Markéta Hejkalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Markéta Hejkalová
Praha, Maxiautogramiáda 2014 - Markéta Hejkalová.jpg
Narození 29. února 1960 (59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání vydavatelka, spisovatelka, překladatelka a filoložka
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Skleněná medaile Kraje Vysočina (2013)
Cena Josefa Jungmanna
Rodiče Richard Pražák a Hana Pražáková
Příbuzní František Křelina
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Markéta Hejkalová v roce 2015

Markéta Hejkalová (* 29. února 1960 Praha) je česká spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhuHavlíčkově Brodě. Je dcerou spisovatelky Hany Pražákové a historika a hungaristy Richarda Pražáka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze, od roku 1962 až do maturity v roce 1979 žila v Brně. Vystudovala finštinu a ruštinu na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, pracovala jako nakladatelská redaktorka. V roce 1991 založila v Havlíčkově Brodě Podzimní knižní veletrh, který od té doby každoročně pořádá, v roce 1994 spolu s manželem Martinem Hejkalem nakladatelství Hejkal. V letech 1996 – 1999 pracovala jako konzulka a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Od roku 2006 je místopředsedkyní Českého centra PEN klubu a od roku 2009 do roku 2015 byla členkou mezinárodního výboru světového PEN klubu. Vede překladatelský seminář finské literatury na Masarykově univerzitě v Brně. S manželem žije v Havlíčkově Brodě.

V roce 2014 získala Skleněnou medaili – druhé nejvyšší ocenění Kraje Vysočina a v roce 2015 se stala čestnou občankou Havlíčkova Brodu.

Vlastní dílo[editovat | editovat zdroj]

Debutovala v roce 1988 novelou Mimo mysu, uveřejněnou ve sborníku Zelená sedma nakladatelství Mladá fronta. V devadesátých letech napsala (ještě pod dívčím jménem Markéta Pražáková) knihu pro děti Šli myšáci do světa a přeložila několik knih z finštiny. Od roku 2002 píše romány, v nichž se ženské příběhy často odehrávají v cizích zemích. Napsala také několik knih faktu a přeložila mnoho knih finské literatury, zejména díla Miky Waltariho a Arta Paasilinny. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny a albánštiny.

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Mimo mysu (novela, ve sborníku nakladatelství Mladá fronta Zelená sedma, Praha 1988, pod jménem Markéta Pražáková)
  • Šli myšáci do světa (knížka pro děti, Havlíčkův Brod, Hejkal 1994, pod jménem Markéta Pražáková)
  • Ženy a cizinci na konci tisíciletí (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2002)
  • Vždycky jedna noc (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2004)
  • Slepičí lásky (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2006)
  • Kouzelník z Pekingu (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2008)
  • Důkazy jejího života (román, Hejkal 2010)
  • Andělé dne a noci (román, Hejkal 2012)
  • Rudé paprsky severního slunce (román, Hejkal 2014)
  • Jednoho dne (novela v antologii Divné dny – Láska v pěti novelách, Hejkal 2016)
  • Měj mě rád/a (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2017)

Literatura faktu[editovat | editovat zdroj]

  • Finsko (stručné dějiny, v edici Stručná historie států, Praha, Libri 2003)
  • U nás v Evropě (Praha, Edice ČT 2006)
  • Fin Mika Waltari - Doba, život a knihy světoznámého spisovatele (Havlíčkův Brod, Hejkal 2007)

Knihy přeložené do cizích jazyků[editovat | editovat zdroj]

  • Mika Waltari, the Finn (Fin Mika Waltari, WSOY, Helsinki 2008, překlad do angličtiny Gerald Turner)
  • Po odnoj prichodjat noči (Vždycky jedna noc, Globus, Sankt Petěrburg 2009, překlad do ruštiny Olga Akbulatova)
  • Der Zauberer aus Peking (Kouzelník z Pekingu) Braumueller Verlag, Vídeň 2012, překlad do němčiny Johanna Posset)
  • Dokazatelstva za nejnija život (Důkazy jejího života, Ergo, Sofia 2013, překlad do bulharštiny Margarita Kyurkchieva)
  • Një Kosovar në jeten time (Důkazy jejího života, OM, Priština 2013, překlad do albánštiny Kestrina Peza)
  • Rujni zraci severnog sunca (Rudé paprsky severního slunce, Clio, Bělehrad 2016, překlad do srbštiny Vladan Matič)

Překladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Překlady z ruštiny[editovat | editovat zdroj]

  • Michail Ančarov, Cesta přes chaos (překlad z ruštiny, Praha, Lidové nakladatelství 1986)

Překlady z finštiny[editovat | editovat zdroj]

  • Anja Kauranenová, Byla tady Soňa O. (Praha, Ivo Železný 1992)
  • Esa Sariola, Drahý přítel (Praha, Ivo Železný 1993)
  • Kaari Utrio, Dcery Eviny (Havlíčkův Brod, Hejkal 1994)
  • Mika Waltari, Plavovláska (Havlíčkův Brod, Hejkal 1995 a 2003)
  • Mika Waltari, Temný anděl (Havlíčkův Brod, Hejkal 2000)
  • Mika Waltari, Krvavá lázeň (Havlíčkův Brod, Hejkal 2002)
  • Mika Waltari, Šťastná hvězda (Havlíčkův Brod, Hejkal 2002, překlad byl nominován na cenu Magnesia Litera a oceněn překladatelskou prémií Josefa Jungmanna)
  • Mika Waltari, Cesta do Istanbulu (Havlíčkův Brod, Hejkal 2003)
  • Mika Waltari, Tanec na hrobech (Havlíčkův Brod, Hejkal 2007)
  • Mika Waltari, Město smutku a radosti (Havlíčkův Brod, Hejkal 2010)
  • Mika Waltari, Láska a tma (Havlíčkův Brod, Hejkal 2013)
  • Arto Paasilinna, Stará dáma vaří jed (Havlíčkův Brod, Hejkal 2005)
  • Arto Paasilinna, Prostopášný modlitební mlýnek (Havlíčkův Brod, Hejkal 2010)
  • Arto Paasilinna, Živý na vlastním pohřbu (Havlíčkův Brod, Hejkal 2014)
  • Arto Paasilinna, Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude (Hejkal 2015)
  • Aro Paasilinna, Nejdelší chobot ve Finsku (Hejkal 2016)
  • Leena Lehtolainen, Zasněžená žena (Havlíčkův Brod, Hejkal 2006)
  • Leena Lehtolainen, Krev v jezeře (Havlíčkův Brod, Hejkal 2010)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]