Albert Nostic-Rieneck

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert hrabě Nostic-Rieneck
Erb rodu Nostic-Rieneck
Erb rodu Nostic-Rieneck
Nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda
Ve funkci:
1899 – 1901
PředchůdceOtto Abensperg-Traun
NástupceKarel Rumerskirch
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1899 – 1918
C. k. komoří
Ve funkci:
1873 – 1918
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Doba služby1859–1902
Hodnostgenerálmajor (1893), polní podmaršál (1897)
Bitvy/válkyPrusko-rakouská válka
Narození19. dubna 1843
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. února 1929 (ve věku 85 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Choť(1874) Selina z Nostic-Rienecku (1852–1888)
RodičeHeřman Nostic-Rieneck (1812–1895)
Vilemína z Auerspergu (1813–1886)
Děti1. Vilemina (1878–1923)
2. Selina Maria, provd. Rusillo-Wolkowicka (1880–1961) Rusillo-Wolkowicki (1880–1950)
3. Robert Hugo (1881–1915)
4. Karolína, provd. Loewenthalová z Linau a poté Pachtová z Rájova (1887–1970)
5. Aglae, provd. Bermannová (1887–1966)
Příbuznístrýc: Karel Vilém Auersperg (1814–1890) a
strýc: Adolf Auersperg (1821–1885)
bratranec: Jan Nostic-Rieneck (1847–1915)
Profesevoják
Náboženstvířímskokatolické
OceněníŘád železné koruny III. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Karel Werner Ferdinand hrabě Nostic-Rieneck (německy Albert Karl Werner Ferdinand Graf von Nostitz-Rieneck) (19. dubna 1843 Praha – 3. února 1929 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a dvořan. V armádě sloužil jako dobrovolník od šestnácti let, nakonec dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála (1897). Před odchodem do penze byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a v této funkci organizoval jeho svatbu s Žofií Chotkovou v Zákupech (1900).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šlechtického rodu Nosticů, patřil k falknovské větvi[1] a potomstvu vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka Nostice (1768–1840).[2] Narodil se v Praze jako starší syn generála Heřmana Nostice (1812–1895), po matce Vilemíně byl spřízněn s knížecí rodinou Auerspergů, byl synovcem dvou rakouských ministerských předsedů Karla Auersperga a Adolfa Auersperga. Do armády vstoupil jako dobrovolník již v roce 1859, zúčastnil se prusko-rakouské války a v roce 1871 dosáhl hodnosti rytmistra u dragounského pluku č. 6[3] V roce 1873 byl jmenován c. k. komořím a jako osobní komorník působil u dvora císařova mladšího bratra arcivévody Karla Ludvíka.[4] V hodnosti majora se v roce 1881 stal císařským pobočníkem, téhož roku byl přidělen ke dvoru korunního prince Rudolfa[5] a absolvoval s ním cestu do Palestiny. V hodnosti plukovníka (1888) byl poté jmenován velitelem hulánského pluku č. 1 v Krakově.[6] V roce 1893 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Mariboru, [7]. V roce 1897 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se divizním velitelem v Krakově.[8] V roce 1899 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1899–1901 zastával funkci nejvyššího hofmistra následníka trůnu Františka Ferdinanda, k jehož rodině měl blízko i Albertův bratranec Jan Nostic (1847–1915). Jako následníkův nejvyšší hofmistr organizoval Albert svatbu Františka Ferdinanda s hraběnkou Žofií Chotkovou na zámku v Zákupech (1900).[9] V roce 1902 odešel do výslužby. [10]

V roce 1874 se v Praze oženil se svou vzdálenou sestřenicí hraběnkou Selinou Nosticovou (1852–1888), dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu pět dětí, z nichž jediný syn Robert Hugo (1881–1915) padl za první světové války. Z dcer byla Karolína (1887–1970) manželkou Hugo Loewenthala (1870–1915), rakousko-uherského vyslance v Albánii, podruhé se provdala za hraběte Bedřicha Pachtu z Rájova (1890–1976).[11][12]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Během své služby se stal nositelem několika vyznamenání nejen v Rakousku-Uhersku, jako pobočník korunního prince Rudolfa a později nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda získal řadu ocenění také od zahraničních panovníků. Mimo jiné byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodokmen rodu Nosticů dostupné online
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999), s. 437 ISBN 80-7185-057-8
  3. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1871; s. 422 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 41, 177 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 62, 77 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1889; Vídeň, 1888; s. 640 dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1894; Vídeň, 1893; s. 99 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 113 dostupné online
  9. ↑ ASCHENBRENNER, Martin: Poslední Habsburkové na Zákupsku; Nymburk, 2006; s. 70, 75 ISBN 80-86757-49-8
  10. ↑ Služební postup Alberta Nostice-Rienecka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; s. 128 dostupné online
  11. ↑ Rodina Alberta Nostic-Rienecka na webu geni.com geni.com
  12. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 669 dostupné online
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alberta Nostice-Rienecka in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 38 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Albert_Nostic-Rieneck&oldid=23057616“