Kostel Panny Marie Vítězné (Bílá hora)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Panny Marie Vítězné
v Praze na Bílé Hoře
Kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře v Praze
Kostel Panny Marie Vítězné
na Bílé Hoře v Praze
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Hlavní město Praha
Městská část Praha 17
Obec Řepy
Lokalita Praha 6Bílá Hora
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát III. pražský
Status poutní kostel
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 16281706 (dokončení ambitu spojeného s kostelem 1729)
Odkazy
Ulice Karlovarská a Řepská
Kód památky 44491/1-1693 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Panny Marie Vítězné na Bílé HořePraze 17-Řepích je poutní místo poblíž dějiště bitvy na Bílé hoře. Nachází se severně od ulice Karlovarská (nedaleko tramvajové smyčky) a jihovýchodně od vlastní Bílé hory na katastrálním území Řep, je také jednou z nejdůležitějších památek této čtvrti.

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní (jižní) vstupní portál
Interiér kostela

Předchůdcem kostela Panny Marie Vítězné byla jednoduchá kaple na obdélném půdorysu vystavěná po bitvě na Bílé hoře mezi lety 1622–1624. Autora stavby, jež je zachována ve zdivu západní části dnešního kostela, neznáme. Kaple sloužila jako místo uložení ostatků vojáků, které nebyly řádně pohřbeny a zůstaly v okolí Bílé hory ještě dlouho po bitvě.

V roce 1628 se na popud císaře Ferdinanda II. započalo se stavbou kláštera servitů, situovaného východně od stávající kaple. Zamýšlený klášterní kostel Panny Marie měl připomínat slavné vítězství císařských vojsk a katolické církve. Při pokládání základního kamene 25. dubna 1628, kterého se účastnil i císař Ferdinand II. s manželkou Eleonorou a synem Ferdinandem III., byla do základů vložena pamětní medaile, zachycující plánovanou podobu kláštera. Klášter však nebyl dostavěn a budovy došly jiného využití.

Původní kaple byla poškozena při vpádu Švédů roku 1634 a následně přeměněna na kostnici. V roce 1704 byla už značně zchátralá kaple přestavěna bavorským zedníkem Michaelem Hagenem, zasvěcena sv. Václavovi a bylo povoleno sloužit v ní mše. Datum vysvěcení kaple, 8. prosince 1704, je vytesáno v nadpraží vchodu. Stavba byla dále postupně rozšiřována. Pravděpodobně už v letech 1705-6 byl ke kapli přistavěn osmiboký presbytář s nízkou kupolí a lucernou. Takto nově vzniklá svatyně, zasvěcená nyní Panně Marii Vítězné, byla vysvěcena pražským biskupem Vítem Seiplem 8. srpna 1706.

Roku 1708 započala východně od osmibokého presbytáře stavba sakristie. Ta byla spolu s kůrem dokončena o rok později. Následně, v roce 1710, byla ke kněžišti na jihu přistavěna oktogonální kaple sv. Rozálie (od roku 1728 sv. Feliciána). V severovýchodním koutě budoucího ambitu byla téhož roku založena kaple sv. Vojtěcha. Roku 1712 bylo kněžiště rozšířeno o kapli sv. Hilária na severní straně, byla započata stavba kaple sv. Jana Nepomuckého v jihovýchodním koutě budoucího ambitu a začalo se se stavbou obvodní zdi, ta byla dokončena v roce 1713. Třetí kaple, zasvěcená Nejsvětější Trojici byla založena roku 1713. Poslední jihozápadní koutová kaple ambitu, kaple sv. Václava byla vystavěna v roce 1714. Téhož roku byla stržena stará kupole kostela a vystavěná nová, vyšší, dokončená roku 1705. V roce 1720 se začalo se stavbou arkád ambitu. Stavba ambitů včetně křídel spojujících ambit s kostelem byla ukončena v roce 1729.

Kaple Božího hrobu[editovat | editovat zdroj]

Kaple Božího hrobu, vpravo u severní zdi

Na vnějšku severní strany ambitů byla zbudována kaple Božího hrobu podle vzoru kaple uprostřed Chrámu Božího hrobuJeruzalémě. Mohla být postavena mezi lety 1750 – 1785. Na Birckhardtově mědirytu podle Lanovy kresby v roce 1723 je zobrazen již hotový areál kláštera se všemi dostavbami, zatím ale bez této kaple. Ta není ani na přiloženém půdorysu a není ani na kresbě od F. B. Wernera z roku 1752. Když Josefem II. zrušený klášter převzala náboženské matice, provedla roku 1786 soupis majetku a následně areál prodala v dražbě Josefu Ulrichovi, sládkovi z Motola. Na situačním plánu bělohorského areálu narýsovaném a kolorovaném Franzem Zachem v roce 1793 je již půdorys kaple spolu s přístavkem patrný.

Kaple byla postavena patrně podle Santiniho stavby u křižovníků na Novém Městě Pražském, která se odlišuje od ostatních kaplí tohoto typu postavených v Českých zemích. Je to podélná stavba zakončená presbytářem s dvěma stranami polygonu a rozdělená na dvě prostory – přední Andělskou kaplí se prochází do hrobové komory. Na její západní straně je k ní přistavěn objekt Olivetské hory. Cihlová stavba má omítnuté zdivo, po celém obvodu jsou do omítky vyryty falešné rýhy, které imitují kvádříkové členění. Andělská kaple má čtvercový půdorys, pak pokračuje mírně ustoupený presbytář zvýrazněný slepou arkádou, jejíž lomené oblouky nese sedm polosloupků toskánských hlavic. Doprostřed střechy je umístěna baldachýnová edikula sestávající z arkády šesti tesaných sloupků. Helmicovou stříšku původně zdobil půlměsíc, při opravách v roce 1902 jej nahradila makovice s křížkem. Do kaple se vchází ze severního ambitu, kde je malbami na stěnách znázorněn Pašijový cyklus a kde do jednoho z výjevů zasahuje vstupní portálek kaple. Místo scény Ukřižování, které bylo později přemalováno, bylo určeno k založení samotné kaple.

V roce 1885 byla kaple vymalována pražským malířem Gotliebem a krucifix nad vstupem spolu se sochou Krista na Olivetské hoře byly vyčištěny. Téhož roku během Postního týdne byl opraven také její oltář pražským pozlacovačem Růžičkou. O deset let později byla kaple opravena malířem Oberstem. V roce 1902 byl na baldachýnovou věžici instalován kříž od Josefa Kosiny z Ruzyně a makovice ze zinku od klempíře Otta z Tejnku. Oba byli vyplaceni 47 korunami. Ott také upevnil nový okap za 105 korun. Všechny práce byly vypláceny z peněz shromážděných kostelními sbírkami.[1]

Otázka autorství[editovat | editovat zdroj]

Dříve byl za autora projektu komplexu poutního kostela Panny Marie Vítězné považován pouze hradčanský malíř Kristián Luna. Dnešní bádání předpokládá, že se Luna podílel buď na první etapě výstavby společně s novoměstským zedníkem Jindřichem Klingenleitnerem, nebo že prvé stavby koncipoval. Projekt ambitů s koutovými kaplemi a centrální kupole s vysokým tamburem, vyznačující se vyšší uměleckou kvalitou než mají dříve vybudované části, je připisován Janu Blažeji Santinimu Aichlovi.

Výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Reliéf znázorňující nástup vojsk do bitvy

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Nejzdobnější částí stavby je hlavní jižní portál se štítovým nástavcem a sochami andělského pozdravení (1729). Před portálem jsou po stranách osazeny sochy patronů proti moru z roku 1751, sv. Roch a sv. Šebestián. Štít západního průčelí kostela zdobí štukový reliéf zachycující bělohorskou bitvu. Původně bylo nádvoří kostela ještě osazeno sochami sv. Josefa, sv. Františka Serafínského, sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Nepomuckého a pátera Dominika à Jesu Maria, který v bitvě roku 1620 povzbuzoval císařské vojsko. Tyto sochy se do dnešní doby nedochovaly. Ambit byl vymalován v letech 1735 – 1740 obrazy mariánských poutních míst Čech, Moravy, Slezska, Lužice a Bavorska. Malby jsou připisovány Johannu Adamu Schöpfovi, ale pro silné přemalby nelze jeho autorství prokázat.

Malby v interiéru[editovat | editovat zdroj]

Ambit

Ve střední kupoli kostela se nachází freska Oslavení církve českými patrony z roku 1728 od bavorského malíře Kosmy Damiána Asama. Boční kupole zdobí fresky zachycující bitvu na Bílé Hoře od Václava Vavřince Reinera (1718) a Johanna Adama Schöpfa. Na hlavním oltáři je umístěna kopie tzv. Strakonického obrazu (Adorace narozeného Krista), kterou nechal v roce 1708 v Římě namalovat Pavel Hagen (bratr zedníka Michaela Hagena) jako připomínku zázračného přispění Panny Marie v bělohorské bitvě.

Poutní kostel dnes[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2007[2] žije v areálu komunita sester benediktinek. Vstup do areálu je možný v době konání pravidelných mší. Kostel Panny Marie Vítězné je od roku 1958 kulturní památkou.[3]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Panně Marii Vítězné a Strakonickému obrazu, nesenému v bitvě na Bílé Hoře, byla zasvěcena 37. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena jezuity v roce 1674.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-26]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 217. Dostupné online.
  2. viz http://www.benediktinky.cz/vstup/Historie.html Archivováno 7. 8. 2013 na Wayback Machine
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 156855 : kostel P. Marie Vítězné. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOHÁČ, Zdeněk: Poutní místa v Čechách, Praha 1995, s. 27-28.
  • HORYNA, Mojmír: Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 256-261.
  • ROYT, Jan, NAJMANOVÁ, Anežka Osb: Poutní místo Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, Praha 2011.
  • ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 216 - 222. Dostupné online.
  • TEIGE, Josef, KUFFNER, Hanuš, HERAIN, Jan: Na Bílé hoře, Praha 1911.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]