V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Ferdinand z Ditrichštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand Josef z Ditrichštejna
Arolsen Klebeband 02 497.jpg

2. kníže z Ditrichštejna
Ve funkci:
1655 – 1698
Předchůdce Maxmilián z Ditrichštejna
Nástupce Leopold Ignác z Ditrichštejna

Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
podzim 1683 – 1698
Panovník Leopold I.
Předchůdce Jan Maximilián z Lambergu
Nástupce Ferdinand Bonaventura z Harrachu

Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci:
září 1666 – 1673
Panovnice Markéta Tereza Španělská
Předchůdce císařovnou se stala v roce 1666
Nástupce císařovna zemřela 12. března 1673

Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1664 – 1666
Panovník Leopold I.
Předchůdce Gabriel Serenyi
Nástupce Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu

Nejvyšší komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1655 – 1664 ?
Panovník Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce Gabriel Serenyi
Nástupce Štěpán z Vrbna

Dědičný číšník v Korutanech
Ve funkci:
1655 – 1698
Panovník Ferdinand III., Leopold I.
Nástupce Leopold Ignác z Ditrichštejna

Dědičný číšník ve Štýrsku
Ve funkci:
1655 – 1698
Panovník Ferdinand III., Leopold I.
Nástupce Leopold Ignác z Ditrichštejna

Skutečný tajný rada

Narození 25. září 1636
Úmrtí 28. listopadu 1698 (ve věku 62 let)
Mikulov
Choť Marie Alžběta z Eggenberka
Rodiče Maxmilián II. z Ditrichštejna
Marie Anna z Lichtenštejna
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1668 Řád zlatého rouna (č. 466)
Commons Kategorie Ferdinand Joseph von Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Maxmilián z Ditrichštejna
1596–1655
matka Anna Marie z Lichtenštejna
1597–1640
manželka Marie Alžběta z Eggenbergu
1640–1715
syn Leopold Ignác z Ditrichštejna
1660–1708
dcera Erdmunda Tereza, provdaná Lichtenštejnová
1662–1737
syn Walter Xaver z Ditrichštejna
1664–1738
děd Zikmund z Ditrichštejna
1560–1602
praděd Adam z Ditrichštejna
1527–1590
prastrýc František z Ditrichštejna
1570–1636, kardinál
tchán Jan Antonín I. z Eggenbergu
1610–1649
tchyně Anna Marie Braniborsko-Bayreuthská
1609–1680
sestra Johana Beatrix z Ditrichštejna
1625–1676
švagr Karel Eusebius z Lichtenštejna
1611–1684
nevlastní bratr Filip Zikmund z Ditrichštejna
1651–1716
nevlastní sestra Marie Žofie, provdaná z Lobkowicz
1653–1711
švagr Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz
1654–1697

Ferdinand Josef z Ditrichštejna (25. září 163628. listopadu 1698, Vídeň?)[1] byl šlechtic z rodu Ditrichštejnů, nejvyšší císařský soudce[zdroj?], nejvyšší komorník na Moravě, moravský zemský hejtman a nejvyšší hofmistr císaře Leopolda I., rytíř řádu Zlatého rouna a člen rady říšských knížat, v letech 16551698 majitel polensko-přibyslavského panství.

V roce 1652 spravoval panství Polná-Přibyslav za nemocného otce Maxmiliána Ditrichštejna a dovezl z Říma dar papeže Inocence X., ostatky sv. Liguriáše, jenž se stal patronem města a polenské mrkvancové poutě.[1]

V roce 1658 nechal v Polné znovu vybudovat kostel sv. Kateřiny, který vypálila švédská vojska. Roku 1665 na jeho pokyn vznikly městské lázně. V roce 1681 smluvně upravil statut Židů ve městě a roku 1689 dal vzniknout špitálu pro chudé a nemocné. Od roku 1690 se na jeho pokyn zrekonstruoval polenský hrad, který zpustl po nájezdů Švédů. Za jeho panování město rozkvetlo a celé panství se výrazně zvětšilo, když k němu postupně přikupoval ves Bílek u Chotěboře, panství Krucemburk a statek Jirkov. Vlastnil další rozsáhlá panství Mikulov, Budyně, Libochovice, Nepomyšl, Vlachovo Březí. Od císaře Leopolda I. obdržel hrad Trasp ve Švýcarsku.[1]

Manželka Marie Alžběta z Eggenbergu mu porodila 17 dětí,[1][2] z nichž nejstarší Leopold zdědil panství Polná-Přibyslav a v letech 17001707 finančně dotoval výstavbu barokního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné.

Ferdinand, Mikulov a císař Leopold I.[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Ditrichštejn dosáhl službou u císařského dvora nejvyššího postu a to pozici nejvyššího hofmistra císaře Leopolda I. Jeho postavení se dá srovnat s kariérou jeho praděda Adama Ditrichštejna a prastrýce kardinála Františka Ditrichštejna. Ferdinand převzal rodové majetky v čele s bohatým panstvím Mikulov po smrti svého otce Maxmiliána v roce 1655. mezi léty 1666 - 1673 byl hofmistrem mladičké císařovny Markéty Marie Španělské, které je známá především díky svým četným Velasquezovým portrétům. Vrcholem jeho kariéry bylo již výše zmíněné jmenování nejvyšším hofmistrem císaře v roce 1683. Byl považován za nejinformovanějšího muže císařského dvora a jedním z nejbohatších rakouských šlechticů. Podporoval rovněž umění, luxusně přestavěl rodový palác na Herrengasse i mikulovský zámek. Na scénu uvedl věhlasného architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, podle jehož plánů se později v Mikulovské Loretě stavělo.

Mikulov byl od konce 16. století majorátním sídlem rodu. Díky svému prastrýci kardinálu Ditrichštejnovi byl Mikulov výstavným městem s církevními a vzdělávacími institucemi. Eleganci města podtrhoval manýristický poutní komplex na Svatém Kopečku, první Loreta v českých zemích (1623) a luxusně vybavený zámek. Celé město bylo obehnáno pásem Ditrichštejnských zahrad, letohrádků a obor postavených v italském duchu. Bohatství města pak zajišťoval obchod s několika výročními trhy a významnými privilegii, srovnatelnými s královskými městy a v neposlední řadě vinařství a obchod s vínem.

Pověst o zázracích mikulovské loretánské černé madony oslovila zbožného císaře Leopolda I. k návštěvě tohoto výjimečného města. Tuto pouť vykonal se svojí ženou Markétou Marií Španělskou a několika dvořany v létě roku 1672. Leopold nevyjížděl na návštěvy do českých zemí často. Za dlouhou dobu své vlády to bylo pouze pětkrát, z toho jednou do ditrichštejnského Mikulova. V rodinném archivu je zachován popis této vzácné návštěvy. Zajímavý je fakt, že kníže měl dokonalý přehled o svém zámku i přes to, že trvale sídlil ve Vídni od roku 1666. Z tohoto popisu se dovíme o opulentních hostinách i barokním jídelníčku té doby. Účty mluví mj. o štikách z Poysbrunnu a z Kobylí. Účtovali se raci, 50 kapounů, 200 slepic, 200 kuřat, 12 mladých tučných husí, 12 krůt, 30 kohoutů, 20 telátek i 30 jehňat z panského ovčína a další. Jako zvláštní chod se podávali pstruzi v polévce, zavařené (nakládané) želvy, zelné a sladké saláty, španělské vizel, dort se šlehaným sněhem, hovězí s olivami, kýta plněná na anglický způsob, máslové pečivo, španělské kroužky a mnoho dalšího. Program urozených hostí byl stejně pestrý jako jídelníček. Časté byly návštěvy okolních panství, například Lichtenštejnů v Lednici, kde je přijal tamní kníže Karel Eusebius s manželkou Johannou Beatrix, která byla sestrou mikulovského knížete Ferdinanda. Samozřejmostí byl lov na knížecím letohrádku Portz na ostrově Insel uprostřed Nového rybníka nedaleko Mikulova. Poté císařský pár s kavalíry a fraucimorem nasedl do dvou gondol a hodinu se vozili po rybníce. K tomu jim hráli císařští muzikanti. Vyvrcholením celé návštěvy byl velký ohňostroj, pořádaný večer v zámeckém parku. V průběhu třičtvrtě hodiny bylo vypáleno 200 ohnivých koulí a 100 raket. Z 280 světel byla sestavena písmena provolání Vivat Leopoldus Margarita. V dalších dnech se jedlo ve velkém altánu nebo v zámeckém sále, zpívaly se serenády v den císařovniných jmenin. V rajské zahrádce byla připravena tabule ve tvaru půlměsíce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola Ditrichštejn (Dietrichstein) Ferdinand, s. 26-27.  
  2. Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha : Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 343.   porodila 19 dětí. Otěhotněla po sňatku v roce 1656 a rodila až do poloviny 80. let 17. století.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DAVID, Jiří. Ferdinand z Dietrichsteina v zemských službách. Projev rodové kontinuity nebo péče o kariéru?. In KORDIOVSKÝ, Emil; SVOBODA, Miroslav. Kardinál František z Ditrichštejna a jeho doba : XXIX. mikulovské sympozium, 11.-12. října 2006. Brno : Moravský zemský archiv, 2006. ISBN 80-86931-22-6. S. 391-398.
  • SMÍŠEK, Rostislav. Důvěra nebo nenávist? Obraz Španěla v korespondenci císaře Leopolda I. s knížetem Ferdinandem z Dietrichsteina. Časopis Matice moravské. 2004, roč. 123, čís. 1, s. 47-76. ISSN 0323-052X.  
  • SMÍŠEK, Rostislav. Leopold I., Markéta Tereza Španělská a Ferdinand z Dietrichsteina. Návštěva císařské rodiny v Mikulově roku 1672 jako prostředek symbolické komunikace. In BŮŽEK, Václav; DIBELKA, Jaroslav. Člověk a sociální skupina ve společnosti raného novověku. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 2007. ISBN 978-80-7394-020-1. S. 65-111.
  • BRICHTOVÁ, Dobromila. Návštěva císaře Leopolda I. na mikulovském zámku. Regiom, 2004, Sborník Regionálního muzea v Mikulově. ISBN 80-85088-19-3. S 16-21.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Erb Ditrichštejnů
Moravský zemský hejtman
Předchůdce:
Gabriel Serenyi
1664-1666
Ferdinand z Ditrichštejna
Nástupce:
Jiří Štěpán z Vrbna