Sapiehové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Rodový erb Sapiehů
Lev Sapieha, významný člen rodiny
Jan Fryderyk Sapieha
Adam Stefan Sapieha, krakovský arcibiskup a kardinál

Jméno Sapieha (bělorusky: Сапега; litevsky: Sapiega) je příjmení polské knížecí (velmožské) rodiny litevského a rusínského původu[1][2] pocházející ze středověkých bojarů ze Smolenska.[3] Rodina získala velký vliv a bohatství v polsko-litevském společenství v 16. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pokud jde o původ rodiny Sapieha, první potvrzené zmínky se datují do 15. století, když byl Semen Sopiha (bělorusky: Сямён Сапега) zmíněn jako spisovatel (písař), tehdejšího krále Polska a velkovévody Litevského velkoknížectví, Kazimíra IV. Jagellonského (polsky: Kazimierz IV Jagiellończyk) v letech 1441-1449. Semen měl dva syny Bohdana a Ivana.

Tvůrcem rodinného bohatství a moci Sapiehů byl soudce a velký kancléř, litevský velký Hetman, Lev Sapieha.

Dne 14. září 1700 získal Michał Franciszek Sapieha od císaře Leopolda I. knížecí titul, který však zanikl jeho smrtí 19. listopadu 1700. V témže roce rodina ztratila své dominantní postavení ve velkovévodství v důsledku své porážky v litevské občanské válce. V roce 1768 získali členové rodiny Sapieha uznání knížecího titulu polským Sejmem. Po rozdělení Polska se rodinné jméno v roce 1824 objevilo na seznamu osob oprávněných nositelů titulu knížat polského království. Titul byl uznán v Rakousku v roce 1836 a 1840, a v Rusku v roce 1874 a 1901. V roce 1905 rodina získala v Rakousku predikát Jasnost.

Babička z matčiny strany belgické královny Mathildy Belgické pochází z rodu Sapieha.

Heraldika[editovat | editovat zdroj]

Rodina Sapieha používá polský erb s liščím motivem.

Významní členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sapieha na anglické Wikipedii.

  1. Саверчанка І.В. Канцлер Вялікага княства. Леў Сапега, Мн., Навука і тэхніка, 1992, с.63
  2. Чаропка В. Бацька Айчыны. Леў Сапега. ў кнізе "Уладары вялікага княства", Мн., Беларусь, 1-е издание 1996, 2-ое издание 2002, с.327–408
  3. Vernadsky, George. A History of Russia. New Haven. Connecticut: Yale University Press. 1961. online (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sapieha E., Dom Sapieżyński, Warszawa 1995. Numery /112 przy nazwiskach oznaczają numery biogramów w/w pozycji. (polsky)
  • Tłomacki A., "Sapiehowie Kodeńscy", nakładem własnym, Warszawa 2009 (polsky)