Jan Rudolf Czernin z Chudenic
| Jan Rudolf Czernin z Chudenic | |||||||||||||
.jpg) | |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
|
| |||||||||||||
| Narození |
9. června 1757 Vídeň  Habsburská monarchie | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Úmrtí |
23. dubna 1845 (ve věku 87 let) Vídeň Rakouské císařství | ||||||||||||
| Choť | Marie Terezie ze Schönborn-Heussenstammu | ||||||||||||
| Rodiče |
Prokop Vojtěch Czernin z Chudenic Gundakara Antonie Colloredová | ||||||||||||
| Příbuzní | Wolfgang Maria Czernin (sourozenec) | ||||||||||||
| Zaměstnání | politik | ||||||||||||
| Profese | šlechtic | ||||||||||||
| Náboženství | římskokatolické | ||||||||||||
| Ocenění | 1823 rakouský Řád zlatého rouna (č. 895) | ||||||||||||
| Commons | Kategorie Jan Rudolf Czernin z Chudenic (1757–1845) | ||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||
Jan Rudolf Czernin z Chudenic (9. června 1757 Vídeň – 23. dubna 1845 Vídeň) pocházel z českého šlechtického rodu Černínů z Chudenic.
| otec | Prokop Vojtěch Czernin |
|---|---|
| matka | Gundacara Antonie Colloredo |
| manželka | Maria Theresia hraběnka ze Schönborn-Heussenstamm |
| syn | Eugen Karel Czernin z Chudenic |
| bratr | Jan Nepomuk Czernin |
| sestra | Maria Theresia Czernin |
| bratr | Franz Josef Czernin |
| sestra | Maria Walpurga Czernin |
| bratr | Wolfgang Maria Czernin |
| sestra | Maria Aloisia Czernin |
| bratr | Jan Prokop Czernin |
| bratr | Petr Jan Nepomuk Czernin |
| sestra | Maria Anna Czernin |
| sestra | Maria Karolina Czernin |
| bratr | Prokop Jan Czernin |
| sestra | Maria Franziska Czernin |
| sestra | Marie Gabriela Czernin |
| sestra | Marie Josefa Czernin |
| sestra | Marie Antonia Czernin |
| sestra | Marie Isabella Czernin |
| strýc | Jeroným Colloredo-Waldsee 1732–1812 |
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval práva v Salzburgu, pobýval tam na dvoře svého strýce arcibiskupa Hieronyma hraběte Colloredo (1732–1812). Miloval vědu, výtvarné umění a hudbu. Osobně se znal s o rok starším Wolfgangem Amadeem Mozartem a bratry Josephem a Michaelem Haydnem. Po ukončení studia podnikl kavalírskou cestu po Evropě. Navštívil mimo jiné německé země, Holandsko, rakouského Nizozemí, Francii a Itálii. Od roku 1823 do roku 1827 byl prezidentem císařské Akademie výtvarných umění ve Vídni. V letech 1824 až 1845 zastával úřad nejvyššího komorníka, z tohoto titulu mu podléhal císařský kabinet přírodnin a umělecké sbírky, pod jeho režii spadal i Burgtheater (dvorní divadlo). Na zámku Jemčina provozoval známé štvanice za účasti známých představitelů české a rakouské šlechty.[1] Od roku 1823 byl nositelem řádu zlatého rouna. Nedaleko starého zámku v Chudenicích nechal postavit jednopatrovou lázeňskou budovu. Založil a podporoval mnoho škol.
Jan Rudolf zemřel v nedožitých 88 letech.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 15. října 1781 se ve Vídni oženil s Marií Terezií, hraběnkou Schönborn-Heussenstamm.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
V roce 1800 zakoupil palác na Wallnerstrasse ve Vídni, původně sídlo císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. U zámku Krásný dvůr na místě bažantnice u Leskovského potoka založil v letech 1781/1783–1793 anglický park. V parku byly vybudovány Gotický templ, voliéra, Panův templ, umělý vodopád, Gloriet nad Velkým rybníkem, Čínský pavilon, Holandský statek a Letohrádek, po návštěvě Johanna Wolfganga von Goethe přejmenovaný na Goethův pavilon, a v neposlední řadě obelisk vybudovaný v roce 1797 na paměť rakouského vítězství nad Francouzi u Ambergu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. www.zamek-jindrichuvhradec.eu [online]. [cit. 2015-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- [1] Jan Rudolf Czernin z Chudenic v: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 161.
- KOBLASA, Pavel. Czerninové z Chudenic. Stručné dějiny rodu a schematismus rodových panství. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek České Budějovice, 2000.
