Auerspergové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Auerspergové
(Turjačanové)
Coat of arms of Auersperg.svg
Erb rodu
země České království
mateřská dynastie Auerspergové
tituly Knížata
zakladatel Pankrác z Auerspergu
rok založení 15. století
Hlavní sídlo starší knížecí linie v Čechách - zámek Vlašim
Čínský pavilon ve vlašimském zámeckém parku
Vstupní brána zámeckého parku ve Vlašimi
Auersperký palác v Praze

Auerspergové, někdy také Aueršperkové (slovinsky také Turjačani či Turjaški) je jméno rakouského hraběcího a knížecího rodu. První historická zmínka o rodu Auerspergů pochází z roku 1220. Podle rodinné historie odvozuje rod svůj název od zámku Ursperg u Mindelheimu ve Švábsku (Bavorsko), odkud se v 11. století prý odstěhoval do Dolního Kraňska (nyní na území Slovinska), kde východně od Lublaně založil hrad Auersperg (slovinsky Turjak).

Historie[editovat | editovat zdroj]

V 15. století založili bratři Pankrác a Volkard dvě hlavní rodové větve. Ty se postupem času rozrostly natolik, že na počátku 19. století existovaly dvě linie knížecí a deset dalších linií hraběcích. Hrabata z Auerspegu sídlila a působila převážně v Rakousku a Kraňsku a do českých dějin se (až na jednu podstatnou výjimku) nijak nezapsala. Auerspergové v patřili k nejvýznamnějším a nejzámožnějším šlechtickým rodinám habsburské monarchie. Jejich majetky se nacházely na území dnešní České republiky, Rakouska, Itálie, Německa, Polska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska. Patřili a dodnes patří k nejrozvětvenějším šlechtickým rodům.

Knížata z Auerspergu[editovat | editovat zdroj]

Z Pankrácovy rodové větve vzešla nejvýznamnější rodová linie, povýšená v roce 1653 do knížecího stavu. V 18. století se usadila v Čechách a ve stejné době se rozdělila na starší linii (vlašimskou) a mladší (žlebskou). Jejich příslušníci v Čechách setrvali až do roku 1945, respektive 1942. Na konci 19. století se i tyto dvě knížecí linie začaly členit do dalších podliníí, jejich statky se ale nacházely převážně v Rakousku.

  • Jan Ferdinand, 2. kníže z Auerspergu (1655 - 1705) - se svojí ženou, Annou Marií z Auerspergu, rozenou z Herbersteinu měl jednu dceru. Pokračovatelem rodu a dalším knížetem se stal jeho bratr František Karel.
  • František Karel, 3. kníže z Auerspergu (1660 - 1713) - jeho manželkou byla kněžna Marie Terezie z Auerspergu, rozená z Rappachu (1660 - 1741), která se jako vdova mimořádně uplatnila u vídeňského dvora. V roce 1714 se stala nejvyšší hofmistryní vládnoucí císařovny Alžběty Kristýny a v této vlivné funkci setrvala až do roku 1740. Úspěšnou kariéru u dvora měl i její syn Jindřich Josef.

Starší knížecí linie (Vlašim)[editovat | editovat zdroj]

  • Vilém, 6. kníže z Auerspergu (1749 - 1822) - v roce 1776 se na zámku v Doksech oženil s Leopoldinou Františkou z Valdštejna.
  • Karel Vilém, 7. kníže z Auerspergu (1782 - 1827) - byl dvakrát ženatý, vládnoucím knížetem byl pouhých pět let, zemřel ve Vlašimi.
  • Karel (Carlos), 8. kníže z Auerspergu (1814 - 1890) - významný politik, poslanec českého sněmu. V roce 1848 se stal členem liberální německé strany, která se stavěla proti snahám slovanských národů v monarchii o emancipaci. V letech 1868 - 1869 byl ministerským předsedou Předlitavska. Zámecký park ve Vlašimi obohatil o tři architektonicky výrazné novogotické vstupní brány. Od knížete Clary-Aldringena koupil v Praze na Valdštejnském náměstí palác, známý dnes jako Auersperský. Mnohem lepší jméno si v české historii získala jeho žena, kněžna Ernestina z Auerspergu, rozená Festetics de Tolna (1831 - 1901). Byla štědrou mecenáškou a čestnou předsedkyní Spolku paní a dívek sv. Anny, který začal v Praze v roce 1871 provozovat ústav pro slabomyslné, tehdy nazývaný Ústav idiotů. V roce 1898 bylo na její počest toto zařízení, mimochodem první svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku, přejmenováno na Ernestinum.
  • Karel Alexander, 9. kníže z Auerspergu (1859 - 1927) - v roce 1885 se ve Vídni se oženil s hraběnkou Eleonorou Breunner-Enckevoirth (1864 - 1920). Jejich potomci se stali zakladateli dalších knížecích podlinií, dodnes žijících především v Rakousku, Uruguayi a Argentině. Nejstarším synem byl kníže Adolf z Auerspergu (1886 - 1923), který se oženil s Gabrielou z Clam-Gallasu, dědičkou zámku Lemberk. Jejich nejstarším synem byl Karel Adolf.
  • Karel Adolf, 10. kníže z Auerspergu (1915 - 2006) - vnuk 9. knížete Karla Alexandra, do roku 1945 majitel zámku Vlašim.

Mladší knížecí linie (Žleby)[editovat | editovat zdroj]

Zámek Žleby
Hřebčín ve Slatiňanech
  • Karel kníže z Auerspergu (17501822) – zastával významné funkce u císařského dvora, kromě panství Jana Adama zdědil i rozsáhlé statky po vymřelých knížatech z Trautsonu. Od roku 1776 byl ženatý s Marií Josefou z Lobkovic ale jejich manželství zůstalo bezdětné. Rodový majetek odkázal svému synovci Vincenci Nepomukovi. Ten však záhy zemřel a dědictví přešlo na jeho syna Vincence Karla.

Hrabata z Auerspergu[editovat | editovat zdroj]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Knížecí erb

Knížecí znak má šest polí oproti hraběcím čtyřem, uprostřed se nachází ještě stříbrný štítek s červeným lvem. Z heraldických zvířat jsou zde vyobrazeni orel, lev, lvice a tur.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Sňatky byli spřízněni s Kinskými, Lobkovici, Colloredo-Mansfeldy, Valdštejny, Clam-Gallasy a mnohými dalšími rody.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Auerspergové, s. 11-13.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]