John Montagu, 2. vévoda z Montagu
| John Montagu, 2. vévoda z Montagu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. března 1690 |
| Úmrtí | 5. června 1749 (ve věku 59 let) Londýn |
| Místo pohřbení | Church of St Edmund, Warkton |
| Povolání | politik |
| Ocenění | společník Královské společnosti Podvazkový řád |
| Choť | Mary Montaguová (od 1705)[1][2] |
| Děti | Isabella Montagu, Duchess of Manchester John Montagu, Marquess of Monthermer George Montagu Mary Montagu, Countess of Cardigan[1] Edward Montagu Churchill Montagu, Marquess of Monthermer |
| Rodiče | Ralph Montagu[1] a Elizabeth Percyová, hraběnka z Northumberlandu[1] |
| Příbuzní | Lady Anne Montagu[1] (sourozenec) John Hussey-Montagu, Lord Montagu[3] (vnuk) |
| Funkce | Lord Lieutenant of Northamptonshire (1715–1749) člen britské Soukromé rady |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Montagu, 2. vévoda z Montagu (John Montagu, 2nd Duke of Montagu, 2nd Marquess of Monthermer, 2nd Earl of Montagu, 2nd Viscount Monthermer, 4th Baron Montagu of Boughton) (29. března 1690 – 5. července 1749) byl britský generál, dvořan a státník ze šlechtického rodu Montagu, patřil k vedlejší linii hlavní rodové větve vévodů z Manchesteru. Svou kariéru založil na příbuzenském vztahu s vévodou z Marlborough, dosáhl nejvyšších hodností v armádě, několikrát byl členem vlády, zastával vysoké funkce u dvora a získal Podvazkový řád.
Narodil se na zámku Boughton House jako třetí syn Ralpha Montagu, 1. vévody z Montagu (1638–1709). Po smrti starších dvou bratrů se stal nástupcem svého otce, po němž v roce 1709 zdědil titul vévody s členstvím ve Sněmovně lordů. Mezitím absolvoval kavalírskou cestu po Francii a Itálii, jeho další kariéru předurčil sňatek s Mary Churchill (1689–1751), nejmladší dcerou vévody z Marlborough, s níž se oženil v roce 1705. Po boku svého tchána se zúčastnil několika bitev války o španělské dědictví.
Kariéra u dvora a v politice[editovat | editovat zdroj]
Po převzetí vévodského titulu se vrátil do Anglie a pobýval převážně u dvora, kde mimo jiné po otci převzal funkci vrchního správce královského šatníku (Master of the Great Wardrobe) (1709–1749). Při korunovaci Jiřího I. zastával čestnou hodnost Lord High Constable, v letech 1715–1721 byl plukovníkem elitních gardových sborů a v roce 1718 získal Podvazkový řád. Získal také posty místodržitele v hrabstvích Northamptonshire (1715–1736) a Warwick (1715–1749) a v letech 1725–1749 byl velmistrem Řádu lázně. Ve funkci kapitána královské gardy se stal členem Walpolovy vlády (1734–1740), a i když jeho aktivity v armádě byly minimální, byl povýšen na generálmajora (1734) a generálporučíka (1739). Od roku 1736 byl členem Tajné rady a za války o rakouské dědictví byl znovu členem vlády jako generální polní zbrojmistr (Master General of the Ordnance)(1740–1742 a 1742–1749).[pozn. 1] V návaznosti na likvidaci posledního jakobitského povstání byl v roce 1745 jmenován generálem. V době nepřítomnosti Jiřího II. v Anglii byl dvakrát členem regentské rady (1745, 1748).
Mimoto se angažoval v charitě, byl mecenášem umění a od roku 1717 členem Královské společnosti. Věnoval se úpravám hlavního rodového sídla Boughton House, v Londýně mu patřil palác Montagu House.
Z manželství s Mary Churchill měl pět dětí. Synové John (1706–1711) a Edward (1725–1727) zemřeli v dětství, takže jeho úmrtím zanikl titul vévody z Montagu, později byl ale obnoven pro jeho zetě George Brudenell-Bruce, 4. hraběte z Cardiganu (1712–1790). Po něm pak tituly a majetek přešly na rodinu Scottů v linii vévodů z Buccleugh-Queensberry.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zemřel krátce po skončení války o rakouské dědictví a vládní post generálního polního zbrojmistra zůstal v době míru několik let neobsazen. Obnoven byl až krátce před začátkem sedmileté války a v roce 1755 se generálním polním zbrojmistrem stal jeho synovec Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004 ISBN 80-86642-23-2
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Montagu, 2. vévoda z Montagu na Wikimedia Commons - Rodokmen vévodů z Montagu Archivováno 25. 2. 2019 na Wayback Machine.
- 2. vévoda z Montagu na webu thepeerage
