Marcel Camus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marcel Camus
Narození 21. dubna 1912
Chappes, Ardensko, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 13. ledna 1982 (ve věku 69 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
Aktivní roky 1957 – 1982
Významné filmy Orfeu Negro (Černý Orfeus), (1959)
Oscar
Nejlepší cizojazyčný film, 1960, Orfeu Negro
Zlatý glóbus
Nejlepší cizojazyčný film (2. místo), 1960, Orfeu Negro
Další ceny Zlatá palma, MFF Cannes, 1959, Orfeu Negro

Marcel Camus (21. dubna 1912, Chappes (Ardensko) – 13. ledna 1982, Paříž) byl francouzský filmový režisér a scenárista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl synem učitele a zájem o výtvarné umění ho, po ukončení střední školy, přivedl ke studiu na umělecké škole Beaux Arts v Paříži. Po absolvování školy působil jako profesor kreslení v Charleville a později v Paříži, kde se samostatně věnoval malířství a sochařství. Přitahoval ho také svět divadla, kde pracoval jako dekoratér, herec i režisér. V průběhu 2. světové války byl internován jako vězeň v táboře v Německu.

Po návratu do vlasti ho jeho strýc Roland Dorgelès představil několika filmařům. Začal pracovat jako asistent režie nebo technický poradce se známými režiséry, jakými byli Luis Buñuel, André Barsacq, Jacques Becker a další.

Jeho první samostatnou režií byl krátký snímek Renaissance du Havre (Obrození Le Havru) v roce 1950. V roce 1957 natočil, podle románu Jeana Hougrona, svůj první celovečerní hraný film Mort en fraude (Fingovaná smrt). Film se zabýval francouzskou obchodní politikou v Indočíně a jeho promítání ve francouzských koloniích bylo censurou zakázáno.

Filmový plakát Helmutha Elgaarda k filmu Orfeu Negro (Černý Orfeus)

V roce 1959 natočil film Orfeu Negro (Černý Orfeus).[1] Starou antickou legendu o nesmrtelné lásce Orfea a Eurydiky přenesl do prostředí chudinských slumů na svazích Ria de Janeiro v době příprav a konání karnevalu. Původně chtěl natočit film se samými neherci, pak ale do role Eurydiky obsadil americkou herečku a tanečnici s africkými a latinskoamerickými kořeny Marpessu Dawnovou. Dvě hlavní mužské role svěřil nehercům – známým brazilským sportovcům. Roli Orfea ztvárnil hráč brazilského národního fotbalového mužstva Breno Mello. Alegorickou postavu „Smrti“ (v karnevalovém kostýmu kostlivce) si zahrál olympijský přeborník v trojskoku Adhémar Da Silva. Režisér Marcel Camus se ve filmu objevil v malé, vedlejší roli Ernesta. Hlavní kulisou celého filmu se stal karneval v Riu de Janeiro ve své původní podobě, kde se prolíná radost ze života, hudba a tanec, se všudypřítomnou smrtí. Tento film zajistil tvůrci místo mezi předními francouzskými i světovými režiséry a byl oceněn významnými filmovými cenami včetně Oscara za nejlepší cizojazyčný film v roce 1960. Představitelka Eurydiky, herečka Marpessa Dawnová, se stala na krátký čas ženou Marcela Camuse, manželství skončilo rozvodem.

V roce 1960 natočil další film z brazilského prostředí Os Bandeirantes (Průkopníci), ve kterém se vrátil do historie osídlování Brazílie. Divácký úspěch zaznamenal film Le Mur de l'Atlantique (Atlantský val),[2] válečná komedie se známým francouzským komikem Bourvilem z roku 1970. Ve svém posledním celovečerním filmu Otalia de Bahia, uváděném také jako Os Pastores da Noite (Pastýři noci) z roku 1975 zpracoval námět stejnojmenného románu brazilského spisovatele Jorge Amada. Žádný z filmů ale již nedosáhl úspěchu Černého Orfea.

V dalším období se věnoval převážně televizní tvorbě. Zemřel v Paříži ve věku 69 let a je pochován na hřbitově Père-Lachaise (oddíl 87).

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

režie[editovat | editovat zdroj]

celovečerní filmy[editovat | editovat zdroj]

  • Mort en fraude, 1957
  • Orfeu Negro (Černý Orfeus), 1959
  • Os Bandeirantes, 1960
  • L'oiseau de paradis, 1963
  • Le Chant du monde, 1965
  • Vivre la nuit, 1965
  • L'Homme de New York, 1967
  • Le Mur de l'Atlantique (Atlantský val), 1970
  • Un été sauvage, 1970
  • Otalia de Bahia (Os Pastores da Noite), 1975

televizní filmy a seriály[editovat | editovat zdroj]

  • La Porteuse de pain, TV seriál, 1973
  • Molière pour rire et pour pleurer, TV seriál – 6 dílů, 1973
  • Les Faucheurs de marguerites, TV seriál – 7 dílů, 1974
  • Ce diable d'homme, TV seriál – 6 dílů, 1978
  • Le Roi qui vient du sud, TV film podle románu Heinricha Manna, spolupráce Heinz Schirk, 1979
  • Vinnetou, TV seriál, 1980
  • Les Amours du bien-aimé, TV film, 1981
  • Le Féminin pluriel, TV film, 1982

televizní dokumenty[editovat | editovat zdroj]

  • Cinépanorama, epizoda z 3. února 1962, 1962
  • Histoire du cinéma français par ceux qui l'ont fait, 1974

asistent režie[editovat | editovat zdroj]

  • Antoine et Antoinette, režie Jacques Becker, 1947
  • Rendez-vous de juillet, režie Jacques Becker, 1949
  • Édouard et Caroline, režie Jacques Becker, 1950
  • Casque d'or, režie Jacques Becker, 1952
  • La Demoiselle et son revenant, režie Marc Allégret, 1952
  • Le Rideau rouge, režie André Barsacq, 1952
  • L'Ennemi public numéro un (Il Nemico pubblico numero uno), režie Henri Verneuil, 1953
  • Sang et Lumières (Sangre y luces), režie Georges Rouquier a Ricardo Muñoz Suay, 1954
  • Les Gaietés de l'escadron (Allegro squadrone), režie Paolo Moffa, 1954
  • Interdit de séjour, režie Maurice de Canonge, 1955
  • Les Chiffonniers d'Emmaüs, režie Robert Darène, 1955
  • Les Mauvaises Rencontres, režie Alexandre Astruc, 1955
  • Cela s'appelle l'aurore, režie Luis Buñuel, 1955

scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Les Dents longues — technický poradce, 1952
  • Mort en fraude, 1957
  • Orfeu Negro (Černý Orfeus), 1959
  • Le Chant du monde , 1965
  • Le Mur de l'Atlantique (Atlantský val), 1970

filmová role[editovat | editovat zdroj]

  • Orfeu Negro (Černý Orfeus), vedlejší role Ernesta

Ocenění za film Orfeu Negro (Černý Orfeus)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Černý Orfeus na ČSFD.cz
  2. Atlantský val na ČSFD.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]