Saturnin (román)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Saturnin
Autor Zdeněk Jirotka
Země Československo
Jazyk čeština
Žánry humor a román
Datum vydání 1942
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saturnin (1942) je humoristický román Zdeňka Jirotky s postavami vypravěče, nepředvídatelného sluhy Saturnina, tety Kateřiny, jejího syna Milouše, krásné slečny Barbory, strýce Františka, doktora Vlacha a vypravěčova dědečka. Jde o nejúspěšnější Jirotkův román, který značně vyniká nad ostatní autorova díla. Podle literárních kritiků se Jirotka inspiroval anglickou literaturou, mj. dílem Jerome Klapky Jeromeho a romány a povídkami anglického spisovatele Pelham Grenville Wodehouse, v nichž vystupuje sluha Jeeves.

Román byl přeložen do angličtiny, němčiny, španělštiny, italštiny a lotyštiny[1].

V roce 2009 román vyhrál čtenářskou anketu Kniha mého srdce.

Na motivy románu natočil roku 1994 režisér Jiří Věrčák celovečerní film Saturnin, který byl posléze zpracován i do podoby čtyřdílného televizního seriálu. V roce 2017 bylo nakladatelstvím XYZ vydáno volné pokračování knihy pod názvem Saturnin se vrací z pera Miroslava Macka.

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává v Praze a na venkově v blízkosti malého města. Příběh se odehrává v období druhé světové války, nejspíš přímo v době, kdy byla kniha napsána, tedy kolem roku 1942. (I když děj působí jako z období první republiky, je v příběhu z Moravy dvakrát zmíněno zatemnění oken, které bylo v Protektorátu zavedeno 1. září 1939).

Vtipný vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech změní podstatně život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je vzdělaný. Začne však nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a byt vybaví trofejemi. Vypravěč nikomu sluhovy fabulace nevyvrací. Jednoho dne se od Saturnina dozví, že již nebydlí v bytě, ale na hausbótu.

Na hausbót se nezvána přistěhuje teta Kateřina – s argumentem, že syn Milouš potřebuje zdravý vzduch – a vyšoupne vypravěče z jeho kabiny. Saturnin neváhá a jedná. Varuje tetu s Miloušem před hlodavci, kteří v noci přebíhají lidem přes obličej, a předá jim na ochranu maškarní masky. Teta nevrle vyklidí pole.

Většina děje románu se odehrává na dědečkově venkovském sídle během vypravěčovy třítýdenní dovolené. Pozván byl také doktor Vlach, rodinný přítel. V prvním týdnu se neděje nic zvláštního; vypravěč se těší na příjezd krásné slečny Barbory. Zná se s ní z tenisového klubu, kde na ni však příliš velký dojem neudělal. Opět se sem však vmísí teta Kateřina s Miloušem a kazí ostatním jinak příjemné dny. Saturnin se okamžitě sblíží s dědečkem a naučí ho džiu-džitsu, to má však neblahé následky, protože v bleskovém jednostranném „souboji“ si vypravěč vyvrtne kotník a musí jet do nemocnice. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od městečka, se rozvodnila a jakmile přejeli mostek, strhla ho. Zmizela tak jediná přístupová cesta do městečka, a tedy i na nákupy. Navíc je v domě z neznámého důvodu přerušen přívod elektrického proudu. Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví vařením na ohni, procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, je však otráven chováním osmnáctiletého Milouše, neuctivého ke slečně Barboře. Dohodne se proto se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku. Tomu se od té chvíle stávají „náhodné“ nehody a jeho umělý obraz nonšalantního světáka se rozplývá.

Jelikož docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se vydá do městečka pěšky a obejde pramen řeky, noc stráví ve srubu doktora Vlacha. Cesta je příjemná až do chvíle, kdy se dědeček zraní a nezbývá než druhou noc přenocovat pod širým nebem. Když dojdou k místu strženého mostu, uvidí stát most nový.

Teta Kateřina se vnutila ošetřovat dědečka, ač měl pouze bolavá záda, a nepustila k němu ani doktora Vlacha. Dědeček však byl z jejího strašného podlézání, nucení, proseb, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začal předstírat šílenství. Tím dostal tetu ze své blízkosti. Dědeček fingovaně sepsal závěť, ve které všechen svůj majetek odkázal na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozvěděla, prohlásila o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu, načež odjela. Později se ukázalo, že i tato finta byl Saturninův rafinovaný nápad.

Příběh končí tím, že všichni odjíždějí domů a vracejí se do života, na který byli zvyklí. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a z dopisu od Saturnina se dozvídá, že Saturnin zůstává ve službách dědečka, že houseboat ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem otevřeli kancelář pro napravování nepravostí v románech a začali ve jménu pravdy přepracovávat přehnané scény z literárních děl do reálnější podoby. Teta Kateřina se bohatě vdala.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Saturnin – osobitý, nápaditý a pohotový sluha vypravěče, spolehlivý a velmi chytrý. Společným jmenovatelem Saturninových činů je chránit svého pána a pomáhat mu.
  • Vypravěč (v románu beze jména, pro účely filmu pojmenovaný Jiří Oulický) – třicetiletý svobodný, zprvu trochu suchopárný nesmělý mladý muž, spokojený s klidným životem. Saturninem se nechává vmanipulovat do více či méně absurdních situací. Dle slečny Barbory tluče nemožně forhand a servíruje jako babička.[2]
  • Dědeček – hodný starý bohatý pán, který se patrně baví bojem příbuzných o dědictví. Zapálený příznivec elektrického proudu (vše v jeho domě je na elektřinu).
  • Doktor Vlach – padesátiletý lékař libující si v sarkasmu a filipikách, který vymýšlí různé teorie o chování lidí.
  • Slečna Barbora Terebová – milá energická moderní žena, která umí hrát tenis dobře.
  • Teta Kateřina – již deset let vdova, která se nezastaví před ničím, aby získala dědečkovy peníze. Chová se jako mladice, groteskně až trapně, chodí hopsavě. Je podlézavá, dokáže účelově měnit chování. Má zálibu v příslovích, jimiž uvádí či komentuje kdekterou situaci a otravuje okolí.
  • Milouš – syn tety Kateřiny, neotesaný budižkničemu, který se chová jako světák, ale není jím.
  • Strýc František – zesnulý manžel tety Kateřiny a otec Miloušův; někdejší majitel továrničky na čisticí prostředky. Jeho snem bylo vyrobit úžasné mýdlo, ač neměl pražádné odpovídající odborné vzdělání. Proto v jeho továrně bývaly časté exploze a jiné nehody. Po jeho smrti zvládla teta Kateřina v rekordním čase podnik zruinovat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://gramata24.lv/gramatas/dailliteratura/modernie-romani-un-stasti/p/8446-saturnins
  2. JIROTKA, Zdeněk. Saturnin. 4. vyd. V Praze: Fr. Borový, 1948, s. 30. Žatva, sv. 49.