Sara Stridsbergová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sara Stridsbergová
Sara Stridsberg Oslo bokfestival 2011.jpg
Narození 29. srpna 1972 (47 let)
Solna
Země Švédsko
Vzdělání Štrasburská univerzita
Uppsalská univerzita
Povolání spisovatelka
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ10685892 (2004)
Literární cena novin Aftonbladets (2006)
Literární cena Severské rady (2007)
Doblougova cena (2013)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ10428716 (2015)
… více na Wikidatech
Citát
„Musím milovat všechny postavy, o kterých píšu, bez ohledu na to, kdo jsou a co udělaly“
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sara Stridsbergová (* 29. srpna 1972, Solna; nepřechýleně Stridsberg) je švédská prozaička a dramatička. Je držitelkou Literární ceny Severské rady a Ceny Evropské unie za literaturu.[1] Ve svém díle se zaměřuje na feministická témata, která zobrazuje na příbězích ženských osobností z dávné i blízké historie. Její romány a dramata vychází z historických událostí, které Stridsberg využívá pro literární fikci. Její tvorba je řazena do žánru biografické fikce.[2] Zároveň do svých textů zakomponovává motivy ze současného světa.

Debutovala v roce 2004 románem Happy Sally, kde začíná experimentovat s formou.[2] V románu se prolíná deníková forma s dopisy. Hlavní hrdinkou je švédská plavkyně Sally Bauer, která jako první skandinávská žena přeplavala La Manche.[2] Kniha zaznamenala velký úspěch u čtenářů i kritiků. Stridsberg debutem navázala na první veřejné vystoupení. Poprvé se dostala do veřejného povědomí jako překladatelka textu Valerie Solanas Scum manifest čili Šlem manifest,[1] která patří k druhé vlně feminismu. Sama Stridsberg se řadí k třetí vlně feminismu.[1]

V roce 2016 se stala členkou Švédská akademie. V roce 2018 svoje členství ukončila, šlo o gesto solidarity s předsedkyní akademie Sarou Danius, která spolu s dalšími čtyřmi členy opustila akademii po kontroverzích ohledně sexuálních přestupků uvnitř komise.[3] Proto v tomto ročníku nebyla Nobelova cena za literaturu udělena.[4]

Bibliografie v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Deník Evy Braunové (Kalender Braun, 2008), povídka je součástí antologie Temnější odstíny Švédska (Nakladatelství Host, 2014, překlad: Azita Haidarová)
  • Fakulta snů: Dodatek k sexuální teorii (Drömfakulteten: Tillägg tipl sexualteorin, 2006), úryvek z románu je součástí Švédské čítanky (Nakladatelství Labyrint, 2014, překlad: Romana Švachová)
  • Tři hry, soubor obsahuje dramata Pitvání padajícího sněhu, Návraty, Umění padat (Institut umění – Divadelní ústav v Praze, 2018, překlad: Olga Bažantová, Kateřina Navrátilová, Jitka Šípková, Eva Volenová, Azita Haidarová, Dagmar Hartlov)[5]
  • Antarktida lásky (Kärlekens Antarktis, 2018), (Kniha Zlín, 2020, překlad: Romana Švachová)[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VOSLÁŘOVÁ, Marie. Sára Stridsbergová - Kdo je tady normální? In Sára Stridsbergová. Tři hry. Praha: Divadelní ústav, 2018. 201-205 s. ISBN 9788070084007. 
  2. a b c ŠVACHOVÁ, Romana. Beletrie jako manifest [online]. [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. 
  3. Swedish Academy misconduct crisis deepens as member Stridsberg leaves. Reuters. 2018-04-28. Dostupné online [cit. 2020-06-19]. (anglicky) 
  4. Letos Nobelova cena za literaturu nebude, akademie řeší kauzu obtěžování. iDNES.cz [online]. 2018-05-04 [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 
  5. Stridsberg, Sara: Tři hry. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 
  6. Stridsberg, Sara: Antarktida lásky. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]