Hilarius z Poitiers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Hilarius z Poitiers
Učitel církve, Malleus Arianorum
Narozeníkolem 315
místo nejasné, možná Poitiers
Úmrtí13. ledna 367
Poitiers
Svátek13. leden
Obdobípozdní Římská říše
Místo pohřbeníPoitiers
Státní občanstvíŘímská říše
Vyznáníkatolická církev
Svatořečen1851
Úřadybiskup
Uctíván církvemiřímskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; Lutheráni
Významné zasvěcené kostelySaint-Hilaire-le-Grand v Poitiers
PatronemPoitiers; La Rochelle; Luçonu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Hilarius z Poitiers, latinsky Hilarius Pictaviensis, francouzsky Saint-Hilaire, (asi 31513. ledna 367) byl galořímský biskup, latinsky píšící teolog a církevní učitel 4. století, proslul bojem proti arianismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se kolem roku 315 v Poitiers (dnešní Francie, lat. Pictavium, odsud jeho latinské jméno Hilarius Pictaviensis) pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, dovedl číst latinsky, řecky i v galštině. Studoval spisy Starého a Nového zákona, což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený novoplatónismus a přijal křesťanství spolu se svou ženou a dcerou.

Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku 353 zvolili biskupem, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení exkomunikace Saturnina, ariánského biskupa města Arles.

Císař Konstancius II. na zlaté minci z let 335–347

Ve stejné době napsal císaři Konstanciovi II. protest proti násilí, páchanému ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v Beziers (Biterrae), svolané Konstantiem roku 356, byl Hilarius spolu s Rhodanem z Toulouse poslán do exilu ve Frýgii, kde strávil čtyři roky.

Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce Nicejského vyznání víry. Jeho spis o TrojiciDe Trinitate, sepsaný v letech 359 a 360, je prvním zdařilým pokusem vyjádřit v latině subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Tento spis je nejvýznamnějším pojednáním starověké církve o Svaté Trojici, které překonalo až stejnojmenné dílo Augustinovo v první čtvrtině 5. století.

Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení Prvního nikajského koncilu, čímž si vysloužil přezdívku malleus Arianorum („kladivo proti ariánům") či Atanáš Západu. V letech 360-361 svatý Martin z Tours s jeho podporou založil benediktinské opatství v Ligugé, v departementu Vienne.

Hilariův Spis De Trinitate, vydaný s komentářem Erasma Rotterdamského pod titulem Lucubrationes roku 1523

Zemřel 13. ledna 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve. Životopis Hilariův, sepsaný Venantiem Fortunatem kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však Jeronýmovy poznámky v De viris illustribus' (kap. 100), Kronika Sulpicia Severa (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních hymnů. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých alexandrijských teologů, Órigena a Atanáše (Athanasia). Zvláště v exegetických dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho biblických spisů se nám zachovaly Tractatus super Psalmos a Commentarius in Evangelium Matthaei.

Kult[editovat | editovat zdroj]

Svátek se slaví 14. ledna[1], přenesení ostatků 29. června.

  • Poitiers, chrám St-Hilaire-della-Celle – nejstarší místo zprvu franského (galského) regionálního kultu, hrob sv. Hilaria; významná románská architektonická památka z 12. století
  • Paříž; románský kostelík v 5. obvodu, zrušen roku 1789 revolucionáři, prodán jakobíny, zbořen až na pár fragmentů
  • Le Puy; patrocinium zdejšího biskupství
  • Arles
  • Benevento, chrám Sant'Ilario – langobardská svatyně z let 568–774; významná architektonická a archeologická památka
  • Parma, chrám Sant'Ilario – uložena část relikvií

České památky[editovat | editovat zdroj]

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

  • Svatý Hilarius bývá vyobrazen jako bezvousý kněz v pontifikálním oděvu biskupa s berlou a mitrou, s drakem či s hadem ariánské hereze, na něhož šlape.
  • Je patronem francouzských archivářů, teologů, a spolupatronem řádu benediktinů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg - Rom - Wien 1992, svazek 6, s. 634

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg – Rom – Wien 1992, svazek 6, s. 634 – 635.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • SLEPIČKA, Martin. Kult učitele církve sv. Hilaria z Poitiers ve středověkých Čechách a na Moravě. Studia theologica. 2023, roč. 25, č. 1, s. 43–54. ISSN 1212-8570. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]