Nové Hrady (zámek, okres Ústí nad Orlicí)
| Zámek Nové Hrady | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | rokoko |
| Poloha | |
| Adresa | Nové Hrady,  Česko |
| Souřadnice | 49°51′10,32″ s. š., 16°8′44,91″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 33370/6-924 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nové Hrady jsou zámek ve stejnojmenné obci v Pardubickém kraji, nedaleko měst Vysoké Mýto a Litomyšl. Zámek nechal ve druhé polovině 18. století postavit Jan Antonín Harbuval Chamaré v rokokovém stylu. Budovu obklopuje ornamentální areál (dokončený roku 1804) nazývaný České Versailles nebo Malý Schönbrunn.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Rokokový zámek Nové Hrady nechal v letech 1773–1777 vystavět hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré. Základní podobu zámku navrhl hrabě osobně a stavební plány vytvořil tyrolský architekt Josef Jäger po vzoru letních sídel ve Francii.[1] Nový zámek byl založen na svahu pod starým zámkem, který vznikl přestavbou gotického hradu zvaného původně Boží dům. Materiál z něho byl použit při budování nového zámku.[1] V západním křídle zámku byla zřízena zámecká kaple svatého Aloise s hlavním oltářem z let 1776–1777 od řezbáře J. Procházky a obrazem J. Nivelta. Roku 1779 byl přistavěn pozdně barokní špýchar.[2]
Po dokončení hlavní budovy byl v letech 1778–1783 vybudován čestný dvůr s bočními křídly určenými pro kanceláře a byty úředníků panství. Poslední etapou realizovanou v letech 1786–1804 byly úpravy prostranství severně od zámku s francouzskou zahradou.[1]
Příslušníci rodu Harbuval-Chamaré zámek od druhé poloviny 19. století téměř nevyužívali. Posledním majitelem z jejich rodu se stal Leonard Harbual-Chamaré, který zámek roku 1903 prodal obchodníkovi Štěpánu Bergerovi z Prahy, který nechal podle návrhu Zdeňka Fierlingera zrekonstruovat především interiéry. Poté zámek vystřídal několik majitelů, až ho roku 1936 získal Cyril Bartoň z Dobenína. Také on využil služeb Zdeňka Fierlingera a v v letech 1936–1939 nechal zámek opravit a následně rozšířit anglický park.[1] Posledním majitelem zámku před znárodněním byl textilní továrník Josef Bartoň z Nového Města nad Metují.[zdroj?!] V roce 1948 byl zámek znárodněn a jeho vybavení doplněno o inventář přestěhovaný z jiných zámků. V šedesátých a na začátku sedmdesátých let dvacátého století proběhly udržovací práce.[1] Po roce 1989 byl vrácen vnukům posledního majitele. Poté, co ho od nich roku 1997 koupili manželé Petr Kučera a Magda Kučerová, prochází zámek i jeho okolí rekonstrukcí.
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]
Patrová hlavní budova má mansardovou střechu a bohatě zdobenou přední fasádu. V rámci rekonstrukce na přelomu 20. století byla obnovena její bohatá reliéfní štuková a kamenná sochařská výzdoba. Z obou konců průčelí vystupují dvakrát odstupňovaná boční křídla (rizality). Mezi nimi probíhá terasa s členitou balustrádou, jež je uprostřed otevřena širokou vstupní rampou. Hlavní portál je umístěn ve středním rizalitu; nad ním je balkón na toskánských sloupech.
Do zámku se vstupuje rozlehlou trojlodní halou s křížovými klenbami. Z haly vede do každého zámeckého křídla samostatné schodiště. V prvním patře nad vstupní halou je reprezentační rokokový hlavní sál s bohatou štukovou výzdobou. Interiéry zámku jsou vybaveny rokokovým a klasicistním nábytkem, obrazy a četnými drobnými uměleckými předměty.
V přízemí západního křídla se nachází zámecká kaple, jejíž vybavení bylo po restituci prodáno spolu s dalším vybavením.[zdroj?!]
Dvě přízemní hospodářské budovy, jež navazují na přední křídla zámku a uzavírají čestný dvůr, pocházejí z let 1778–1783. Původně se v nich nacházely kanceláře a byty panských úředníků. Na tyto budovy navazuje ozdobná přední zeď areálu s monumentální trojdílnou vstupní branou (dokončená roku 1782).
Budova špýcharu za zámkem pochází z roku 1779. Zadní část areálu tvoří pokračování francouzské brodériové zahrady s ozdobnou kuchyňskou zahradou a kruhovým altánem. Zadní nádvoří uzavírá půlkruhová zeď s branou, zdobenou plastikami Léta a Podzimu od Karla Devotyho.
V horní parkánové zahradě se nalézá přírodní amfiteátr s kapacitou 150 míst. V rámci operního festivalu Smetanova Litomyšl se zde každoročně konají barokní večery. Návrší za zámkem pokrývá anglický park s pískovcovou křížovou cestou, vedoucí parkem k pozůstatkům původního gotického hradu.
Park je nyní[kdy?] zahradnicky upravován, byla zde vytvořena anglická květinová zahrada a založeno arboretum. V zámeckém areálu se nachází větší množství zahrad – velké rozárium, italská zahrada s kaskádami, bílá a bylinková zahrada, jezírko s rybkami nebo zelené bludiště.
Využití
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 3 023 |
| 2016 | 2 550 |
| 2017 | 4 150 |
V zámku je umístěna stálá expozice historického nábytku (od baroka po secesi) ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze (dle smlouvy z roku 2002,[4] otevřena od roku 2005[5]). V hlavním rokokovém sále se konají svatební obřady; bývalá kočárovna a konírna slouží k pořádání společenských i soukromých akcí. V hospodářských křídlech zámku se nachází restaurace a cukrárna s minigalerií. K zámku patří též jezdecká stáj (otevřena od roku 2004; původně ovčín) a farma s chovem jelena lesního a daňka evropského. V barokním špýcharu je umístěno muzeum s expozicí historických motokol, nazvanou Motory a pedály, největší sbírka motokol v České republice v soukromém vlastnictví sběratele Jana Čejchana. V budově nové oranžérie je možno navštívit Galerii anglických klobouků.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Nové hrady – zámek, s. 328–329.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nové Hrady, s. 490–491.
- ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 37. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18.
- ↑ KOENIGSMARKOVÁ, Helena. Výroční zpráva 2002. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze 31 s. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. Kapitola Výstavy mimo hlavní budovu, s. 3.
- ↑ Koncepce rozvoje Uměleckoprůmyslového musea v Praze na léta 2010–2017. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze 48 s. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. Kapitola Zámecké expozice mimo Prahu, s. 12.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Nové Hrady na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
