Sobotka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sobotka
Sobotka-náměstí
Znak obce Sobotka
znak
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0522 573493
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Jičín (CZ0522)
Obec s rozšířenou působností Jičín
Pověřená obec Sobotka
Historická země Čechy
Katastrální výměra 19,31 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 399 (2017)[2] (e)
Nadmořská výška 305 m n. m.
PSČ 507 43
Zákl. sídelní jednotky 9
Části obce 9
Katastrální území 7
Adresa městského úřadu Boleslavská 440
50743 Sobotka
Starosta Lubor Jenček (TOP 09)[1]
Oficiální web: www.sobotka.cz
Email: sobotka@craj.cz
Sobotka
Sobotka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o českém městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Sobotka (rozcestník).

Sobotka je město v Královéhradeckém kraji v okrese Jičín. Je rekreačním a turistickým letoviskem na jižním okraji Českého ráje. Žije v něm přibližně 2 400[2] obyvatel. Leží asi na polovině vzdálenosti mezi Mladou Boleslaví a Jičínem, 80 km severovýchodně od Prahy. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zprávy[editovat | editovat zdroj]

Sobotka vznikla na místě staršího osídlení; její založení lze klást snad až do 12. století. Roku 1287 slibuje šlechtic Beneš věrnost králi Václavu II. v listině, jejíž originál neznáme, proto zmínku o místě „Sobunka civitas“ nelze brát za spolehlivou. Zlomek zemské desky z r. 1318 se zmiňuje o místním zemanovi Kabalcovi, který se účastnil útoku na zboží Voka II. z Rotštejna. První skutečně ověřená zmínka o Sobotce se datuje až k r. 1323, r. 1346 vlastní zdejší zboží Beneš z Vartemberka, řečený ze Sobotky, kde asi kdysi stávala tvrz. Byl již pánem na Kosti. Tomuto hradu město patřilo po několik staletí a stalo se jeho hospodářským zázemím.

Zisk městských privilegií[editovat | editovat zdroj]

Privilegia udělil Sobotce král Vladislav II. Jagellonský, který r. 1498 na přímluvu Jana ze Šelmberka, nejvyššího kancléře království a kosteckého pána povýšil Sobotku na město. Městu byl udělen znak, povolena výstavba hradeb a právo uspořádat dva týdenní jarmarky ročně. Jan ze Šelmberka patřil mezi nejbohatší české šlechtice a Sobotku chtěl udělat svým reprezentačním městem. Snad on založil čtvercové náměstí a město obehnal hradbami, vystavěl i kostel[zdroj?], jemuž věnoval nádhernou monstranci, patřící i dnes k pokladům[zdroj?] města.

Císař Rudolf II. rozmnožil privilegia města o možnost pořádat třetí výroční trh a o právo pečetit černým voskem, nechal upravit i znak města. Ke konci 16. století byl pánem na Kosti Oldřich Felix z Lobkovic, který se snažil o nenásilnou rekatolizaci svého panství. K tomu účelu nechal postavit chrám sv. Maří Magdalény. Jeho syn Václav z Lobkovic nechal pro chrám roku 1613 zakoupit bohatě iluminovaný kališnický zpěvník dnes zvaný Sobotecký graduál, pocházející z 1. třetiny 16. století. Z jeho iluminací je zajímavá hlavně podobizna Mistra Jana Husa na hranici.

Sobotka za Černínů[editovat | editovat zdroj]

Majitelem panství[3] za třicetileté války byl Heřman Černín z Chudenic. Dal opravit panský dům na náměstí dle plánů architekta Maderny a věnoval jej městu jako radnici. Panství podědil jeho synovec Humprecht Jan Černín z Chudenic. Město bylo v této době připraveno o právo várečné. Velkou ranou bylo roku 1639 obsazení města Švédy, kteří zabavili městu, co se dalo. Včetně zmiňované monstrance a graduálu, které měšťané posléze těžce vykoupili zpět. Humprecht Jan Černín vystavěl nad Sobotkou své letní sídlo Humprechtsberg, dnešní zámeček Humprecht. Humprecht přivedl do Sobotky řadu řemeslníků a postavil pro ně Nové Město.

Doba baroka[editovat | editovat zdroj]

V letech 16891708 je soboteckým děkanem místní rodák Jan Ignác Summa z Vlastislavě, který byl autorem latinských florilegií, v nichž srovnával ctnosti světců ke květinám. Byl nobilitován a získal čestný titul Poeta laureatus. Roku 1712 zasáhl Sobotku nejhorší požár v historii, k dalšímu velkému požáru, při němž padlo za oběť ohni 17 domů včetně radnice, došlo r. 1746.

Od roku 1738 je Sobotecko v majetku Netolických z Eisenberka. Václav Kazimír Netolický, oblíbenec Marie Terezie, zastával nejvyšší zemské úřady a podílel se na důležitých správních i ústavních reformách. V Sobotce byl tehdy postaven mariánský sloup se sochami čtyř českých světců, dílo Martina Jelínka (socha) a jeho syna Martina Ignáce (reliéfy). Byl vysvěcen roku 1746. Radnice byla po požáru obnovena podle plánů neznámého architekta, zednické práce prováděl F. Pokorný a roku 1746 vsadil hodinář Jan Brojr do věže nové hodiny. Václav Kazimír nechal ještě sobotecký chrám vybavit novým mobiliářem z dílny kosmonoských Jelínků.

Činnost obrozenecká[editovat | editovat zdroj]

V období národního obrození nastává rozvoj občanské společnosti, zakládají se spolky. I v Sobotce se roku 1848 vytváří revoluční stráž města Sobotky (garda), pro niž vytvořil svůj první prapor Josef Mánes. V Sobotce bylo shromaždiště revolučních gard z celých severovýchodních Čech, aby táhly na pomoc bojující Praze, ale na rozmluvu krajského komisaře se zde rozešly a dál nepokračovaly. Došlo přitom k potyčce s Němci z Trutnova, vedenými výřečným básníkem Uffo Hornem.

Pro Sobotku má v této době velký význam působení děkana Františka Vetešníka, překladatele a spisovatele, žáka Josefa Jungmanna a člena vlastenecké družiny kolem pátera Antonína Marka. Další postavou byl kaplan Damián Šimůnek, který vychoval řadu osobností další generace.

Průmyslová revoluce[editovat | editovat zdroj]

Od 30. let 19. století se rozvíjí v Sobotce průmysl, Václav Novák zakládá dílnu na pivovarská zařízení, do Čech zavedl anglické hvozdy na sušení sladu. Dědic a syn Václav si nechal patentovat kamna, jimiž vybavil mnoho škol a veřejných budov. Druhý syn Josef Vincenc odešel do Prahy, kde firma Novák - Jahn navázala na výrobu zařízení pro pivovary. Jeho syn Ladislav byl literátem a vytvořil několik libret pro Oskara Nedbala.

Prusko-rakouská válka do historie města v roce 1866 zasáhla pouze průtahy vojsk, které mu nijak neublížily. V pokojném období míru nastává další rozvoj města a vzniká řada staveb, např. nová budova školy 18921893 podle návrhu Josefa Lhoty, její bohatá fasáda ovlivnila i fasády domů v okolí. Roku 1904 se v sobotecké cihelně usadila rodina Špálova a Sobotka se stala pro malíře Václava Špálu dlouholetou inspirací. Roku 1905 je postavena železnice, ale k dalšímu rozvoji to město nepřivedlo, během 20. století počet obyvatel soustavně klesal (1900 – 3381, 1950 – 2554, 1991 – 2290).

Dvacáté století[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce se život ve městě oživil, jsou budovány peněžní ústavy, je restaurován chrám i zámek Humprecht, který připadl pozemkovou reformou městu. Na výstavbu Masarykovy školy práce podle plánů J. Lhoty (dnes část mateřské školy) navázala původně jako okresní záložna hospodářská vystavěná dnešní budova spořitelny dle návrhu architekta Jandy s plastikami od Rudolfa Březy z roku 1928. Dále sídlo okresního zastupitelstva od architekta Kavalíra z roku 1910, dnes sloužící jako zdravotnické středisko. A sokolovna od architekta Lisky z roku 1929, kterou si při své návštěvě města prolédl i prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Roku 1935 byl postaven Městský úřad navržený architektem Freiwaldem.

Rozkvět města vzal za své po německé okupaci a v následném komunistickém vývoji. Za budovou městského úřadu dnes stojí skulptura od italského sochaře Parmiggianiho z roku 1991 nazvaná „Dům pod půlměsícem“.

Jednadvacáté století[editovat | editovat zdroj]

Po obecních volbách konaných na podzim roku 2014 se starostou města stal Lubor Jenček (TOP 09), který vystřídal Stanislava Tláška, jenž již starostou býti nechtěl.[1]

Šrámkova Sobotka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Šrámkova Sobotka.

Roku 1957 byla založena tradice Šrámkovy Sobotky jako národního festivalu českého jazyka a literatury. Vyvinul se z původních setkání zaměřených na Šrámkovu tvorbu, roku 1961 se přeměnil v týdenní seminář o mateřštině, vždy s nějakým nosným ústředním tématem. Od počátku je propojen s učitelskou veřejností. Od roku 1963 se na tzv. poetickém odpoledni představují recitátoři a recitační kolektivy, od roku 1968 působí tvůrčí dílny pro studenty pedagogických a filozofických fakult.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Sobotce.

Chrám sv. Maří Magdalény[editovat | editovat zdroj]

Chrám sv. Maří Magdalény

Děkanský kostel sv. Máří Magdalény byl postavený v letech 15901596 v pozdně gotickém stylu Petrem Vlachem z Milána na místě staršího dřevěného kostela, věž je renesanční, její zastřešení empírové. Barokní vnitřní zařízení je z dílny kosmonoských Jelínků (kolem 1740). V kněžišti nejdeme tři zajímavé renesanční náhrobky lobkovických dětí, které se staly inspirací pro pomník Babička s vnoučaty O. Gutfreundovi. Roku 1828 byla snížena věž a když se roku 1885 zřítila klenba lodi, postavil se strop dřevěný, až v letech 19361940 byla obnovena klenba ze železobetonu. Děkanství je původně renesanční z konce 16. století, 1710 přestavěné barokně (štíty). U kostela socha sv. Jana Nepomuckého od Antonín Wildta z roku 1856 podle návrhu Josefa Mánesa. Za kostelem je budova staré školy, nedaleký renesanční špitál je z konce 16. století.

Náměstí a okolí[editovat | editovat zdroj]

Stará radnice s přízemím asi z roku 1570, původně Chybovský dům, empírové úpravy 18081847, roku 1865 hodinář J. Prokeš opatřil věž hodinami s průsvitným ciferníkem, prvním ve střední Evropě. Poblíž radnice stojí divadlo z roku 1850 se zajímavým využitím původního svahu, původně solnice z 18. století. Strop divadla byl malován podle návrhu Josefa Mánesa, ale výmalba byla po roce 1920 zničena. Mariánský sloup je z roku 1747.

Ve středu města najdeme řadu zajímavých domků. Je to Gansův dům čp. 129 z 18. století, špitál čp. 10, dům Turnovského čp. 39, řada domků na náměstíčku sv. Anny a Sobotecké Benátky podél zbytku městského příkopu. Rodný dům spisovatele Fráni Šrámka čp. 4, spisovatel tu žil do svých pěti let, s přízemím ze 16. století, patro kolem roku 1840. Je na něm umístěna busta sochařky Karly Vobišové-Žákové, ve vedlejší budově má Šrámek své muzeum. V Jeřábkově ulici stojí rodný dům dramatika Františka Věnceslava Jeřábka.


Panoramatický pohled na sobotecké náměstí.
Panoramatický pohled na sobotecké náměstí.

Sobotecký hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Hřbitov opěvoval ve své poémě již Fráňa Šrámek. Později ji zhudebnil Emil Axman. Pomník rodáků pohřbených jinde je od P. Janáka a K. Pokorného z roku 1927. Na hřitově najdeme hrob básníka Fráni Šrámka a jeho rodiny, básníka V. Šolce s reliéfní maskou K. Vobišové-Žákové, průmyslníka a politika Maštalky s bustou od J. Drahoňovského a verši F. Šrámka, spisovatele O. Daňka a estetika M. Nováka. Před hřbitovem je pomník obětí 1. světové války a pomník rudoarmějců z roku 1947.

Zámek Humprecht[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Humprecht.
Zámek Humprecht

Zámek na návrší nad Sobotkou byl letním sídlem Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Stavěl ho Carlo Lurago v letech 16661668 jako parafrázi Galatské věže v Cařihradu, po požáru roku 1678 byl dostavěn F. Ceresolou. Při opravě byl současně zvýšen, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy, základy zpevněny kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže r. 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku.

Po Černínech zámek vystřídal ještě několik majitelů a postupně chátral. Za 2. světové války o něm Němci uvažovali jako o možné letecké pozorovatelně. Až v 70. letech 20. století byl zámek řádně restaurován.

Zámek má pozoruhodnou osovou hodovní síň s eliptickým půdorysem, vysokou 16 metrů, která má zvláštní akustiku, a proto se zde často konají koncerty. Kromě historických interiérů s nástěnnými malbami je zde expozice barokního loveckého zámečku a část sbírek soboteckého muzea, např. obraz Zvěstování (italská renesance) a Mánesův prapor národní gardy z roku 1848. Lze vystoupit na ochoz věže, odkud je krásná vyhlídka do kraje.

Další zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům básníka Václava Šolce, zachovalé selské stavení, je dnes soukromou galerií, která byla v roce 2009 pokřtěna po svém zakladateli na Galerii Karla Samšiňáka. V sousedním zděném stavení trávil prázdniny[4] spisovatel Karel Václav Rais, který zde napsal Zapadlé vlastence a Pantátu Bezouška. Ze zděné architektury je zajímavý Brixův statek na Předměstí z roku 1825 se soškou sv. Jana Křtitele v průčelí. Město má pomník V. Šolce z roku 1880. V parčíku je busta Fráni Šrámka, další dílo K. Vobišové-Žákové z roku 1970.

Od roku 1988 se ve druhé polovině srpna koná Sobotecký jarmark, od roku 1999 společně s ním i Festival lidových řemesel. Tradice údajně praví, že by se měl konat první sobotu po svátku svatého Bartoloměje.

V roce 1971 se na místě zvaném „na Větráku“ jel jeden z prvních autokrosů v Československu.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOVÁŘOVÁ, Iva. Pod Humprechtem zvítězil v tajné volbě Lubor Jenček. Deník [online]. 2014-11-09 [cit. 2014-11-09]. Dostupné online. 
  2. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  3. PEKAŘ, Josef. Kniha o Kosti: kus české historie. Praha: Elka Press, 1998. 367 s. ISBN 9788090235335. 
  4. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 999 turistických zajímavostí České republiky. Praha: Kartografie, 1999. 392 s. ISBN 9788070116562. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]