Leena Lehtolainen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leena Katriina Lehtolainen
Leena Lehtolainen.jpg
Narození 11. března 1964 (55 let)
Vesanto
Povolání spisovatelka a literární kritička
Alma mater Helsinská universita
Žánr detektivní román, detektivní román a generační román
Významná díla Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ18679613
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ11873524
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ18679322
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ11861573
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ18679187
… více na Wikidatech
Ocenění Suomen dekkariseura (1997)
Skleněný klíč (2003)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leena Katriina Lehtolainen, přechýleně Leena Katriina Lehtolainenová (* 11. března 1964, Vesanto) je současná finská spisovatelka detektivních románů.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

První kniha, román Ja äkkiä onkin toukokuu (A najednou už je tu květen), vyšel Leeně Lehtolainenové již v roce 1976, když jí bylo teprve dvanáct let (a již v něm se objevují detektivní prvky).[1] V sedmnácti letech (roku 1981) vydala další knihu, román o kytaristovi školní punkové kapely Kitara on rakkauteni (Kytara je má láska). Po studiích literatury v Helsinkách se zabývala zkoumáním detektivních románů psaných ženami a působila také jako novinářka. Kromě britských klasiček žánru jako je Agatha Christie, P. D. Jamesová nebo Dorothy L. Sayersová se věnovala také dílu průkopnice ženské detektivky ve Finsku Eevy Tenhunenové. Ke psaní vlastních detektivních příběhů se dostala proto, že již v mládí chtěla být policistkou nebo spisovatelkou.[1] Její první detektivní román vyšel roku 1993 pod názvem Ensimmäinen murhani (Moje první vražda) a je to zároveň první kniha ze série o energické inspektorce (a později komisařce) Marii Kalliové. V současné době žije autorka v Espoo, kde se také odehrává většina jejích příběhů.

Leena Lehtolainen vypráví psychologicky propracované detektivní příběhy, v nichž do současných zločinů často zasahují dávné události. Zároveň však líčí civilní život své hrdinky, čímž navazuje na tradici severské detektivky, jejíž nedílnou součástí je zobrazení životního stylu postav. Maria Kalliová se tak kromě pátrání zabývá také tím, jak skloubit policejní kariéru s běžným životem, s partnerskými vztahy, se založením rodiny atp. Kromě série o Kalliové napsala Leena Lehtolainen několik dalších detektivních románů a dvě sbírky detektivních povídek.

Autorka získala za svou tvorbu různá ocenění - několikrát například cenu Johtolanka (Stopa) pro nejlepší detektivku roku.[1]. Její knihy byly zdramatizovány a byly přeloženy do více než deseti jazyků.[1]

Její do češtiny přeložené tituly jsou vydávány nakladatelstvím Hejkal pod nepřechýleným jménem Leena Lehtolainen.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Leena Lehtolainen

Série detektivních románů s Marií Kalliovou[editovat | editovat zdroj]

  • Ensimmäinen murhani (1993, Moje první vražda),
  • Harmin paikka (1994),
  • Kuparisydän (1995),
  • Luminainen (1996, česky jako Zasněžená žena)
  • Kuolemanspiraali (1997, česky jako Spirála smrti)
  • Tuulen puolella (1998, česky jako Ostrov s majákem)
  • Ennen lähtöä (2000),
  • Veren vimma (2003, česky jako Krev v jezeře)
  • Rivo Satakieli (2005),
  • Väärän jäljillä (2008),
  • Minne tytöt kadonneet (2010),
  • Rautakolmio (2013).

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • Ja äkkiä onkin toukokuu (1976, A najednou už je tu květen),
  • Kitara on rakkauteni (1981, Kytara je má láska),
  • Tappava säde (1999),
  • Sukkanauhatyttö ja muita kertomuksia (2001), sbírka povídek,
  • Kun luulit unohtaneesi (2002),
  • Jonakin onnellisena päivänä (2004),
  • Viimeinen kesäyö ja muita kertomuksia (2006), sbírka povídek,
  • Luonas en ollutkaan (2007),
  • Henkivartija (2009, Bodyguarka), první díl trilogie o bodyguardce Hilje Ilveskerové.
  • Oikeuden jalopeura (2011, Lev práva), druhý díl trilogie o bodyguardce Hilje Ilveskerové.
  • Paholaisen pennut (2012), třetí díl trilogie o bodyguardce Hilje Ilveskerové.
  • Kuusi kohtausta Sadusta 2014).

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d http://www.iliteratura.cz/Clanek/22207/lehtolainen-leena

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]