František Josef Černín z Chudenic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Josef Czernin z Chudenic
František Josef Černín z Chudenic na olejomalbě z roku 1721
František Josef Černín z Chudenic na olejomalbě z roku 1721
1. vladař domu hradeckého a chudenického
Ve funkci:
25. duben 1716 – 6. březen 1733
Předchůdcetitul vznikl jako nástupce vladaře domu hradeckého
NástupceProkop Vojtěch Czernin z Chudenic
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
12. srpen 1721 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
PředchůdceJosef František Bruntálský z Vrbna
NástupceFilip Josef Gallas
Nejvyšší číšník Českého království
Ve funkci:
25. duben 1716 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
NástupceProkop Vojtěch Czernin z Chudenic
Český místodržící (nejdříve supernumerární)
Ve funkci:
30. březen 1720 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
Přísedící českého zemského soudu
Ve funkci:
1719 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
Tajný rada
Ve funkci:
1721 – ?
PanovníkKarel VI.
Císařský komorník
Ve funkci:
15. duben 1716 – ?
PanovníkKarel VI.

Narození5. března 1697
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí6. března 1733 (ve věku 36 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkatedrála sv. Víta v Praze
Choť(1717) Isabela Marie de Merode-Westerloo (1703–1780)
RodičeHeřman Jakub Czernin z Chudenic (1659–1710) a Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka (1667–1708)
Děti1. Marie Terezie, provd. Novohradská z Kolowrat (1719–1786)
2. Marie Desiderie (1720–1720)
3. Marie Josefa, provd. Mansfeld-Vorderort-Fondi (1722–1782)
4. Václav Jan (1724–1733)
5. Prokop Vojtěch (1726–1777)
Příbuznísestra: Marie Markéta, provd. z Valdštejna (1689–1725)
švagr: František Josef z Valdštejna (680–1722)
nevlastní bratr: František Antonín Czernin z Chudenic (1710–1739)
vnuk: Jan Rudolf Czernin z Chudenic (1757–1845)
vnuk: Wolfgang Maria Czernin z Chudenic (1766–1813)
děd: Humprecht Jan Czernin z Chudenic (1628–1682)
babička: Diana Marie Gazoldo (1636–1688)
praděd: Jan Křtitel Adam Czernin z Chudenic (1597–1642)
prababička: Zuzana Homutová z Harasova(1600–1654)
sestřenice: Marie Gabriela, provd. Lažanská (asi 1688–1758)
Zaměstnánípolitik, úředník
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef hrabě Czernin z Chudenic (5. března 1697 Praha [?][1]6. března 1733 ve Vídni) byl český šlechtic z nedrahovické větve rodu Černínů z Chudenic a první vladař domu hradeckého a chudenického.

Život[editovat | editovat zdroj]

Někdejší kostel svatého Volfganga v Chudenicích, dnes rozhledna na Bolfánku

Narodil se jako první syn a druhý ze čtyř potomků Heřmana Jakuba Černína z Chudenic (25. července 1659 Vídeň8. srpna 1710 Praha), nejvyššího purkrabí Království českého (1704–1710), a jeho první manželky (sňatek 13. leden 1686 Praha) Marie Josefy Slavatové z Chlumu a Košumberka (2. únor 1667 Vídeň10. srpen 1708 Jindřichův Hradec), která byla dcerou Jana Jiřího Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka a dědičkou slavatovského jindřichohradeckého panství (1693). Pokřtěn byl u skotských benediktýnů ve Vídni a jeho kmotry byli nejvyšší kancléř Českého království František Oldřich Kinský, Marie Alžběta z Eggenbergu, manželka nejvyššího hofmistra císařského dvora Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna, a Jan Leopold Donát z Trautsonu, budoucí nejvyšší císařský hofmistr.[2]

V 6 letech těžce onemocněl. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích.[3] V roce 1710 mu zemřel otec a poručnictví nad ním převzala jeho sestra Marie Markéta s manželem Františkem Josefem z Valdštejna. V letech 1715–1717 vykonal kavalírskou cestu, během níž navštívil Štrasburk, Paříž, Brusel a Utrecht.[4] Dokonale se tam naučil francouzsky.

Byl vášnivým cestovatelem a navštěvoval hlavně Francii, Itálii a Nizozemí. V roce 1716 byl Karlem VI.[5] jmenován dědičným nejvyšším číšníkem Království českého a od roku 1721 byl nejvyšším dvorským sudím. Byl také císařským komořím a tajným radou. V letech 1721 a 1728–1730 byl jmenován královským sněmovním komisařem, to znamená, že na českém zemském sněmu zastupoval císaře.[6] Zemřel v 36 letech a byl pochován v kapli sv. Zikmundakatedrále sv. Víta na Pražském hradě, jeho srdce však bylo pochováno v černínské rodinné hrobce v Chudenicích.[7]

Podporoval i své příbuzné z chudenické větve rodu. Pomohl synovi Františka Maxmiliána Černína Janu Václavovi (1667–1743) získat post královského hejtmana Nového Města (1721) a později Starého Města pražského (1729). Jeho synovi Heřmanu Jakubovi (1706–1784) spolufinancoval kavalírskou cestu do západní a jižní Evropy v letech 1725–1727.[8]

Majetek a mecenášství[editovat | editovat zdroj]

Po rodičích vlastnil Chudenice, Švihov, Krásný Dvůr, Petrohrad, Stružná (kdysi Kysibl, její cena byla 114 tisíc zlatých), Kostomlaty, Mělník, Kosmonosy (v hodnotě 102 tisíc zlatých), Kost (téměř 187 tisíc zlatých), Vinoř, Kowary (kdysi Schmiedeberg ve Slezsku a Jindřichův Hradec. Majetek rozšířil (případně jeho poručníci) o Srbice, Chocomyšl, Lštění, Kanice, Přestavlky, Dobříkov, Rabštejn, Stráž nad Nežárkou, Dlažov, Spůle, Mezholec, Smržovice a Slavíkovice[9] Jeho rod neměl nikdy předtím ani potom větší nemovitý majetek. Jím vlastněná panství, statky a dvory se nacházely ve čtyřech krajích, a sice Vltavském, Bechyňském, Plzeňském a Žateckém.

Nejenom císaři poskytoval obrovské sumy peněz (půjčky, dary), proto se dostal do finančních nesnází a musel změnit fideikomis. Jeho nová podoba byla zapsána do zemských desek 27. dubna 1731 a zahrnovala Krásný Dvůr, Petrohrad, Kowary, statek Milčeves, Černínský palác v Praze na Hradčanech, Chudenice, Jindřichův Hradec, Švihov, statky Polín, Srbice a Chocomyšl. Hodnota tohoto majetku přesáhla 1 milion zlatých.[10]

V dospělosti byl František Josef velkým stavitelem a zasloužil se o výstavbu zámku Krásný dvůr, nechal opravit zámek v Jindřichově Hradci po požáru v roce 1721. A také nechal zbudovat chudenickou Bažantnici a poutní kostel sv. Volfganga. Na Černínském paláci v Praze pracovali František Maxmilián Kaňka, Matyáš Bernard Braun nebo Ondřej Filip Quitainer.

Byl donátorem 6. a 10. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny v letech 1720–1724.

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Kopie jeho portrétu namalovaného Petrem Brandlem v roce 1721 visí v přízemí zámku v Jindřichově Hradci.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 12. května 1717 se čtrnáctiletou Isabelou Marií z Merode z Westerloo (1703–1780), dcerou Jana Filipa hraběte z Merode markýze z Westerloo a jeho manželky Marie Terezy Pignatelli, vévodkyně z Monteleone. Seznámili se v Bruselu. Narodilo se jim pět dětí:

  • 1. Marie Tereza (18. 4. 1719 – 4. 3. 1786)[11]
    • ∞ (20. 8. 1738) František Ferdinand Novohradský z Kolowrat (10. 9. 1714 – 10. 12. 1763)
  • 2. Marie Desiderie Norbertina (23. 5. 1720 – 1. 10. 1720)[11]
  • 3. Marie Anna (19. 1. 1722 – 15. 1. 1772)[11]
    • ∞ (9. 4. 1741) František II. z Mansfeld-Vorderortu, kníže z Fondi (6. 7. 1712 – 15. 2. 1780)
  • 4. Václav Jan Nepomuk František (5. 6. 1724 – 21. (22.) 2. 1733)[11]
  • 5. Prokop Vojtěch František (23. 3. 1726 – 30. 1. 1777)[11]
    • 1. ∞ (28. 6. 1746) Marie Antonie Colloredová (21. 4. 1728 – 2. 10. 1757)
    • 2. ∞ (18. 8. 1759) Marie Tereza Rajská z Dubnic (17. 5. 1736 – 5. 2. 1780)

Vdova Isabela Marie se v roce 1735 podruhé vdala za Černínova nevlastního bratra Františka Antonína (1710–1739). Prvního manžela přežila téměř o 50 let.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOJDA, Zdeněk a CHODĚJOVSKÁ, Eva. Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. I., Kavalírská cesta českého šlechtice do německých zemí, Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 758 s. ISBN 978-80-7422-281-8. S. 77, pozn. č. 172. Autoři uvádějí vedle data 5. 3. 1697 v Černínském paláci i datum 6. 3. ve Vídni, ovšem toto považují za méně věrohodné.
  2. VOKÁČOVÁ, s. 414–415
  3. VOKÁČOVÁ, s. 416
  4. Vokáčová, s. 416–417
  5. Černínové [online]. novadomus.cz [cit. 2014-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-14. (česky) 
  6. VOKÁČOVÁ, s. 452
  7. VOKÁČOVÁ, s. 464
  8. VOKÁČOVÁ, s. 440–441
  9. VOKÁČOVÁ, s. 416, 447–448
  10. VOKÁČOVÁ, s. 447
  11. a b c d e Vokáčová, s. 746

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOBLASA, Pavel. Czerninové z Chudenic. Stručné dějiny rodu a schematismus rodových panství. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek České Budějovice, 2000. 
  • VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Konec úředníka v Čechách, s. 412–465. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]