Dominik à Jesu Maria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dominik à Jesu Maria
Portrét Dominika à Jesu Maria od Petera Paula Rubense z roku 1621
Portrét Dominika à Jesu Maria od Petera Paula Rubense z roku 1621
Narození 16. května 1559
Calatayud
Úmrtí 16. února 1630 (ve věku 70 let)
Vídeň
Nábož. vyznání katolictví
Funkce převor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ctihodný Dominik à Jesu Maria, občanským jménem Dominik (Domingo) Ruzola López (16. května 155916. února 1630) byl karmelitánský mnich a generál řádu, působící v Římě a Vídni, čelný propagátor kultu Panny Marie Vítězné.

Období třicetileté války[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí bojů třicetileté války byl vyslán z Říma s posvěceným mečem na pomoc katolíkům. Do Čech přišel s ligistickou armádou bavorského vévody Maxmiliána I., s nímž měl přátelský vztah a byl dokonce jeho zpovědníkem. Připisuje se mu až nadpřirozená pomoc při vítězství katolíků v bitvě na Bílé hoře.

Zázračný obraz Panny Marie Vítězné[editovat | editovat zdroj]

Milostný obraz P. Marie Vítězné nalezený Dominikem à Jesu Maria ve Štěnovicích (dobová reprodukce)

Dominik si k posvěcenému meči na pomoc přibral také pozdněgotický Strakonický obraz (zobrazující klanění Panny Marie a Josefa novorozenému Jezulátku). Tento obrázek, malovaný temperou na dřevě, nalezl nikoliv ve Strakonicích, jak se dříve tradovalo, nýbrž v zámecké kapli ve Štěnovicích, poničený a zneuctěný protestanty.[1] Tímto obrázkem Dominik poté žehnal katolickým vojákům před zahájením bitvy na Bílé hoře a modlil se k němu v jejím průběhu. Podle dobových grafických listů s obnaženým mečem a vztyčeným obrázkem táhl v čele vojska.

Zásluhou Dominika à Jesu Maria bylo bělohorské vítězství následně připisováno zázračné moci mariánského obrazu. Teprve pozdější barokní legendisté celou událost přikrášlili líčením nadpřirozených úkazů, jako zejména odrážení kulek od obrazu, metání blesků a oslepení protestantského vojska. Dominik à Jesu Maria při svém následném pobytu ve Vídni získal od císaře Ferdinanda II. svolení pro založení kláštera řádu bosých karmelitánů ve Vídni a v Praze, zatímco projekt kláštera servitů na Bílé Hoře zůstal nedokončeným torzem, z něhož se dochoval jen objekt pozdější hospody.[2] Zázračný obrázek malovaný na dřevě byl Dominikem odvezen do Říma k papeži Řehoři XV. Císař Ferdinand II. daroval obrazu zlatou korunu ozdobenou drahými kameny, stříbrnou zaslal také bavorský vévoda Maxmilián I. Dne 8. května roku 1622 byl obraz slavnostně přenesen z římské baziliky Panny Marie Sněžné do kostela Obrácení sv. Pavla na Monte Cavallo, k té příležitosti přejmenovaného na Santa Maria della Vittoria. Zde byl umístěn na hlavním oltáři, kde shořel roku 1833, ale při následné obnově byl nahrazen kopií podle českého vzoru.

Kopie obrazu a kult[editovat | editovat zdroj]

Raně barokní kopie obrázku Adorace Páně se nacházejí v malostranském kostele Panny Marie Vítězné v Praze, v poutním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře nebo v děkanském kostele sv. Prokopa ve Strakonicích. Cenná kopie do 50. let 20. století bývala uctívána také na postranním oltáři kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.[3]. Další kopie byly uctívány v různých poutních místech (např. v Loretě v Praze na Hradčanech) nebo privátně v klášterech (například u svatojiřských abatyší na Pražském hradě). Jejich soupis dosud nebyl proveden.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÁCHA, Štěpán. K původu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic. Minulostí západočeského kraje. 2010, roč. 45, s. 7-31. ISSN 0544-3830. 
  2. Kostel Panny Marie Vítězné [online]. Praha1.cz, 2008 [cit. 2009-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-20. 
  3. Národní archiv, Archiv Kapituly Vyšehradské, Inventář vybavení baziliky sv.Petra a Pavla z 19. století

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GIORDANO, Silvano. Domenico di Gesù Maria, Ruzola (1559–1630) : Un carmelitano scalzo tra politica e riforma nella chiesa posttridentina. Roma: Institutum Historicum Teresianum, 1991. 294 s. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]