Wolfgang z Mansfeldu
| Volf z Mansfeldu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1575 |
| Úmrtí | 15. května 1638 (ve věku 62–63 let) Vídeň |
| Povolání | politik a vojenský velitel |
| Choť | Žofie Schenková z Tautenburka |
| Děti | Kristýna Alžběta z Mansfeldu[1] Karel Adam z Mansfeldu Žofie Anežka z Mansfeldu |
| Rodiče | Bruno I. z Mansfeldu[1] a Kristýna z Barby-Mühlingenu[1] |
| Příbuzní | Bruno III. z Mansfeldu, Jáchym Bedřich z Mansfeldu a Filip III. z Mansfeldu (sourozenci) Marie Markéta Trautsonová z Falkensteinu[1] a František Eusebius z Trautsonu[1] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wolfgang (III.) hrabě z Mansfeldu, též Volf z Mansfeldu (1575 – 15. května 1638 Vídeň), byl německý šlechtic, důstojník a vyslanec, později sloužil u císařské armády. Stal se polním maršálem a tajným radou. Vlastnil panství Šluknov a Lipovou v Čechách.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Byl synem hraběte Bruna II. z Mansfeldu-Vorderortu z rodové linie Bornstedt a jeho manželky Kristýny, rozené hraběnka z Barby a Mühlingenu.
Měl mladšího bratra Bruna a Filipa z Mansfeldu, kteří později oba vstoupili do císařských služeb.
V roce 1618 se Wolfgang oženil se Žofií Schenkovou z Tautenburgu, ovdovělou hraběnkou ze Solms-Sonnenwalde, s níž měl pět dětí.
Život
[editovat | editovat zdroj]V císařských službách se zúčastnil tažení proti Turkům do Uher a vyznamenal se při obléhání Ostřihomi v roce 1605.
Během sporu o julišsko-klevské následnictví sloužil na straně saského kurfiřta jako vyslanec ve Francii. Když došlo v roce 1610 k otevřeným bojům, sloužil v saské vojenské službě. Poté byl dočasně ve službách hesenského guvernéra Darmstadtu. Později se vrátil do saských služeb a byl vyslancem saského kurfiřta po zvolení Ferdinanda II. římským císařem.
Na počátku třicetileté války v roce 1620 císaři přivedl pomocná vojska ze Saska v Lužici a kromě jiného se účastnil obléhání Budyšína.
Poté vstoupil do císařských služeb a v roce 1623 byl jmenován velitelem Rábu. Za prokázané služby obdržel severočeská panství Šluknov a Lipovou.
V roce 1624 vedl spojenecké španělské oddíly k jednotkám v Itálii. Po návratu z Itálie měl čest nést císařské jablko při korunovaci císaře Ferdinanda uherským králem.
V roce 1627 konvertoval ke katolicismu a v témže roce mu císař daroval Rothenburg v Sasku-Anhaltsku.
V roce 1628 působil jako císařský komisař na českém sněmu v Praze. Stal se také guvernérem arcibiskupství v Magdeburku a biskupství v Halberstadtu, kde prošel přísně protireformačním učením. V Magdeburku toleroval pouze katolíky a dokonce chtěl přejmenovat město na Marienburg, zde však narazil na odpor císaře. Zvedl novou císařskou armádu o síle 20 000 mužů se shromaždištěm poblíž Ulmu.
V bitvě o Magdeburk byl nasazen do zvláště těžké operace. Po dobytí a zničení města zde byl jmenován velitelem. Během této doby však bylo vypleněno jeho vlastní panství a po bitvě u Breitenfeldu musel postoupit svůj zámek Švédům.
V roce 1632 švédská vojska obléhala Magdeburk, kde se Mansfeld úspěšně bránil až do doby, než se obléhatelé stáhli před blížícím se Pappenheimem. Na počátku roku 1633 se Mansfeld s pouhými 2 000 muži stáhl kvůli nedostatku potravin a ještě předtím nechal vyhodit do povětří opevnění.
Poté se vrátil do svého úřadu v Rábu a byl jmenován polním maršálem, císařským komorníkem a od roku 1632 císařským radou.
Wolfgang z Mansfeldu zemřel 15. května 1638 ve Vídni. Panství Šluknov a Lipovou po jeho smrti připadla jeho synovi Karlu Adamovi (1629-1662), ten však zemřel ve věku 33 let bez potomků,[2] po jeho smrti proto připadlo šluknovské a lipovské panství jeho sestře Žofii Anežce provdané z Ditrichštejna a po ní jejímu synovi Filipu Zikmundovi.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wolfgang von Mansfeld na německé Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Mansfeld 2, genealogy.euweb.cz
- ↑ Vlastníci Šluknovského panství. www.mestosluknov.cz [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ludwig Ferdinand Niemann: Geschichte der Grafen von Mansfeld. Aschersleben, 1834 S. 244–247
- Österreichische-National-Enzyklopädie. Bd. 6 Wien, 1837 S. 548
- Constantin von Wurzbach: Mansfeld, Wolf Graf. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 16. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1867, s. 402 f.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Volf z Mansfeldu na Wikimedia Commons - Kurzbeschreibung auf Projekt Wiener Hof
- Genealogische Hinweise
