Chorvatské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chorvatské království
Kraljevina Hrvatska
Regnum Croatiae
Horvát Királyság
Königreich Kroatien
 Chorvatské knížectví
 Panonské knížectví
9251102
11021868
18681918
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů 
Království chorvatsko-slavonské 
Království Dalmácie 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Chorvatské království za vlády Trpimírovců
Split později Záhřeb
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
mateřská země:
vznik:
925Tomislav I. korunován králem
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Chorvatské knížectví Chorvatské knížectví
Panonské knížectví Panonské knížectví
Nástupnické:
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů
Království chorvatsko-slavonské Království chorvatsko-slavonské
Království Dalmácie Království Dalmácie

Chorvatské království (chorvatsky Kraljevina Hrvatska, latinsky Regnum Croatiae, maďarsky Horvát Királyság, německy Königreich Kroatien) byl státní útvar (monarchie), který existoval s různou mírou nezávislosti a s malými přestávkami téměř od roku 925 do roku 1918. Chorvatské království vzniklo v roce 925, kdy byl dosavadní chorvatské kníže Tomislav I. od papeže korunován králem. Definitivně chorvatské království zaniklo v roce 1918, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko a chorvatské země se připojily ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů resp. ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Období Chorvatského království[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivá historická období Chorvatského království jsou rozdělena takto:

Nástupnické státy Chorvatského království[editovat | editovat zdroj]

Království Chorvatsko-Slavonské[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Království Chorvatsko-Slavonské.
Chorvatsko-Slavonské království je růžově, dalmácie je červeně

Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 vyčlenění Slavonie jako korunní země z podřízenosti Chorvatska. Po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867 dochází ke spojení dvou korunních zemí resp. Chorvatského království a Slavonského království do království Chorvatsko-Slavonského v rámci Rakouska-Uherska, stávají se ale součástí Uherska resp. zalitavska. Sílící chorvatsko-illyrské hnutí, ale roku 1868 vynutí získává po Uhersko-Chorvatském vyrovnání tzv. nagoda, částečnou autonomii v rámci Rakousko-Uherského Zalitavska, v němž pak setrvalo až do roku 1918. V roce 1881 k Chorvatsku-slavonsku bylo připojeno území Vojenská hranice.Království Chorvatsko-Slavonské se dělilo stejně jako Uhersko na župy, těch chorvatských bylo 8.

Korunní země království Dalmácie, ale po rakousko-uherském vyrovnání byla součástí Předlitavska, po Uhersko-Chorvatském vyrovnání se tedy nemohlo stát součástí království Chorvatsko-Slavonského. Představitelé království Chorvatsko-Slavonského, ale dávali najevo svůj nesouhlas s tímto rozdělením a nazývali Chorvatsko-Slavonsko oficiálně jako Trojjediné království dalmatské, chorvatské a slavonské (Trojednica) a také ve znaku království na kterém byla Dalmácie zastoupena třemi leopardími hlavami. Uherští představitelé pochopitelně ve vlastním zájmu podporovali chorvatské nároky na Dalmácii. Nicméně Chorvatsko zůstalo takto rozděleno až do konce první světové války.

29. října 1918 chorvatský parlament vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Tím ztratil termín Země Koruny svatoštěpánské svůj význam a přestal být používán.

Nezávislý stát Chorvatsko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Nezávislý stát Chorvatsko.

Za pokračovatele Chorvatského království lze teoreticky považovat i Nezávislý stát Chorvatsko, který vznikl po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem okupací na jaře 1941 vyhlásili chorvatští ustašovci Nezávislý stát Chorvatsko, obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž celou Bosnu a Hercegovinu. Hlavní postavou nového státu byl Ante Pavelić, který přijal titul vůdce. Chorvatsko bylo prohlášeno monarchií, jako hlava státu a chorvatský král byl oficiálně režimem vybrán jako Tomislav II., 4. vévoda z Aosty princ Aimone Savojsko-Aosta, který pocházel z savojské dynastie. Ten však ale nedisponoval žádnou reálnou mocí a nikdy do Chorvatska nepřijel. V roce 1943 se titulu chorvatského krále vzdal.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Croatia (925–1102) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]