Mistral

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Střela Mistral jako přenosný protiletadlový raketový komplet s dvoučlennou obsluhou
Dvojité odpalovací zařízení Simbad
Možná hledáte: mistrál, regionální označení pro jeden z typů větru.

Mistral je protiletadlový raketový komplet velmi krátkého dosahu s infračerveným naváděním, vyráběný evropským koncernem MBDA. Střela Mistral je plně autonomní, tzv. typu „vystřel a zapomeň“. Může být odpalována z řady platforem - z lodí, vozidel či vrtulníků, k jeho nasazení ale stačí i dvojice vojáků. Systém je díky 93% pravděpodobnosti zásahu vysoce efektivní.[1]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Vývoj střely začal v roce 1974 pod označením SATCP (sol-air à très courte portée). Zajišťovala ho francouzská společnost Matra, pozdější Matra BAE Dynamics, která je nyní součástí koncernu MBDA. Sériová výroba střel Mistral byla zahájena v roce 1989. Střelu využívají jak pozemní síly, tak letectvo a námořnictvo. V současnosti tento systém používají ozbrojené síly 27 zemí. Doposud bylo objednáno cca 16 000 střel, které jsou doposud vyráběny ve verzích Mistral 1 a modernější Mistral 2.[1]

Dvoustupňový raketový motor na tuhé pohonné hmoty je odvozen od motoru řízené střely Matra Super 530. Střela nese hlavici vysoce brizantní tříšivé trhaviny (HE) o hmotnosti 3 kg, obsahující wolframové kuličky. Navádění je pasivní infračervené. Čidlo se nachází v nose rakety.

Hlavní zbraňové platformy[editovat | editovat zdroj]

Dvojitá odpalovací odpalovací platforma ATAM na vrtulníku Eurocopter Tiger
  • Přenosný protiletadlový raketový komplet – ruční odpálení střely Mistral týmem dvou vojáků, z nichž jeden střelu drží, zatímco druhý ji ovládá. Střela může být k výstřelu připravena během 60 sekund. První raketový stupeň dostane střelu z odpalovacího zařízení, přičemž druhý stupeň se zažehne až v bezpečné vzdálenosti od vojáků a urychlí střelu na rychlost 2,5 M. V této konfiguraci má střela dosah 6 km.[1]
  • Atlas – dvojité odpalovací zařízení střel Mistral, použitelný u různých typů vozidel. Zaveden na počátku 90. let.
  • ALBI – dvojité odpalovací zařízení střel Mistral 2, řešené jako věž, kterou lze instalovat do různých typů vozidel. Omán systém instaloval na lehká obrněná vozidla Panhard VBL.[1]
  • ATAM – dvojité odpalovací zařízení střel Mistral 2 pro vrtulníky.[2]
  • Simbad – dvojité odpalovací zařízení pro válečné lodě. Hmotnost 250 kg. Systém obsluhuje mířič/operátor. Letadlová loď NAe São Paulo, vrtulníkové výsadkové lodě třídy FoudreMistral.
  • Simbad-RC – dvojité odpalovací zařízení instalované na dálkově ovládané lafetě vybavené kamerou a termální kamerou.[3] Zkoušky byly ukončeny v březnu 2016.[4]
  • Tetral – čtyřnásobné odpalovací zařízení pro válečné lodě. Hmotnost 600 kg.
  • Sadral – šestinásobné odpalovací zařízení pro válečné lodě. Hmotnost 1080 kg. Funguje plně automaticky. Torpédoborce třídy Cassard, letadlové lodě Charles de GaulleHTMS Chakri Naruebet.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Technické parametry.[5]

Další z odpalovacích platforem je čtyřnásobné zařízení Aspic, zde na podvozku Peugeot P4.
  • Hmotnost: 18,7 kg
  • Délka: 186 cm
  • Průměr: 90 mm
  • Rozpětí: 18 cm
  • Hlavice: 3 kg
  • Rychlost: 2,5 M
  • Dosah: 500–6000 m
  • Dostup: 3000 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Mistral Air Defence Missile System, France [online]. Army-technology.com [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Mistral ATAM [online]. MBDA Systems [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MBDA to deliver SIMBAD RC self-defence system next year [online]. Naval-technology.com, rev. 2014-10-29 [cit. 2014-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MBDA Announces SIMBAD RC Final Trials before First Deliveries [online]. Naval-technology.com, rev. 2016-03-17 [cit. 2016-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Specification - Mistral Air Defence Missile System, France [online]. Army-technology.com [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]