Josef Kodíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Kodíček
Josef Kodíček 20. léta.jpg
Narození 24. ledna 1892
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. listopadu 1954 (ve věku 62 let)
Mnichov
Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
Povolání novinář, spisovatel, režisér, překladatel a básník
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kodíček (24. ledna 1892, Praha[1]3. listopadu 1954, Mnichov, Německo) byl český režisér, dramaturg, novinář, divadelní publicista a kritik, překladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě pokračoval v Praze ve studiu práv. Již v době studií se stal spoluzakladatelem literární revue Scéna (1912) a v následujících dvou letech byl jejím redaktorem. V roce 1915 byl nasazen v 1.světové válce na Balkáně. Po návratu se věnoval kulturní publicistice a v letech 19191927 byl vedoucím redaktorem divadelní rubriky deníku Tribuna. Publikoval rovněž v dalších periodikách, např. Scéna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo. Používal rovněž pseudonymy J. Albert a E. V. Prokop [2] a šifru K-ček. Jako divadelní kritik byl spolu s M. Ruttem a K. H. Hilarem obhájcem směru „civilismus“, oceňující všední záležitosti jedince a jeho vnitřní soukromí [3]. Byl významným představitelem české meziválečné kultury [4], patřil k blízkým přátelům bratří Čapků, Eduarda Basse a Františka Langera, byl členem kruhu „pátečníků[5].

V letech 19271930 pracoval jako dramaturg a příležitostně i jako režisér Divadla na Vinohradech [6] [7]. K dramaturgické práci jej přizval Karel Čapek [8]. Ve svých deseti režiích uplatňoval odvozený hilarovský postexpresionismus [9]. V roce 1931 se pokusil i o filmovou režii, avšak ve výsledku nebyl úspěšný [10] [11]. Od roku 1938 žil v exilu u Londýna (v městečku Walton on Thames v domě zařízeném českým architektem a výtvarníkem Antonínem Heythumem [12]). V roce 1939 se stal redaktorem českého vysílání BBC, byl také šéfredaktorem časopisu Central-European Observer a tento vedl i po válce. Po válce se již do vlasti natrvalo nevrátil a od roku 1951 až do své smrti pracoval v Rádiu Svobodná Evropa (RFE), pro jehož rubriku „Hra týdne“ natočil téměř sto dramatických děl.

Jeho manželkou byla Rakušanka Illa Knina, majitelka pražské firmy na výrobu dámského prádla [13]. Jeho bratr Arnold Kodíček byl lékařem. Josef Kodíček byl židovského původu. Jeho prapředci v době pobělohorské přijali židovské náboženství, aby nemuseli emigrovat [14].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Josef Kodíček, to je jméno, které už dnes nikomu nic neříká, ale po první válce to byl nejobávanější divadelní kritik s nesmírně vysokými a náročnými estetickými měřítky.
— Eduard Kohout[15]

Divadelní režie, výběr (Divadlo na Vinohradech)[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1930 Když struny lkají, režie Friedrich Fehér (J. Kodíček se podílel na scénáři)
  • 1931 Loupežník, režie Josef Kodíček (filmový režijní debut, připravil rovněž scénář)
  • 1931 Obrácení Ferdyše Pištory, režie Josef Kodíček (společně s K. Poláčkem připravil i scénář)
  • 1936 Golem, režie Julien Duvivier (J. Kodíček se podílel na scénáři)

Literatura a publicistická činnost, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1927 Václav Špála (monografie)
  • 19271932 Nové české divadlo – čtyři svazky 1918–1926; 1927; 1928–1929; 1930–1932 (vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien v edici Aventinum) – redigoval společně Dr. Miroslav Rutte a Josef Kodíček
  • 1937 Čtvrt století české činohry (studie – in Přítomnost č.14–18)

Překlady, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1920Leonhard Frank: Člověk jest dobrý. Praha : Gust. Voleský, 1920. 137 S.
  • 1930 – Ferdinand Bruckner: Zločinci (Die Verbrecher) – divad. hra, přeložil J. Kodíček pod pseudonymem E. V. Prokop [17]
  • 1938Lion Feuchtwanger: Úspěch (román)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce pražské židovské náboženské obce
  2. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 356
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 107
  4. http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/patecni-vecer-josef-kodicek-a-svobodna-evropa--904845
  5. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 66–9, ISBN 80-85625-19-9
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 122, 254
  7. Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 116
  8. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72
  9. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 254
  10. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 145
  11. Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 26-7, 30
  12. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 66, ISBN 80-85625-19-9
  13. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 145
  14. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 67, ISBN 80-85625-19-9
  15. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 144-5
  16. REF http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/52095-stastlivec-sulla-1951.html
  17. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 156

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]