Josef Kramolín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Josef Kramolín (11. dubna 1730, Nymburk27. dubna 1802, Karlovy Vary) byl český malíř. Patřil ke generaci českých pozdně barokních umělců, jejichž dílo bylo eklektizující. Volně kombinoval prvky ještě přežívajícího barokního umění (uzavřená kompozice - trojúhelníková, používání diagonál, šroubovice; používání prvků iluzivní architektury), rokoka (barevnost, popisnost, líbeznost, rokajové motivy) a nastupujícího klasicismu.

Životopisné údaje[editovat | editovat zdroj]

V matričních záznamech nymburské fary se nachází zápis o jeho křtu ze dne 12. 4. 1730. Byl pokřtěn jako Josef Karel. Rodiče Josefa Kramolína byli již trvale usazeni v Nymburce, jmenovali se Josef Jiřík Kramolín (1706 - 1733) a Barbora, rozená Smetanová (1701 - 1751). Dědečkem byl pravděpodobně mlynář Ondřej, který přišel do Nymburka v roce 1695 neznámo odkud, v Nymburce se oženil s dcerou radního Barborou, rozenou Strakovou. J. Kramolín měl dva sourozence, bratra Václava (1733-1799), který byl svým povoláním také malíř a sestru Barboru Dorotu (1732-?).

J.Kramolín byl rodiči veden spíše ke zpěvu, v roce 1743 působil krátce jako sborista v chrámu sv.Víta v Praze. Pobýval také v benediktinském klášteře při kostele sv. Markéty v Břevnově. Poté, co Prahu začali obléhat Prusové se vrátil do Nymburka, ale brzy odešel do Kutné Hory, do semináře při kostele sv. Barbory (jezuité), aby dokončil své vzdělání. V Kutné Hoře dostal první základy malířského umění od malíře Víta Hrdličky. V roce 1751 J.Kramolínovi zemřela matka, někdy v této době se Josef vrátil do Nymburka, již rozhodnutý stát se malířem. Po matčině smrti odešel do Prahy, kde byl panem profesorem Josefem Hotzkým doporučen jako učedník k Františku Xaverovi Palkovi, který právě pracoval na freskách v jezuitském chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Od F. X. Palka dostal základy freskařství, učil se míchat barvy a zdokonaloval se v kresbě. V této době dostal i své první samostatné zakázky.

V roce 1757 odešel do Vídně, kde se 5. 10. 1757 zapsal na K.k.Hofakademie der Maler, Bildhauer und Baukunst. Na vídeňské akademii zůstal jen několik měsíců, už v dubnu následujícího roku byl přijat jako novic do Jezuitského řádu v Praze. Jako laický bratr působil v S. J. až do jeho zrušení v roce 1773. V archivech lze najít záznamy o jeho pobytech na řádových kolejích - v r.1758 byl veden jako novic v Brně, v roce 1759 jako novic na koleji při chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, v letech 1760 - 1770 byl veden jako laický bratr v koleji při sv. Klimentu na Starém Městě v Praze (Klementinum), v roce 1771 opět u sv. Mikuláše, v roce 1772 v Chomutově a v roce 1773 v Litoměřicích. V této době maloval zejména iluzivní oltářní architektury v řádových chrámech.

Po zrušení S.J. se stal malířem na volné noze. Když pracovně pobýval v klášteře v Teplé, seznámil se tam s Kateřinou Weczerschic, s níž odešel do jejího rodného města - Karlových Varů, kde se vzali 2. 5. 1775. V Karlových Varech zakoupili dům U španělského kříže, později ještě dům U modré hvězdy. V roce 1802 se stal malíř v Karlových Varech radním. Z Karlových Varů vyjížděl pak za prací. V pražské strahovské knihovně je záznam o jeho návštěvě “Di 10 Decembris A 1799. Josephus Kramolin Frater Senior exjesuita Pictor Historiarum Carolo Thermensis.“ z roku 1799. Zemřel v Karlových Varech na zápal plic v dubnu 1802.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Kramolínova díla je ve fresce. V tomto oboru se věnoval především malbě iluzivních oltářních architektur a freskových cyklů s náboženskou tématikou. Jediné fresky s profánní tematikou se dochovaly v Poštovním dvoře v Karlových Varech. Iluzivní oltáře jsou napodobeninou skutečné oltářní architektury ve fresce a odpovídají svým tvaroslovím dobovým, vrcholně barokním oltářům. J. Kramolín navázal na iluzionismus (fikcionalismus) A. Pozza, který byl přinesen do Čech prostřednictvím působení Pozzova žáka Kryštofa Tausche a Jana Hiebla. Kromě Tausche a Hiebla se z domácích malířů věnovali malbě iluzivních oltářů Jan Pešina a Jakub Steinfels ze Steinfelsu, Siard Nosecký, Josef Lux, Jan Kuben, Josef Hager, Tadeáš Supper, Jan Ferdinand Schor, Jan Quirin Jahn a umělcův bratr Václav Kramolín.

Malíř byl velice produktivní. Soupis jeho díla pořídila už v roce 1952 J. Lišková, soupis míst působení poskytuje kniha C. Nödla z roku 2007. C. Nödl vychází z dopisu, který psal Josef Kramolín rok před svou smrtí neznámému adresátovi a v němž vyjmenovává některá svá díla a místa působení. Kromě tohoto dopisu se dochoval i rukopis rodinné kroniky Kramolínů, do níž sám malíř zapisoval. Dosud neexistuje zcela ověřený soupis jeho děl, kde by byl přesně specifikován stav dochování. V následujícím přehledu díla, jsou uvedena s detaily ta, o nichž je známo, že existují. Neověřená jsou uváděna jen jako místo působiště. Mnohá svá díla malíř signoval a datoval, zvláště fresky, ale mnohá díla mají nejasnou dataci.

50. a 60. léta[editovat | editovat zdroj]

V této době malíř působil jako učedník u F. X. Palka

první samostatné práce z 50. let - dnes neznámé[editovat | editovat zdroj]

  • Sedlec - pro preláta Jakuba
  • Nové Dvory
  • Suchdol u Kutné Hory
  • Malešov
  • Pelhřimov

dochovaná v kopii[editovat | editovat zdroj]

iluzivní oltáře ze 60.let 18. století - freska[editovat | editovat zdroj]

Iluzivní oltář v Tuchoměřickém kostele

70. léta[editovat | editovat zdroj]

80. léta[editovat | editovat zdroj]

90. léta - 1802[editovat | editovat zdroj]

  • Děčín, zámecký sál, fresky - nedochováno, fresková výzdoba kostela sv. Kříže, 1791
  • Karlovy Vary, Poštovní sál (1792), freska nástropní s Múzami, gotizující dekorace stěn, fresky s náměty z antické mytologie
  • Karlovy Vary, Český sál, fresky - nedochováno
  • Karlovy Vary, portréty A. L. Stöhra, Dory Veselé, J. Stöhra, dr. D. Bechera

nezařazené[editovat | editovat zdroj]

soubor ze strahovské obrazárny, který obsahuje několik obrazů nejasného autorství, ale jsou tradičně připisovány J. Kramolínovi:

  • Poslední večeře
  • Krucifix (Ukřižovaný Ježíš)
  • Sv. Josef prodaný do Egypta
  • Sv. Jeroným
  • Sv. Jan Křtitel
  • Kamenování sv. Štěpána
  • David
  • Podobizna J. V. Mayera
  • Krajina se stafáží
  • Národní galerie - dvě kresby krajinek

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LIŠKOVÁ, Jiřina, Freskařské dílo Josefa a Václava Kramolínových (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha, 1950.
  • NÖDL, Carl, Die Kramolin Saga, Wien, 2006.
  • NÖDL, Carl, Franz Schubert und die Künstler Familie Cramolini, Wien, 2001.
  • PREISS, Pavel, Barokní ilusivní malba architektur v Čechách a její slohový původ (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha, 1949.
  • RENDLOVÁ, Magda, Freskařské dílo Josefa Kramolna v severních Čechách (diplomová práce), Masarykova univerzita v Brně, Brno, 2006.
  • VOTOUPAL, Igor, K původu malířů Josefa (1730-1802) a Václava (1733-1799) Kramolínů , Umění LII, 2004, č.5, s.452-454.