Tuchoměřice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tuchoměřice
Pohled na severozápadní část obce
Pohled na severozápadní část obce
Znak obce TuchoměřiceVlajka obce Tuchoměřice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ020A 539767
Pověřená obec Hostivice
Obec s rozšířenou působností Černošice
Okres (LAU 1) Praha-západ (CZ020A)
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 538 (2020)[1]
Rozloha 8,87 km²
Nadmořská výška 314 m n. m.
PSČ 248 75 až 252 67
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa obecního úřadu V Kněžívce 212
25267 Tuchoměřice
info@outuchomerice.cz
Starosta Ing. Pavel Cihlář, Ph.D.
Oficiální web: www.outuchomerice.cz
Tuchoměřice na mapě
Tuchoměřice
Tuchoměřice
Další údaje
Kód části obce 403202
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Tuchoměřice se nachází v okrese Praha-západStředočeském kraji, v mělkém údolí horního toku Únětického potoka zhruba 11 km severozápadně od centra hlavního města Prahy. Na jihovýchodě sousedí s pražskou městskou částí Přední Kopanina. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.

Obec Tuchoměřice má jedinou část, která leží ve dvou katastrálních územích – Tuchoměřice a Kněžívka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi (Tuchmeritz) pochází z roku 1301.

Jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Jezuitská rezidence (Tuchoměřice) a Kostel svatého Víta (Tuchoměřice).

Nalézá se v místě dřívějšího farního kostela sv. Linharta, který zanikl v době husitských válek. První zmínka o tomto kostele je z roku 1352 a nachází se v papežských registrech. V roce 1573 zakoupila Staroměstská jezuitská kolej Klementinum statek Kopaninu, kam každý týden vysílala svého kněze, aby zde sloužil mši a kázal. Tak začalo působení jezuitů v oblasti Tuchoměřic.

V roce 1667 se začíná na náklady majitele Tuchoměřic Zikmunda Sluzského (zemřel 1618) se stavbou nového kostela – kostela sv. Víta; současně se začíná s výstavbou kaple sv. Rozálie. V roce 1615 byly Tuchoměřice koupeny Otou Jindřichem z Wartemberka, ten je v roce 1623 prodal staroměstským jezuitům, pro které byla koupě výhodná, neboť Tuchoměřice sousedily s jejich statkem Kopaninou. O koupi rozhodl P. Valentin Coronius a jako první působil v Tuchoměřicích P. Adam Kravarský, známý misionář.

Na místě starého kostela a původně gotické tvrze, Sluzskými přebudované na renesanční sídlo, byl zbudován nový kostel s přiléhající rezidencí. Stavba kostela byla dokončena k roku 1668 a postupně byl vybavován oltáři, z roku 1778 je iluzivní architektonická malba hlavního oltáře, jejímž autorem je malíř a jezuitský laický bratr Josef Kramolín. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl kostel nadále používán jako farní, rezidence byla používána jako fara. V roce 1898 zde byl zřízen ústav pro rekonvalescenty nadací Pislingovou a spravován řádem milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Po zrušení řádu v 50. letech ústav připadl nemocnici Motol. Od roku 1998 řeholní dům Institutu Komunity Chemin Neuf.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Smíchov[2]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Smíchov
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Smíchov
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-západ[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-západ[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-západ[5]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-západ[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-západ[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Tuchoměřice (přísl.Pazderna, 741 obyvatel, poštovní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[8] zvěrolékař, výroba cementového zboží, cihelna, družstvo pro rozvod elektrické energie v Tuchoměřicích, 2 holiči, 8 hostinců, kolář, kovář, 3 krejčí, léčebný ústav pražské všeobecné nemocnice, 3 mlýny, 2 obuvníci, 2 pekaři, pumpař, 4 rolníci, řezník, 5 obchodů se smíšeným zbožím, tesařský mistr, 2 trafiky, truhlář, 2 zahradníci, zámečník.

Ve vsi Kněžívka (540 obyvatel, samostatná ves se poté stala osadou Tuchoměřic, později zanikla) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] zubní lékař, družstvo pro rozvod elektrické energie v Kněživce, 2 hostince, kolář, 2 konsumy, kovář, krejčí, 2 mlýny, 3 obuvníci, pekař, pohřební úatav, 3 rolníci, 2 řezníci, 2 sedláři, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 trafiky, truhlář, velkostatek Řádu premonstrátů na Strahově, zednický mistr.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Víta
  • Zámek Tuchoměřice na návrší nad obcí – bývalá jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta. Na místě starší tvrze postavil G. D. Orsi v letech 1665–1675 patrovou obdélnou stavbu s vnitřním dvorem a arkádami. K severní straně přistavěno v 18. století dnešní vstupní křídlo.
  • Kostel sv. Víta je obdélná raně barokní stavba bez věže, patrně též od G. D. Orsiho z let 1667–1669 s valenými klenbami a iluzivními malbami od J. Kramolína z roku 1768. Na hlavním oltáři dva obrazy od J. J. Heinsche z doby kolem 1683.
  • Kamenný kříž před zámkem z roku 1770
  • Kaple sv. Václava z roku 1882 v Kněživce
  • Kaple svaté Rozálie se hřbitovem na východ od obce. Barokní z let 1673–1675 s iluzivními malbami J. Kramolína.
  • Socha Panny Marie Immaculaty směrem k Malým Číčovicím z let 1711–1712.[10]
  • Přírodní památka Kněživka, buližníkový ostroh v opuštěném kamenolomu, pozůstatek někdejší abraze mořského pobřeží. Dutiny v buližnících jsou vyplněny svrchnokřídovými usazeninami s množstvím zkamenělin. (nadmořská výška 335 až 343 m, výměra 0,20 ha, vyhlášeno roku 1978)
  • Přírodní památka Pazderna

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Strejc (pseudonym Vetter), bratrský kněz a kantor (syn Jiřího Strejce, známého bratrského kněze a překladatele bible a žalmů, starší bratr  Daniela Strejce-Vettera) zemřel v Tuchoměřicích v roce 1617.[11]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 1 km vede dálnice D7 (dřívější rychlostní silnice R7) s exitem 3 (Kněževes).

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Z obce vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Brandýsek, Jeneč, Kladno, Praha, Slaný, Smečno, Středokluky, Třebusice.
  • Železniční doprava – Po trati 121 v roce 2017 jezdily v létě 2 páry osobních vlaků o sobotách a nedělích.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Panoramatický snímek jezuitského sídla, vlevo kostel sv. Víta

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  3. Vládní nařízení č. 205/1926 Sb., Vládní nařízení č. 222/1926 Sb.
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  8. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1740. (česky a německy)
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 581. (česky a německy)
  10. Poche, Umělecké památky IV., str. 111n.
  11. Databáze autorit Národní knihovny ČR AUT: jk01121401

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]