie Bretzenheimů [online]. [cit. 2017-11-27]. Dostupné online. 
  159. a b FRANK IV.., s. 266
  160. a b FRANK IV..., s. 15
  161. a b c d FRANK IV..., s. 165
  162. a b Genealogie Reussů z Lobensteinu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  163. Genealogie Wiedů z Runkelu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  164. a b FRANK V..., s. 19
  165. Genealogie rodu Sayn-Wittgensteinů z Hohnsteinu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  166. Genealogie rodu Waldburgů z Zeilu a Wurzachu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  167. Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 245. (německy) 
  168. Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. [Gothaischer Hofkalender Dostupné online]. S. 243. (německy) 
  169. Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 242. (německy) 
  170. a b FRANK III..., s. 232
  171. Genealogie Metternichů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  172. a b c FRANK II..., s. 58
  173. a b Seznam nových a titulárních říšských knížat na blogu Heirs of Europe [online]. [cit. 2017-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  174. Genealogie rodu Sinzendorfů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  175. FRANK V..., s. 9
  176. a b FRANK IV.., s. 218
  177. Genealogie Salm-Reifferscheidtů z Krautheimu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  178. a b FRANK V..., s. 121
  179. a b FRANK IV..., s. 164-165
  180. Genealogie rodu Reussů z Ebersdorfu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  181. FICKER, Julius von. Vom Reichsfürstenstande. [s.l.]: [s.n.] kapitola online na Wikizdrojích. Kapitola Einzelne weltliche Fürsten und Magnaten, s. 185. 
  182. FRANK V..., s. 162
  183. a b c FRANK II..., s. 106
  184. a b c d e f g FRANK II..., s. 107
  185. Roku 1745 nařídila Marie Terezie Mantovské vévodství plně správně integrovat do Milánska.
  186. Po vymření hlavní větve mantovských Gonzagů r. 1627 se po mantovské válce prosadila vedlejší (francouzská) větev Coat of arms of the House of Gonzaga (1627).svg Gonzaga-Nevers, která vymřela r. 1708.
  187. Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. (německy) 
  188. Genealogie rodu Medicejských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  189. FRANK III..., s. 220
  190. Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. (německy) 
  191. Storia universale dal principio del mondo sino al presente scritta da una compagnia di letterati inglesi; ricavata da' fonti originali, ed illustrata con carte geografiche, rami, note, tavole cronologiche ed altre; tradotta dall'inglese, con giunta di note, e di avvertimenti in alcuni luoghi. 1. vyd. Svazek 43. Amsterdam: Antonio Foglierini, 1778. 459 s. Dostupné online. S. 348. (italsky) 
  192. a b c FRANK I..., s. 175
  193. Rodokmen rodu Cybo-Malaspina [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  194. a b FRANK IV..., s. 76
  195. Genealogie rodu Appiani [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  196. FRANK I..., s. 196
  197. a b c FRANK V..., s. 125
  198. a b FRANK V..., s. 31
  199. Knížecí titul ztratil již první kníže za odsouzení pro velezradu.
  200. I Diplomi imperiali per i feudi di Savognone, Mongiardino, Vergagni (Fieschi, Spinola, Crosa). Příprava vydání Daniele Lara. 1. vyd. Genova: Fratelli frilli editori, 2008. 189 s. Dostupné online. ISBN 978-88-7563-434-6. S. 8. (italsky) 
  201. a b FRANK III..., s. 256
  202. Genealogie Bourbonů del Monte na blogu heirsofeurope [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  203. a b c d e FRANK III..., s. 224
  204. Genealogie rodu Meli Lupi na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. 
  205. a b FRANK I..., s. 285
  206. Genealogie Estenských [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  207. a b c d e FRANK I..., s. 243
  208. FRANK I...., s. 161
  209. FRANK III..., s. 182
  210. Genealogie rodu Malaspina [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-11. 
  211. HLAVAČKA, Milan. Karel Albrecht: příběh druhého zimního krále. 1. vyd. Praha: Akropolis, 1997. 155 s. ISBN 80-85770-50-4. S. 129. 
  212. GRITZNER, Maximilian. Chronologische Matrikel der Brandenburgisch-Preussischen Standeserhöhungen und Gnadenacte von 1600-1873. 1. vyd. Berlin: Mitscher und Roestell, 1874. 97 s. Dostupné online. S. 24. (německy) 
  213. Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 211. 
  214. FRANK II..., s. 226

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FICKER, Julius, Vom Reichsfürstenstande, Forschungen zur Geschichte der Reichsverfassung zunächst im XII. und XIII. Jahrhunderte. Band 1, Innsbruck 1861, 424 s. (německy) online na wikizdrojích online na googlebooks
  • GRITZNER, Maximilian, Fürsten des Heiligen Römischen Reiches, Bauer und Raspe, Nürmberg, 1887, 2 svazky, 559 a 903 s., (německy), svazek 1 (A-L) online svazek 2 (M-Z) online
  • GRITZNER, Maximilian, Die mediatisirten Fürstengeschlechter in Deutschland, Bauer und Raspe, Nürmberg, 1878, 589 s. (německy) dostupné online
  • KÖBLER, Gerhard, Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen, 8. Auflage, 2014, 1047 s., (německy), dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]