Jan Zikmund Khevenhüller-Metsch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Zikmund kníže Khevenhüller-Metsch
Knížecí erb rodu Khevenhüller-Metsch
Knížecí erb rodu Khevenhüller-Metsch
2. kníže z Khevenhüller-Metsch
Ve funkci:
18. dubna 1776 – 15. června 1801
PředchůdceJan Josef Khevenhüller-Metsch
NástupceKarel Maria František Khevenhüller-Metsch
Císařský zplnomocněný ministr v Milánsku
Ve funkci:
1775 – 1782
PanovníkJosef II.
Císařský vyslanec Sardinii
Ve funkci:
1763 – 1770
PanovníkFrantišek I., Josef II.
Císařský vyslanec v Portugalsku
Ve funkci:
1756 – 1760
PanovníkFrantišek I.
Narození22. února 1732
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí15. června 1801 (ve věku 69 let)
Klagenfurt
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť
  • I. (1754) Marie Amálie z Liechtensteinu (1737–1787)
  • II. (1800) Marie Josefa ze Strassolda (1768–1837)
RodičeJan Josef Khevenhüller-Metsch (1706–1776) a Karolína z Metsche (1706–1784)
DětiAnna Antonie z Khevenhüller-Metsche
František Maria z Khevenhüller-Metsche
Luitpoldina Gräfin von Khevenhüller-Metsch
PříbuzníKarel Antonín Zichy, Eleonora Zichyová, Kristina Zichyová, František ze Zichy-Ferraris a Ferdinand Zichy zu Zich von Vasonykeöy (vnoučata)
Profesediplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Zikmund Bedřich kníže Khevenhüller-Metsch (německy Johann Sigmund Friedrich Reichsfürst von Khevenhüller-Metsch, Graf von Hohen Osterwitz; 23. května 1732 Vídeň – 15. června 1801 Klagenfurt) byl rakouský šlechtic a diplomat ve službách Habsburků. V roce 1776 po otci zdědil titul knížete, kromě statků v Rakousku vlastnil také majetek v Čechách (Komorní Hrádek).[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Komorní Hrádek

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Khevenhüllerů, patřil ke knížecí linii Khevenhüller-Metsch. Byl druhorozeným synem knížete Jana Josefa Khevenhüllera-Metsche (1706–1776) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky z Metsche (1706–1784).[2] Vstoupil do diplomatických služeb a vzhledem k vysokému postavení otce u císařského dvora již v mladém věku dosáhl vysokých postů. Za sedmileté války byl v letech 1756–1760 císařským vyslancem v Portugalsku, poté v letech 1763–1770 zastával funkci vyslance u sardinského královského dvora se sídlem v Turíně. Následujících pět let strávil ve Vídni, ale pak se znovu na dlouhou dobu vrátil do Itálie. V letech 1775–1782 byl zplnomocněným ministrem a vyslancem v Miláně. V roce 1782 odešel ze státních služeb, ale v Itálii pak trvale žil ještě bezmála dvacet let. Život v Miláně střídal s pobyty v dalších italských městech, proslul jako mecenáš umění se širokým kulturním rozhledem. K návratu do Rakouska se rozhodl až po druhém sňatku v roce 1800, krátce poté ale onemocněl a zemřel v Klagenfurtu. Byl také císařským komorníkem a tajným radou, za zásluhy byl nositelem velkokříže uherského Řádu sv. Štěpána.

Majetkové a rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Po otci se v roce 1776 stal dědicem knížecího titulu a statků v Rakousku a Čechách. V Čechách byl jeho majetkem panství Komorní Hrádek, které však za jeho éry chátralo. Velmi špatný stav zámku dokládá inventární soupis z roku 1798.[3] Mimo jiné byl také majitelem jednoho z mistrovských nástrojů Antonia Stradivariho. Housle vyrobené v roce 1733 koupil pro svou druhou manželku. Nástroj pak ještě mnohokrát změnil majitele, v současnosti má hodnotu čtyři milióny dolarů a dodnes nese pojmenování Khevenhüller. [4][5]

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou se v roce 1754 stala princezna Marie Amálie z Lichtenštejna (1737–1787), dcera Emanuela z Lichtenštejna. Podruhé se v roce 1800 oženil s hraběnkou Marií Josefou ze Strassolda (1768–1837). Obě manželky byly dámami Řádu hvězdového kříže. Z prvního manželství pocházelo deset dětí, z nichž synové Karel (1756–1823) a František (1762–1837) postupně zdědili knížecí titul.

Potomstvo:

  • 1. Jan Josef (17. 6. 1755 – 9. 9. 1787), císařský komoří, rytíř Maltézského řádu
  • 2. Karel Maria František (23. 11. 1756 – 2. 6. 1823 Vídeň), 3. kníže Khevenhüller-Metsch, c. k. komoří
    • ⚭ (1805) hraběnka Terezie z Morzinu (18. 4. 1774 – 8. 7. 1859 Vídeň)
  • 3. Maria Jan Josef (20. 2. 1758 – 19. 7. 1772)
  • 4. Anna Antonie (10. 4. 1759 Lisabon – 18. 1. 1809 Vídeň), dáma Řádu hvězdového kříže
    • ⚭ (1776) hrabě Karel Josef Zichy z Vászonykeö (4. 3. 1753 Prešpurk – 28. 9. 1826 Vídeň), c. k. tajný rada, státní a konferenční ministr, rytíř Řádu zlatého rouna a Řádu sv. Štěpána
  • 5. Marie Kristina (23. 12. 1760 Vídeň – 16. 11. 1811 Brescia), dáma Řádu hvězdového kříže
    • ⚭ (1786) Antonio Maria Erba Odescalchi (16. 9. 1750 Milán –10. 1. 1832 tamtéž), IV. markýz z Mondonica, II. kníže z Monteleone, c. k. komoří, nositel Řádu sv. Štěpána
  • 6. František Maria Jan (7. 4. 1762 Vídeň – 3. 8. 1837 Fronsburg), 4. kníže Khevenhüller-Metsch, c. k. generálmajor, komoří
    • ⚭ I. (1791) hraběnka Marie Alžběta z Kuefsteinu (2. 5. 1771 Vídeň – 8. 4. 1796 Sankt Pölten)
    • ⚭ II. (1798) hraběnka Marie Josefa von Abensberg und Traun (7. 1. 1782 Sankt Pölten – 6. 3. 1799 Gorizia)
    • ⚭ III. (1812) hraběnka Kristina Zichyová (30. 4. 1792 Vídeň – 20. 7. 1830 Penzing)
  • 7. Marie Karolína (23. 9. 1763 – 19. 11. 1858)
    • ⚭ (1783) markýz Giuseppe Maria Soressina-Vidoni (1760 – 11. 9. 1821)
  • 8. Marie Terezie (20. 4. 1765 – 19. 5. 1766)
  • 9. Marie Leopoldina (22. 8. 1767 Vídeň – 24. 2. 1848 Vídeň), dáma Řádu hvězdového kříže
    • ⚭ (1784) kníže Alessandro Francesco Ruspoli (19. 2. 1752 Řím – 8. 3. 1829 tamtéž), c. k. tajný, rada, komoří
  • 10. Emanuel (1769–1773)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl 14; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 198–199 (heslo Khevenhüller) ISBN 80-7185-200-7
  2. ↑ Rodokmen knížecí linie Khevenhüllerů dostupné online
  3. ↑ Historie zámku Komorní Hrádek dostupné online
  4. ↑ FABER, Toby: Stradivari's Genius: Five Violins, One Cello, and Three Centuries of Enduring Perfections; 2004 dostupné online
  5. ↑ dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Khevenhüller, s. 245–260 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Zikmund_Khevenhüller-Metsch&oldid=22393964“