V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Andula Sedláčková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andula Sedláčková
Andula488 archive-vseobecne-01.jpg
Narození 29. září 1887
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. listopadu 1967 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Marcella Sedláčková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Alois Sedláček
bratr Jára Sedláček
1. manžel Max Urban
2. manžel Josef Kašpar
dcera Marcella Sedláčková

Andula Sedláčková (29. září 1887 Praha-Nové Město[1]24. listopadu 1967 Praha) občanským jménem Anna Sedláčková, byla česká divadelní a filmová herečka, první česká filmová hvězda, držitelka státní ceny 1927, zasloužilá umělkyně 1967.

Divadelní dráha[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v divadelní rodině, herci byli její rodiče (otec Alois Sedláček, byl členem činohry a režisérem Národního divadla), matka Marcela [2] i bratr Jára Sedláček, po celý život používala své zdrobnělé jméno Andula, jímž ji oslovovali její přátelé a obdivovatelé. Začínala hrát v Národním divadle, ještě jako šestnáctiletá elévka v představení Děti kapitána Granta (1903), dlouhá léta s menšími přestávkami byla členkou činohry Národního divadla (1905–1919, 1922–1923, 1925–1928, 1929–1933, krátce též v 1938), později zde hostovala. V letech 19191921 byla členkou Divadla na Vinohradech,[3] kde později též často hostovala.[4] Byla žačkou slavné herečky Marie Hübnerové (1862–1931). V roce 1939 založila vlastní Divadlo Anny Sedláčkové (DAS) v Jungmannově ulici (dnešní Mozarteum), které existovala v průběhu protektorátu šest sezón do roku 1944. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha bylo DAS v roce 1942 na půl roku uzavřeno.

Na divadelních scénách okouzlovala v rolích mladých půvabných žen od pubertálních dívek až po zralé ženy. Později se její tvorba posunula k náročnějším psychologickým rolím. Mezi její významné a ceněné role, napsané autory klasickými (Shakespeare, Schiller), ale i současnými (Sardou, Savoir, Duvernois, G. B. Shaw, Oscar Wilde, William S. Maugham) patří např. Cyprienna (Victorien Sardou, 1913), Líza Doolittlová v Pygmalionu (G. B. Shaw, 1913), Kleopatra v Caesarovi a Kleopatře (G. B. Shaw, 1917), Královna Kristýna (A. Strindberg, 1922) a Marie Stuartovna (F. Schiller, 1935).

Nejslavnější rolí, v které excelovala celkem třikrát, byla ovšem Margueritta Gautierová v Dámě s kaméliemi od (A. Dumas ml., 1916, 1928, 1934). Jejími partnery byli postupně Jiří Steimar, Hugo Haas a Otto Rubík.

Sama si vybírala repertoár, obvykle označovaný za konverzační nebo salónní, v němž dovedla vystihnout charaktery s nenuceným společenským vystupováním a francouzskou elegancí a šarmem. Vynikala hereckým mistrovstvím i osobním půvabem, jejím velkým hereckým vzorem byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová. Podle ní si nějakou dobu vybírala i část repertoáru, vedle Dámy s kaméliemi také např. Orlík (Edmond Rostand, 1928) Walewská a Napoleon (Johan Bojer, 1932) aj.

K jejím oblíbeným dramatikům patřil také například Jaroslav Hilbert (1871–1936), v jehož klíčových hrách vytvořila titulní postavy, např. Věru v Jejich štestí (1916), Jarinu v Hnízdu v bouři (1917), Irenu ve stejnojmenné hře Irena (1929), Milenu Matušovou ve hře Pěst (1930), ve hře Třidič štěrku (1930) nebo Marii Bílou ve hře Blíženci (1931). Ve 30. letech s úspěchem hrála postavy francouzského dramatika Marcela Acharda (1899–1974), např. Marcelina (1929), Domino (1932), Migo z Montparnassu (1934).

Proslavena byla svými častými spory s vedením obou divadel, odkud často odcházela. Čtyři roky trval ale také její soudní spor se spisovatelem Jaroslavem Mariou (1870–1942), který se o ní nelichotivým způsobem vyslovil ve svém eseji Hilar (1935).

Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Po roce 1945 už vystupovala jenom zřídka. Zemřela na následky srážky s motocyklem u tehdejšího Tylova divadla (Stavovské divadlo). Herečkou byla i její dcera Marcella Sedláčková (1926–1969), která se narodila ze vztahu s ekonomem a politikem Františkem Xaverem Hodáčem (1883–1942). Andula byla dvakrát vdaná: nejprve s architektem Maxem Urbanem v letech 1911–1921, potom v období 1921–1942 s advokátem Josefem Kašparem.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Anna Sedláčková zahajovala svou hvězdnou kariéru co Eliza v Shawově PYGMALIONU. Praha šílela nadšením. V první scéně pršel na jevišti skutečný déšť. To mne tak ohromilo, že se pitomec na nic jiného z toho slavného představení nepamatuju, než na kouzelný Andulin hlas.
— Jiří Voskovec[5]

Filmová dráha[editovat | editovat zdroj]

Plakát k filmu společnosti ASUM Idyla ze staré Prahy z roku 1913 je považován za nejstarší český filmový plakát. Je uložen ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea

Andula Sedláčková se provdala za architekta a filmového tvůrce Maxe Urbana, s nímž založila roku 1912 filmovou společnost ASUM. Jsou považováni za průkopníky českého filmu; plakát k filmu Idyla ze staré Prahy z roku 1913 je považován za nejstarší český filmový plakát.

Společnost fungovala ve skromných podmínkách, nejprve ve Vodičkově ulici č. 35, tzv. domečku, který patřil rodině Urbanů, později natáčeli také v pronajaté vile v Praze u železničního mostu. Krátké němé filmy, v nichž většinou hrála Andula Sedláčková hlavní postavy a jejími partnery byli často její otec nebo bratr, využívaly jednoduchých zápletek a intrik. Náměty nebyly náročné, byly psány často vyloženě „na tělo“ Andule Sedláčkové.

Většina z filmů společnosti ASUM se nedochovala, z některých zbyla jen torza. Výjimkou je kompletní kopie filmu Konec milování z roku 1913, která se zachovala; film se natáčel ve vile Urbanových pod Vyšehradem, exteriéry v Choceradech, na Jílovišti a v Šárce. Společnost ASUM vyrobila celkem 18 filmů, poslední v roce 1919.

Sedláčková ve společnosti působila i jako autorka námětů a scenáristka některých filmů. Po krachu společnosti ASUM Sedláčková i Urban na film zanevřeli a Sedláčková se pak objevovala ve filmu jen sporadicky. Umělecky nejhodnotnější její rolí byla role Kněžny v němé verzi adaptace Jiráskovy Lucerny (1925), kterou režíroval Karel Lamač (1897–1952).

Naposledy se Sedláčková ve filmu objevila v jednom z prvních českých zvukových filmů Tajemství lékařovo (1930), který v Paříži natáčela podle námětu Jamese Barrieho americká společnost Paramount. Režíroval Julius Lébl a vedle Anduly v něm hráli také: Václav Vydra, Karel Jičínský, Růžena Šlemrová, Theodor Pištěk, Fred Bulín, Nina Ninon a Marie Buddeusová.

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1904 A. V. Krylov: Medvěd námluvčím, Jelizaveta, Národní divadlo, režie Alois Sedláček
  • 1907 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Puk, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
  • 1909 William Shakespeare: Benátský kupec, Nerissa, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
  • 1910 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Mela, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
  • 1912 Hermann Bahr: Zuzanka, Jenka, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
  • 1916 F. X. Svoboda: Čekanky, Jiřina, Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
  • 1919 Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac, Roxana, Národní divadlo, režie Jaroslav Hurt
  • 1920 Oscar Wilde: Na čem záleží, Gwendoline, Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý
  • 1921 J. Deval: Nerozhodná, Arletta, Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý
  • 1922 G. B. Shaw: Pygmalion, Líza, Národní divadlo, režie Karel Mušek
  • 1923 Moliere: Misantrop, Celiména, Národní divadlo, režie Karel Dostal
  • 1927 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, titul. role, Národní divadlo, režie Milan Svoboda
  • 1927 W. S. Maugham: Viktorie (Útulný domov), titul. role, Divadlo Vlasty Buriana
  • 1928 Oscar Wilde: Salome, titul role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
  • 1929 M. Achard: Marcelina, titul. role, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
  • 1932 A. P. Čechov: Tři sestry, Máša, Národní divadlo, režie Vojta Novák
  • 1934 H. Becque: Pařížanka, Klotilda, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
  • 1935 V. Sardou: Rozveďme se!, Cyprienna, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
  • 1938 J. Deval: Továryš, Taťána, Divadlo Na Slupi
  • 1939 Oscar Wilde: Bezvýznamná žena, Gladys, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Anna Sedláčková
  • 1940 H. Coubier: Aimée, titul. role, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Anna Sedláčková
  • 1942 Vilém Werner: Právo na hřích, matka, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Vilém Werner
  • 1943 Václav Štech: Třetí zvonění, Kváčková, Divadlo Anny Sedláčkové, režie B. Hradil
  • 1944 J. Zimmermann: Zásluhy paní Keglové, titul. role, Divadlo Anny Sedláčkové, režie Zdeněk Vyskočil
  • 1947 N. Coward: Ze soboty na neděli, Janet, Divadlo Na Slupi
  • 1947 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, paní Erlyneová, Divadlo na Vinohradech, režie Bedřich Vrbský
  • 1956 Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, Královna Alžběta, Haló kabaret

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Scénáře[editovat | editovat zdroj]

Námět[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 430
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  5. Jiří Voskovec: Klobouk ve křoví, Československý spisovatel, Praha, 1966, str. 18

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]