John Churchill, vévoda z Marlborough

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Churchill, vévoda z Marlborough
John Churchill, 1st Duke of Marlborough, Captain-General of the English forces and Master-General of the Ordnance, 1702 (c), attributed to Michael Dahl 91996.jpg
Narození26. květnajul. / 5. června 1650greg.
Musbury
Úmrtí16.jul. / 27. června 1722greg. (ve věku 72 let)
Cumberland Lodge
Příčina úmrtíHemicerebrální porucha
Místo pohřbeníBlenheimský palác
Alma materSt Paul's School
St John's College (University of Oxford)
Povolánípolitik, diplomat a důstojník
OceněníPodvazkový řád
Manžel(ka)Sarah Churchillová (od 1678)
DětiAnne Spencer
John Churchill
Henrietta Godolphin
Barbara FitzRoy
Lady Elizabeth Churchill
Mary Montagu, Duchess of Montagu
Lady Harriet Churchill
Lord Charles Churchill
RodičeWinston Churchill a Elizabeth Drake
PříbuzníGeorge Churchill[1], Arabella Churchillová[1] a Charles Churchill[1] (sourozenci)
Robert Spencer, Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough[1], Diana Spencer[1], John Spencer[1], Robert Spencer[2] a Anne Bateman, Viscountess Bateman[2] (vnoučata)
Funkcevyslanec
poslanec anglického parlamentu
Member of the 1679 Parliament
PodpisJohn Churchill, vévoda z Marlborough – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
John Churchill, vévoda z Malborough, portrét od Knellera (1705)

John Churchill, 1. vévoda z Marlborough (anglicky John Churchill, 1st Duke of Marlborough, dříve česky též „Malbruk“, 26. května 165016. června 1722) byl anglický šlechtic a vojevůdce, který se proslavil za válek o španělské dědictví. Spolu s Evženem Savojským patřil k předním osobnostem koalice proti Francii, byl členem britské vlády, rytířem Podvazkového řádu a v roce 1702 získal titul vévody z Marlborough. Za zásluhy mu byl na státní náklady postaven zámek Blenheim Palace, který je dodnes majetkem jeho potomstva. Zemřel bez mužského potomstva a titul vévody později přešel na spřízněný rod Spencerů, který užívá jméno Spencer-Churchill. K jeho potomstvu patří mimo jiné Winston Churchill nebo princezna Diana.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

John Churchill, hrabě z Marlborough, 1685–1690

Pocházel ze starého, ale nepříliš bohatého šlechtického rodu, narodil se jako nejstarší syn Sira Winstona Churchilla (1620–1688), dlouholetého člena Dolní sněmovny. Od mládí působil u dvora vévody z Yorku, pozdějšího krále Jakuba II. Na vzestupu rodu se podílely jeho sestra Arabella a pozdější manželka Sarah Churchillová, vévodkyně z Marlborough (obě byly milenkami Jakuba II.). John byl v letech 1679–1682 poslancem parlamentu, v roce 1685 byl jmenován generálem a vyslancem v Paříži. V roce 1682 obdržel titul lorda platný pro Skotsko, v roce 1685 byl jmenován lordem v Anglii a vstoupil do Sněmovny lordů. Byl též guvernérem Společnosti Hudsonova zálivu (16851692) Po Slavné revoluci se přidal k Vilémovi Oranžskému, načež se stál královským komořím, členem Tajné rady a hrabětem z Marlborough (1689). V roce 1692 byl krátce vězněn kvůli podezření z jakobitismu. Později se mohl vrátit ke dvoru a stal se vychovatelem vévody z Gloucesteru (1698–1700). V letech 1698–1700 byl také nejvyšším štolbou království.

Válka o španělské dědictví[editovat | editovat zdroj]

V roce 1700 byl jmenován velitelem v Nizozemí, po smrti Viléma III. a nástupu královny Anny dosáhl vrcholu kariéry, částečně vlivem své manželky Sarah, která jako královnina dlouholetá přítelkyně a nejvyšší hofmistryně (Mistress of the Robes) měla značný podíl na moci. V roce 1702 byl John Churchill povýšen na vévodu z Marlborough a stal se členem Podvazkového řádu.

Ve válkách o dědictví španělské vedl anglická a holandská vojska na kontinentě. Dosáhl několika brilantních úspěchů jednak sám (bitva u Ramillies, překonání linie Non plus ultra), jednak společně se svým přítelem a velitelem habsburských jednotek, princem Evženem Savojským (bitva u Höchstädtu, bitva u Oudenaarde).

Poté, co byl roku 1709 raněn v bitvě u Malplaquet, rozšířila se ve Francii fáma o jeho smrti, která inspirovala vznik populární písně Marlbrough s'en va-t-en guerre (česky Malbruk na vojnu jede). Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais melodii použil ve hře Figarova svatba, Ludwig van Beethoven ji citoval ve skladbě Wellingtonovo vítězství a v anglosaských zemích se zpívá na oslavách se slovy For He's a Jolly Good Fellow.[3]

V letech 1702–1711 byl jako generální polní zbrojmistr (Master of the Ordnance) členem vlády, v roce 1705 byl mimořádným vyslancem ve Vídni a Berlíně. V letech 1705–1711 zastával post lorda-místodržitele v hrabství Oxfordshire, v roce 1705 získal říšský titul knížete z Mildenheimu. Bitva u Höchstadtu je v britské literatuře označována jako bitva u Blindheimu, od názvu této vesnice je odvozeno pojmenování rodového sídla Blenheim Palace, které bylo postaveno na náklady parlamentu a královny Anny. Velkolepý venkovský palác patří mezi největší soukromá sídla v Evropě. Je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Po pádu whigistické vlády svého přítele hraběte Godolphina a nástupu toryů ztratil vliv a pobýval v Belgii a Nizozemí, navštívil také své statky v Německu. Po smrti královny Anny převzal britský trůn Jiří I., který byl nakloněn whigům a vévoda z Marlborough slavil triumfální návrat do Londýna, kde opět získal vládní funkci generálního polního zbrojmistra (1714–1722). Po záchvatu mrtvice (1716) žil v ústraní na venkově. Zemřel na zámku Cranborne Lodge (Dorset), původně byl pohřben ve Westminsteru, ale na základě poslední vůle byly jeho ostatky v roce 1744 přeneseny do kaple Blenheimského zámku.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1677 se oženil se Sarah Jenningsovou (1660–1744), dvorní dámou princezny Anny. Jejich jediný syn John zemřel v mládí, dcery se provdaly do předních šlechtických rodů. Titul vévody z Marlborough přešel v roce 1733 na spřízněný rod Spencerů.

Vévoda z Marlborough měl dva mladší bratry, kteří na jeho vzestupu profitovali po nástupu královny Anny na trůn. George Churchill (1653–1710) sloužil od mládí v námořnictvu a byl dlouholetým členem Dolní sněmovny. V roce 1702 byl jmenován admirálem a zúčastnil se války o španělské dědictví. Charles Churchill (1656–1714) byl vojákem, v roce 1702 dosáhl hodnosti generálporučíka a guvernéra v Toweru, taktéž bojoval ve válce o španělské dědictví a mimo jiné byl velitelem v Bruselu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Kindred Britain.
  2. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. THE BATTLE OF MALPLAQUET 1709 (AN) THE WAR OF THE SPANISH SUCCESSION. www.timewisetraveller.co.uk [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilém Ley, 4. hrabě z Marlborough
Znak z doby nástupu 5. hrabě z Marlborough
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
John Churchill (jako 1. vévoda z Marlborough)
Předchůdce:
- (titul vytvořen) John Churchill (jako 5. hrabě z Marlborough)
Znak z doby nástupu 1. vévoda z Marlborough
17021722
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Henrieta, 2. vévodkyně z Marlborough