František Josef z Valdštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Josef z Valdštejna
Erb Valdštejnů

Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1719 – 1720
Panovník Karel VI.
Předchůdce Jeroným Colloredo-Waldsee
Nástupce Maxmilián Oldřich z Kounic

Císařský tajný rada
Ve funkci:
1718 – ?
Panovník Karel VI.

Nejvyšší dvorský sudí
Ve funkci:
1714 – 1719
Panovník Karel VI.
Předchůdce Jeroným Colloredo-Waldsee
Nástupce Josef František z Vrbna

Přísedící českého zemského soudu

Principiální komisař na českém zemském sněmu
Ve funkci:
1715 – 1715
Panovník Karel VI.
Ve funkci:
1710 – 1711
Panovník Josef I.

Císařský komorník
Ve funkci:
1703 – ?
Panovník Josef I.

Narození 25. říjen 1680
Mnichovo Hradiště
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 24. února 1722 (ve věku 41 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Marie Markéta z Valdštejna
Rodiče Arnošt Josef z Valdštejna
Marie Anna Kokořovská z Kokořova
Děti František Arnošt
František Josef Jiří
Příbuzní Emanuel Filibert z Valdštejna-Vartenbergu a Jiří Kristián z Valdštejna-Vartenberka (vnuci)
Sídlo Mnichovo Hradiště
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef Oktavián Ladislav hrabě z Valdštejna (25. října 1680, Mnichovo Hradiště24. února 1722, Praha) byl český šlechtic ze starobylého rodu Valdštejnů. Postupně zastával různé úřady v zemské správě Českého království, byl též moravským zemským hejtmanem. Vlastnil rozsáhlé statky v severních a středních Čechách, jeho hlavním sídlem byl zámek v Mnichově Hradišti.

Hlavní sídlo Valdštejnů v Mnichově Hradišti

Mládí a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z tzv. hrádecké větve Valdštejnů, narodil se na hlavním rodovém sídle v Mnichově Hradišti jako starší syn Arnošta Josefa z Valdštejna (1654–1708), který byl jedním z největších pozemkových vlastníků v Českém království. Absolvoval tradiční kavalírskou cestu, na Karlově univerzitě vystudoval filozofii a práva, ovládal češtinu, němčinu, francouzštinu a latinu. Právo se pak stalo jeho oblíbeným oborem, který zužitkoval ve výkonu státních úřadů.

V roce 1703 byl jmenován císařským komorníkem, jeho další kariéra měla však pomalý průběh. Po smrti otce patřil k nejbohatším barokním velmožům v Čechách, v Praze ve Valdštejnském paláci i na svých venkovských sídlech pořádal řadu společenských akcí. Jako poručník hrabat Černínů v roce 1712 v jejich rodové rezidenci v Jindřichově Hradci hostil císaře Karla VI., téhož roku byl pověřen organizací návštěvy polského krále Augusta II. v Karlových Varech.

V letech 1710–1711 a 1715 byl principiálním komisařem na českém zemském sněmu, dále byl královským místodržícím a přísedícím zemského soudu, v letech 1714–1719 byl nejvyšším dvorským sudím.[1] V roce 1718 byl jmenován císařským tajným radou a v dubnu 1719 zemským hejtmanem na Moravě. Uvedení do nejvyššího úřadu zemské správy na Moravě bylo překvapením i pro současníky a dodnes nebyly v literatuře zcela objasněny motivy. Sám František Josef nejevil o působení na Moravě zájem, neměl potřebné znalosti o fungování moravské zemské správy a postrádal důležité kontakty. V Brně nezískal potřebnou autoritu a svou aktivitu v úřadu omezil na nejnutnější úkony. Již krátce po nástupu do funkce chtěl rezignovat, což ale císař Karel VI. nepřijal, nakonec úřad opustil o rok později ze zdravotních důvodů.

Majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Sala terrena na zámku v Mnichově Hradišti postavená v letech 1709–1711

Po otcově úmrtí (1708) si s bratrem Janem Josefem rozdělil dědictví, převzal Mnichovo Hradiště, Hrubou Skálu, Doksy, Bělou pod Bezdězem a Zvířetice. Své severočeské dominium rozšířil nákupy několika menších statků (Byšice, 1713; Malobratřice, 1719). Po požáru Hrubé Skály v roce 1710 nechal zdejší zámek opravit do původní podoby z éry Smiřických, v roce 1711 postavil lovecký zámek v Maníkovicích poblíž Mnichova Hradiště.[2] Ve stejné době byl zámecký areál v Mnichově Hradišti rozšířen o salu terrenu (1709–1711). V roce 1713 od svého vzdáleného bratrance získal panství Komorní Hrádek,[3] téhož roku z pozůstalosti bratrance Karla Arnošta koupil panství Svijany. Po Karlu Arnoštovi také na základě stanov seniorátního fideikomisu zdědil panství Třebíč. Na svých statcích se František Josef z Valdštejna potýkal s problémy s poddanými, několikrát se s ním o svá práva soudili například měšťané z Turnova, Valdštejn ale díky svému postavení a kontaktům v nejvyšších soudních instancích každý spor vyhrál. Naopak v Bělé pod Bezdězem potvrdil privilegia (1708) a ukončil starý spor mezi městem a vrchností.[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Alianční erb Františka Josefa z Valdštejna a jeho manželky Marie Markéty Černínové nad vstupem do kostela Panny Marie v Praze

V katedrále sv. Víta v Praze se 17. listopadu 1704 oženil s Marií Markétou Černínovou z Chudenic (1689–1725), dcerou nejvyššího purkrabího Heřmana Jakuba Černína. Tento předem plánovaný sňatek měl posílit mocenské ambice Černínů a Valdštejnů, namířen byl především proti vzestupu Kinských. Marie Markéta po otcově smrti převzala poručnickou správu nad dědictvím nezletilých bratrů (František Josef a František Antonín) a po roce 1710 tak spolu s manželem vládla nad největším majetkem v Čechách. Na hlavním rodovém sídle Černínů v Jindřichově Hradci hostil František Josef v roce 1712 císaře Karla VI., který byl tehdy na cestě za Španělska do Vídně. Jako spoluporučník nechal František Josef dokončit výstavbu zámku v Hoříně (1713–1720).

Z jejich manželství pocházelo šest dětí, čtyři zemřely v dětském věku. Synové František Arnošt (1706–1748) a František Josef (1709–1771) založili dvě nové rodové větve, mnichovohradištskou a duchcovskou.

Kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti, pohřebiště rodu Valdštejnů

Zemřel náhle v Praze v únoru 1722 ve věku nedožitých 42 let. Poručnickou správou za nezletilé syny byla pověřena vdova Marie Markéta, k ruce jí byli stanoveni švagr Jan Josef z Valdštejna, zemský podkomoří Václav Arnošt Markvart z Hrádku a hrabě Karel Jáchym Breda. Nepřátelství mezi Janem Josefem a Marií Markétou staršího data se v této době vystupňovalo až do soudních sporů. Marie Markéta svěřený majetek v hodnotě dva a půl miliónu zlatých značně zadlužila, mimo jiné výstavbou honosné kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti.[5] Byla také hlavní donátorkou výstavby pražského kostela Panny Marie, nad jehož vstupem je umístěn alianční erb Valdštejnů a Černínů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, díl XXVI., Praha, reprint 2002 ISBN 80-7203-423-5
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, str. 300
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989 str. 203
  4. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996, ISBN 80-85983-13-3
  5. HORYNA, Mojmír a kol.: Zámek Mnichovo Hradiště; Praha, 2013 ISBN 978-80-86516-54-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jeroným Colloredo-Waldsee
Znak z doby nástupu Moravský zemský hejtman
17191720
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Maxmilián Oldřich z Kounic