Oldřich Liska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oldřich Liska
Oldřich Liska
Narození 17. dubna 1881
Kamhajek Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. prosince 1959 (ve věku 78 let)
Brno ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt, urbanista
Hnutí funkcionalismus
Významná díla budova a interiér Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Pečkách
Ovlivněný Jan Kotěra, Josef Gočár
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Liska (17. dubna 1881 Kamhajek[1]8. prosince 1959 Brno) byl český architekt, urbanista a výtvarný návrhář, spolupracovník Jana Kotěry a Josefa Gočára.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. 4. 1881 v Kamhajku u Kolína. Vyučil se zedníkem v Praze ve Společenstvu stavebních a výtvarných řemesel. Po vyučení v roce 1899 studoval nejprve na Státní průmyslové škole v Praze a v roce 1901 odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Drážďan. Praxi v oboru získával i během studií u pražské stavební firmy Matěje Blechy. Po skončení vojenské služby v roce 1905 byl na praxi ve stavební firmě Niklíček v Poličce. Po roční praxi se vrátil do Drážďan, kde pracoval jako projektant v atelieru H. Watzlavika. Pak navštívil Mnichov, kde se v roce 1908 seznámil s architektem Ladislavem Skřivánkem, v jehož ateliéru ve Vídni byl následně rok zaměstnán.

V roce 1909 se vrátil do Čech a přijal místo projektanta ve stavební firmě Josefa Jihlavce v Hradci Králové. S tímto městem byla spojena převážná část jeho života i tvorby. Ještě před 1. světovou válkou se stal spolumajitelem projekční kanceláře Fňouk–stavitel & Liska–architekt a po válce pracoval u města jako vedoucí projektant Stavební společnosti a zaměstnanec Technické kanceláře. V roce 1921 založil vlastní projekční kancelář s ateliérem, která se stala počátkem 30. let součástí jeho nově postavené vily, kterou sám projektoval.

Po 2. světové válce, veden snahou podílet se na obnově válkou zničených míst, odešel z Hradce Králové do Opavy, kde se po roce 1948 stal zaměstnancem Stavoprojektu. Zemřel 8. 12. 1959 ve věku 78 let v Brně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kostel evangelický českobratrský v Pečkách
Kostel evangelický českobratrský v Hradci Králové
Budova dřívějších garáží Ing. J. Nováka v Hradci Králové
Městské lázně s bazénem v Hradci Králové
Činžovní a obchodní dům „Na kopečku“ v Pardubicích
Dům Charlotty Masarykové (Sociální dům Ligy proti tuberkulóze) v Pardubicích
Měšťanský dům, Sladkovského čp.994 v Pardubicích
Rondokubistický dům v Poličce
Tylovo divadlo v Lomnici nad Popelkou

Oldřich Liska je považován za architekta severovýchodních Čech a jeho ateliér se stal ve 20. – 50. letech 20. století nejvýznamnější projekční kanceláří tohoto regionu. Realizace jeho projektů se nacházejí nejen ve velkých městech Hradci Králové, Pardubicích, Jablonci nad Nisou, ale i v menších městech Poličce, Chlumci nad Cidlinou, Lomnici nad Popelkou, Jaroměři, Pečkách a dalších. Velká většina jeho staveb patří mezi nemovité kulturní památky České republiky.[2]

Vlivy[editovat | editovat zdroj]

Za dobu své profesní kariéry byl ovlivněn jak směry a tendencemi, které se v architektuře v průběhu let objevovaly, tak významnými architekty, se kterými se setkal i spolupracoval. Mezi ně patřili Jan Kotěra, Josef Gočár, Pavel Janák, Jaromír Krejcar, Vladimír Fultner, Vladimír Zákrejs, Václav Rejchl a další.

V počátku jeho tvorby je nejvíce patrný vliv „Gesamtkunstwerku“, spojujícího klasicismus s německou secesí a jeho dekorativismu. Další, v architektuře krátké období kubismu (1910–1913), ho svedlo dohromady s propagátorem tohoto směru, architektem Vladimírem Fultnerem, s nímž spolupracoval při návrzích některých realizovaných i nerealizovaných staveb.

Liska ale kubismem v architektuře příliš ovlivněn nebyl, kromě stavby evangelického kostela s farou v Pečkách, a využíval spíše kubistický dekor při návrzích průčelí a fasád staveb, či interiérových prvků. Po 1. světové válce to pak byl dekor rondokubistický, který uplatnil například při návrzích obytných domů v Poličce.

Charakterističtější pro jeho pozdější tvorbu se staly prvky purismu a mašinismu, ze kterého převzal oblé linie, připomínající automobilovou kapotu a aerodynamické kovové konstrukce velkých oken. To vše, podobně jako nautické motivy architekta Jaromíra Krejcara, však používal jen jako ozvláštnění umírněného funkcionalistického směru, ve kterém vznikly jeho nejzásadnější stavby. Z jejich realizací je patrná též velká autorova záliba v kombinaci režného zdiva s hladkou omítkou.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

1911 – 1920[editovat | editovat zdroj]

Z podnětu tehdejšího starosty Hradce Králové F. Ulricha a na doporučení architekta Jana Kotěry, vypracoval Liska v letech 1911 – 1919 řadu urbanistických návrhů, studií a regulačních plánů města, které později přehodnotil a dopracoval do konečné podoby Josef Gočár. Kromě této oblasti, zahrnuje jeho dílo i široký typologický rejstřík staveb. Navrhoval vily, obytné domy, obchodně–činžovní domy, nemocnice, banky, garáže, lázeňské domy, divadla, školy, kostely, ale i interiéry. Tím nejznámějším je světově unikátní, čistě kubistický interiér Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Pečkách z let 1913–1915. Z technického hlediska je stavba tohoto raně kubistického kostela pozoruhodná odlehčenou střešní konstrukcí, kde ocelová příhradová konstrukce položená na betonovém věnci, nese samotnou střechu i kazetový strop se sádrovými výplněmi.[3]

Této stavbě předcházel jeden z prvních projektů Oldřicha Lisky z roku 1911, nedochovaná budova automobilových garáží Ing. J. Nováka v Hradci Králové. Následujícího roku 1912 vznikl tamtéž Farní sbor Českobratrské církve evangelické, netypická secesní stavba charakteristická zakončením kostelní věže ve tvaru husitské přilby.[4]

První realizovaný projekt vily, dům Otakara a Karly Čerychových v Jaroměři, z roku 1913, vzešel ze spolupráce s Vladimírem Fultnerem, zastáncem kubismu v architektuře, a má proto kubisticko–modernistický charakter.[5] Další královéhradeckou architekturou byly obytné domy s kubistickým dekorem na Masarykově náměstí z roku 1913 a bytové domy pro zaměstnance ředitelství ČSD z let 1919–1921 v Klumparově ulici.

1920 – 1930[editovat | editovat zdroj]

V roce 1923 byl Liska se svým soutěžním návrhem nové okresní nemocnice v Hradci Králové přizván, jako druhý účastník, do užšího kola soutěže spolu s pražským architektem Bedřichem Adámkem. Na závěr soutěže bylo ale jeho projektu vytknuto, že se ještě nedokázal zcela oprostit od dekorativně pojaté architektury a vítězem se stal Bedřich Adámek. Přesto Liskovy návrhy některých pavilónů předznamenaly jeho směřování k funkcionalistické architektuře s mašinistickými prvky, kterou rozpracoval ve své pozdější tvorbě. Mezi odborníky byl velmi dobře přijat i Liskův vítězný soutěžní návrh na Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze z roku 1924, který však nebyl realizován.

V letech 1926–1927 byla v Jablonci nad Nisou, poblíž přehrady Mšeno, dokončena působivá vila Rudolfa Háska, spoluzakladatele největší české firmy na export bižuterie. Zde architekt na modernistické stavbě s terasou, zastřešenou kovovými obloukovými okny, uplatnil svou zálibu v režném zdivu.[6].

V roce 1928 byl Liska pověřen představenstvem Královéhradecké spořitelny vypracováním projektu na veřejné městské lázně s bazénem. V letech 1928–1933 připravil postupně tři varianty řešení, z nichž první dvě byly technicky i esteticky na vysoké úrovni, ale finančně příliš náročné. Nakonec byla v roce 1933 realizovaná třetí, redukovaná verze, která přesto představuje kvalitní, estetickou architekturu, plně vyhovující svém účelu.

1930 – 1939[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 byla podle autorova projektu dokončena stavba Tylova divadla v Lomnici nad Popelkou. Budova, jejíž průčelí má podobu strohé puristické kulisy se skládá z několika vzájemně k sobě přiléhajících či propojených hranolů v kombinaci režného zdiva a hladké omítky.[7] Počátkem 30. let vznikly také podle autorových plánů v Hradci Kálové, Střelecké ulici, dvě vily v organicky funkcionalistickém stylu. Jedna z nich byla vlastní vila Oldřicha Lisky s ateliérem a projekční kanceláří[8] a druhá, stojící v těsném sousedství, byla navržena pro Aloise Švořčíka.[9]

Výstavbou tzv. halové školy v Hradci Králové – Černilově v roce 1931 se završila autorova dlouhodobá snaha o zavedení nového dispozičního řešení školních budov bez chodeb. Stavba, realizovaná podle Liskova projektu, má centrální halu, kde se konají celoškolní aktivity a ze které se vchází přímo do jednotlivých učeben; průchozí šatny s umývárnou jsou umístěné u vchodu.[10] Dostala název Masarykova jubilejní škola a v době svého vzniku byla nejmodernější školou v celé republice.

V letech 1932–1934 byla postavena podle Liskova projektu vila Josefa Dostála v Kostelci nad Orlicí a v roce 1933 Masarykova obecná škola v Borohrádku. Před vypuknutím 2. světové války, v letech 1938–1939 vznikl ještě nájemní dům na Kalinově nábřeží v Havlíčkově Brodě.

Realizované projekty[editovat | editovat zdroj]

  • Budova dřívějších garáží Ing. J. Nováka, Hradec Králové, (1911)
  • Farní sbor Českobratrské církve evangelické, Hradec Králové, čp. 529, Nezvalova 1, (1911-1912)
  • Vila Otakara a Karly Čerychových, Jaroměř, Lužická čp. 321, spolupráce Vladimír Fultner, (1913)
  • Obytné domy, Hradec Králové, Masarykovo nám. čp. 527, 536, 538, (1913)
  • Farní sbor Českobratrské církve evangelické (včetně kubistického interiéru), Pečky, čp. 480, Husovo náměstí, (1913–1915)
  • Obytný dům Antonína Bednáře, Vamberk, čp. 88, Husovo náměstí, (1916)
  • Obytné domy pro zaměstnance ředitelství ČSD, Hradec Králové, Klumparova čp. 565–567, 571–573, Klumparova 11–16, Mánesova 2–8, Střelecká 7 – 13, (1919-1921)
  • Činžovní domy čp. 967–974, Pardubice, Zelené předměstí, Jiráskova ulice (1920–1921) [11]
  • Nájemní domy s obchody, Pardubice, čp. 994 a 995, Sladkovského ul. (1921-1923) [11]
  • Činžovní domy čp. 515-520, 526-529 na pravém břehu Chrudimky (dnes Čechovo nábřeží), Pardubice, Bílé předměstí (1919–1924) [11]
  • Dům Charlotty Masarykové, Pardubice, čp. 44, Štrossova ul. (1922-1924) [11]
  • Vila Václava Ulrycha, Pardubice, Bílé předměstí, Gebauerova ulice čp. 10 (1923–1924) [12][11]
  • Nájemní domy města Poličky, Polička, čp. 384, 385, 386, 393, Nábřeží Svobody, (1923-1925)
  • Činžovní a obchodní dům Na kopečku, Pardubice, čp. 58, Třída Míru (1924-1926) [11]
  • Husův sbor Církve československé husitské, Dvůr Králové nad Labem, čp. 1311, Legionářská ul., (1925, 1928)
  • Státní reálné gymnasium, Jaroměř, čp. 423, Lužická (1925-1928)
  • Smuteční obřadní síň, Hradec Králové - Kukleny, čp. 413, Denisovo náměstí 9, (1925-1927)
  • evangelický kostel v Hrabové (1925–1933)
  • Vila Rudolfa Háska, Jablonec nad Nisou, (1926-1927)
  • Městská spořitelna, dnes Česká spořitelna, Chlumec nad Cidlinou, čp. 368, Kozelkova (1926-1928)
  • Tělocvična Sokola, čp. 427, Sobotka, Tyršova ul. (1926-1929)
  • Okresní nemocenská pojišťovna, Hradec Králové, čp. 750, Jeronýmova 1, (1927)
  • Okresní hospodářská záložna, Uhlířské Janovice, čp. 400, Komenského ulice, (1927-1928) - dnes pošta a škola
  • Slovanská pojišťovna, Hradec Králové, čp. 748, Střelecká 25 (1928)
  • Občanská záložna, Lázně Bělohrad, čp. 287, T. G. Masaryka, (1928-1929)
  • Tylovo divadlo v Lomnici nad Popelkou, čp. 2, Plk. Truhláře, (1929-1930)
  • Městská spořitelna, Lomnice nad Popelkou, čp. 7, Plk. Truhláře, (1929-1930)
  • Poštovní úřad Kostelec nad Orlicí čp. 900, ulice Dukelských Hrdinů, (1929-1931)
  • Masarykova živnostenská škola, Letohrad čp. 472, Komenského ulice, (1930)
  • Masarykova jubilejní škola, Hradec Králové - Černilov, čp. 380, Školská (1930-1931)
  • Vila A. Švorčíka, Hradec Králové, čp. 832, Střelecká 49 (1932)
  • Vlastní vila s projekční kanceláří, Hradec Králové, čp. 824, Střelecká 47 (1932)
  • Městské lázně, Hradec Králové, čp. 842, Eliščino nábřeží 3 (1932-1933)
  • Vila Josefa Dostála, Kostelec nad Orlicí, čp. 702, Komenského ulice, (1932-1934)
  • Masarykova obecná škola, Borohrádek, čp. 396, ulice T. G. Masaryka, (1933)
  • Nájemní dům čp. 605, Havlíčkův Brod, Kalinovo nábřeží, (1938-1939)

Urbanismus[editovat | editovat zdroj]

  • Územní generel lázní v Bohdanči (1947)

Další fotografie staveb v Pardubicích[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu, evangelická církev
  2. Nemovité památky České republiky
  3. ŠULC, Roman; KUBKA, Jan. Pečky – kostel Českobratrské církve evangelické [online]. web Tomáš Adámek, 2008–2013 [cit. 2013-02-01]. Dostupné online. 
  4. Evangelický kostel Hradec Králové [online]. Jiráskův kraj o.p.s., 2003–2013 [cit. 2013-02-01]. Dostupné online. 
  5. Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. Vila Otakara a Karly Čerychových [online]. Foibos, 2007–2012 [cit. 2013-02-01]. Dostupné online. 
  6. Vila Rudolfa Háska v Jablonci nad Nisou (4. foto vpravo)
  7. KŘÍŽEK, Jiří; POTŮČEK, Jakub. Tylovo divadlo v Lomnici nad Popelkou 1930 - 2010. Příběh jedné stavby Oldřicha Lisky. Lomnice nad Popelkou: Divadelní spolek J.K.Tyl, 2010. S. 55. 
  8. Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. Vlastní vila Oldřicha Lisky [online]. Foibos, 2007–2012 [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. 
  9. Villa Aloise Švorčíka
  10. LISKA, Oldřich. Nový typ školní budovy. In Hradec Králové a okolí. Třebechovice pod Orebem. Dvůr Králové nad Labem. Praha: Service des Pays, 1932. 
  11. a b c d e f Oldřich Liska na stránkách Státního okresního archivu Pardubice
  12. Slavné vily Pardubického kraje [online]. Foibos, 2007–2012 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel. Století moderní architektury v Pardubickém kraji. Pardubice: Helios, 2006. ISBN 80-85211-19-X. 
  • ULRICH, Petr (ed.) a kolektiv. Slavné vily Královéhradeckého kraje. [s.l.]: Foibos Books, 2008. ISBN 80-87073-07-0. S. 77, 186. 
  • VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Liska, Oldřich, s. 373. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]