Francisco Ayala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francisco Ayala
Francisco Ayala.jpg
Rodné jméno Francisco Ayala García-Duarte
Narození 16. března 1906
Granada
Úmrtí 3. listopadu 2009 (ve věku 103 let)
Madrid
Povolání spisovatel, překladatel, romanopisec, sociolog, advokát, básník, literární kritik a vysokoškolský učitel
Národnost Španělé
Stát ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Alma mater Universidad Complutense de Madrid or Universidad de Madrid
Žánr poezie a román
Ocenění čestný doktor (1989)
Cervantesova cena (1991)
Literární cena prince asturského (1998)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (2006)
Hijo Predilecto de Andalucía
… více na Wikidatech
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francisco Ayala García-Duarte[1] (16. březen 1906, Granada[2]3. listopadu 2009, Madrid[3]) byl španělský spisovatel, nositel Cervantesovy ceny z roku 1991 a Ceny Prince asturského za rok 1998.[4] Napsal přes padesát knih. Je řazen k realismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ayala se narodil v Granadě a vystudoval práva na Madridské univerzitě, kde působil do vypuknutí občanské války. Roku 1927 se v Seville konala oslava třístého výročí smrti barokního básníka Luise de Góngory y Argota. Ayala se jí zúčastnil a spolu s dalšími umělci (Jorge Guillén, Pedro Salinas, Rafael Alberti, Federico García Lorca, Dámaso Alonso, Luis Cernuda, Vicente Aleixandre, Pablo Picasso, Salvador Dalí, Luis Buñuel ad.) založili uměleckou skupinu Generace 27, která se hlásila k avantgardě a zároveň se její autoři zajímali o folklór a lidovou kulturu.

V letech 1936-1939 pracoval na vyslanectví španělské republikánské vlády v Praze a v letech 1939-1950 žil v Argentině, kde vyučoval na La Platské univerzitě. Poté přednášel španělskou literaturu v Portoriku, v Princetonu, v New Yorku a Chicagu. Od roku 1960 začal navštěvovat Španělsko, kde od roku 1980 trvale žil. Jeho manželkou byla americká hispanistka Carolyn Richmond.[5][6][7] Zemřel v Madridu ve věku 103 let, jako poslední ze skupiny Generace 27.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho romány a novely charakterizuje silný mravní apel, ale zároveň i ironie a skepse. Publikoval například romány Tragicomedia de un hombre sin espíritu (Tragikomedie bezduchého člověka, 1925), Historia de un amanecer (Příběh jednoho svítání, 1926), El boxeador y un ángel (Boxer a anděl, 1929). Velký úspěch měly Muertes de perro (Smrti psa, 1958) a El fondo del vaso (Dno sklenice, 1962). Z kratších prozaických spisů zmíníme La cabeza del cordero (Beránčí hlava, 1949), Los usurpadores (Uchvatitelé, 1949), Historia de los macacos (Historie makaků, 1955) nebo El jardín de las delicias (Zahrada rajských potěšení, 1971).

Ayalovy eseje se týkají literatury a kritiky, filmu a umění i témat z oblasti filosofie, sociologie a politologie. Do literární kritiky patří například Los ensayos: Teoría y crítica literaria (Eseje: literární teorie a kritika, 1972), La novela: Galdós y Unamuno (Román: Galdós a Unamuno, 1974), Cervantes y Quevedo (1974), problémům společnosti se věnuje například El problema del liberalismo (Problém liberalismu, 1941), Tecnología y libertad (Technologie a svoboda, 1958), La integración social en América (Sociální integrace v Americe, 1958).[9][10]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ayala byl členem Španělské královské akademie (Academia Real de España) a držitelem prestižních cen, jako je Cena kritiky (Premio de la Crítica, 1972), Národní cena za prózu (Premio Nacional de Narrativa, 1983) a Cervantesova cena (Premio Cervantes, 1991). Několikrát byl také nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Biografia de Francisco Ayala. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. 
  2. ESCRITORES.ORG. Ayala, Francisco. www.escritores.org [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. 
  3. Literatur: Spanischer Schriftsteller Francisco Ayala ist tot. Die Zeit. 2009-11-03. Dostupné online [cit. 2016-06-27]. ISSN 0044-2070. 
  4. Biografía de Francisco Ayala In: buscabiografias.com
  5. El escritor Francisco Ayala muere a los 103 años | Cultura | elmundo.es. www.elmundo.es [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. 
  6. Carolyn Richmond: «Cuando Ayala murió, yo no tenía ganas de vivir». ABC [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. 
  7. Carolyn Richmond, viuda de Francisco Ayala: [online]. lavanguardia.com [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. 
  8. Muere Francisco Ayala, gran testigo de la literatura española del siglo XX [online]. 2009-11-03 [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. http://www.iliteratura.cz/Clanek/25247/ayala-francisco
  10. http://www.iliteratura.cz/Clanek/18921/ayala-francisco

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]