Červený a černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Červený a černý
StendhalRedandBlack04.jpg
Autor Stendhal
Původní název Le Rouge et le Noir
Země Francie
Jazyk francouzština
Žánr psychologický román, Bildungsroman, historický román a Realismus
Datum vydání listopad 1830
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Červený a černý (někdy se používá Červená a černá, v originále Le Rouge et le noir, 1830) je román francouzského spisovatele Stendhala. Tento román popisuje rozpor ambiciózního hlavního hrdiny, Juliena Sorela, mezi vojenskou kariérou a nebo úspěchem v  kariéře duchovní. Název knihy se interpretuje různými způsoby: červená barva má symbolizovat armádu, černá pak klér; v širším kontextu pak červená barva symbolizuje revoluci a černá barva tmářství a despotismus.

Námět[editovat | editovat zdroj]

Námět je z minulosti (konec 20. let 19. století), příběh se odehrává v konkrétních lokalitách v různých, místně určených částech Francie. Prostředí románu obsahuje prvky a motivy venkova i města, především Verrières a Paříže. Námětem je příběh Juliena Sorela, obdivujícího Napoleona, usilujícího o kněžskou kariéru.

Téma[editovat | editovat zdroj]

Dvě hlavní témata: psychologické pohnutky hlavního hrdiny Juliena Sorela, střídání prostředí.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Julien Sorel je ústřední postavou románu, je synem tesaře, v mládí zatracován svým otcem pro svou fyzickou slabost. Nepokrytě obdivuje Napoleona, je cílevědomý, není spokojen se svým postavením, snaží se udělat kariéru, naučí se nazpaměť celou Bibli. Velmi rozporuplný, svazuje ho láska a ctižádost.

Paní de Rênal je manželkou starosty, matka tří dětí. Její manžel není moc velký milovník a tak snáze podlehne kouzlu Juliena, zvláště, co si jej oblíbily i její děti. Přesto po vyzrazení jejich poměru volí svou rodinu, ale nikdy na Juliena nezapomene.

Mathilde de la Mole' je dcerou významného šlechtice, mladá, má vše na co si vzpomene. Zpočátku Julienovi klade odpor, netrvá však dlouho a bezhlavě se do něj zamiluje. Po incidentu ve Verrières se ho snaží zachránit, ale zbytečně. Po Julienově smrti se provdá za pařížského šlechtice.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj je rozdělen na jednotlivé události.

Julien Sorel je synem tesaře, narodil se ve Verrières. Nepokrytě obdivuje Napoleona, rád se věnuje knihám a sní o kariéře kněze. Jeho zájmy jsou však s rozporu se zájmy jeho otce dvou bratrů.

Jednou se pan de Rênal, verrièreský starosta, rozhodl, že Juliána zaměstná jako vychovatele svých tří dětí, jelikož Julien uměl dobře latinsky, znal celou bibli a měl se stát knězem. Julien jeho nabídku rád přijal a okamžitě musel nastoupit. Děti si Juliána velice oblíbily a časem jeho vztah s ženou starosty, paní de Rênal, přerostl v milostný. Po čase pan de Rênal pojal podezření a poslal tedy Juliána pryč do kněžského učení do Besançonu.

V tomto učení byl ze začátku Julien neoblíbený, ale časem si, za podpory ředitele semináře abbé Pirrarda, oblibu získal. Poté abbé Pirrard odstoupil a odstěhoval se. V Paříži se setkal s hrabětem de la Mole, který chtěl Juliena přijmout za svého sekretáře. Julián se tedy usídlil v Paříži.

Při práci pro pana de la Mole se Julián seznámil s pařížskou vyšší třídou. Časem se však zamiloval do dcery pana de la Mole Mathildy, která jeho lásku opětovala a poté otěhotněla. Řekla to svému otci, ten sice zuřil, avšak udělal z Juliena husarského nadporučíka de la Vernaye. Julián byl šťastný, ale dlouho mu to nevydrželo. Paní de Rênal napsala dopis hraběti de la Mole. Psala v něm, že Mathildu jen využil k lepšímu mocenskému postavení, stejně jako kdysi ji. Jakmile Julien dopis dočetl, vydal se do Verrières, kde v kostele paní de Rênal postřelil. Za tento čin byl odvezen do vězení a čekal na soud. Ve vězení ho navštěvovala paní de Rênal, na kterou Mathilde velice žárlila, ale přesto se snažila, aby Julien nebyl odsouzen k smrti. Paní de Rênal Juliena navštěvovala každý den, stále jej milovala, a on si uvědomil že miluje i on ji. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti a byl popraven gilotinou. Paní de Rênal zemřela v náručí se svými třemi dětmi tři dny po jeho pohřbu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789-1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Viz str. 387–390.]
  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Stať o románu „Červený a černý" je na str. 274–275.]

Online dostupné dílo[editovat | editovat zdroj]