Chyjice
| Chyjice | |
|---|---|
 kostel Svatého Šimona a Judy | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0522 549223 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Jičín |
| Okres (LAU 1) | Jičín (CZ0522) |
| Kraj (NUTS 3) | Královéhradecký (CZ052) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°23′16″ s. š., 15°17′44″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 169 (2022)[1] |
| Rozloha | 5,09 km² |
| Katastrální území | Chyjice |
| Nadmořská výška | 273 m n. m. |
| PSČ | 506 01 |
| Počet domů | 93 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Chyjice 54 50601 Jičín 1 chyjice@chyjice.cz |
| Starosta | David Zelinger |
| Oficiální web: www | |
  Chyjice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 549223 |
| Kód části obce | 55433 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Chyjice se nachází v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji. Žije v ní 169[1] obyvatel.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Chyjice je protáhlá obec v mělkém údolí, dlouhá téměř 2,5 km, široká na některých místech jen 100 m. Nachází se 11 km jihozápadně od Jičína. Její páteří je silnice Střevač–Jičíněves, která dává obci spolu s říčkou Mrlinou (starší název Leština) a přilehlými stráněmi protáhlý tvar. Ten způsobuje, že vesnice nemá žádnou ústřední náves. Za střed obce snad lze považovat oblast u bývalé školy, kde se v současné době nachází víceúčelová vodní (požární) nádrž a kde byl v létě 1999 zřízen přístřešek pro osvěžení návštěvníků. Ten byl na jaře roku 2000 přebudován na sídlo obecního úřadu. V současné době se obecní úřad nachází v těsném sousedství bývalé školy. Chyjice jsou od poloviny 19. století samostatnou obcí, jen v 70. letech byly téměř na dvacet let přidruženy ke správnímu celku Střevač. Od roku 1991 je obec opět samostatná.
Ačkoli Chyjice leží ve vnitrozemí, překvapivě mají charakter podhorské vsi, kde ještě dnes najdeme roubené chalupy s ozdobnými řemeslnými prvky typickými pro krkonošské horské chalupy.
V obci rostou mohutné lípy, jasany, smrky a jiné vzrostlé dřeviny. Také tu najdeme velké množství keřovitých porostů, zejména kolem říčky Mrliny. Mezi obcemi Chyjice a Dolany se rozkládá přírodní památka Chyjická stráň s cenným ekosystémem lesního porostu.
Rozloha katastrálního území je o něco větší než 500 hektarů, obec je bohatá zelení a je obklopena poli díky úrodné půdě, která se v oblasti nachází. Nad obcí severním směrem stojí na vyvýšenině barokní kostel sv. Šimona a Judy s místním hřbitovem. Kostel je dominantou obce a je viditelný z dalekého okolí.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci je z roku 1323, kde se zmiňuje sídlo vladyků, švagrů Hanuše a Žibřida (či Žibřicha)[3]. Původní tvrz stávala na vyvýšeném místě nad řekou, pravděpodobně v blízkosti dnešního kostela sv. Šimona a Judy. V roce 1369 je obec doložena v majetku Oldřicha ze Semína. Počátkem 15. století ji vlastnil Markvart, zvaný Chyjíček, po němž nese jméno, pak jeho vdova Kateřina a v roce 1460 Jan Kapřík z Lesovic. Roku 1564 přestaly být Chyjice samostatným statkem a staly se součástí statku střevačského. Spolu s ním byly roku 1584 začleněny do Velíšského panství, které roku 1606 získal Jindřich Matyáš z Thurnu a po něm roku 1622 Albrecht z Valdštejna. Schlikové, na něž přešlo vlastnické právo nad panstvím roku 1635, spravovali Chyjice až do zrušení vrchnostenské správy roku 1848 a stopy jejich péče jsou v celé oblasti patrné dodnes.[4] Již roku 1850, v souvislosti s tehdejší správní reformou, nabyly Chyjice statut samostatné obce.
Právě od poloviny 19. století až do 2. světové války zažily Chyjice největší rozmach co do počtu obyvatel, domů i společensko-kulturních aktivit.
Škola[editovat | editovat zdroj]
Škola byla v Chyjicích založena v roce 1787 pro 72 dětí ze tří obcí: Chyjic, sousedních Dolan a Kostelce. Před vybudováním školní budovy sídlila provizorně postupně ve dvou chalupách. Výstavbu školní budovy financoval z velké části hrabě František Schlik, škola byla slavnostně vysvěcena 30. září roku 1825. Pro slavnost byla vybudována tribuna a zúčastnily se jí všechny nejvýznamnější osobnosti Chyjic i širokého okolí, včetně církevních institucí (35 plných kočárů!). Tehdejší "Filiální školu Chyjickou ve farní osadě Velišské na panství Jičínoveském" v jednotřídce navštěvovalo až 100 dětí.[5]
V roce 1881 byla v Chyjicích zřízena dvojtřídka, školu tehdy navštěvovalo 113 dětí. V roce 1889 byla škola zvýšena o jedno patro, 140 dětí se učilo ve dvou třídách v patře, v přízemí byly vybudovány byty pro učitele.
V současné době škola v Chyjicích není, v původní budově, která byla následně zcela přestavěna, je výrobní podnik Loreta, lisovna plastů. Nejbližší školy jsou ve Veliši, Jičíněvsi či Jičíně.
Společenský život v 19. a 20. století[3][editovat | editovat zdroj]
V roce 1894 v Chyjicích vznikl Sbor dobrovolných hasičů s 18 členy, krátce po vzniku byla zakoupena vozová stříkačka s příslušenstvím od firmy A. Smekal. Vznikl zde také v roce 1904 Záložní a spořitelní spolek pro obce Chyjice, Dolany a Keteň. V roce 1928 měl až 125 členů. Touha po vzdělání vedla v roce 1920 k založení Čtenářské besedy (1928 - 56 členů). Dále v roce 1925 zde byla založena Tělovýchovná jednota Sokol (26 členů) jako pobočka Jednoty jičíněveské. Osamostatnila se v roce 1928 se 42 členy. V roce 1927 byla v Chyjicích založena Strana cyklistů, která si kladla za cíl poznávat kraj a podporovat zdraví.
Právě dvacátá léta byla v Chyjicích bohatá na společenské aktivity: v červnu roku 1925 uskutečnili místní občané představení divadla v přírodě "Lázeňská víla", v roce 1930 (24. srpna) představení "Selské rebelie"[6].
V Chyjicích byly v minulosti provozovány četné živnosti: motorový mlýn Josef Havíř, motorový mlýn Kateřina Hlavatá (oba mlýny se dochovaly do dnešních dnů, přestože oba ve velmi špatném stavu), motorová pila Antonín Vavrouš, hostince Jan Havlíček, Josef Hubálovský a Karel Kořínek, truhláři J. Fejfar, V. Sumr, F. Rambousek, kováři J. Cibulka, F. Kučera, obuvníci J. Kučera ml., F. Hartman ml., F. Bryksí, řezník L. Duřt.
Jména starostů na přelomu 19. a 20. století: Jan Havlíček, Josef Hubálovský, Josef Táborský, Jan Fejfar.
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Části obce[editovat | editovat zdroj]
Obec Chyjice se skládá z jedné části na jednom katastrálním území:
- Chyjice (k. ú. Chyjice)
Územně-správní začlenění[editovat | editovat zdroj]
Dějiny územně-správního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
- 1850 země česká, Jičínský kraj, politický i soudní okres Jičín[7]
- 1855 země česká, kraj Jičínský kraj, soudní okres Jičín
- 1868 země česká, politický okres Jičín, soudní okres Jičín
- 1939 země česká, Oberlandrat Jičín, politický okres Jičín, soudní okres Jičín[8]
- 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Jičín, soudní okres Jičín[9]
- 1945 země česká, správní okres Jičín, soudní okres Jičín[10]
- 1949 Hradecký kraj, okres Jičín[11]
- 1960 Východočeský kraj, okres Jičín
- 2003 Královéhradecký kraj, okres Jičín, obec s rozšířenou působností Jičín
Členství ve sdruženích[editovat | editovat zdroj]
Chyjice nejsou členem žádného svazku obcí.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Šimona a Judy[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Šimona a Judy je jednoznačně nejvýznamnější památkou Chyjic. Nahradil původně gotický farní kostel, který byl připomínaný již v roce 1369 (podle jiných pramenů v roce 1384). Autorem barokní přestavby z let 1698 – 1700 byl stavitel ve službách Františka Josefa Schlika, Filip Spannbrucker, autor mnoha významných staveb na Schlikovském panství (např. zámek Jičíněves, kostel sv. Jakuba Většího v Kopidlně, zámek a sýpka Vokšice)[12]. Původní kostel v obci byl dřevěný a stál zřejmě o něco níže směrem k řece, kde byly nalezeny ještě na začátku 20. století pozůstatky původního hřbitova.[5]. Barokní kostel byl dále upravován kolem roku 1776, kdy byla postavena věž a sloupy pod kruchtou. K dalším úpravám došlo jještě v roce 1826. Po druhé světové válce začal tento kostel chátrat, v 80. a 90. letech byl v havarijním stavu. Na přelomu tisíciletí byly zahájeny práce na obnově památky z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury: byla opravena střecha, stropy, vnější stěny i průčelí, později také varhany. V letech 2013-14 byla zrestaurována výmalba a dřevěný mobiliář. V roce 2004 byl kostel převeden do majetku obce.
Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu z lomového omítaného zdiva s polygonální apsidou zaklenutou kopulí na penditivech[13]. V západním průčelí stojí poměrně nízká hranolová věž, původní dva velké zvony byly v roce 1916 zabaveny k válečným účelům.[14] Hlavní průčelí je členěno čtyřmi pilastry, mezi středními pilastry je pravoúhlý kamenný portál s ostěním s uchy, nad nímž se nachází kladí s vtesaným datem 1699: (“ANNO MDCLXXXXIX”). Průčelí vybíhá po obou stranách věže v atiku, opřenou volutami o věž a ozdobenou na vnějších koncích nízkými obelisky. Boční průčelí a presbyterium jsou členěny lizénovým rámováním. Kruchta v západní části připomíná tribunu a je otevřena do lodi středním velkým obloukem a dvěma bočními. Vnitřní zařízení je novorenesanční z 2. poloviny 19. století.[15] Varhany postavil v roce 1892 Josef Kobrle (1854-1919) významný dobový varhanář z Lomnice nad Popelkou. Kostel má sedlovou střechu s valbou z pálené krytiny bobrovky. Plášť kostela je ve žluto okrové barvě, pilastry a drobné architektonické prvky vystupují v barvě bílé.[16]
Kostel stojí uprostřed hřbitova, který je ohraničen poměrně mohutnou kamennou omítanou zdí. Stojí nad obcí jako dominanta umístěná na návrší v nadmořské výšce 299 m n.m., která je viditelná ze širokého okolí. Vzhledem k tomu, že se původní kostel nacházel nedaleko směrem k říčce, je zřejmé, že umístění na tomto vyvýšeném místě bylo součástí vědomého dotváření krajiny šlikovského panství na Jičínsku.[4] V kostele se konají nepravidelné bohoslužby (Vánoce, Velikonoce, Svatojánské bohoslužby) a příležitostné kulturní akce (koncerty). Chyjický kostel je ve správě římskokatolické farnosti arciděkanství Jičín.[17]
Boží muka u kostela[editovat | editovat zdroj]
Dle letopočtu vyrytého na kameni pocházejí z roku 1719. V roce 1994 byla zrestaurována.
Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]
Pochází z roku 1765. Nachází se v centrální části obce nedaleko od školy. V roce 2004 byla památka zrestaurována a její okolí bylo vhodně upraveno.
Kristus nesoucí kříž[editovat | editovat zdroj]
Pískovcová skulptura z roku 1772 byla obnovena v roce 1998 a v roce 2016 za přispění Královéhradeckého kraje. Okolí bylo vhodně upraveno zelení a lavičkou a byly zde vysazeny dvě mladé lípy.
Pomník padlým[editovat | editovat zdroj]
Věnován místním obětem 1. světové války. Jeho autorem je sochař Stuchlík z Jičína a nese 16 jmen padlých chyjických občanů. Byl odhalen 22. července 1928 místním Sokolem za účasti pozůstalých, legionářů, Obce sokolské i Sboru dobrovolných hasičů.
Demografie a obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Podobně jako v jiných obcích se počet obyvatel v Chyjicích proměňoval, největšího počtu dosáhl po polovině 19. století a pak postupně klesal až do dnešních dnů.
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2020 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 600 | 602 | 603 | 546 | 529 | 453 | 416 | 303 | 257 | 205 | 157 | 143 | 126 | 152 | 173 | 170 |
Dnes žije v Chyjicích 170 obyvatel, 81 mužů (z toho 16 chlapců do 15 let) a 89 žen (z toho 23 dívek do 15 let)[18].
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Nejbližší pošta je v sousední obci Střevač (2,7 km).
Společnost a kultura[editovat | editovat zdroj]
Pořádání akcí: dětský den, maškarní plesy, šipkové turnaje, v kostele koncerty, mše svaté.
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Chyjice jsou převážně zemědělská obec, přesto zde najdeme několik podnikatelských subjektů:
- Loreta, s.r.o., lisovna plastů,
- Zdeněk Jonáš - čalouněný nábytek,
- Truhlářství Josef Havíř,
- Jandan - grafické studio.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Nejbližší železniční stanice je v Jičíněvsi a Bartoušově (obě jsou vzdálené 4 km od Chyjic).
V obci jsou tří zastávky autobusové linky č. 509 (Chyjice-rybník, Chyjice-hostinec, Chyjice-škola) na trase Markvartice – Jičín.
Obcí prochází silnice III. třídy č. 28025 vystavěná v roce 1895.[14]
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Kolem kostela vede cyklotrasa č. 4368 z Jičína do Libáně. Žádná turistická značka obcí neprochází.
Obec leží na místě vhodném pro pěší turistiku i cykloturistiku. Na severozápadě se rozprostírá oblast Českého ráje, kde je množství přírodních (například na území obce tzv. Chyjická stráň), kulturních a technických památek. V oblasti se rozprostírá velké množství skalních útvarů, jako například Prachovské skály či Hruboskalsko. Krkonošský národní park leží ve vzdálenosti asi 40 km od Chyjic.
Sousedící vesnice a obce[editovat | editovat zdroj]
- Střevač
- Bystřice
- Údrnice
- Keteň (část obce Jičíněves)
- Dolany (část obce Jičíněves)
- Kostelec
- Vesec (část obce Veliš)
- Veliš
- Bukvice
Mapové podklady[editovat | editovat zdroj]
Mapa stabilního katastru obce Chyjice (1842)
Současná mapa obce Chyjice (2021)
Fotografie[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Šimona a Judy v Chyjicích
Interiér kostela sv. Šimona a Judy v Chyjicích
Kostel sv. Šimona a Judy a Boží muka
Kostel sv. Šimona a Judy s Božími muky v popředí
Říčka Mrlina v Chyjicích
Bílkův statek č. p. 47
Havířův mlýn v Chyjicích
Havířův mlýn
Mlýn Hlavatý v Chyjicích
Mlýn Hlavatý
Tradiční architektura Chyjic
Kristus nesoucí kříž v Chyjicích
Svatý Jan Nepomucký v Chyjicích
Pomník padlým v Chyjicích
Chyjický rybník Jordán
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b Paměti obce Chyjic. Jičín: Tiskařské družstvo v Jičíně, 22.července 1928.
- ↑ a b RYCHNOVÁ, Lucie. Drobná sakrální architektura v barokní komponované krajině Jičínska - velišsko-vokšické panství F. J. Šlika. dspace.cuni.cz. 2006-09-04. Dostupné online [cit. 2021-10-03].
- ↑ a b MORÁVEK, Antonín. Svěcení nové školní budovy v Chyjicích roku 1825. Sborník Musejního spolku v Jičíně. 5.9.1939, roč. V., čís. 5.
- ↑ Informace z www.stránek obce Chyjice z roku 2005, stránka Kronika. Tyto www stránky za doby starosty Vladislava Chmely obsahovaly i cenné dobové fotgrafie.
- ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
- ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
- ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
- ↑ RYCHNOVÁ, Lucie. Filip Spannbrucker. dspace.cuni.cz. 2008-09-10. Dostupné online [cit. 2021-10-03].
- ↑ POCHE, Emanuel a kolektiv. Umělecké památky Čech I (A-J). 1.. vyd. Praha: Academia, 1977. 643 s.
- ↑ a b Obec Chyjice dle zápisků říd. uč. p. F.Honyse a uč. F.Fejfara
- ↑ CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Kostel sv. Šimona a Judy - popis kostela, chrámu, historie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné online.
- ↑ kostel sv. Šimona a Judy - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Římskokatolická farnost – arciděkanství Jičín | Biskupství královéhradecké. www.bihk.cz [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021 [online]. [cit. 2021-11-21]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Chyjice na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Chyjice na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Chyjice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Chyjice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Encyklopedické heslo 
