Radek Jaroš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radek Jaroš
Radek Jaroš (2023)
Radek Jaroš (2023)
Narození29. dubna 1964 (59 let)
Nové Město na Moravě ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníprofesionální horolezec a spisovatel
Znám jakoprvní český držitel Koruny Himaláje (2014), držitel Koruny planety (2019)
OceněníSkleněná medaile Kraje Vysočina (2009)
Sportovec Kraje Vysočina (2014)
Cena Jiřího Gutha-Jarkovského (2014)
Kamenná medaile Kraje Vysočina (2015)
medaile Za zásluhy (2023)
DětiAndrea Jarošová, Ondřej Jaroš
Webwww.radekjaros.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radek Jaroš (* 29. dubna 1964 Nové Město na Moravě[1]) je český horolezec a autor knih. Stal se 15. horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupil na všech 14 světových osmitisícovek bez použití kyslíku.[2] V roce 2019 dokončil výstupy na nejvyšší vrcholy všech kontinentů.[3] Je členem novinářského profesního sdružení Czech Travel Press. Je členem Českého klubu fair play Českého olympijského výboru.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dětský sen stát se horolezcem začal naplňovat až v osmnácti letech, kdy začal s lezením na Českomoravské vrchovině.[4] Následovaly Tatry, Ťan-šan, Pamír a Himálaj. Mezi své velké cenné kopce řadí šestitisícový Pik Moskevské pravdy (1989) a pětitisícový Pik Učitěl (1989).

V roce 1994 se neúspěšně pokusil o Mount Everest (8 848 m n. m.). Kouzlu nejvyšší hory podlehl a při své druhé expedici v roce 1998 se mu společně s Vladimírem Noskem podařilo z Tibetu, severním žebrem, vystoupit bez použití kyslíkových přístrojů na vrchol. „Mount Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil.“ Později vystoupil na známý jihoamerický Huascarán.[5]

Osmitisícovky[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006, kdy měl zdoláno šest osmitisícovek, oznámil svůj cíl zdolat všechny vrcholy, které mají nad osm tisíc metrů.[6]

Na podzim roku 2000 se zúčastnil expedice na Kančendžengu (8 586 m n. m.), velmi špatné počasí nepustilo nikoho na vrchol. Špatné počasí zhatilo i výstup na nejtěžší osmitisícovku K2 (8 612 m n. m.) v roce 2001.[7] Ta je jeho osudovou horou, neúspěšně se na ni pokoušel vystoupit ještě v letech 2003 a 2005. Měl v plánu se pokusit o výstup na K2 ještě v roce 2007, ale kvůli zranění musel expedici ukončit. V roce 2002 se vrátil jako člen malé tříčlenné expedice na Kančendžengu a jako druhý Čech stanul na vrcholu bez použití kyslíku. Expedice byly většinou vedeny lehkým stylem[8] (v malém týmu), nejhodnotnějším výstupem je cesta Scott/McIntyre na Šiša Pangmu v roce 2004 vykonaná alpským stylem a oceněná Výstupem roku ČHS.[9]

V den svých pětačtyřicátých narozenin 29. dubna 2009 vystoupil na Manáslu sólově.[p 1][1] V roce 2010 vystoupil spolu s Liborem Uhrem během deseti dnů na vrchol Gašerbrum II a Gašerbrum I.[10] V roce 2011 sólově vystoupil na vrchol čtvrté nejvyšší hory světa Lhoce.[11] Jeho další úspěšný výstup proběhl v roce 2012, kdy vystoupil na vrchol desáté nejvyšší hory světa Annapurny.[12] Při tomto výstupu ovšem utrpěl těžké omrzliny prstů na nohou a postupně mu byly amputovány všechny prsty na levé noze (celkem 9 článků) a dva prsty na noze pravé (2,5 článku).[13] Přesto pokračoval v přípravách na výstup na poslední osmitisícovku, která mu ještě odolávala. Na K2 nakonec vystoupil v červenci 2014 a zkompletoval tak pomyslnou „Korunu Himálaje“. Jako patnáctý ve světě a první Čech vystoupil na všech 14 osmitisícovek bez použití umělého kyslíku.[14][15] Až na Siša Pangmu prostoupenou alpským stylem a oceněnou Výstupem roku se jednalo o výstupy klasických cest expedičním stylem bez použití výškových nosičů.

Úspěšné výstupy[editovat | editovat zdroj]

Koruna planety[editovat | editovat zdroj]

Poté, co dokončil projekt „Koruna Himálaje“ zrealizoval úspěšně další projekt – Korunu planety (1998–2019).

Nadále mu zbývá Puncak Jaya (4 884 m n. m.), nejvyšší hora Oceánie.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Radek Jaroš je rozvedený, má dceru Andreu a syna Ondřeje.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Skleněná medaile Kraje Vysočina (2009)
  • Sportovec Kraje Vysočina (2014)
  • Na počest zdolání Koruny Himálaje vydala Česká mincovna pamětní medaile z ryzího zlata a stříbra. Křest medaile proběhl společně s křtem nové knihy Radka Jaroše “K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje” v pátek 2. října 2015. Celkem bylo vyraženo 550 stříbrných a 300 zlatých pamětních medailí.[19]
  • V roce 2015 obdržel prestižní ocenění od Českého olympijského výboru Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského, udělovanou sportovci za nejlepší sportovní výkon roku 2014.
  • Kamenná medaile Kraje Vysočina (2015)
  • Medaile Za zásluhy mzz 1. stupně, udělil prezident Petr Pavel v roce 2023

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Společně s Arnoštem Tabáškem napsal knihu Dobývání nebe, ve které popisuje pět expedic na tři nejvyšší hory světa. Na dva z těchto vrcholů (Mount Everest, Kančendženga) se mu podařilo vystoupit jako druhému Čechovi bez použití umělého kyslíku. Kniha čerpá z reportáží posílaných v době expedic na Jarošův web. Další knihou této dvojice je titul Hory shora. V roce 2011 vydal ve spolupráci se svou dcerou Andreou knihu Hory má panenko. V roce 2013 vydal další knihu, opět ve spolupráci s Andreou, Hory shora 2.[20] V roce 2015 vydal knihu “K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje”.[19]

Z každé ze svých osmitisícovek má Radek Jaroš zpracované dokumenty na DVD, v roce 2015 vznikl dokumentární film Cesta vzhůru.

Ve spolupráci s Divadlem Járy Cimrmana se zúčastnil expedice Altaj – Cimrman, která si kladla za cíl pojmenovat po fiktivním géniovi Járu Cimrmanovi horu na Altaji. Z výpravy vznikl krátkometrážní mokument Vojtěcha Kotka Expedice Altaj – Cimrman mezi jeleny.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ve své expedici byl sice sám, ale na cestě se pohybovala řada horolezců z jiných expedic, takže nešlo o sólo v obvyklém slova smyslu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2017 [cit. 2019-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. 
  2. ↑ PRAVDA, Petr. Radek Jaroš vystoupil na K2, zdolal tak všechny osmitisícovky [online]. iDNES.cz, 2014-07-26 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Lezec.cz: Radek Jaroš vylezl v Africe na Kilimandžáro v rámci 7 Summits (10/2019)
  4. ↑ JINDRA, Michal. Když K2 nezdolám, svět se nezačne otáčet v protisměru, říká Jaroš [online]. iDNES.cz, 2014-06-05 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ PAVLÍČKOVÁ, Jana. Horolezec Radek Jaroš: Huascarán je strašná hora! [online]. Deník, 2015-01-13 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ REICHMAN, Martin. Všechny osmitisícovky Radka Jaroše. Od Everestu až na vrchol K2 [online]. 100+1, 2014-08-08 [cit. 2015-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-20. 
  7. ↑ Radek Jaroš: vylezl na Mount Everest, Říp zatím nezdolal [online]. National Geographic, 2011-11-02 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Alpský styl, lehká expedice - vysvětlivky pojmů
  9. ↑ Radek Jaroš [online]. Festival horolezeckých filmů [cit. 2015-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-20. 
  10. ↑ SEIDL, Jiří. Riskoval, ale na osmitisícovku Gašerbrum I se dostal bez úhony [online]. iDNES.cz, 2010-08-11 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ Radek Jaroš zdolal vrchol hory Lhoce [online]. i-vysocina.cz, 2011-05-20 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ TUREK, Kuba. Annapurna účtovala: Jaroš přišel o prsty a Tráva málem umřel v bouřce [online]. Hory doly [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ HAŠEK, Martin. Horolezec Jaroš: Nemá prsty, chodí o berlích, pokousal ho pes. A za půl roku chce na K2!. isport.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ VÝBORNÁ, Lucie. Horolezec Radek Jaroš vystoupal na K2, zdolal tak všech 14 osmitisícovek [online]. Český rozhlas, 2014-07-26 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ NOVOTNÝ, Ondřej. Horolezec Jaroš: Dochází mi, že není normální, co jsem dokázal [online]. iDNES.cz, 2014-08-08 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  16. ↑ Výstup roku 2004
  17. ↑ Výtěžek z charitativní přednášky věnuje Jaroš vozíčkáři [online]. Deník, 2016-12-07 [cit. 2016-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ KOPECKÝ, Milan. Radek Jaroš zdolal Elbrus. Pod horu přijel z Vysočiny na kole [online]. Český rozhlas, 2016 [cit. 2016-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-25. 
  19. ↑ a b Korunu Himálaje Radek Jaroš zdolal, teď má i svou pamětní medaili [online]. Česká mincovna [cit. 2015-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19. 
  20. ↑ JINDRA, Michal. Horolezec Jaroš se potřeboval ochránit. Nasadil jsem si kondomy, říká [online]. iDNES.cz, 2013-12-19 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Expedice Altaj - Cimrman mezi jeleny. Česká televize [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radek_Jaroš&oldid=23778680“