Přeskočit na obsah

Seznam míšeňských purkrabích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Armoiries de Dagstuhl.svg
Znakový štít míšeňského purkrabství
Hradní vrch v Míšni se sídlem biskupa (vlevo) a markraběte-kurfiřta, tzv. Albrechtsburgem (vpravo). Palác purkrabích se nedochoval
Mapa česko-saského pomezí ke konci 13. století. Růžovou barvou a zkratkami Bgft. a Ms. jsou označeny země purkrabství, žlutou barvou pak území Fojtska/Vogtlandu

Toto je neúplný seznam míšeňských purkrabích (německy Burggrafen von Meißen), úředníků zastupující krále a císaře Svaté říše římské v Míšeňsku, jimž byli přímo podřízeni a jejichž zájmy hájili.

Míšeňské purkrabství je poprvé zmiňováno k roku 1068, když římsko-německý král Jindřich IV. dosadil nového purkrabího neznámého jména na svůj říšský hrad v Míšni.

Míšeňská purkrabata vytvářela mocenský protipól vůči míšeňským markrabatům, největším místním pozemkovým vlastníkům a vůči tamním biskupům, duchovní vrchnosti, kteří nebývali vládcům Svaté říše již dost loajální. Proto je třeba míšeňské purkrabství rozlišovat od Míšeňského markrabství a biskupství. Všichni tito tři zeměpáni sídlili na hradním vrchu (Burgberg) v Míšni, dodnes se ovšem dochovaly jen paláce markrabský – kurfiřtův Albrechtsburg a biskupský – dnes místní pobočka saského zemského soudu, oba ovšem z pozdějšího období, až z pozdního 15. století.

Ačkoli purkrabí sídlil v Míšni, město samotné mu jako feudálovi nepodléhalo. Financování purkrabství a status zeměpána purkrabím zajišťovala skupina zhruba 10 vesnic východně od města spolu s městečkem Lommatzsch severozápadně od města obdařeným právem vybírat pivní clo a okolními vesnicemi a dále rozsáhlejší a vzdálenější država v saském Podkrušnohoří okolo městeček Crottendorf a Sayda, tzv. panství Purschenstein (česky Boršenštýn). Historické území Fojtska (německy Vogtland, Fojtova země“), nepatřilo nikdy k zemím purkrabství, pouze mělo v pozdějších letech s purkrabstvím společného panovníka.

Historicky známí purkrabí pocházeli vesměs z rodu Meinherovců a od roku 1426 z rodu Fojtů z Plavna, příbuzných dodnes žijícího durynského rodu Reussů. V letech 15481572 mělo, tehdy již pouze titulární purkrabství, status říšského knížectví s právem hlasovat na říšském sněmu a plnými právy říšských stavů. Ačkoli titulárně trvalo purkrabství až do vymření Plavenských v roce 1572, fakticky, jako územní celek a říšský úřad, zaniklo již v roce 1482.

Seznam míšeňských purkrabí (neúplný)

[editovat | editovat zdroj]
Doložení purkrabí od do data narození a úmrtí poznámka
Fridrich I. Wettinský před rokem 1009 1017 † 1017 pověřen od císaře Jindřicha II. správou hradu v Míšni, netitulován však ještě jako purkrabí
Burchard 1076 † 1076 zavražděn
Burchard II. 1114 1117
Jindřich Hlava (Caput) 1116 Dosazen císařem Jindřichem V. namísto Wiprechta z Groitsche, Ludvíka Durynského a Burcharda II.
Hoyer listinně doložen 1180
Purkrabí z rodu Meinherovců od do data narození a úmrtí poznámka
Heřman Sterker z Wohlsbachu 1170 1180 * kolem roku 1143,

† kolem roku 1171

měl stejnojmenného synovce, Heřmana, hraběte z Wolfsbachu a Schaumbergu (* před rokem 1152, † po roce 1177), zřejmě rovněž purkrabího míšeňského
Meinher I. z Werbenu 1199 * před 1171,

1217/1218

Meinher II. 1214 * 1203,

† po 1250

po jistou vládl společně s bratrem Heřmanem II. (I.)
Meinher (III.) 1243 † po 1297 syn Meinhera II.
Heřman (III.) * před 1308,

† před 1351

vnuk Meinhera (III.), v roce 1336 získal v léno od míšeňských markrabat rytířské zboží Lichtenwalde, později druhotně udělené v léno rodu Honsbergů
Meinher IV. (V.) * před 1308,

1352/1355

vnuk Meinhera (III.)
Heřman IV. † po 1349 syn Heřmana III.
Meinher V. (VI.) * před 1308,

1388

zakl. hartensteinské větve rodu, v roce 1352 získává panství Purschenstein v Podkrušnohoří.
Berthold I. 1388 1398 1398 zakl. frauensteinské větve rodu
Meinher VI. 1398 po 1401 * před 1381,

† po 1403

syn Bertholda I.
Jindřich I. z Hartenštejna 1388 1423 * 1381,

† 1423

syn Meinhera V. (VI.), roku1407 přešlo městečko Lommatzsch bez okolních vsí na Míšeňské markrabství.
Jindřich II. 1423 1426 † 1426 posl. Meinhardovec, syn Jindřicha I., roku1423 přechází državy východně od města Míšně pod svrchovanost Saského kurfiřtství
Purkrabí z rodu Fojtů z Plavna od do data narození a úmrtí poznámka
Jindřich I. z Plavna 1426 (1439) 1446 1387–1446/1447 původně známý jako Jindřich X. z Plavna, pán ve Fojtsku. Roku 1426 ztratil panství Purschenstein v Podkrušnohoří, svrchovanost přešla na saské kurfiřty a panství samo na pány ze Schönbergu. Téhož roku ztratil i lenní svrchovanost nad statkem Lichtenwalde, které přešla na saského kurfiřta. Roku 1439 přešla svrchovanost, nikoli již majetek vesnic severozápadně od Míšně na Saské kurfiřtství.
Jindřich II. z Plavna 1446/1447 1482 14171482/1484 syn Jindřicha I., pán ve Fojtsku a na Wildenfelsu. V letech 1450-1454 držel krátce bezprostřední panství Wildenfels v saském Podkrušnohoří. Roku 1466 byl Jindřich II. vyhnán ze svého panství ve Fojtsku, kde toho roku končí vláda Plavenských. Toto panství bylo začleněno do Saského kurfiřtství jako okresy Plauen a Voigtsberg, ovšem kurfiřt Arnošt jej získal jen jako české zahraniční léno.
Jindřich III. z Plavna 1482 1519 1453–1519 syn Jindřicha II. V roce 1482 se zřekl definitivně všech mocenských nároků vůči Wettinům jako míšeňský purkrabství a také všech pozemků, panství a suverénních práv, náležejících k purkrabství ve prospěch saských vládců. Podržel si však titul purkrabího míšeňského, což mu bylo roku1490 potvrzeno listinou od císaře Fridricha III. Purkrabství samo ale fakticky roku 1482 zaniká.
Jindřich IV. z Plavna 1519 1554 15101554 syn Jindřicha III., pán ve Fojtsku, na Geře, Greizu, Schleizu a Lobensteinu. Žil převážně v Čechách, kde držel panství na sz. země (Hartenštejn, Andělskou Horu, Žlutice a Toužim). V roce 1547 mu český král Ferdinand I. znovu udělil Fojtsko jako české léno, předtím odebrané Wettinům. Následujícího roku mu císař Karel V. udělil jako míšeňskému purkrabímu titul říšského knížete a právo hlasovat na říšském sněmu. V roce 1550 po vymření Fojtů z Gery zdědil durynská panství Gera, Greiz, Schleiz a Lobenstein.
Jindřich V. z Plavna 1554 1568 1533–1568 syn Jindřicha IV., pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, v roce 1564 mu ho postoupil definitivně. Roku 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako jeho otec žil převážně v Čechách.
Jindřich VI. z Plavna 1554 1572 1536–1572 bratr Jindřicha V., poslední kníže-purkrabí míšeňský, pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, v roce 1564 mu ho postoupil definitivně. Roku 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako otec a bratr žil převážně na svých panstvích v Čechách.

Po smrti Jindřicha VI. z Plavna došlo k rozdělení jeho držav. Durynské statky, nepatřící k purkrabství, získali vzdálení příbuzní z rodu Reussů na Greizu. Česká panství pak z části přešla na příbuzné Jindřichovy bezdětné manželky, vévodkyně Kateřiny Brunšvicko-Lünebursko-Gifhornské a z části na věřitele. Knížecí titul a hlas na sněmu zanikl, titul purkrabích z Míšně přešel jako vedlejší titul na saské kurfiřty, ovšem již 27. února 1579 jmenuje kurfiřt August formálně, bez jakýchkoli práv či povinností a také bez titulu a práv knížete, novým purkrabím Viléma z Rožmberka. Titul míšeňského purkrabího získal Vilém od kurfiřta jako zadostiučinění po rožmbersko-plavenském sporu o přednostní postavení.[1] Vilém však v Čechách musel ještě o prosazení práva titul užívat svést boj s Jiřím starším z Lobkovic.[2] Vymřením Rožmberků se titul purkrabích opět vrátil do rukou Wettinů. Po tzv. Zakončení mimořádné říšské deputace byl v l. 1803-1806 nakrátko obnoven hlas knížecího purkrabství Míšeň v knížecí radě říšského sněmu pro kurfiřta Fridricha Augusta III.

Související informace naleznete také v článku Seznam států na říšském sněmu v roce 1803.

Znak Míšeňského purkrabství

[editovat | editovat zdroj]

Míšeňské purkrabství užívalo ve znaku černý ondřejský kříž na zlatém poli. Z erbovní helmice vyrůstal zlatý čtyřboký klenot a z něj zlatý kříž, z jehož rohů vystupovalo pět vějířů z pavích per. Stejným znakem se mohla chlubit také blízká purkrabství v Merseburgu, Naumburgu nad Saalou, Neuenburgu u Freyburgu a Osterfeldu.

  1. PÁNEK, Jaroslav. Zápas o vedení české stavovské obce v polovině 16. století (knížata z Plavna a Vilém z Rožmberka 1547-1556). Československý časopis historický. 1983, roč. 31, čís. 6, s. 855–884, zde s. 880 (pozn. č. 139). 
  2. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie: (1500-1700). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2004. 1060 s. (Česká historie; sv. 12). ISBN 80-7106-312-6. S. 717 (pozn. č. 81). 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Burggrafen von Meißen na německé Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HASCHE, J. C.,Versuch einer Geschichte derer Burggrafen zu Meissen, oder Diplomatische Annalen derselben, in: Magazin der sächsischen Geschichte, 1784-1791, 6. Teil 1789, Seiten 4 - 23
  • MÄRCKER, Traugott, Das Burggrafthum Meissen, in: Diplomatisch kritische Beiträge zur Geschichte und dem Staatsrechte von Sachsen, 1 Bd., Leipzig 1842
  • POSSE, Otto, Die Markgrafen von Meissen und das Haus Wettin: bis zu Konrad dem Grossen, Leipzig 1881
  • "Elisabeth von Meißen", in: Bau- und Kunstdenkmäler Sachsens, 1919, S. 273 und Fig. 361
  • GRÖGER, Helmut, Tausend Jahre Meißen, Meißen 1929
  • NAUMANN, Günter, Meißner Geschichte in Daten 929-1993, Meißen 1993
  • POHL, Hans-Jürgen, Geschichten und Sagen des Meißner Landes, Teil I bis IV, Meißen 1996 ff
  • POHL, Hans-Jürgen, Das Burggrafschloss zu Meissen - Bauwerke des Burggrafenhofes einst und heute, Meissen 2000, ISBN 3-9806962-0-0
  • WÄß Helga, "Burggrafschaft Meißen" in: "Form und Wahrnehmung mitteldeutscher Gedächtnisskulptur im 14. Jahrhundert. Ein Beitrag zu mittelalterlichen Grabmonumenten, Epitaphen und Kuriosa in Sachsen, Sachsen-Anhalt, Thüringen, Nord-Hessen, Ost-Westfalen und Südniedersachsen" (Bd. 1), "Katalog ausgewählter Objekte vom Hohen Mittelalter bis zum Anfang des 15. Jahrhunderts" (Bd 2), Bristol u.a. 2006, siehe Band 2: S. 403-428. - ISBN 3-86504-159-0

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]