Chinovník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxChinovník
alternativní popis obrázku chybí
Chinovník pýřitý na Havaji
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď mořenovité (Rubiaceae)
Rod chinovník (Cinchona)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chinovník (Cinchona), dříve nazývaný také chininovník, je rod rostlin z čeledi mořenovité. Jsou to stromy nebo keře s jednoduchými vstřícnými listy a pětičetnými květy v bohatých vrcholových květenstvích. Plodem je tobolka s mnoha semeny. Rod zahrnuje asi 24 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Střední a Jižní Americe. Kůra chinovníků obsahuje účinné alkaloidy, z nichž nejvýznamnější je chinin, používaný zejména k léčbě malárie. Nejznámějším druhem je chinovník lékařský, pro produkci chininu je však v dnešní době převážně pěstován jiný, blízce příbuzný druh Cinchona calisaya, vyznačující se vyšším obsahem alkaloidů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Chinovníky jsou stálezelené stromy nebo keře s jednoduchými, vstřícnými, řapíkatými listy. Palisty jsou velké, opadavé, interpetiolární. Květy jsou pětičetné, uspořádané v bohatých, vrcholových, latovitých květenstvích se vstřícnými větévkami. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 zuby či laloky. Koruna je různých barev, řepicovitá, na vnější straně pýřitá, uvnitř lysá. Tyčinky jsou buď zanořené nebo částečně vyčnívají z květů. Semeník obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Plodem je podlouhlá tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující mnoho křídlatých semen. Na rozdíl od jiných blízce příbuzných rodů se tobolky otevírají od báze k vrcholu.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje asi 24 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Americe v oblasti od Kostariky po Bolívii. Převážná většina druhů roste na svazích jihoamerických And. Do Střední Ameriky zasahuje jediný druh, chinovník pýřitý, jedná se však pravděpodobně o pozůstatky dávné introdukce v předkolumbovských dobách.[3][4]

Obsahové látky a jejich účinek[editovat | editovat zdroj]

V kůře chinovníku bylo zjištěno celkem 25 různých chinolových alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chinin, chinidin, cinchonidin a cinchonin. Jejich celkový obsah v kůře vybraných druhů chinovníku dosahuje obvykle 6 až 7 % (výjimečně 14 až 16 %[5]). Tyto alkaloidy jsou biologicky aktivní a jsou významné zejména antimalarickým účinkem, neboť jsou toxické pro původce malárie, prvoky z rodu Plasmodium. Chinidin navíc inhibuje fibrilaci srdečního svalu a používá se při srdeční arytmii. Vyšší obsah chinolových alkaloidů byl prokázán zejména u chinovníku lékařského a u druhů Cinchona succirubra, C. ledgeriana, C. lancifolia a C. calisaya.[6][7][8]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Cinchona je v rámci čeledi Rubiaceae řazen do podčeledi Cinchonoideae a tribu Cinchoneae. Nejblíže příbuzným rodem je dle výsledků molekulárních studií rod Ladenbergia. Mezi další blízce příbuzné rody náleží Remijia, Cinchonopsis, Stilpnophyllum a Joosia.[9]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Mladá rostlina chinovníku lékařského

Význam a historie[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv některé zdroje připisují objev léčivých účinků Jezuitům, bylo prokázáno, že kůru chinovníku používali jihoameričtí Indiáni již v předkolumbovských dobách. V domorodé medicíně slouží zejména ke snižování horečky.[10] Jezuité začali kůru chinovníku začali používat ve větším měřítku při léčbě malárie v první polovině 17. století. Mletá kůra byla v té době známa jako "jezuitský prášek". Chinin byl z kůry poprvé izolován začátkem 19. století, jeho chemická struktura však byla odhalena až v roce 1951.[11] V minulosti byla chininová kůra vyvážena v obrovských množstvích do celého světa zejména z Peru, Bolívie a Ekvádoru. Nadměrná sklizeň související s velkou poptávkou vedla téměř k vyhubení divoce rostoucích stromů. V současnosti není hlavním zdrojem chininu chinovník lékařský, jak se obecně má za to, nýbrž blízce příbuzný druh Cinchona calisaya, jehož kůra obsahuje nejvyšší množství této látky. Druh pochází z východních svahů And v Peru a Bolívii. Je pěstován zejména v Indonésii, jmenovitě na Jávě. Obsah chininu a doprovodných alkaloidů (zejm. chinidin a cinchonidin) je u různých pěstovaných kultivarů tohoto druhu různý. Chinovník pýřitý je nejrozšířenější a nejběžnější druh rodu, alkaloidů však obsahuje jen malé množství.[1][3][12] Chinovníková kůra je produkována také v Kongu, Zaire, Bolívii, Guatemale a Tanzánii.[5] V minulosti byl významným druhem pro získání chininu i druh C. micrantha.[1] Chinin dodává charakteristickou chuť nealkoholickému nápoji zvanému tonik.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c MACBRIDE, J. Francis; DAHLGREN, B.E.. Flora of Peru. Vol. XIII, p. VI. Botany. Sep. 1936, čís. 13(6) p.1.  
  2. DWYER, John D.. Flora of Panama. Rubiaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1980, čís. 67.  
  3. a b c BURGER, William; TAYLOR, Charlotte M.. Flora Costaricensis. Family Rubiaceae. Fieldiana. Dec. 1993, čís. 33.  
  4. HASSLER, M.. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Henry Hobhouse (2004) Šest rostlin, které změnily svět. Academia, Akademie věd České republiky, Praha, ISBN 80-200-1179-X, strana 22. (Kapitola Chinovník je na stranách 19–59.)
  6. ANISZEWSKI, Tadeusz. Alkaloids. Chemistry, biology, ecology and applications. [s.l.] : Elsevier, 2015. ISBN 978-0-444-59433-4. (anglicky)  
  7. PENGELLY, Andrew. Constituents of medicinal plants. [s.l.] : Allen & Unwin, 2004. ISBN 1-74114-052-8. (anglicky)  
  8. Malá československá encyklopedie, II. svazek D-CH, Academia, Československá akademie věd, 1985, strana 934, heslo chininovník.
  9. ANDERSSON, Lennart; ANTONELLI, Alexandre. Phylogeny of the tribe Cinchoneae (Rubiaceae), its position in Cinchonoideae, and description of a new genus, Ciliosemina. Molecular Phylogenetics. Feb. 2005, čís. 54(1). Dostupné online.  
  10. VOGEL, Virgil J.. American Indian medicine. [s.l.] : University of Oklahoma Press, 1970. (anglicky)  
  11. PRANCE, Ghillean; NESBITT, Mark. The cultural history of plants. [s.l.] : Routledge, 2005. (anglicky)  
  12. STEERE, William Campbell. The Cinchona-Bark Industry of South America. The Scientific Monthly. Aug. 1945, čís. 61(2).  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]