Jan František z Trautsonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan František hrabě z Trautsonu
Erb rodu Trautsonů
Erb rodu Trautsonů
Místodržitel v Dolním Rakousku
Ve funkci:
1642 – 1663
PředchůdceGeorg von Teufel
NástupceKonrád Baltazar Starhemberg
Zemský maršálek v Dolním Rakousku
Ve funkci:
1637 – 1642
PředchůdceZikmund Adam Abensperg-Traun
NástupceJiří Achác z Losensteinu

Narození1609
Úmrtí26. března 1663 (ve věku 53–54 let)
RodičePaul Sixt von Trautson a Susanna Veronica Trautson
DětiJan Leopold Donát kníže z Trautsonu
Franz Eusebius Trautson
Arnošt z Trautsonu
Paul Sixtus Trautson
Maria Margaretha Trautson, Gräfin zu Falkenstein
PříbuzníMarie Františka Trautsonová z Falkensteinu, Jan Josef z Trautsonu, Jan Vilém z Trautsonu a Antonie Trautsonová z Falkensteinu[1] (vnoučata)
Profesedůstojník a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan František říšský hrabě z Trautsonu (německy Johann Franz Reichsgraf von Trautson und Falkenstein, Freiherr zu Sprechenstein) (4. srpna 1609 Vídeň26. března 1663 Vídeň) byl rakouský šlechtic, politik, dvořan a diplomat. Byl dlouholetým místodržitelem v Dolním Rakousku a nositelem Řád zlatého rouna. Kromě stěžejních majetků v rakouských zemích vlastnil také statky v Čechách (Nové Hrady). Jeho potomci zastávali vysoké posty v církvi, u dvora nebo v diplomacii a v roce 1711 byla rodina povýšena do knížecího stavu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šlechtického rodu Trautsonů,[2] byl synem státníka Pavla Sixta z Trautsonu (1548–1621) a jeho třetí manželky Zuzany Veroniky z Meggau (1580–1648), po matce byl synovcem císařského nejvyššího hofmistra Leonarda Helfrieda z Meggau. Po úmrtí otce vyrůstal u vídeňského dvora, byl vychován spolu s budoucím císařem Ferdinandem III. a patřil k jeho důvěrníkům.[3] Absolvoval kavalírskou cestu, během níž krátce studoval na univerzitě v Sieně (1626). V roce 1629 byl jmenován císařkým komorníkem,[4] téhož roku se stal členem říšské dvorní rady (poprvé se jejího zasedání zúčastnil v roce 1630).[5] V letech 1637–1642 zastával funkci zemského maršálka dolnorakouských stavů. Od roku 1642 až do smrti byl místodržitelem v Dolním Rakousku[6] a v roce 1644 byl jmenován tajným radou.[7] V roce 1653 získal Řád zlatého rouna.[8] Byl aktivním účastníkem zasedání Tajné rady a po smrti Ferdinanda III. se uplatnil také jako diplomat. V létě 1657 pobýval v Mnichově, kde vyjednával podporu bavorského kurfiřta pro zvolení Leopolda I. novým císařem.[9] Byl též uživatelem dědičných hodností zemského hofmistra v Dolním Rakousku a zemského maršálka v Tyrolsku.

Rodinné a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Hrad Falkenstein, centrum rodového majetku v Dolním Rakousku

Stěžejní majetek Trautsonů se nacházel v Dolním Rakousku v okolí hradu Falkenstein. Po otci byl také držitelem českého inkolátu a dědicem panství Nové Hrady ve východních Čechách.[10] K novohradskému dominiu patřilo dvacet vesnic, zdejší zchátralý hrad ale neměl v rezidenční síti Trautsonů žádný význam. Za třicetileté války byl navíc značně poškozen při vpádu Švédů. Jan František sice nechal hrad opravit, ale panství bylo převážně ve správě hejtmanů (současný zámek byl postaven až v 18. století za dalších majitelů z rodu Harbuval-Chamaré)[11]

Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou byla hraběnka Maxmiliána Valburga Hohenzollern-Hechingen (†1639). Podruhé se oženil s hraběnkou Kristinou Alžbětou z Mansfeldu (1621–1648) a díky tomuto sňatku byl mimo jiné švagrem knížete Maxmiliána z Ditrichštejna.[12] Potřetí se oženil v roce 1649 s baronkou Marií Margaretou z Rappachu (1621–1705), která patřila k bohaté šlechtické rodině z Dolního Rakouska a od mládí se pohybovala v dvorském prostředí, nakonec byla v letech 1675–1676 nejvyšší hofmistryní císařovny Klaudie Felicitas, druhé manželky Leopolda I.[13] V roce 1673 koupila za 27 000 zlatých panství Český Rudolec.[14][15] Potomstvo měl Jan František ze všech tří manželství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, II. díl; Praha, 2010; s. 372 ISBN 978-80-257-0294-9
  3. HÖBELT, Lothar: Ferdinand III. (1608–1657). Mírový císař proti vůli; Státní oblastní archiv v Třeboni, Nakladatelství Veduta, České Budějovice, 2015; s. 289 ISBN 978-80-88030-09-6
  4. Jan František Trautson na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  5. Seznam říšských dvorských radů; Vídeň, 2014; s. 156 dostupné online
  6. Přehled představitelů státní správy v Dolním Rakousku na webu worldstatesmen dostupné online
  7. Jan František Trautson na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  8. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 277
  9. KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658), České Budějovice, 2009; s. 91, 194 ISBN 978-80-86829-43-2
  10. STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2017; s. 603–604 ISBN 978-80-87284-67-4
  11. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl - Východní Čechy; Praha, 1989; s. 327
  12. Rodokmen Mansfeldů dostupné online
  13. Biografie Marie Margarety Trautsonové [1]
  14. TIRAY, Jan: Vlastivěda moravská. Slavonický okres; Brno, 1926 (reprint 2008); s. 220–221 ISBN 978-80-86347-41-7
  15. SMRŽOVÁ, Eva: Zámek Český Rudolec. Stavební historie a uměleckohistorické souvislosti (bakalářská práce); Filozofická fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, 2020; s. 48–49 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jan František Trautson in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich