Sayda

Sayda ;
	Pohled na město Sayda
	; znak
Poloha
Souřadnice	50°43′ s. š., 13°25′ v. d.
Nadmořská výška	680 m n. m.
Časové pásmo	UTC +1
Stát	Německo
Spolková země	Sasko
Zemský okres	Střední Sasko
Administrativní dělení	5 místních částí
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	35,3 km²
Počet obyvatel	1 697 (2022)
Hustota zalidnění	48,1 obyv./km²
Správa
Status	město
Starosta	Volker Krönert (CDU)
Oficiální web	www.sayda.de
Adresa obecního úřadu	Am Markt 1; 09619 Sayda
Telefonní předvolba	037365
PSČ	09619
Označení vozidel	FG, BED, DL, FLÖ, HC, MW, RL
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sayda (česky zastarale Zavidov) je město ležící v jihovýchodní části zemského okresu Střední Sasko v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v podhůří Krušných hor, zhruba 13 km severozápadně od česko-německého hraničního přechodu Mníšek/Deutscheinsiedel po silnici č. 207. Žije zde přibližně 1 700^[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o vsi mají souvislost s cisterciáckým klášterem v Oseku. V zakládací listině kláštera z roku 1191 je mezi jeho příjmy uveden desátek ze cla a soudních poplatků v Saydě.

Významný podíl na vzniku a rozvoji osady měla obchodní cesta, která vedla z Čech z Prahy přes Mníšek a Saydu dále do Lipska a Halle ve středním Německu. Vznikla na konci 11. nebo ve 12. století. Sayda je považována za kolonizační území českých Hrabišiců a odtud také plynula příslušnost celého území k českému království. Sayda chránila svým zeměpanským hradem obchodníky. V listinách z let 1253 a 1289 je Sayda zmiňována jako město (civitas Saydowe) V polovině 13. století získal Saydu míšeňský markrabě Jindřich III., který vyslovil své nároky na jakési statky v Rakousku, patrně získané Přemyslem Otakarem II., a ten mu jako náhradu za tyto statky převedl vlastnictví Saydy a jejího okolí.^[2] Oblast Saydy byla ovšem několikrát prodána i do Čech, až se na počátku 14. století stala definitivně součástí míšeňského markrabství. V roce 1300 byla uzavřena smlouva, že míšeňský biskup převzal od oseckého kláštera a pražského biskupství do své správy všechny kostely a kaple v Saydě a okolí.

V roce 1324 získal Saydu v léno šlechtický rod Lobdeburgů od lankraběte Fridricha Durynského. V roce 1352 byl lenním pánem Saydy markrabě Meinher IV. Míšeňský, švagr Boreše z Riesenburka, který ale léno vzápětí dále předal Heinrichovi von Schönberg a tento rod zde vládl dlouhou dobu.

Rozkvět Saydy probíhal ve 14. století, kdy město těžilo ze své polohy na významné obchodní cestě. Teprve s rozvojem hornictví v Krušných horách v 15. století její význam ustoupil do pozadí na rozdíl od jiných měst, jako Freiberg, Marienberg, Annaberg nebo Schneeberg, která bohatla na těžbě a zpracování rudy a dálkový obchod již nebyl tak významný.

V roce 1451 se stal leníkem v Saydě Bernhard von Schönberg, který v roce 1476 odcestoval s vévodou Albrechtem do Jeruzaléma. Na zpáteční cestě onemocněl a zanechal závěť, ve které zřídil v Saydě špitál pro nemocné a potřebné. Špitál sv. Jana byl zřízen v roce 1508. Budova měla být po roce 1990 stržena, ale nakonec se ji díky Krušnohorskému spolku podařilo zachránit. Jedná se o nejstarší dům v Saydě. Spolek dům opravil a 22. května 1993 v něm otevřel muzeum. Vedle tohoto muzea se v Saydě nachází ještě hasičské muzeum ve staré hasičské zbrojnici, Muzeum silničních staveb a mlýn v osadě Friedebach.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Pozdněgotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1391, interiér renovován v roce 1892
Špitál sv. Jana z roku 1508, do roku 1945 sloužil jako nemocnice, poté jako obytný dům, od roku 1993 muzeum
Vodárenská věž uvedená do provozu v roce 1894 a používaná dodnes, vysoká 25 metrů
Nádražní budova úzkorozchodné dráhy, která do Saydy vedla z Muldy. Budova dnes slouží jako mateřská škola.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Lyžařský areál Sayda, které nabízí 45 km tratí, osvětlenou sjezdovku, jízdy na saních tažené koni a na sněžných skútrech.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sayda na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b register of German municipalities (2022). 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07]
↑ JAN, LIBOR,. Václav II. : král na stříbrném trůnu : 1283-1305. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 739 pages, 32 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-257-1544-4, ISBN 80-257-1544-2. OCLC 954490138 S. 272.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Yves Hoffmann - Volkmar Geupel, Archäologische Funde aus Sayda im Erzgebirge. In: Život v archeologii středověku. Das Leben in der Archäologie des Mittelalters. Life in the archaeology of the middle ages. Praha 1997, ISBN 80-902465-0-8, s. 185-191
Gottfried Krönert, Chronik und Zeittafel der Bergstadt Sayda. Sayda 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sayda na Wikimedia Commons
(německy) Stránky města Sayda
(česky) (německy) Stránky o staré obchodní cestě

[ea79d7941459e3df58384dc321384f29a852590e-1] register of German municipalities (2022). 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07]

[2] JAN, LIBOR,. Václav II. : král na stříbrném trůnu : 1283-1305. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 739 pages, 32 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-257-1544-4, ISBN 80-257-1544-2. OCLC 954490138 S. 272.

[1]

[2]