Štěnovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Štěnovice
Zámek ve Štěnovicích a řeka Úhlava
Znak obce ŠtěnoviceVlajka obce Štěnovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0324 558435
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-jih (CZ0324)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Přeštice
Historická země Čechy
Katastrální území Štěnovice
Katastrální výměra 7,66 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 071 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 330 m n. m.
PSČ 332 09
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Čižická 133
332 09 Štěnovice
Starosta Petr Slavík
Oficiální web: stenovice.cz
Email: sou_starosta@mujbox.cz
Štěnovice
Štěnovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Štěnovice se nachází v okrese Plzeň-jih, kraj Plzeňský, nedaleko jižní hranice krajského města Plzně, zhruba 8,5 km od jeho centra. Obcí protéká řeka Úhlava. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Jméno Štěnovice vzniklo podle jazykovědců buď ze jména zakladatele vsi či ze jména prvního osadníka, který měl příjmí Štěně (psí mládě), nebo se jmenoval Štěňa (domácky Štěpán).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle archeologických nálezů doloženo u obce neolitické osídlení před 6 tisíci lety (šest kamenných sekyrek), osídlení 1000–500 před našim letopočtem (keramické střepy, pravěký hrob). Ojedinělé střepy ze střední doby hradištní dokládají osídlení v devátém až desátém století. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1327. Na přelomu dvanáctého a třináctého století vzniklo raně středověké hradiště, na jehož místě byla ve čtrnáctém století postavena štěnovická tvrz. Ta zůstala panským sídlem až do počátku šestnáctého století, kdy byla za Štěnovských z Kadova opuštěna. Nové panské sídlo bylo postaveno za Arnošta Bernklaua ze Schönreuthu, plzeňského krajského hejtmana, před rokem 1564. Pravděpodobně „v okolí staré panské sýpky“ za vsí, dnes farní dům s kostelem svatého Prokopa.[2]

Bývalý klášter svatého Prokopa
Budova bývalého panského dvora

Na starší vznik fary odkazují nejen nálezy keramických střepů z posledních let, placení daně ze 3 komínů Adamem Hennigarem roku 1603, ale především popis patrové budovy z roku 1620. Zámeček ve Štěnovicích se nacházel mezi kopci na břehu malého rybníka, při jehož jedné straně byly domy poddaných a uprostřed velký dvůr (Pietro della Madre di Dio). Dne 11. října 1620, na který připadala neděle, nalezl bosý karmelitán Dominik à Jesu Maria při tažení ligistického vojska pod vedením bavorského vévody Maxmiliána proti českým stavům ve zpustošené kapli zdejší tvrze („palazzetto“ či „casale“), kterou měl v držení rytířský rod Hennigarů ze Seebergu, zohavený obraz Adorace Narozeného Krista.[3] Obraz vzal Dominik sebou a povzbuzoval jím katolické vojáky před bitvou bitvě na Bílé hoře. Později, uctívaný již jako zázračný obraz Panny Marie Vítězné jej vzal sebou do Říma, kde byl vystaven v římském kostele Santa Maria della Vittoria. Barokní kopie obrazu se nachází v kostele kostele Panny Marie Vítězné v Praze, také v poutním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, nebo v děkanském kostele svatého Prokopa ve Strakonicích. Farní dům s vestavěným kostelem (někdejší klášter Trinitářů) je zapsán v seznamu kulturních památek.

V obci žila do druhé světové války židovská komunita s vlastní synagogou a hřbitovem. Synagoga byla v sedmdesátých letech dvacátého století zbourána.

Nedávná historie a současnost[editovat | editovat zdroj]

Rychlý rozvoj obce souvisí s vybudováním spádového zdravotního střediska s lékárnou v sedmdesátých letech dvacátého století a mezníkem se stal 29. srpen 1983, kdy došlo k otevření nové moderní pavilonové základní školy se sportovišti. Dlouhou tradici má vlastní mateřská školka.

V 90. letech dokončena kanalizace a plynofikace. Obec byla připojena na plzeňský vodovod. V obci je pošta, několik obchodů, restaurací.

Středisková funkce sídla Štěnovice je založena především na jeho funkci obslužné (školství, zdravotnictví apod.) a obytné. Jeho funkce výrobní a pracovištní jsou omezené, což dokumentuje i vysoký stupeň vyjížďky za prací (z obce Štěnovice vyjíždí za prací více jak polovina z celkového počtu ekonomicky aktivních), i když v posledních letech[kdy?] je zřetelné posilování ekonomické základny obce.[zdroj?]

V obci proběhla v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století rozsáhlá výstavba rodinných domků a několika bytovek. Rozsáhlá výstavba rodinných domků pokračuje do současnosti. Obec je díky poloze na hranici města Plzně a rychlé dostupnosti dálnice D5 jednou z nejrychleji rostoucích obcí v plzeňské aglomeraci.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Židovský hřbitov

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Vykoukal (1861–1927), statkář, podnikatel v cukrovarnictví a politik, moravský zemský poslanec, od počátku dvacátého století majitel velkostatku v Štěnovicích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. ROŽMBERSKÝ, Petr. Štěnovice. Hrad, tvrz a zámek. 1. vyd. Plzeň: Nadace České hrady, 1996. 28 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 10). 
  3. VÁCHA, Štěpán. K původu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic. Minulostí západočeského kraje. 2010, roč. 45, s. 7–31. ISSN 0544-3830. 
  4. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Štěnovice, s. 309. 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-14]. Identifikátor záznamu 634954373 : židovský hřbitov se souborem 160 náhrobků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Štěnovice. Hrad, tvrz a zámek. 1. vyd. Plzeň: Nadace České hrady, 1996. 28 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 10). 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]