Jindřich Freiwald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Freiwald
Jindřich Freiwald
Jindřich Freiwald
Narození 6. června 1890
Hronov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. května 1945 (ve věku 54 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání architekt
Ovlivněný Jan Kotěra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Freiwald (6. června 1890 Hronov[1]8. května 1945 Praha[2]) byl český architekt. Byl žákem Jana Kotěry.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Freiwald se narodil v rodině Františka Freivalda, hostinského v Hronově a jeho manželky Josefy, rozené Jiráskové.[1] V Hronově se vyučil zedníkem a v Praze absolvoval stavitelské oddělení Vyšší průmyslové školy, kde ukončil studium v roce 1910. Poté se stal asistentem Antonína Balšánka. V letech 1913-15 a 1917-18 studoval na Akademii výtvarných umění u architekta Jana Kotěry (studium přerušil vojenskou službou v době 1. světové války). V roce 1921 založili s Jaroslavem Böhmem společný ateliér Freiwald a Böhm.[3]

V lednu 1925 se oženil se Zdenčou Hrubešovou.[4]

Od počátku Pražského povstání 5. května 1945 se ho aktivně zúčastnil v Braníku, na Zbraslavi, v Nuslích, Pankráci a Krči, v uniformě kapitána československé armády.[5] Byl zajat ustupujícími Němci a zastřelen.[3] Tělo bylo nejprve uloženo na hřbitově v Braníku, později bylo převezeno a pohřbeno na městském hřbitově v Hronově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Navrhl a postavil (většinou ve spolupráci s Jaroslavem Böhmem) řadu bankovních domů (Železný Brod, Červený Kostelec, Sobotka, Sušice) a divadel (Hronov, Chrudim, Kolín). K dalším realizacím patři dělnické kolonie v Duchcově a Chustu (Masarykova kolonie, vítěz soutěže na vilovou čtvrť mezi nádražím a hlavním náměstím) [6] na Podkarpatské Rusi, nájemní dům v Praze v Bubenči (Šmeralova ul.), objekty továrny Aero v Praze ve Vysočanech a Karlíně a kino Aero v Praze na Žižkově.

Navrhl též stavbu Hotelu na Masarykově náměstí v Pardubicích a několik dalších budov v Kolíně. Při Pražském povstání byl zavražděn nacisty v Braníku (před domem Braník čp.610 v tehdejší ulici Na Křížku č.6 - dnes Vlnitá 32, který ve třicátých letech stavěl pro svého přítele Ferdinanda Krále), kde měl nad kostelem sv. Prokopa svou vilu.

Soupis díla (neúplné)[editovat | editovat zdroj]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1884-1895 v Hronově , sign. 53-4152, ukn. 3165, str.109. Dostupné online
  2. Akad. arch. ing. Jindřich Freiwald (úmrtní oznámení). Svobodné slovo. 29. 5. 1945, s. 4. Dostupné online. 
  3. a b JANKULÍKOVÁ, Alžběta. Jindřich Freiwald a česká meziválečná divadelní architektura. Praha, 2014. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Richard Biegel. s. 30-36. Dostupné online.
  4. Ze společnosti/Sňatky. Lidové noviny. 31. 1. 1925, s. 4. Dostupné online. 
  5. ing. Jan Pospíšil: Jindřich Freiwald. Architektura. 1-10/1945-46, s. 300. Dostupné online. 
  6. PRECLÍK, Vratislav: "Profesor Masaryk a Podkarpatská Rus právě před sto lety", in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden - březen 2019, roč.XXVII. čís. 125. ISSN 1210-1648, str.18 – 23
  7. a b c d e f g h i SKALICKÝ, Alexandr; VAKULOVÁ, Marie. Realizace Jindřicha Freiwalda v rodném kraji. In: BAŠTECKÁ, Lydia. Stopami dějin Náchodska 11. Náchod: Státní oblastní archiv v Zámrsku - Státní okresní archiv Náchod, 2007. ISBN 978-80-86676-05-0. ISSN 1211-3069. S. 186-221.
  8. Bouda & Prouza : fotogalerie – historie [online]. Prouza & synové s.r.o. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  9. ELIÁŠ, Jan O. Stavebně historický průkum sídelního útvaru (SHP IV) sešit 9/16 [online]. Brno: Jan O. Eliáš, 2001 [cit. 2020-08-05]. Kapitola Masarykovo náměstí Čp.133, 455, s. 6. Dostupné online. 
  10. Skladiště, montovna a servis továrny Aero. In: BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál. Praha: ČVUT, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 118.
  11. Aero, továrna letadel. In: BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál. Praha: ČVUT, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 183.
  12. LUKEŠ, Zdeněk. Od bank k divadlům. Lidové noviny. 12. října 2019, s. 23. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]