Karel May

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel May
Karl May edit.jpg
Rodné jméno Karl Friedrich May
Narození 25. února 1842
Hohenstein-Ernstthal
Úmrtí 30. března 1912 (ve věku 70 let)
Radebeul
Povolání romanopisec, autor dětské literatury a scenárista
Žánr dobrodružné romány a povídky, western
Významná díla Syn lovce medvědů,
Duch Llana Estacada,
Vinnetou
Satan a Jidáš
Ve stínu padišáha
V Říši stříbrného lva
Manžel(ka) Emma Pollmer
Podpis May.gif
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel May, vlastním jménem Karl Friedrich May (25. února 1842 Ernstthal30. března 1912 Radebeul) byl německý spisovatel převážně dobrodružných románů. Proslul zejména svými příběhy o indiánském náčelníkovi Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi, známém také jako Kara ben Nemsí. Obliba jeho díla nastala v šedesátých letech dvacátého století, kdy podle něj bylo natočeno mnoho výpravných filmů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Karla Maye ve městě Hohenstein-ErnstthalNěmecku.
Karel May jako Old Shatterhand, fotografie z roku 1896.
Karel May jako Kara ben Nemsí, fotografie z roku 1896.
Hrob Karla Maye v RadebeuluNěmecku.

Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v německém Ernstthalu v Krušných horách. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala babička. Pravděpodobně vlivem podvýživy, nedostatkem vitaminu A a D a špatných hygienických podmínek po narození trpěl zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v pěti letech se lékařům podařilo mu zrak opět navrátit.

Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.

V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale zakrátko byl propuštěn, protože domácí, který byl alkoholik, viděl, jak May políbil jeho o mnoho let mladší manželku při hodině klavíru. May přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na falešné udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862. Tyto nešťastné rány osudu zapříčinily jeho nervové zhroucení, které May podrobně popsal ve své biografii.

Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Nervově se zhroutil a v tomto duševním stavu se dopustil několika přestupků, pro které by dnes nebyl odsouzen. Byl odsouzen ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově. Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868. Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky. Znovu se duševně zhroutil a stav mysli, dnes rozpoznán jako disociativní porucha osobnosti, znovu propukl, tehdy zcela neznám lékařské vědě. Z dobových spisů vyplývá, že v jedné restauraci odcizil pět biliárových koulí, jinde zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Rovněž odvedl koně z ohrady a vedl jej do sousední vesnice. Byl dopaden a jako recidivista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim.

Už v tomto posledním vězení začal sepisovat své sny o dalekých cestách a posílal povídky do různých časopisů, nejdříve pod různými pseudonymy (Karel Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden). Jeho talentu si povšiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May přestěhoval do Drážďan, kde se naplno věnuje spisovatelské práci a publikuje svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vychází i povídka Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou. Pro Münchmeyera napsal také své první rozsáhlejší dílo, historický román Poslední cesty obou Quitzowů (18761877) a pět mnohasvazkových kolportážních románů většinou nízké úrovně (pod některé se ani nepodepsal), ale jejichž autorství mu později způsobilo potíže.

Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odešel, na nějakou dobu zůstal nezávislým a psal povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.

V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo. Od roku 1892 začaly vycházet romány z Orientu s hlavním hrdinou jménem Kara ben Nemsí, který je totožný s Old Shatterhandem a jeho známost rostla. On sám se začal prohlašovat za hrdinu svých příběhů Old Shatterhanda. Vydával plakáty se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly v tisícových sériích. Do roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování v časopisech a teprve potom knižně. Od roku 1892 jako Sebrané příběhy z cest a od roku 1896 pod titulem Povídky z cest. Stále tvrdil, že vypráví své vlastní příběhy z cest, které vykonal do USA v letech 18621863, na Dálný východ (18641865) a do Orientu (1868–1870). V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand“.

V letech 1897–98 pobýval v Brné nad Labem, dnešní součásti Ústí nad Labem, kde napsal román Vánoce. V místní restauraci Srdíčko (tehdy hotel Herzig) má pamětní síň.

Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Tato cesta trvala patnáct měsíců a pro Maye znamenala těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Napsal romány A mír na zemi! a V Říši stříbrného lva, které se od ostatních lišily mnohem realističtějším pohledem. Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti vydal nakladatel Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména, na veřejnost se dostala také jeho kriminální minulost a May se začal se svými odpůrci soudit.

V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou.

Téměř celý zbytek života strávil u soudů. V roce 1910 sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle a v prosinci 1911 soudní spory vyhrál. Zanedlouho, 30. března 1912 v důsledku vysílení a pomalé otravě těžkými kovy zemřel.[1]

Stalo se po smrti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 bylo v Radebeulu založeno nakladatelství Karl-May-Verlag (dnes sídlí v Bambergu), které vydává sebrané spisy Karla Maye (doposud osmdesát šest svazků).

V roce 1928 bylo v jeho Ville Shatterhand zřízeno muzeum, které existuje dodnes.

V roce 1969 vznikla Společnost Karla Maye (Karl-May-Gesellschaft), která se zabývá studiem života a díla Karla Maye a propagací jeho prací.

Na podzim roku 2006 byla v Sokolově odhalena jeho pamětní deska, neboť zde 2× přenocoval.

V květnu 2013 byla v Jáchymově na domě proti radnici odhalena jeho pamětní deska, neboť v tomto domě bydlel v roce 1911, když se léčil ve světově prvních radonových lázní, které se tehdy nacházely v domě pekaře Kühna.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Seznam sebraného díla Karla Maye z roku 1916.

Romány[editovat | editovat zdroj]

Povídky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Povídkové dílo Karla Maye.
  • Abdán Effendi
  • Blizzard
  • Bůh se nedá urážet (Old Cursing-Dry)
  • Černé oko
  • Černý kapitán
  • Ehri z Papete
  • Fi-fob, bůžek
  • Ghazva (Ghasuah)
  • Gitano
  • Hamail
  • Inn-nu-woh
  • Jeskyně pokladů
  • Joe Boukers (Jednooký Joe)
  • Konec uprchlíků ze Sibiře
  • Kouzelný koberec
  • Krevní msta (Umarova krevní msta)
  • Kristova krev
  • Kristus či Mohamed
  • Krumir (Křivák, Kys Kapčiji, Na březích Zabu)
  • Kutb
  • Loupežná karavana
  • Mater Dolorosa
  • Merhamé
  • Miriam nebo Fátima
  • Mluvící kůže
  • Na březích Driny
  • Nepravé Excelence
  • Núr eš šemá
  • Old Firehand
  • Old Shatterhandova první láska
  • Písek zkázy (Er raml el helák)
  • Petrolejový požár
  • Profesor Vizliputzli
  • Proklatec (Es sábí)
  • Quimbo
  • Ríh, Ríh, Ríh! (U Haddedihnů)
  • Synové Upsaroků (Mateřská láska)
  • Šamah (KBN)
  • Talisman (Saiwa tjalem)
  • Tyčkař (Muž ze Staked Plains)
  • Umm-ed-džamál
  • V zemi draka
  • Vánoce v Damašku
  • Z Murzúku do Kairvánu
  • Zpívající voda

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Podle románů Karla Maye bylo natočeno mnoho filmů. V Česku je nejslavnější série z let 19621965 Poklad na Stříbrném jezeře a Vinnetou I – III. V těchto filmech hrálo mnoho slavných herců. Mezi jinými Pierre Brice jako Vinnetou, Lex Barker jako Old Shatterhand nebo Terence Hill. Svou hudbou se proslavil skladatel Martin Böttcher.

Televizní filmy a seriály[editovat | editovat zdroj]

  • S Karlem Mayem v Orientu (Mit Karl May im Orient, 1963), 6 dílů,
  • Kara Ben Nemsi Effendi (19731975), 26 dílů,
  • Můj přítel Vinnetou (Mein Freund Winnetou, Winnetou le Mescalero, 1980), 14 dílů,
  • Přízrak v křoví (Das Buschgespenst, 1986), 2 díly,
  • Prérijní lovci v Mexiku (Präriejäger in Mexiko, 1988), 2 díly,
  • Návrat Vinnetoua (Winnetous Rückkehr, 1998), 2 díly.
  • Míšenec (Halbblut - Karl-May-Spiele Bad Segeberg (2010)).
  • Vinnetou (minisérie), 2016, 3 díly

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Duchovní otec Vinnetoua zemřel zřejmě na pomalou otravu kovy [online]. Novinky.cz, [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. (cs-CZ) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]