Hilarius z Poitiers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Hilarius z Poitiers
Hilaryofpoitiers.jpg
Učitel církve, Malleus Arianorum
Datum narození kolem 315
Místo narození místo nejasné, možná Poitiers
Datum úmrtí 13. ledna 367
Místo úmrtí Poitiers
Svátek 13. leden
Místo pohřbení Poitiers
Svatořečen 1851
Úřady biskup
Uctíván církvemi římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; Lutheráni
Významné zasvěcené kostely Saint-Hilaire-le-Grand v Poitiers
Patronem Poitiers; La Rochelle; Luçonu

Sv. Hilarius z Poitiers (asi 31513. ledna 367) byl biskup, latinsky píšící teolog a církevní učitel 4. století, proslul bojem proti arianismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se kolem roku 315 v Poitiers (dnešní Francie, lat. Pictavium, odsud jeho latinské jméno Hilarius Pictaviensis) pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, dovedl číst latinsky, řecky i v galštině. Studoval spisy Starého a Nového zákona, což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený novoplatónismus a přijal křesťanství spolu se svou ženou a dcerou.

Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku 353 zvolili biskupem, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení exkomunikace Saturnina, ariánského biskupa města Arles.

Ve stejné době napsal císaři Constantiovi II., aby se ohradil proti násilí páchané ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v Beziers (Biterrae) svolaný Constantiem roku 356 byl spolu s Rhodanem z Toulouse poslán do exilu ve Frýgii, kde strávil čtyři roky.

Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce Nicejského vyznání víry. Jeho spis o TrojiciDe Trinitate – sepsaný v letech 359 a 360 je prvním zdařilým pokusem vyjádřit latinské subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Toto rozsáhlé pojednání je nejvýznamnějším pojednáním starověké církve o Trojici, které překonává až stejnojmenné dílo Augustinovo v první čtvrtině 5. století.

Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení Prvního nikajského koncilu, čímž si vysloužil přezdívku malleus Arianorum („kladivo proti ariánům") či Atanáš Západu. Zemřel 13. ledna 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve. Životopis Hilariův, sepsaný Venantiem Fortunatem kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však Jeronýmovy poznámky v De viris illustribus' (kap. 100), Kronika Sulpicia Severa (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních hymnů. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých alexandrijských teologů, Órigena a Atanáše (Athanasia). Zvláště v exegetických dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho biblických spisů se nám zachovaly Tractatus super Psalmos a Commentarius in Evangelium Matthaei.

Kult[editovat | editovat zdroj]

Svátek se slaví 14.ledna[1], translatio ostatků 29.června.

  • Poitiers, chrám St-Hilaire-della-Celle - nejstarší místo zprvu franského (galského) regionálního kultu, hrob sv. Hilaria; významná románská architektonická památka ze 12.století
  • Le Puy; patrocinium zdejšího biskupství
  • Arles
  • Benevento, chrám Sant'Ilario - langobardská svatyně z let 568 - 774; významná architektonická památka
  • Parma, chrám Sant'Ilario - uložena část relikvií
  • Karlštejn, kaple Svatých ostatků - relikviářový obraz sv. Hilaria od Mistra Theodorika

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Svatý Hilarius bývá vyobrazen jako bezvousý kněz v oděvu biskupa s drakem či s hadem ariánské hereze, na něhož šlape.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg - Rom - Wien 1992, svazek 6, s. 634

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg - Rom - Wien 1992, svazek 6, s. 634 - 635.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.