Extraverze a introverze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Extraverze a introverze jsou dva protichůdné rysy lidské povahy a osobnosti, podle toho, zda se obrací převážně navenek, do svého okolí, anebo do vlastního nitra. Podle Pavla Říčana znamená extraverze "obrácení navenek, vlastnost projevující se zálibou ve společnosti, vyhledáváním silných podnětů atd. Jejím opakem je introverze."[1] Existuje i ambiverze, jež má rysy extraverze a introverze zároveň (např. člověk je extravertní v blízkém okolí a introvertní vůči ostatním).[2] Tyto charakteristiky patří k základním rysům osobnosti a pracuje s nimi řada psychologických teorií. Vypovídá o směru, odkud jedinec čerpá životní energii a kam ji nejčastěji vydává.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Obě slova jsou odvozena z latiny, kde extra znamená navenek, intra znamená dovnitř a vertere, versus, obrácený. Slovní forma extravert je bližší původní latinské, v současné době je přesto jazykově menšinová[1] alternativní forma[2] slova extrovert[3], Český národní korpus na svých stránkách[4] ukazuje, že i v českém jazyce je slovo extrovert několikanásobně častější než extravert.

Charakteristiky[editovat | editovat zdroj]

Extraverti (také extroverti)[5] jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa. Jsou hovorní (rádi mluví i jen tak pro radost), zbožňují a často vyhledávají společnost (nutno podotknout, že společnost taktéž zbožňuje je samotné), nebo když se kolem nich něco aktuálního děje. Mají tendenci nejdřív jednat, pak myslet (nebo obojí současně), jednají rychle (někdy neuváženě) a jsou vstřícnější ke změnám. Naopak je stresuje a vyčerpává klid a nedostatek vnějších podnětů. V populaci tvoří většinu (obvykle se uvádí kolem 75 %).[zdroj?] Méně majetní extroverti více utrácejí.[4]

Introverti jsou naopak ti, kteří čerpají energii ze svého vnitřního světa pocitů, myšlenek a prožitků. Bývají méně hovorní než extraverti (většinou tehdy, když chtějí říct něco, co je pro ně relevantní, nemají rádi tzv. společenskou konverzaci) a jsou více přemýšliví. Mají rádi duševní klid a soukromí. Bývají uvážliví, jednají až poté, co si své jednání předem promysleli a obhlédli situaci. Pobyt ve (větší) společnosti nebo přemíra vnějších podnětů je obvykle stresuje a vyčerpává.[5] Ve společnosti tvoří menšinu (obvykle se uvádí kolem 25 %). Mnoho introvertů - melancholiků má nadání pro tvůrčí činnosti, jako je psaní, malování, skládání hudby, hraní šachové partie, programování apod.

Extravert, introvert a hippokratovské osobnostní typy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Říčan, Psychologie osobnosti, str. 321.
  2. Ambiversion: Characteristics of Midrange Responders on the Introversion-Extraversion Continuum. In: Journal of Personality Assessment. Volume 43, Issue 5, 1979
  3. STEINEROVÁ, Karla. Introvert a extrovert: kdo tedy jsem?. psychologie.cz [online]. 15. října 2015. Dostupné online. 
  4. https://www.flowee.cz/eco/domacnost/2649-proc-nejvice-utraci-ti-co-nemaji-na-chleba - Proč nejvíce utrácí ti, co nemají na chleba?
  5. OLEXOVÁ, Klára. Manuál introverta. psychologie.cz [online]. 18. dubna 2011. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • H. Kern a kol., Přehled psychologie. Praha: Portál, 2000 – 287 s. ISBN 80-7178-426-5
  • LANEY, Marti Olsen. Jste introvert? - Jak prosperovat ve světě extravertů. [s.l.]: Ikar, 2006. 379 s. ISBN 80-249-0726-7. 
  • P. Říčan, Psychologie osobnosti. Praha: Orbis 1972
  • V. Smékal, Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal, 2002 – 517 s. ISBN 80-85947-80-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]