Tuchoměřice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tuchoměřice
Pohled na severozápadní část obce
Znak obce TuchoměřiceVlajka obce Tuchoměřice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ020A 539767
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Praha-západ (CZ020A)
Obec s rozšířenou působností Černošice
Pověřená obec Hostivice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 8,87 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 496 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 314 m n. m.
PSČ 248 75 až 252 67
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 1
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu V Kněžívce 212
25267 Tuchoměřice
Starosta Ing. Jaroslav Radostný
Oficiální web: www.tuchomerice.eu
Email: ou.tuchomerice@volny.cz
Tuchoměřice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Tuchoměřice
Tuchoměřice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Tuchoměřice se nachází v okrese Praha-západStředočeském kraji, v mělkém údolí horního toku Únětického potoka zhruba 11 km severozápadně od centra hlavního města Prahy. Na jihovýchodě sousedí s pražskou městskou částí Přední Kopanina. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.

Obec Tuchoměřice má jedinou část, která leží ve dvou katastrálních územích - Tuchoměřice a Kněžívka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi (Tuchmeritz) pochází z roku 1301.

Jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Jezuitská rezidence (Tuchoměřice) a Kostel svatého Víta (Tuchoměřice).

Nalézá se v místě dřívějšího farního kostela sv. Linharta, který zanikl v době husitských válek. První zmínka o tomto kostele je z roku 1352 a nachází se v papežských registrech. V roce 1573 zakoupila Staroměstská jezuitská kolej Klementinum statek Kopaninu, kam každý týden vysílala svého kněze, aby zde sloužil mši a kázal. Tak začalo působení jezuitů v oblasti Tuchoměřic.

V roce 1667 se začíná na náklady majitele Tuchoměřic Zikmunda Sluzského (zemřel 1618) se stavbou nového kostela – kostela sv. Víta; současně se začíná s výstavbou kaple sv. Rozálie. V roce 1615 byly Tuchoměřice koupeny Otou Jindřichem z Wartemberka, ten je v roce 1623 prodal staroměstským jezuitům, pro které byla koupě výhodná, neboť Tuchoměřice sousedily s jejich statkem Kopaninou. O koupi rozhodl P. Valentin Coronius a jako první působil v Tuchoměřicích P. Adam Kravarský, známý misionář.

Na místě starého kostela a původně gotické tvrze, Sluzskými přebudované na renesanční sídlo, byl zbudován nový kostel s přiléhající rezidencí. Stavba kostela byla dokončena k roku 1668 a postupně byl vybavován oltáři, z roku 1778 je iluzivní architektonická malba hlavního oltáře, jejímž autorem je malíř a jezuitský laický bratr Josef Kramolín. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl kostel nadále používán jako farní, rezidence byla používána jako fara. V roce 1898 zde byl zřízen ústav pro rekonvalescenty nadací Pislingovou a spravován řádem milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Po zrušení řádu v 50. letech ústav připadl nemocnici Motol. Od roku 1998 řeholní dům Institutu Komunity Chemin Neuf.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Smíchov[2]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Smíchov
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Smíchov
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-západ[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-západ[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-západ[5]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-západ[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-západ[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Tuchoměřice (přísl.Pazderna, 741 obyvatel, poštovní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[8] zvěrolékař, výroba cementového zboží, cihelna, družstvo pro rozvod elektrické energie v Tuchoměřicích, 2 holiči, 8 hostinců, kolář, kovář, 3 krejčí, léčebný ústav pražské všeobecné nemocnice, 3 mlýny, 2 obuvníci, 2 pekaři, pumpař, 4 rolníci, řezník, 5 obchodů se smíšeným zbožím, tesařský mistr, 2 trafiky, truhlář, 2 zahradníci, zámečník.

Ve vsi Kněžívka (540 obyvatel, samostatná ves se poté stala osadou Tuchoměřic, později zanikla) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] zubní lékař, družstvo pro rozvod elektrické energie v Kněživce, 2 hostince, kolář, 2 konsumy, kovář, krejčí, 2 mlýny, 3 obuvníci, pekař, pohřební úatav, 3 rolníci, 2 řezníci, 2 sedláři, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 trafiky, truhlář, velkostatek Řádu premonstrátů na Strahově, zednický mistr.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Víta
  • Zámek Tuchoměřice na návrší nad obcí – bývalá jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta. Na místě starší tvrze postavil G. D. Orsi v letech 1665–1675 patrovou obdélnou stavbu s vnitřním dvorem a arkádami. K severní straně přistavěno v 18. století dnešní vstupní křídlo.
  • Kostel sv. Víta je obdélná raně barokní stavba bez věže, patrně též od G. D. Orsiho z let 1667–1669 s valenými klenbami a iluzivními malbami od J. Kramolína z roku 1768. Na hlavním oltáři dva obrazy od J. J. Heinsche z doby kolem 1683.
  • Kamenný kříž před zámkem z roku 1770
  • Kaple sv. Václava z roku 1882 v Kněživce
  • Kaple svaté Rozálie se hřbitovem na východ od obce. Barokní z let 1673–1675 s iluzivními malbami J. Kramolína.
  • Socha Panny Marie Immaculaty směrem k Malým Číčovicím z let 1711–1712.[10]
  • Přírodní památka Kněživka, buližníkový ostroh v opuštěném kamenolomu, pozůstatek někdejší abraze mořského pobřeží. Dutiny v buližnících jsou vyplněny svrchnokřídovými usazeninami s množstvím zkamenělin. (nadmořská výška 335 až 343 m, výměra 0,20 ha, vyhlášeno roku 1978)
  • Přírodní památka Pazderna

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Strejc (pseudonym Vetter), bratrský kněz a kantor (syn Jiřího Strejce, známého bratrského kněze a překladatele bible a žalmů, starší bratr  Daniela Strejce-Vettera) zemřel v Tuchoměřicích v roce 1617.[11]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 1 km vede dálnice D7 (dřívější rychlostní silnice R7) s exitem 3 (Kněževes).

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Z obce vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Brandýsek, Jeneč, Kladno, Praha, Slaný, Smečno, Středokluky, Třebusice.
  • Železniční doprava – Po trati 121 v roce 2017 jezdily v létě 2 páry osobních vlaků o sobotách a nedělích.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Panoramatický snímek jezuitského sídla, vlevo kostel sv. Víta

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  3. Vládní nařízení č. 205/1926 Sb., Vládní nařízení č. 222/1926 Sb.
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  8. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1740. (česky a německy)
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 581. (česky a německy)
  10. Poche, Umělecké památky IV., str. 111n.
  11. Databáze autorit Národní knihovny ČR AUT: jk01121401

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]