Albrecht z Zinzendorfu
| Albrecht VII. hrabě z Zinzendorfu | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší císařský hofmistr | |
| Ve funkci: 1683 – 1683 | |
| Předchůdce | Jan Maxmilián z Lambergu |
| Nástupce | Ferdinand z Ditrichštejna |
| Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
| Ve funkci: 1678 – 1683 | |
| Předchůdce | František Eusebius z Pöttingu |
| Nástupce | František Augustin z Valdštejna |
| Narození | 24. srpna 1619 |
| Úmrtí | 6. října 1683 (ve věku 64 let) |
| Profese | politik |
| Commons | Albrecht III von Zinzendorf (1618-1683) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Albrecht VII. říšský hrabě z Zinzendorfu a Pottendorfu (Albrecht VII. Reichsgraf von Zinzendorf und Pottendorf) (24. srpna 1619, Karlsbach – 7. října 1683, Linec) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí byl členem císařského dvora, kde později zastával několik vlivných funkcí. Krátce před smrtí dosáhl postů prezidenta tajné státní konference a císařského nejvyššího hofmistra.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré rakouské šlechtické rodiny Zinzendorfů[1], narodil se jako čtvrtý syn barona Jana Jáchyma Zinzendorfa (1570–1626), po matce Juditě (1575–1621) byl synovcem knížat Karla, Maxmiliána a Gundakara Lichtenštejnů. Při rozdělování dědictví po otci obdržel ještě jako nezletilý panství Wasserburg a Freyenstein v Dolních Rakousích. Dostal vzdělání od katolických duchovních a od mládí se pohyboval u dvora císaře Ferdinanda III., souběžně zastával funkce ve správě Dolních Rakous. V roce 1640 byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1645 byl uveden mezi členy říšské dvorní rady.[2] Po smrti císaře Ferdinanda III. setrval u dvora, mimo jiné byl dědičným nejvyšším lovčím v Dolních Rakousích. Spolu s dalšími příbuznými byl v roce 1662 povýšen do říšského hraběcího stavu a v roce 1666 byl jmenován členem Tajné rady. Později byl u dvora vůdcem jedné frakce ve funkci nejvyššího hofmistra císařovny-vdovy Eleonory Magdaleny (1670–1678). V letech 1678–1683 byl nejvyšším maršálkem císařského dvora. V dubnu 1683 byl jmenován císařským nejvyšším hofmistrem a předsedou státní konference, zemřel ale již v říjnu téhož roku. Od roku 1675 byl rytířem Řádu zlatého rouna.
V roce 1641 se oženil s Marií Barborou Khevenhüllerovou (1624–1696), dcerou Františka Kryštofa Khevenhüllera (1588–1650), dlouholetého císařského vyslance ve Španělsku. Z jejich manželství pocházely tři děti. Dcery Marie Zuzana a Marie Josefa se provdaly do rodin Colloredů a Portiů, jediný syn František Karel (1647–1668) zemřel během kavalírské cesty v Paříži.
Ze zděděného majetku prodal v roce 1657 panství Freyenstein svému švagrovi Konrádu Baltazarovi ze Starhembergu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, 28. díl; Praha, 1908; s. 622–623 dostupné online
- ↑ GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 79 dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albrecht z Zinzendorfu na Wikimedia Commons - Albrecht VII. Zinzendorf in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
