František Leopold Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Leopold Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Erb Slavatů z Chlumu a Košumberka
Erb Slavatů z Chlumu a Košumberka
5. vladař domu hradeckého
Ve funkci:
1. červenec 1689 – 26. leden 1691
PředchůdceJan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupcetitul fakticky zanikl, protože Jan Karel Jáchym se odmítl vzdát duchovního stavu; v roce 1716 je pro Františka Josefa Czernina ustanoven titul vladař domu hradeckého a chudenického
Nejvyšší číšník Českého království
Ve funkci:
1. červenec 1689 – 26. leden 1691
PanovníkLeopold I.
PředchůdceJan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka

Narození1639
Úmrtí26. ledna 1691 (ve věku 51–52 let)
Jindřichův Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
ChoťMarie Klára Apolena ze Starhembergu (1664–1700)
RodičeJáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka (1606–1645) a Marie Františka z Meggau (1609–1676)
Příbuzníbratr: Ferdinand Vilém Slavata (1630–1673)
bratr: Jan Jiří Jáchym Slavata († 1689)
bratr: Jan Karel Jáchym Slavata († 1712)
sestra: Anna Lucie, provdaná Šternberková (1637–1703)
švagr: Adolf Vratislav ze Šternberka (1627–1703)
děd: Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572–1652)
babička: Lucie Otýlie z Hradce (1582–1633)
SídloJindřichův Hradec
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Leopold Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (163926. ledna 1691 Jindřichův Hradec[1]) byl český šlechtic z rodu Slavatů a kanovník v Pasově.

Původ a život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako předposlední syn Jáchyma Oldřicha Slavaty z Chlumu a Košumberka (1606–1645) a jeho manželky Marie Františky z Meggau (1609–1676). Jeho starší bratři se prosadili v zemské správě, Ferdinand Vilém zastával úřad nejvyššího dvorského sudího Českého království, zatímco Jan Jiří Jáchym byl nejvyšším zemským sudím a posléze nejvyšším hofmistrem Českého království.

Jako mladšímu z bratrů mu byla určena církevní kariéra. Stal se kanovníkem v Pasově. Protože byl vážně nemocný, nemohl se zúčastnit pohřbu bratra Jana Jiřího Jáchyma, který byl 4. vladař domu hradeckého a nezanechal mužské potomky. Rodu hrozilo vymření po meči, proto František Leopold Vilém získal od papeže dispens, vystoupil z řádu a pokusil se zplodit syna.[2][3]

Oženil se s o 25 let mladší Marií Klárou Apolenou ze Starhembergu (1664 – 24. duben 1700),[2] dcerou Jana Ludvíka Adama ze Starhembergu (1616–1666) a jeho první manželky Marie Anny Czerninové z Chudenic († 1660), tehdy už vdovou po Marku Josefu z Lannoy.

Manželství bohužel pro Slavaty zůstalo bezdětné. František Leopold Vilém Slavata zemřel 26. ledna 1691 v Jindřichově Hradci ve věku 52 let.[1] Jeho manželka se provdala 22. prosince 1696 ještě potřetí za hraběte Ferranteho degli Obizzi a porodila mu dvě dcery.

Dědictví[editovat | editovat zdroj]

Novým vladařem se měl stát nejmladší z bratrů Jan Karel Jáchym, který však byl členem karmelitánského řádu a odmítl z něj vystoupit. Vzdal se dědických nároků a zemřel 21. července 1712 v Římě. Velký slavatovský majetek, jehož hodnota se odhadovala na 1 751 980 zlatých a který byl ovšem také zatížen velkými dluhy, byl po komplikovaném dvouletém dědickém řízení rozdělen na pět dílů. Hlavní rodové sídlo rodu Jindřichův Hradec získala nejstarší dcera Jana Jiřího Jáchyma Marie Josefa. Ostatní díly byly dědicům přiřčeny losováním. Po odečtení dluhů hodnota jednoho dílu činila 255 755 zlatých.[4]

Dědicové slavatovského majetku v roce 1693[4][5]
Díl Jméno Životní data Rodiče Manžel/ka Vztah k Jáchymu Oldřichu Slavatovi Zděděné panství
1. Marie Josefa 1667–1708 Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka a Marie Markéta z Trautsonu Heřman Jakub Czernin z Chudenic vnučka Jindřichův Hradec
2. Marie Markéta † asi 1694 Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Cecílie Renata z Náchoda a Lichtenburku Jan Zikmund Bedřich Götz z Götzenu vnučky Kardašova Řečice, Červená Lhota a 51 355 zlatých z panství Telč, Studená a Kunžak
Marie Terezie 1656–1699 Arnošt Bedřich Windisch-Graetz
Marie Karolína (Charlotta) 1662–1716 Leopold Antonín z Trauttmansdorffu
3. Anna Lucie 1637–1703 Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka a Marie Františka z Meggau Adolf Vratislav ze Šternberka dcera Stráž nad Nežárkou, Žirovnice a 73 756 zlatých z jindřichohradeckého panství
4. Jan Leopold z Pětikostelí (Fünfkirchenu)
(dědictví za svou matku † 1673)
Jan Arnošt z Pětikostelí (Fünfkirchenu) a Kateřina Terezie Slavatová z Chlumu a Košumberka vnuk Nová Bystřice, Chlum u Třeboně a 17 419 zlatých z jindřichohradeckého panství
5. František Antonín Lichtenstein-Castelcorn 1679–1761 Kryštof Filip II. z Lichtensteina-Castelkornu a Marie Barbora Slavatová z Chlumu a Košumberka Marie Anna z Hallweillu vnuk a vnučka Telč, Studená, Kunžak
Terezie Marie Františka
(dědictví sourozenců za matku † 1684)
† 1702 Götz

Dvě dcery Marie Kláry Apoleny, vdovy po Františku Leopoldu Vilémovi, z jejího třetího manželství s hrabětem z Obizzi nezískaly nic.

Na pět stejně velkých částí byla rozdělena i sbírka 60 obrazů z cyklu českých knížat a králů namalovaná kolem roku 1580 pro Adama II. z Hradce a doplněná v následujícím století. Jedna z jejích částí, kterou podědila Anna Lucie Šternberková, se dochovala na zámku Častolovice. Jedná se o portréty od Ladislava Pohrobka po Leopolda I. Šest obrazů bájných knížat (Praotec Čech, Krok, Přemysl Oráč, Libuše, Nezamysl, Mnata) zdědil František Antonín Lichtenstein-Castelcorn, převezl je na Telč, v současnosti jsou autentické obrazy vystaveny v Královském sále zámku v Jindřichově Hradci.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 180. 
  2. a b Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, s. 179
  3. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 520. 
  4. a b Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, s. 184
  5. INDROVÁ, Martina; TOBIÁŠKOVÁ, Irena, (edd.). Procházka panstvím Telč. Telč: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, 2016. 132 s. ISBN 978-80-905631-2-4. S. 23. 
  6. Ad unicum : umělecká díla z fondů Národního památkového ústavu. I/2, Od gotiky k manýrismu. Příprava vydání Šárka Radostová (ed.), Hana Baštýřová, Tomáš Gaudek (co-eds.). Praha: Národní památkový ústav, 2018. 424 s. ISBN 978-80-7480-111-2. S. 281–282. 
  7. KONEČNÝ, Michal; MIKEŠ, Jan; RŮŽIČKA, Filip; VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017. 124 s. ISBN 978-80-87890-25-7. S. 85–87. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 179–180. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]