Červený a černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Červený a černý je román francouzského spisovatele Stendhala. Tento román popisuje rozpor ambiciózního hlavního hrdiny, Juliána Sorela, mezi vojenskou kariérou a nebo úspěchem v duchovní kariéře. Název knihy je od tohoto odvozen, tedy červené francouzské vojenské uniformy a barvě kněžské sutany.

Námět[editovat | editovat zdroj]

Námět je z minulosti, příběh se odehrává v konkrétních lokalitách v různých, místně určených částech Francie. Prostředí románu obsahuje prvky a motivy venkova i města, především Verrières a Paříže. Námětem je příběh Juliena Sorela, obdivujícího Napoleona, usilujícího o kněžskou kariéru.

Téma[editovat | editovat zdroj]

Dvě hlavní témata: psychologické pohnutky hlavního hrdiny – Juliena Sorela a střídání prostředí.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Julien Sorel je ústřední postavou románu, je synem tesaře, v mládí zatracován svým otcem pro svou fyzickou slabost. Nepokrytě obdivuje Napoleona, je cílevědomý, není spokojen se svým postavením, snaží se udělat kariéru, naučí se nazpaměť celou bibli. Velmi rozporuplný, svazuje ho láska a ctižádost.

Paní de Renal je manželkou starosty, matka několika dětí. Její manžel není moc velký milovník a tak snáze podlehne kouzlu Juliena, zvláště, co si jej oblíbily i její děti. Přesto po vyzrazení jejich poměru volí svou rodinu, ale nikdy na Juliena nezapomene.

Matylda de la Mole' je dcerou významného šlechtice, mladá, má vše na co si vzpomene. Zpočátku Julienovi klade odpor, netrvá však dlouho a bezhlavě se do Juliena zamiluje. Po incidentu ve Veriéres se ho snaží zachránit, ale zbytečně. Po Julienově smrti se vdá za pařížského šlechtice.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj je rozdělen na jednotlivé události.

Julien Sorel je synem tesaře, narodil se ve Verrières. Nepokrytě obdivuje Napoleona, rád se věnuje knihám a sní o kariéře kněze. Jeho zájmy jsou však s rozporu se zájmy jeho otce dvou bratrů.

Jednou se pan de Rênal, verriérský starosta, rozhodl, že Juliána zaměstná jako vychovatele svých tří dětí, jelikož Julián uměl dobře latinsky, znal celou bibli a měl se stát knězem. Julián jeho nabídku rád přijal a okamžitě musel nastoupit. Děti si Juliána velice oblíbily a časem jeho vztah s ženou starosty, paní de Rênal, přerostl v milostný. Po čase pan de Rênal pojal podezření a poslal tedy Juliána pryč do kněžského učení do Besançonu.

V tomto učení byl ze začátku Julián neoblíbený, ale časem si, za podpory ředitele semináře abbé Pirrarda, oblibu získal. Poté abbé Pirrard odstoupil a odstěhoval se. V Paříži se setkal s hrabětem de la Mole, který chtěl Juliána přijmout za svého sekretáře. Julián se tedy usídlil v Paříži.

Při práci pro pana de la Mole se Julián seznámil s pařížskou vyšší třídou. Časem se však zamiloval do dcery pana de la Mole Matyldy, která jeho lásku opětovala a poté otěhotněla. Řekla to svému otci, ten sice zuřil, avšak udělal z Juliána husarského nadporučíka de la Vernaye. Julián byl šťastný, ale dlouho mu to nevydrželo. Paní de Rênal napsala dopis hraběti de la Mole. Psala v něm, že Matyldu jen využil k lepšímu mocenskému postavení, stejně jako kdysi ji. Jakmile Julián dopis dočetl, vydal se do Verriérs, kde v kostele postřelil paní de Rênal. Za tento čin byl odvezen do vězení a čekal na soud. Ve vězení ho navštěvovala paní de Rênal, na kterou Matylda velice žárlila, ale přesto snažila, aby nebyl odsouzen k smrti. Paní de Rênal Juliána navštěvovala každý den, pořád Juliána milovala a on si uvědomil že miluje i on ji. Nakonec byl Julián odsouzen k trestu smrti a byl popraven gilotinou. Paní de Rênal zemřela v náručí se svými třemi dětmi 3 dny po jeho pohřbu.