Nils-Aslak Valkeapää

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nils-Aslak Valkeapää
Nils-Aslak-Valkeapaa.jpg
Narození23. března 1943
Enontekiö
Úmrtí26. listopadu 2001 (ve věku 58 let)
Espoo
Povoláníbásník, malíř, zpěvák, učitel, novinář a hudební skladatel
NárodnostNorthern Saami people
ŽánrJoik
OceněníSaami Council's Honorary Award (1985)
Literární cena Severské rady (1991)
Řád bílé hvězdy 5. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nils-Aslak Valkeapää, sámsky Áillohaš či Áilu (23. března 1943 Enontekiö26. listopadu 2001 Espoo) byl sámský spisovatel, hudebník a malíř.

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Svou tvorbou rehabilitoval a navrátil k životu joik – sámský zpěv – a určil hlavní tendence sámského umění (výtvarného, slovesného i hudby), vytvořil tedy jakýsi obecně pojatý umělecký program.

Původní profesí byl učitel. Brzy však nastoupil dráhu profesionálního umělce. První desku nazvanou finsky Joikuja (Joiky) vydal v roce 1968. V sedmdesátých a osmdesátých letech procestoval se svým hudebním programem obrazně řečeno celý svět.

V roce 1971 vydal svou literární prvotinu psanou finskypamflet s názvem Terveisiä Lapista (Pozdravy z Laponska). Ukazuje v něm základní pojmy a proudy sámské kultury a odhaluje místa střetu majoritní finské a minoritní sámské společnosti. Poté již píše pouze sámsky, vydává sbírky poesie a knihy Slunce, můj milý otec a Země, má milá matka, v nichž komponuje text, grafickou textovou úpravu, hudbu (na CD), fotografii a malbu.

Knihou Slunce, můj milý otec měl Valkeapää ambici vytvořit sámské národní epos. Děj má tři roviny – mytologickou (stvoření světa a jeho zánik), historickou (stvoření člověka a dějiny Sámů) a individuální (zkušenost Sámů v době po 2. světové válce. Složku mytologickou podporují Valkeapääho malby, zbylé dvě složky fotografie Sámů a Laponska, jež Valkeapää nasbíral po archívech rozsetých po celém světě.

Obdobně Valkeapää zacházel s knihou Země, má milá matka, jíž se snažil vytvořit epos, jenž by mohl mít funkci obdobnou konstitutivní národní funkci národních epů, ovšem pro všechny původní národy světa. Fotografie tak v knize nejsou pouze ze sámského prostředí, nýbrž i z jiných původních kultur.

Stejný přenos sámské zkušenosti jako minoritního národa na obecnou rovinu zahrnující i ostatní menšinové původní národy se odehrává v rámci trilogie Domov v srdci. První část trilogie je tematizovaná zkušenost sámského dítěte v jeho domácím, laskavém prostředí (domov, rodiče, příroda); ve druhém dílu je již dítě z prostředí vytrženo a vystaveno nepřátelskému světu cizojazyčného a jinokulturního školního internátu. Střet dvou způsobů uvažovaní – sámského nekonfliktního a finského, potažmo západního, utilitaristického – je následně přenesen do kontextu ostatních původních národů světa – Indiánů, Inuitů, sibiřských národů atd.

V roce 2001 získal norské občanství. Již předtím se usadil v norském Skibotnu. Přesto často dojížděl za rodiči do rodného Enontekia. Zemřel při návratu z Japonska při převozu do nemocnice.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Terveisiä Lapista. 1971 (Pozdravy z Laponska)
  • Giđa ijat čuovgadat. 1974 (Světlé jarní noci)
  • Lávllo vizár biellocizáš. 1976 (Zpívej, cvrlikej, skřivánku)
  • Ádjaga silbasuonat. 1981 (Stříbrné žíly proudu)
  • Risten; Kirsti Paltto. (Ilustrace). 1981
  • Greetings from Lapland. 1983
  • Ruoktu váimmus. Govaid lea sárgon. Girjjis lea farus Pehr Henrik Nordgren. 1985 (Domov v srdci) (soubor tří sbírek, vydaných samostatně v letech 1974, 1976 a 1981: Giđa ijat čuovgadat, Lávllo vizár biellocizáš a Ádjaga silbasuonat)
  • Herbst in Lappland: Stimmungsbilder aus dem Hohen Norden. H. U. Schwaar. 1985
  • Ich bin des Windigen Berges Kind. 1985
  • Beaivi, áhčážan. 1988 (Slunce, můj milý otec)
  • Trekways of the wind. Translators: Ralph Salisbury, Lars Nordström, Harald Gaski. 1994
  • Nap, édesapám; přel. Domokos Johanna. 1997
  • Eanni, eannažan. 2001 (Země, má milá matka)
česky

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • Joikuja (1968)
  • Juoigamat (1973)
  • Vuoi Biret-Maaret, vuoi! (1974)
  • De cábba niegut runiidit (1976)
  • Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš (1976)
  • Sámi eatnan duoddariid (1978)
  • Sápmi, vuoi Sápmi! (1982)
  • Davas ja geassai (1982)
  • Beaivi, áhčážan (1988)
  • Eanan, eallima eadni (1990)
  • Sámi luondu, gollerisku (1992)
  • Goase dusse (1994)
  • Dálveleaikkat (1994)
  • Sápmi lottážan (1992) – obsahuje alba "Sámi eatnan duoddariid", "Sápmi vuoi Sápmi" a "Davas ja geassai"
  • Beaivi, áhčážan (1992) – obsahuje alba "Beaivi, áhčážan" a "Eanan, eallima eadni"
  • The magic of Sámi yoik (1998) – obsahuje alba "Juoigamat" a "Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš"

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Finská národní bibliografie|id = 4929|jméno= Valkeapää, Nils-Aslak (1943–2001). Placený článek.|autor= Veli-Pekka Lehtola|datum = 30.7.2007
  • Veli-Pekka Lehtola: Saamelaiskirjallisuus uuden ja vanhan risteyksessä. In Marginalia ja kirjallisuus. Helsinki 1995
  • Nils Öivind Helander a Harald Gaski: Čálli giehta ollá guhkás. Ohcejohka 1991
  • Vuokko Hirvonen: Sydämeni palava. Oulu 1995
  • Harald Gaski: Obrazy v textech. Stručný přehled starší a současné sámské literatury. In Sámové: Jazyk, literatura a společnost. Praha 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]