Proteovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Proteovité

Bělosemenka Leucospermum cordifolium
Bělosemenka Leucospermum cordifolium
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: proteotvaré (Proteales)
Čeleď: proteovité (Proteaceae)
Juss., 1789
Banksia anshbyi
Embothrium coccineum
Grevillea dielsiana

Proteovité (Proteaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu proteotvaré (Proteales). Jsou to dřeviny s jednoduchými a převážně střídavými listy a květy uspořádanými často v nápadných květenstvích. Vyskytují se v počtu asi 1700 druhů zejména v tropech a subtropech jižní polokoule.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci proteovitých jsou keře a stromy s převážně střídavými (výjimečně vstřícnými nebo přeslenitými) jednoduchými listy bez palistů. Listy jsou většinou tuhé, kožovité, celokrajné nebo na okraji pilovité či ostnité, s celistvou nebo nebo různým způsobem členěnou čepelí.

Květy jsou nejčastěji oboupohlavné, pravidelné nebo souměrné, uspořádané v květenstvích. Květenství jsou nejčastěji úžlabní nebo vyrůstají na kmenech či starším dřevě (kauliflorie), řidčeji vrcholová. Jedná se o okolíky, hrozny nebo klasy připomínající šištice. Listeny podepírající květy jsou u většiny zástupců drobné a často brzy opadavé, u některých zástupců s klasovitými květenstvími jsou velké a nápadné.

Okvětí je složeno ze 4 (3 nebo 5) volných nebo častěji srostlých plátků, případně je 1 plátek volný a 3 srostlé. Tyčinky jsou 4, obvykle volné a přirůstající k okvětním plátkům. Semeník je svrchní, tvořený jediným plodolistem. Obsahuje 1, 2 nebo více vajíček. Plodem je měchýřek, oříšek, nažka, samara nebo peckovice. Semena jsou obvykle bez endospermu.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Proteovité jsou velká čeleď zahrnující asi 80 rodů a 1700 druhů. Je rozšířena v tropech a subtropech především jižní polokoule, centrum diverzity je v Austrálii (asi 750 druhů zejména v západní části kontinentu) a jižní Africe (asi 350 druhů včetně Madagaskaru). Dalšími oblastmi výskytu jsou Střední a Jižní Amerika (90 druhů), Nová Kaledonie (50 druhů), Asie od Indie po Japonsko, Indonésii a Novou Guineu, Fidži, Nový Zéland a Vanuatu.[2][3]

Téměř všechny rody této čeledi jsou svým rozšířením vázány na jediný kontinent. Výjimku tvoří rody Lomatia, Orites, Oreocallis a Gevuina, které se disjunktně vyskytují v Jižní Americe a v australské oblasti. Rod Helicia roste v Asii i v Austrálii.[2]

V Austrálii a jižní Africe rostou proteovité zejména na suchých stanovištích s kyselejší a chudší půdou. Naproti tomu v Malajsii roste většina druhů v podrostu tropických deštných lesů, pouze některé druhy na suchých savanách. Vyskytují se v nadmořských výškách do 2400 metrů, řidčeji výše (Helicia).[2]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy proteovitých obsahují nektar a jsou navštěvovány zejména hmyzem (včely, motýli), ptáky a stromovými savci. Plody bývají poměrně těžké. Semena některých druhů jsou šířena zvířaty, křídlatá semena některých druhů (Banksia dentata, Stenocarpus aj.) jsou šířena větrem. Druhy suchých oblastí bývají přizpůsobeny pravidelným požárům.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V Cronquistově systému byly proteovité řazeny společně s čeledí hlošinovité (Elaeagnaceae) do řádu Proteales podtřídy Rosidae. Systém APG řadí proteovité společně s čeleděmi platanovité (Platanaceae) a lotosovité (Nelumbonaceae) do řádu Proteales, který je umístěn mezi bazální větve pravých dvouděložných rostlin (Eudicots).

Čeleď je rozdělována do 5 podčeledí: Bellendenoideae, Persoonioideae, Grevilleoideae, Symphionematoideae a Proteoideae.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Acidonia, Adenanthos, Agastachys, Alloxylon, Athertonia, Aulax, Austromuellera, Banksia, Beauprea, Beaupreopsis, Bellendina, Bleasdalea, Brabejum, Buckinghamia, Cardwellia, Carnarvonia, Cenarrhenes, Conospermum, Darlingia, Diastella, Dilobeia, Dryandra, Embothrium, Eucarpha, Euplassa, Faurea, Finschia, Floydia, Franklandia, Garnieria, Gevuina, Grevillea, Hakea, Helicia, Heliciopsis, Hicksbeachia, Hollandaea, Isopogon, Kermadecia, Knightia, Lambertia, Leucadendron, Leucospermum, Lomatia, Macadamia, Malagasia, Mimetes, Musgravea, Neorites, Opisthiolepis, Oreocallis, Orites, Orothamnus, Panopsis, Paranomus, Persoonia, Petrophile, Placospermum, Protea, Roupala, Serruria, Sleumerodendron, Sorocephalus, Spatalla, Sphalmium, Stenocarpus, Stirlingia, Strangea, Symphionema, Synaphea, Telopea, Toronia, Triunia, Turrillia, Vexatorella, Virotia, Xylomelum[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  2. a b c d e STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 5. Leiden, Niederlands : Foundation Flora Malesiana, 1958. (anglicky) 
  3. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  4. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  5. STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Nowak B., Schulzová B. Tropické plody. Knižní Klub, 2002. ISBN 80-242-1653-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]