Leonard Helfried z Meggau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leonard Helfried z Meggau
Leonhard helfried von meggau.jpg

Nejvyšší císařský hofmistr
Ve funkci:
1626 – 1637
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Gundakar z Liechtensteinu
Nástupce Maxmilián z Trauttmansdorffu
Ve funkci:
1617 – 1619
Panovník Matyáš
Ve funkci:
1612 – 1613
Panovník Matyáš

Nejvyšší dědičný zemský hofmistr v Horních Rakousích
Ve funkci:
1626 – 1644
Panovník Ferdinand II., Ferdinand III.

Místodržitel v Dolních Rakousích
Ve funkci:
1621 – 1626
Panovník Ferdinand II.

Nejvyšší císařský komorník
Ve funkci:
1612 – 1619
Panovník Matyáš

Tajný rada
Panovník Matyáš, Ferdinand II., Ferdinand III.

Nejvyšší dvorský komorník a správce úřadu nejvyššího hofmistra arcivévody Matyáše
Ve funkci:
1607 – 1612
Panovník Rudolf II.

Narození 1577
Bad Kreuzen
Úmrtí 1644 (ve věku 66–67 let)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2241286
Choť 1. Anna Khuenová z Belasi
2. Polyxena z Leiningenu
Děti 4 dcery
Alma mater Univerzity v Padově a Boloni
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1622 Řád zlatého rouna (č. 349)
1626 hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard Helfried hrabě z Meggau (Leonhard Helfried Graf von Meggau / ve starší české literatuře jako Linhart Helfrýd z Megova) (1577, Kreuzen23. dubna 1644, Greinburg) byl rakouský šlechtic, státník a dvořan. Za vlády Ferdinanda II. byl dolnorakouským místodržitelem a císařským nejvyšším hofmistrem, byl povýšen na hraběte a získal Řád zlatého rouna. Kromě majetku v Horním Rakousku získal i rozsáhlé statky v Čechách (Rabštejn nad Střelou, Žleby). Zemřel bez mužského potomstva a panství v Čechách prodaly krátce poté jeho dcery.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Erb rodiny Meggau

Pocházel z původně měšťanské rodiny z Míšně, která vstoupila do služeb Habsburků, jeho otcem byl Ferdinand Helfried z Meggau (1530–1585), zemský hejtman v Horních Rakousích. Po matce Zuzaně Veronice (1558–1617) pocházel z rodu Harrachů a odtud také pocházelo křestní jméno Leonard v té době u Harrachů typické.

Vystudoval práva na univerzitách v Padově a Boloni[1] a od roku 1595 byl členem dvora arcivévody Maxmiliána. Později přešel do služeb jeho bratra Matyáše, kterého významně podpořil v roce 1608 a stal se jeho komorníkem. V letech 1612–1644 byl členem Tajné rady a ve službách císaře Matyáše byl správcem úřadu nejvyššího hofmistra, hejtmanem hradů Forchtenstein a Eisenstadt na hranici Rakouska a Uher, jako císařův zplnomocněnec se zúčastnil také zemských sněmů v Praze a Bratislavě.

Ještě za vlády císaře Matyáše se připojil ke dvoru Ferdinanda Štýrského, v roce 1617 patřil k předním stoupencům jeho nároku na trůn a za jeho vlády pak dosáhl vrcholu kariéry. V letech 1621–1626 byl místodržitelem v Dolních Rakousích a v letech 1626-1637 císařským nejvyšším hofmistrem. V roce 1622 obdržel Řád zlatého rouna a v roce 1626 byl povýšen do hraběcího stavu, získal také dědičnou hodnost hofmistra v Horních Rakousích. Po smrti Ferdinanda II. musel uvolnit post nejvyššího hofmistra, i za Ferdinanda III. ale zůstal členem tajné rady a také titulárním císařským komořím, od roku 1637 se ale spíše zdržoval na svých venkovských statcích. Proslul mimo jiné jako štědrý mecenáš katolické církve a na svých panstvích zakládal kláštery.

Majetkové a rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Zámek Greinburg, hlavní rodové sídlo

Po otci byl dědicem panství s hrady Ruttenstein a Kreuzen v Horních Rakousích, k nimž v roce 1621 přikoupil sousední panství Greinburg, kde inicioval přestavbu zámku do podoby honosného rodového sídla. Z konfiskací po stavovském povstání v Horních Rakousích koupil zámek Schwertberg (1622) a vzápětí získal i město Freistadt poblíž českých hranic. Později získal statky i v Čechách, v roce 1631 koupil z konfiskací po Kolovratech panství Rabštejn nad Střelou, z kupní ceny 155.000 zlatých mu bylo odpuštěno 100.000 zlatých za prokázané služby[2]. V roce 1636 uplatnil nárok na panství Žleby na Čáslavsku a také zde mu byla z předepsané kupní ceny větší část sražena za pohledávky u císaře[3].

Byl dvakrát ženatý, poprvé s Annou Khuenovou z Belasi (1588–1628), podruhé se oženil s výrazně mladší hraběnkou Polyxenou z Leiningenu (1617–1668), která se poté ještě třikrát vdala. Z prvního manželství pocházely čtyři dcery provdané do předních šlechtických rodin (Dietrichstein, Starhembergové, Cavriani, Slavata). Majetek v Rakousku si rozdělily, zatímco panství v Čechách vlastnily společně a později jej prodaly (Žleby prodány 1662[4], Rabštejn 1665[5]).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Brno, 2006, s. 237, 272–273 ISBN 80–210–4130–7
  2. BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1883, s. 288–289 dostupné online
  3. BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1883, s. 703 dostupné online
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. - Východní Čechy; Praha, 1989 s. 577–579
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. - Západní Čechy, s. 285

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Brno, 2006 ISBN 80–210–4130–7