Kilimandžáro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kilimandžáro
Vrchol hory
Vrchol hory z přístupové cesty

Vrchol 5895 m n. m.
Prominence 5885 m ↓ Suezský průplav
Izolace 5510 km → Hindúkuš, Afghánistán
Seznamy Koruna planety #4
Nejprominentnější hory #4
Nejizolovanější hory #4
Ultraprominentní hory
Nejvyšší hory afrických zemí #1
Poznámka nejvyšší hora Afriky
Poloha
Světadíl Afrika
Státy Tanzanie Tanzanie
Pohoří Kibo
Souřadnice
Kilimandžáro
Kilimandžáro
Prvovýstup není zdokumentován (Johannes Kinyala Lauwo), první zdokumentovaní Hans Meyer, Ludwig Purtscheller – 6. října 1889
Typ Stratovulkán
Erupce před 360 000 roky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ustupující ledovec na vrcholu Kibo

Kilimandžáro je horský masiv téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou. Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů – Shira, Mawenzi a Kibo. Na vulkánu Kibo se ve výšce 5895 m n. m nachází nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu – vrchol Uhuru (česky vrchol svobody).

Hora je od roku 1973 součástí Národního parku Kilimandžáro. V roce 1987 byla zdejší krajina prohlášena světovým dědictvím UNESCO.[1]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára.

Názvosloví[editovat | editovat zdroj]

Další jména pro tuto horu jsou: Uhuru, Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), v letech 1902 až 1964 Kaiser-Wilhelm-Spitze či Wilhelmskuppe (štít či vrch císaře Viléma, německy).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (18711996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních „oficiálních“ pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889.

Masiv[editovat | editovat zdroj]

Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací.

  • 1400–1800 m n. m. – kultivovaná krajina, v níž se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří zemědělským plodinám.
  • 1800–2900 m n. m. – v tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami.
  • 2900–3300 m n. m. – v těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami.
  • 3300–4000 m n. m. – zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce. Ustupují mlhy. Rostou zde unikátní rostliny.
  • 4000–4800 m n. m. – v tomto pásmu jsou již velmi tvrdé podmínky. Teploty v noci klesají pod bod mrazu a ve dne se šplhají i na 35 °C. Rostou zde jen lišejníky a mechové porosty.
  • nad 4800 – nad touto výškou panují již arktické podmínky. Částečně jsou zde ledovce a sníh, vegetace žádná. Ledovce stékají do výšky zhruba 4270 m n. m.

Vrcholový kráter[editovat | editovat zdroj]

Vrcholový kráter Kibo vypouští plyn přímo na straně vrcholu Uhuru. Kibo má vrcholový kráter o průměru 2,4 km s hloubkou až 300 metrů. Nejvyšší bod na okraji kráteru se nazývá Uhuru. Vědci zjistili, že v roce 2003 byla tekutá láva jenom 400 metrů pod špičkou kráteru. I když se žádná nová vulkanická činnost neočekává, přece jenom jsou na místě obavy z toho, že se části hory můžou zřítit. Místní legendy hovoří o činné aktivitě před 170 lety. Dva další zaniklé vulkány jsou Mawenzi (5 149 m n. m.), třetí nejvyšší vrchol Afriky (po Mount Kenya), a Shira (3962 m n. m.)

Výstupové cesty[editovat | editovat zdroj]

K dosažení vrcholu Kilimandžára je možné využít některou z šesti základních tras: Marangu (východní), Mweka (jižní), Umbwe (jižní), Lemosho/Shira (západní), Rongai (severní), Machame a Northern Circuit[2]. Kolem 90 % turistů vystupuje na vrchol po trase Marangu (tzv. trasa Coca-Cola). Jako jediná je vybavena na všech svých stanovištích noclehárnami či velmi skromným ubytovacím zařízením. Obvyklý výstup zabere 5–6 dnů.

Vláda Tanzánie připravuje od roku 2019 výstavbu lanovky na vrchol Kilimandžára, aby zvýšila příjmy z cestovního ruchu.[3]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Ve výšce 3300–4000 m n. m. rostou senecie (stromové starčeky), lobélie (lobelky), protei a další rostliny. Senecie dosahují výšky až pěti metrů, což je světový unikát. Takto obrovské exempláře se vyskytují právě jen u afrických pětitisícovek.

Kilimandžáro v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Mapa reliéfu
Pohled z parku Amboseli
Vrchol Uhuru

V roce 1984 dojeli na Uhuru dva cyklisté.[zdroj?] V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. UNESCO World Heritage Centre. Kilimanjaro National Park [online]. [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Мount Kilimanjaro Climbing | Altezza.Travel. en.altezza.travel [online]. [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Turisté by měli dostat lanovku na Kilimandžáro
  4. VERNE, Jules. Pět neděl v baloně. Praha: Albatros, 1963. Kapitola IV., s. 21. 
  5. HEINLEIN, Robert Anson. Měsíc je drsná milenka. Praha: Banshies, 2006. ISBN 80-86456-26-9. Kapitola Chátra u moci, s. 195. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]